Klid noci divně, příšerně tě jímá,
vzduch pln je stínů, jež se matně chvějí,
a hluchá země pod nohama tvýma
je hnízdem mrtvých, hrob je lůno její.

Cos neznámého k zoufalství tě dráždí,
vpřed klopýtáš, a zpátky tě to volá,
nač pomyslíš, strach zachytí to, vraždí,
ty klesáš k zemi uštván, mrtev zpola.

A hrůzyplně svítí luna bledá,
strach tobě v šíji jako balvan sedá,
chceš k životu, a zdáš se hynout smrtí.

Tvá cesta náhle roste do daleka,
houf chimér v cestu vybíhá ti, štěká, --
a v šíji vlastní svědomí tě škrtí.

z výboru Česká básnická moderna, Československý spisovatel, Praha 1987 vybral Štefan Švec