I televizní diváci, jinak se o politiku příliš nezajímající, vědí, že poslanci při hlasování o důvěře vládě při vyslovení svého jména povstanou, ale není žádný důvod pro to, aby při hlasování o důvěře vlády všichni přítomní ve sněmovně stáli a navíc, aby jim předseda Poslanecké sněmovny při tom podával ruku. Že na snímku nejde o hlasování o důvěře vládě, ale o okamžik slibu, který nový poslanec skládá do rukou předsedy Poslanecké sněmovny, je zřejmé i velmi povrchnímu znalci parlamentních reálií. K těm ovšem autoři obsáhlého článku zcela zřetelně nepatří.

Napsat ovšem takový článek o českém Parlamentu je relativně snadné. K tomu, aby článek byl dostatečně investigativní a vyhověl obecnému vkusu postačí, aby bez jakékoliv hlubší analýzy se v něm o současných členech Parlamentu psalo dostatečně negativně ("mají požitky, jaké neměli žádní jejich předchůdci", "současný stav je poměrně unikátní", "při pohledu na poloprázdné lavice Poslanecké sněmovny kdekoho napadá, za co poslanci berou tolik peněz"), postačí nahlédnout do stenografických záznamů z jednání předválečného československého Parlamentu a hojně citovat z parlamentních projevů prvorepublikových poslanců, pokusit se o několik záhadných úvah o vztahu firemního zisku a poslanecké práce ("Výše benefitů se mění s postavením člověka ve firmě. A poslanci by neměli být výjimkou. Jejich práce se dá srovnat třeba k práci manažerů - a ti dostávají benefity podle úspěšnosti firmy. Toto pravidlo však neplatí v parlamentu.") a případně přidat několik obecných a nic hlubšího neobsahujících sdělení ( "V Rakousku dostávají poslanci poměrně vysoké diety, ale to je vše.") a obsáhlý článek je hotov.

Abych však byl spravedlivý. Autoři tohoto článku si opatřili dobrý podklad pro analýzu postoje členů Parlamentu k problematice náhrad a příjmů, a to dotazníkovou akcí, se kterou se na poslance a senátory obrátili. Z těchto podkladů však v jediném odstavci provedli pouze procentuální porovnávání názorů poslanců a senátorů bez jakéhokoliv bližšího využití získaných údajů nebo dokonce k zamyšlení. Jistě třeba názory poslanců a senátorů na stále ostudně přetrvávající doživotní imunitu by bylo zajímavé publikovat. Ale asi se to do obecného a negativního pohledu na Parlament příliš nehodilo... Škoda.

V úterních Lidových novinách uveřejnil jakýsi P. Havel, který se označuje za agrárního analytika, článek s názvem "Jak Zgarba dohlížel na podvody", ve kterém se věnuje problematice vydáváni náhradních pozemků Pozemkovým fondem. Ministr zemědělství Zgarba prý tvrdil, že byl při jednání přehlasován, zatímco podle zápisů se pouze zdržel hlasování, což autor hodnotí takto: "Tragické je, že ministr nevnímá rozdíl mezi "proti" a "zdržel se" jako fatální - podle něj jsou obě varianty vyjádřením stejného postoje." Tragické spíše je, že autor, který je analytikem, nechápe, že z hlediska přijetí nebo nepřijetí návrhu je zcela lhostejné, zda se hlasující zdrží nebo hlasuje proti - podporu návrh v obou případech nedostal. Nic "fatálního" na tom není.

Prostě: napsat něco slušného o politicích, by asi bylo zcela proti současné novinářské "etice", a tak se negativní vztah k politikům objeví i tam, kde by to člověk opravdu nečekal. I v novém, a s nadějí očekávaném kulturním týdeníku A2, píše Karel Brávek poznámku o záměru zrušit české vysílání BBC a neodpustí si, aby neuvedl: "naši politici se kromě BBC nebojí už ani čerta". Zásadní a hrubý omyl, pane redaktore! Seriozního a kvalifikovaného přístupu redakce BBC se žádný politik nebojí. Na rozdíl od toho čerta polopravd a povrchnosti, který se však skrývá někde úplně jinde.