Skryta v nejnovější bezpečnostní zprávě americkému Kongresu je tabulka, označená "průměrné denní počty mrtvých - iráckých a koaličních" - 1. leden 2004 - 16. září 2005. Tvrzení, že americká armáda nepočítá irácké mrtvé, bylo tedy falešné.

Zpráva nevysvětluje, co míní výrazem "casualties" anebo zda zveřejněné údaje obsahují informace o všech mrtvých a raněných, anebo jen o povstalcích, anebo zda to jsou jen mrtví civilisté, kteří byli usmrceni povstalci. Nebylo poskytnuto vysvětlení, jak tyto údaje vznikly.

Z tabulky vyplývá, že tyto nevysvětlené počty mrtvých se od začátku pentagonské statistiky více než zdvojnásobily. Od ledna do března 2004 docházelo každý den k "26 jednotkám" (ať už to znamená cokoliv), kdežto v září 2005 těch "jednotek" už bylo 64.

Ať už tedy roste cokoliv, podivná morálka této války diktuje, že se o tomto vzrůstu informuje jako o dobré zprávě. Novináři násobí počet těchto "jednotek" počtem dní a zjišťují, že počet mrtvých je nižší než předchozí odhady iráckých mrtvých a snaží se je tím zpochybňovat. Hlavně je terčem útoku studie, zveřejněná loni v říjnu v lékařském časopise Lancet.

Studie v časopise Lancet byla založena na zjišťování počtu mrtvých v 988 domácnostech ve 33 náhodně vybraných čtvrtích. Na základě úmrtnosti osob v těchto domácnostech před invazí a po ní bylo zjištěno, že riziko smrti v Iráku stouplo 1,5 krát. Zemřelo navíc něco mezi 8000 - 194 000 osobami, nejpravděpodobnější počet je 98 000. Asi polovina úmrtí byla způsobena násilím, pokud byla do statistiky zahrnula Falludža, a pokud ne, násilně zahynulo asi 15 procent osob. Většina lidí zahynula v útocích na část amerických vojsk.

V USA a v Británii byla tato studie ignorována anebo rozcupována. Média tvrdila, že je studie politicky zaujatá. Týdeník Observer napsal, že počty mrtvých byly tak vysoké, protože byla do statistiky zahrnuta Falludža. Ve skutečnosti Falludža do statistiky zahrnuta nebyla - odhad 98 000 mrtvých by býval daleko vyšší.

Kdykoliv nyní média informují o počtech mrtvých v Iráku, ignorují studii zveřejněnou v časopise Lancet a citují nižší odhady. Za posledního čtvrt roku se editoři a přispěvatelé internetových stránek Medialens snažili zjistit, proč tomu tak je. Dotazovali se v této věci tisku a rozhlasových a televizních stanic.

Standardní reakcí, exemplifikovanou dopisem z redakce internetových stránek BBC z minulého týdne, bylo, že "technika zjišťování údajů a jejich extrapolace v této studii byly kritizovány". To je pravda, a stejným argumentem by bylo lze odmítnout skutečnost, že za druhé světové války bylo usmrceno 6 milionů židů, na základě toho, že tento počet byl také kritizován, totiž skinheady. Jde o to, nikoliv, zda byla studie kritizována, ale zda je tato kritika přesvědčivá.

Jak na to však poukázala organizace Medialens, tentýž vedoucí autor s použitím těchže výzkumných technik informoval, že v důsledku konfliktu zemřelo v Demokratické republice Kongo 1,7 milionu lidí. Zjištění z této jeho studie citovali Tony Blair, Colin Powell a téměř všechny noviny na obou stranách Atlantiku. Kupodivu, v tomto případě nikdo nekritizoval vědeckou metodu ani statistická zjištění studie. Na základě této studie z Konga požadovala Rada bezpečnosti OSN, aby všechny zahraniční armády odešly z Konga, a OSN zdvojnásobila rozpočet hospodářské pomoci pro tuto zemi.

Druhým důvodem, kterým tisk vysvětluje, proč necituje studii časopisu Lancet o Iráku, je to, že se neshoduje s jinými odhady. Srovnávají ji se statistikami, které sestavuje irácké ministerstvo zdravotnictví a internetové stránky Iraq Body Count.

V prosinci 2003 informovala tisková kancelář Associated Press, že "irácké ministerstvo zdravotnictví nařídilo zastavení sčítání civilistů, usmrcených během války". Podle šéfa statistického oddělení tohoto ministerstva požadovala jak loutková irácká vláda, tak Koaliční (tj. americká) prozatímní správa, aby se statistiky mrtvých přestaly shromažďovat.

Jak dokázala Naomi Kleinová na těchto stránkách, když dnes před rokem zaútočila americká vojska na Fallúdžu, první, co tato vojska učinila, bylo zmocnit se všeobecné nemocnice a zatknout lékaře. New York Times napsal, že "nemocnici si americká armáda zvolila jako první cíl proto, že se americká armáda domnívala, že je tato nemocnice zdrojem nepotvrzených zpráv o velkém množství raněných a mrtvých".

Poté, co se americko-britská koalice rozhodla začít užívat těchto nových statistických metod pro zlepšování výsledků, Blair řekl v britském parlamentě, že "údaje z iráckého ministerstva zahraničí, které se zakládají na údajích z tamějších nemocnic, jsou podle našeho názoru nejspolehlivějším statistickým zdrojem."

Stránky Iraq Body Count, které dosud napočítaly asi 26 000 - 30 000 mrtvých, zaznamenávají jen ty civilní mrtvé, jejichž smrt byla jasně spojena s invazí a o níž informovaly dvě nezávislé tiskové kanceláře. Shromažďovatelé těchto dat zdůrazňují: "Je pravděpodobné, že mnoho, možná většina civilních mrtvých nebyla zaznamenána sdělovacími prostředky. Naše celková data jsou nutně minimalizována v důsledku nedostatečných informací v médiích."

Ze sedmi analýz o počtu mrtých v Iráku, které zkoumal Overseas Development Institute, byl odhad v časopisu Lancet jen třetí nejvyšší. Je to dosud nejsolidnější a nejpodrobnější studie. I když se 98 000 mrtvých zdá pozoruhodné číslo, je velmi pravděpodobně reálné.

A co argument, že většinu násilných úmrtí v Iráku způsobují koaliční vojska? Podle listu Houston Chronicle i oblíbený zdroj Tonyho Blaira, irácké ministerstvo zdravotnictví, informuje, že dvakrát více Iráčanů - a většina je jich civilistů - je zabíjena britskými a americkými vojsky než iráckými vzbouřenci. Když Pentagon tvrdí, že právě usmrtil 50 nebo 70 nebo 100 vzbouřeneckých bojovníků, nemáme tušení, co to bylo ve skutečnosti za lidi. Každý, koho britští či američtí vojáci usmrtí, se automaticky stává teroristou. V červenci tvrdil Jack Keane, bývalý náměstek šéfa štábů americké armády, že koaličtí vojska od začátku rebelie usmrtila či zajala více než 50 000 "povstalců". Možná, že to všechno byli blízcí spolupracovníci Zarkávího.

Dá se očekávat, že britská a americká vláda budou chtít zakrývat rozsah svých válečných zločinů. Je ale načase, aby s nimi sdělovací prostředky přestaly kolaborovat.

Kompletní článek v angličtině ZDE