Mainstreamoví gerontologové nesouhlasí a nechtějí o věci ani na veřejnosti debatovat. Nechtějí hovořit o prodlužování života ani o možnosti "vyléčit" stárnutí, zaměřují se jen na úsilí udržovat starší lidi co nejdéle při zdraví.

De Grey však není šílenec. Je to vážný, inteligentní, brilantní vědec a myslitel. Má mnoho stoupenců a odpůrců a někteří nejvýznamnější vědci na světě mu projevují značný respekt, píše americký časopis Chronicle of Higher Education.

De Grey má dokonce už i konkrétní plán. Je velmi ambiciózní a závisí na celé řadě technik a léčeb, které musejí být teprve vytvořeny (například na možnosti vyléčit rakovinu). "Každý den umírá 150 000 lidí a dvě třetiny z nich umírají na stárnutí," konstatuje. "Pokud zrychlím léčbu stárnutí o jediný den, zachráním 100 000 lidí.

De Grey doporučuje, aby se začala používat terapie kmenových buněk a aby se její pomocí začaly včleňovat do lidského těla nové buňky, které by nahradily odumřelé buňky. De Grey také poukazuje na to, že odpad, který vzniká v okolí buněk, a který možná způsobuje nemoci, jako je Alzheimerova choroba, lze rozpustit pomocí malých molekul jménem "beta-breakers".

De Grey netvrdí, že ví přesně, jak vyřešit tyto problémy, ale zdůrazňuje, že tyto problémy způsobují postupný fyzický úpadek našeho těla, jak stárneme. Pokud je odstraníme, zlikvidujeme stárnutí, argumentuje.

De Grey na toto téma nedávno uspořádal v anglické Cambridgi konferenci. Promluvil na ní i Anthony Atala, ředitel Wake Forest Institute for Regenerative Medicine na Wake Forest University. Atala je chirurg a vědec a vysvětlil, jak s kolegy pěstuje v laboratoři z pacientových vlastních buněk nové lidské tkáně a orgány - močový měchýř, ledviny, žíly, chrupavky.

Například jeho tým odebírá několik zdravých buněk z močového měchýře, zasaženého rakovinou, a vypěstují z toho nový močový měchýř, který by mohl být teoreticky transplatován pacientovi při minimálním riziku odmítnutí. V roce 1999 byl Atalův tým prvním vědeckým týmem, který transplantoval močový měchýř malému stavěcímu psovi. Nyní budou zahájeny klinické zkoušky, zda by tatáž procedura fungovala i u lidí.

Největší celebritou na konferenci byl Woo Suk Hwang, Jihokorejec, který udělal na vědecký svět v posledních letech obrovský dojem svými vědeckými úspěchy. Letos dr. Hwang a jeho kolegové na univerzitě v Seoulu oznámili, že naklonovali psa, což se považuje za velmi obtížné a dosud to nikdo nedokázal. Psi se velmi těžko klonují, protože mají složitý rozmnožovací systém. Hwang v květnu oznámil, že naklonoval lidská embrya a vytvořil 11 linií kmenových buněk, které se geneticky shodují s 11 pacienty - to je mezník, o němž si dosud vědci mysleli, že jeho dosažení bude trvat léta, možná celá desetiletí. Další uznávaní vědci na cambridgské konferenci studují protirakovinové terapie, nemoci imunitního systému a stárnutí buněk.

De Gray byl původně odborníkem na počítače. Několik let psal programy, které hledají chyby v jiných programech. Pak si udělal v Cambridgi doktorát z biologie.

V roce 1990 se seznámil se svou budoucí manželkou. Bylo mu tehdy kolem dvaceti a jí kolem čtyřiceti. Stále spolu žijí. De Greyova manželka byla uznávanou genetičkou na univerzitě v Kalifornii a některé její objevy jsou nyní v učebnicích. Práci opustila a stala se v Cambridgi techničkou v laboratoři, studující život mušek. Dvacetiletý věkový rozdíl jí nevadil - De Grey je podle ní výjimečně inteligentní a "potřebovala partnera, který bude chytřejší než já". Naučila manžela genetice postupně při večeři.

Poté, co De Grey zvládl genetiku, začal v roce 1995 studovat gerontologii. Dva měsíce studoval gerontologickou literaturu a pak objevil nový mechanismus mutací mitochondrií, napsal na to téma vědecký článek a poslal ho do respektovaného vědeckého časopisu. Článek byl přijat k vydání.

De Grey dál studoval gerontologii a dospěl brzo k názoru, že se ve světě problém stárnutí skoro vůbec nestuduje. Obor potřeboval podle jeho názoru jeho samotného. "Gerontologií se nezabývají moc chytří lidé. Je to proto, že pokrok v této vědě je velmi pomalý a je malá šance pro mladého vědce rychle se stát slavným, a tak jdou nejlepší mozky jinam."

De Grey nedělá experimenty v laboratoři. Čte literaturu a hledá souvislosti, které specialistům ušly. Kritizuje vědce, že si myslí, že stárnutí je nevyhnutelné. Ale co když tomu tak není? Co když smrt není nutná?

