|
10. 11. 2005
Cizí jazykyZkusím trochu pozitivního přístupu ve všeobecně negativní náladě v médiích. Ač jsem jako malý proklínal své rodiče za to, že mne nutili učit se jazykům, dnes nelituji. V mém oboru je absolutní většina relevantních informací v angličtině. Většina přístrojů nutných pro naší práci s námi "mluví" anglicky. Mnohokrát jsem na vlastní kůži zažil, jak odlišné je vnímání cizích kultur při, alespoň částečné, znalosti jazyka. Na našem oddělení prakticky všichni navštěvují pravidelně kurzy AJ. Třetinu si platí sami, dvě třetiny jdou z jiných zdrojů. Je to nutné pro ovládání přístrojů, komunikaci s chybovou hotline linkou a vyhledávání aktuálních informací na internetu. Jejich docházku na kurz a jejich úspěchy považuji za významné kriterium jejich hodnocení. Nemáme ambice aby se naše pracovnice staly (zdravotnictví je feminizované) redaktory anglického vysílání BBC, ale aby zvládli běžné každodenní situace. Rovněž školení jsou v AJ. |
|
Moje zkušenosti z Evropy jsou odlišné od pana Víta. Jistě jinak je v Itálii, kde se bez Italštniny obejdete pouze v Tyrolsku ale naopak je zde například Švýcarsko, nebo Holandsko, kde většina lidí je regulérně bi či trilinguálních. Pro lidi mé generace je znalost jazyka výhodou. Pro generaci mých dětí již nutností. To není téma k diskusi, ale prosté konstatování faktu. Nám by jakýkoliv program, jakákoliv finanční pomoc státu pomohla. Kvalitní jazykové kurzy jsou drahé. A platy sester je pokrývají obtížně. Nicméně jakákoliv aktivita v této oblasti nám pomůže. Můj personál nepřednáší po světě a nemá ambice být skvělým rétorem na mezinárodním foru, ale přečíst si help v přístroji, zeptat se googlu na odborné problémy a evtl se domluvit se specialistou na hotlinu ve Strasbourgu. Pokud k tomu aktivita paní ministryně Buzkové přispěje, byť malinko, je správná. |
