Hlavní náplní práce pomáhajících organizací jsou tzv. nízkoprahové aktivity, to znamená denní centra a noclehárny. V českém a hlavně pražském pojetí je to hlavně poskytování polévky a některých doprovodných služeb. I když se tyto organizace, a teď budu konkrétní - Armáda spásy, Naděje, Charita - chlubí svými programy, z toho, co uvádějí, funguje vždy jenom ta první polovina -- polévky a noclehárna. Vyšší stupně pomoci mají poznámku -- není realizováno. A volají po rozšiřování denních center, protože se zvyšuje počet bezdomovců. A nikdo nedělá nic proto, aby se snižoval.

Těm organizacím nejde o to, aby bezdomovectví zmizelo. Přišly by totiž o kšeft. Protože to je přesně to, o co jim jde. Docela dobře jim to vydělává.

Já samozřejmě nemám přesné údaje, protože detailní vyúčtování nikdo nepředvede, ale indicie zde jsou. Stát, ten pro jistotu nedělá téměř nic. Jako by problém bezdomovectví byl jen okrajový. Ale jestli zvítězí Modrá šance, tak budeme mít na ulici milion lidí. Město Praha považuje bezdomovce za špinavý póvl, který pouze pije a roznáší nemoci a který je třeba z města vytlačit. Je to názor oficiální, prezentovaný v tisku. Když jsem nositele tohoto názoru žaloval, byla tato žaloba policií odmítnuta.

Tedy další názor státních orgánů, že souhlasí s dělením lidí na řádné občany a na podřadný odpad. A tomu všemu přihlíží vládní zmocněnec pro lidská práva, "křesťan" pan Karásek, který se zastává technařů, ale bezdomovce asi ještě neviděl. A sociální demokraté a komunisté, kteří by se měli zastat nejslabších, dělají mrtvé brouky. Prý je zajímá pouze volič, který je bude volit.

Takže není nikdo, kdo tento úkol vezme na sebe. Proto chceme sehnat co nejvíc lidí a organizací, které mají opravdu chuť a sílu s tímto problémem něco dělat. Nemluvit a dělat. Protože to nejdůležitější, co potřebují lidé na ulici, je bydlení a práce. Nikoliv polévka a noclehárna. Je potřeba, aby vznikaly projekty tzv. sociálního byznysu, které potřebují investice jen do začátku a pak se financují z vlastních výnosů. V Evropě i USA jsou tyto projekty velmi úspěšné a vykazují velké procento návratnosti lidí do normálního života. A to je podle mne jediné kritérium úspěšnosti práce s lidmi na ulici. Kolik jich z ulice dostaneme. Zatím u všech programů v ČR nebylo žádné číslo zveřejněno. Čili to číslo je nula. Chtěli bychom to změnit.

Chtěl bych, aby došlo k tomu, že každému bude poskytnuto základní lidské právo, právo na důstojný život. Protože současný společenský systém to nedokáže a dokázat nechce.