Letos v únoru vydal časopis Technology Review na MIT o de Greyovi kritické články. De Grey sice není ani šílenec, ani zločinec, ale "jeho plán téměř určitě nevyjde". A i kdyby se mu podařilo uskutečnit, co chce dokázat, "zničil by tím lidskou rasu", protože "kdybychom žili tak dlouho, zlikvidovalo by to všechno, co nás činí lidmi". Redakční komentář časopisu pak označil možnost, že by lidi žili donekonečna, jako něco "strašlivého".

Čtenáři reagovali na oba články obrovským množstvím záporných reakcí. Redakce dostala tisíce mailů od "rozzuřených" čtenářů. "Bylo to, jako bych jim osobně upíral možnost nesmrtelnosti," konstatoval šéfredaktor Pontin. Internetová verze článku o De Greyovi zaznamenala téměř milion přístupů. článek se tak stal nejčtenějším v historii časopisu.

Čtenáři zazlívali časopisu Technology Review především to, že de Greyovy myšlenky odmítl, aniž by se jimi vážně zabýval. Proto požádal šéfredaktor Pontin Cynthii Kenyonovou, profesorku biochemie a biofyziky na University of California a odbornici na stárnutí, aby de Greyovy myšlenky zhodnotila. Kenyonová je známá mezi gerontology a sama je autorkou několika významných objevů. Změnila jeden gen v určitém červu a prodloužila tak jeho život ze 2 týdnů na 20 týdnů.

Kenyonová však článek nakonec nenapsala, že prý nemá čas. Tak šéfredaktor Ponting vyhlásil konkurs, že zaplatí 10 000 dolarů gerontologovi, který dokáže, že de Greyovy myšlenky o radikálním prodloužení života jsou nepodložené. De Grey se k tomu připojit a nabídl dalších 10 000 dolarů. Celkem je tedy cena za prokázání, že de Greyovy myšlenky jsou nesmyslné, 20 000 dolarů.

Člověk by si myslel, že vědci se budou o ty peníze ucházet. Nepřihlásil se nikdo. De Grey to interpretuje jako své obrovské vítězství, zejména proto, že čelný vědec jako Kenyonová se článek pokusila napsat a pak ho nenapsala. "Znamená to," argumentuje, "že mě už nemohou ignorovat."

Grey argumentuje, že do 10 - 20 let pokročí věda natolik, že umožní lidem žít po dobu 150 - 200 let. A než jim bude 200, věda se naučí, jak jim umožnit žít do 500 let. Brzo bude k dispozici tolik vědeckých informací, že nakonec budeme všichni moci žít navždy. Někteří vědci jsou však skeptičtí.

Jak vyléčit stárnutí

Toto je de Greyův plán jak "vyléčit" stárnutí a umožnit lidem, aby žili velmi dlouho:

1. Problém: Odumírání nebo atrofie buněk.

Řešení: Pěstování kmenových buněk, jimiž se nahradí odumřelé buňky. Anebo použití chemických látek, které stimulují dělení buněk, aby vznikly nové buňky.

2. Problém: Rakovina

Řešení: Agresivní genová terapie znemožní rakovinovým buňkám jejich bujení. Terapie kmenových buněk zabrání vedlejším účinkům.

3. Problém: Mutace mitochondrií

Řešení: Mitochondire jsou "energetickým zdrojem" v každé buňce a obsahují samostatné geny, které často propadají škodlivým mutacím, způsobujícím nemoce. Tomu lze zabránit vytvořením kopií nejdůležitějších mitochondriálních genů a jejich umístěním do buněčného jádra, kde budou lépe chráněny.

4. Problém: Nežádoucí buňky (například tukové buňky)

Řešení: Mělo by být možné stimulovat imunitní systém k tomu, aby usmrtil nežádoucí buňky.

5. Problém: Tvrdnutí bílkovin mimo buňky

Řešení: Mimobuněčné bílkoviny podporují tkáně, způsobují, že tepny jsou elastické a vaziva silná. Avšak chemické reakce během života tyto bílkoviny propojují a způsobují, že přestávají být pohyblivé. Bylo by možno použít určitých chemických látek k uvolnění těchto bílkovin. Jedna taková chemická látka se už klinicky zkouší.

6. Problém: "Harampádí" mimo buňky

Řešení: Mimo buňky vzniká odpad, který možná vede k vzniku nemocí, jako je Alzheimerova choroba. Tento odpad umějí rozložit malé molekuly, zvané "beta-breakers".

7. Problém: Odpad uvnitř buněk

Řešení: Při stárnutí buněk dochází k tomu, že se molekuly mění tak, že přestávají fungovat. Tyto struktury se hromadí v buňkách a nakonec je mohou zahltit. Do buněk by bylo možno včlenit určité enzymy z bakterií, které by rozložily tento nežádoucí materiál.

Kompletní článek v angličtině ZDE; Další podrobnosti viz De Greyovy internetové stránky ZDE