Tajná věznice je součástí utajovaného systému věznic, který vytvořila CIA téměř před čtyřmi lety a jeho součástí v určitou dobu byla vězení v osmi zemích světa, mj. v Thajsku, v Afghánistánu a v několika demokratických zemích ve východní Evropě, stejně jako malé středisko ve vězení v zálivu Guantánamo na Kubě. Potvrdili to současní i bývalí výzvědní pracovníci a diplomaté ze tří kontinentů.

Tajná internační síť vězení CIA je ústředním prvkem nekonvenční války CIA proti terorismu. Závisí na spolupráci zahraničních výzvědných služeb i na utajování informací o těchto věznicích před veřejností, zahraničními činiteli a téměř všemi poslanci v americkém Kongresu, kteří dohlížejí na tajné operace CIA.

O existenci a umístění těchto věznic ví jen hrstka amerických činitelů, a pak jen prezident a několik nejvyšších výzvědných důstojníků v každé cizí zemi.

CIA a Bílý dům přesvědčily americký Kongres, aby nepožadoval odpovědi na interpelace, za jakých podmínek jsou tyto osoby vězněny. K dispozici nejsou téměř vůbec žádné informace o tom, kdo je v těchto věznicích zadržován, jakých je v nich používáno vyšetřovacích metod anebo kdo rozhodl, na jak dlouho mají být zadržované osoby vězněny.

CIA nepotvrdila existenci těchto tajných věznic. Kdyby to učinila, konstatují činitelé, seznámeni s tímto programem, americká vláda by se mohla stát terčem soudního stíhání, zejména u zahraničních soudů, a riskovala by, že bude doma i v zahraničí odsouzena.

Avšak nedávná zjištění, že americká armáda často týrala zadržované osoby v Afghánistánu a v Iráku - přestože jsou armádní vězení spravována podle otevřených předpisů a jsou pod přímým dohledem amerického Kongresu - vedly k vzrůstu obav mezi poslanci, v zahraničních vládách a v organizacích na obranu lidských práv ohledně utajovaného systému věznic CIA. Toto znepokojení se ještě zvýšilo minulý měsíc, kdy viceprezident Cheney a ředitel CIA Porter J. Goss požádali Kongres, aby poskytl pracovníkům CIA výjimku, aby nemuseli dodržovat navrhovaný zákon, který zakazuje kruté a ponižující zacházení s vězni zadržovanými v amerických věznicích.

Američtí výzvědní pracovníci argumentují, že úspěšná obrana země vyžaduje, aby měla CIA právo zadržovat a vyšetřovat osoby podezřívané z terorismu na dobu neurčitou a bez omezení amerického právního řádu, nebo vojenských tribunálů, vytvořených pro vězně, zadržované v zálivu Guantánamo.

Americký list Washington Post na žádost americké vlády nezveřejnil jména východoevropských zemí, které se podílejí na tomto tajném vězeňském programu CIA. Její vysocí činitelé argumentovali, že zveřejnění jmen těchto zemí by ochromilo boj proti terorismu v těchto zemích a jinde a mohlo by je učinit cílem pro odvetné teroristické útoky.

Systém tajného věznění osob, podezřívaných z terorismu, byl vytvořen v chaotických a úzkostných prvních měsících po útocích z 11. září 2001, kdy se předpokládalo, že brzo dojde k druhému útoku.

Od té doby se v CIA znepokojeně debatuje o tom, zda je z právního, morálního i praktického hlediska přijatelné zadržovat i vzdorné teroristy v takovéto izolaci a v tajnosti možná po celý jejich život. Středně postavení i vysocí činitelé CIA začali už před dvěma lety argumentovat, že takový systém nelze provozovat donekonečna a odvádí CIA od její řádné práce - provádět špionáž.

V USA by bylo protizákonné tajně věznit osoby takovýmto způsobm, proto je CIA rozmístila v zahraničí. Právní i výzvědní odborníci poukazují na to, že internační praktiky CIA by byly také považovány za protizákoné podle zákona celé řady zemí, kde se tato vězení vyskytují, protože tam vězni mají právo na právníka a na obranu proti obvinění z trestných činů.

Některé osoby, zatčené CIA a předané posléze zahraničním výzvědným službám, po svém propuštění argumentovaly, že byly mučeny, i když není jasné, zda se na tom mučení podílel personál CIA.

Parlamenty v Kanadě, v Itálii, ve Francii, ve Švédsku a v Holandsku zahájily vyšetřování údajných operací CIA, v jejichž rámci byli tajně zatýkáni různí občané a dopravováni do vězení CIA.

V tajných věznicích CIA je prý zadržováno více než 100 osob.

Nejvýznamnějších 30 vězňů z al Kajdy existuje v naprosté izolaci od vnějšího světa. Jsou zadržováni ve tmě, často v podzemních celách a nemají žádná práva a nikdo mimo CIA s nimi nesmí hovořit.

Východoevropské země, které CIA přesvědčila, aby začaly věznit osoby z al Kajdy, jsou demokraciemi, které přijaly právo a záákonnost a individuální lidská práva po dlouhých desetiletích sovětské nadvlády. Tyto země se snažily očistit své výzvědné služby od agentů cizích mocností - především Ruska a organizovaného zločinu.

Měsíc po invazi do Afghánistánu v roce 2001 měla CIA stovky vězňů, zatčených na bojištích v Afgánistánu. Nejvýznamnější z nich zadržovala v kovových lodních kontejnerech na letecké základně v Bagramu. Většinou je věznila Severní aliance.

V zimě roku 2001 začaly přicházet děsivé zprávy, že vězni, zadržovaní proamerickými afghánskými válečnými magnáty, zemřeli v kovových kontejnerech udušením. CIA rychle dostala od amerického Kongresu desítky milionů dolarů na vytvoření trvalejšího vězeňského systému v Afghánistánu.

Největší vězení v Afghánistánu se jmenovalo Solné doly. V listopadu 2002 prý nařídil nezkušený agent CIA, aby byl vzdorný afghánský vězeň svlečen donaha a připoután přes noc řetězy k betonové podlaze. Afghánec do rána zmrzl. Agent CIA nebyl za vězňovu smrt trestně stíhán.

V polovině roku 2002 si dojednala CIA dohody s dvěma zeměmi, s Thajskem a jednou východoevropskou zemí, o vytvoření věznic pro své zadržované osoby. Koncem roku 2002 či začátkem roku 2003 následovaly další dohody s dalšími zeměmi o vytvoření dalších věznic.

"Je to je strašlivé břemeno," vyjádřil se jeden činitel CIA.

Podrobnosti v angličtině ZDE