Česká pravostředová menšinová vláda prohrála hlasování o důvěře uprostřed svého předsednictví Evropské unii, píší stránky BBC.

Čtyři vzbouřenečtí poslanci hlasovali s opozičními sociálními demokraty a komunisty proti premiéru Mirku Topolánkovi.

Česká vláda se stala nejnovější obětí hospodářské krize, když byla donucena rezignovat poté, co jí parlament vyjádřil nedůvěru.

Osud Mirka Topolánka, středopravicového českého premiéra, jehož vláda byla uprostřed šestiměsíčního předsednictví Evropské unie, následoval osudu vládnoucích stran v Maďarsku a v Lotyšsku. Východo a středoevropské země cití tlak svých křehkých ekonomik.

Česká republika se vydala na další etapu své kariéry největší evropské nevládní organizace a její vláda v demisi bude mít konečně klid na práci a nemusí se obávat toho, že jí Poslanecká sněmovna vysloví nedůvěru. Vlády nad Evropskou unií se ujme Václav Klaus, jediný to plnohodnotný úd exekutivní moci předsednické země a jednotliví ministři mohou vesele vyrazit na evropské turné bez toho, že by to mělo dělat někomu vrásky ve vztahu ke křehké sněmovní rovnováze - nerovnováze. Vláda prostě ztratí to, čemu biologové říkají "přirozená plachost" a určitě se to projeví i na daleko vstřícnějším postoji k "malým domů" všeho druhu.

Strana zelených se definitivně odebere do politického záhrobí a budeme moci začít odstraňovat škody, které napáchala na infrastruktuře a dalších strategických zájmech naší země, a pokud ne, tak snad dostaneme v obchodě alespoň igelitovou tašku, tedy pokud si do ní budeme mít za co nakoupit.

Prostě klid na práci jako když vystřelí. Snad jednou někdo ze strany opozice vysvětlí, jaký to celé mělo smysl, snad kromě toho, že někdo z opozičních nebo na jejich stranu přeběhlých poslanců spekuluje na pokles státních dluhopisů. Ovšem vidina toho, že možná celý jeden další rok bude o dost těžší otravovat občany legislativním kutilstvím našich vyvolených je hodnotou, kterou zřejmě doceníme, až si jednou zase vybereme znova...

Myslím si ovšem, že se Mirkovi Topolánkovi bude zásluhou ukojeného ega vůdců opozice od včerejška docela dobře spát. Kéž by to platilo všeobecně.

Deník Guardian natočil tři videofilmy, obsahující svědectví Palestinců žijících v Gaze, kteří tvrdí, že Izraelci páchali v Gaze válečné zločiny. Snad nejdramatičtější je svědectví tří adolescentů, bratrů z rodiny al-Attarů. Trojice bratří svědčí, že je Izraelci vyvlekli z domova, mířili na ně zbraněmi a donutili je klečet před izraelskými tanky, aby bojovníci z Hamasu na tanky nestříleli. Izraelští vojáci je také posílali do palestinských příbytků, aby je "vyčistili".

"Donutili nás, abychom šli první, takže kdyby na ně bojovníci začali střílet, měli zasáhnout nás a ne je," svědčil čtrnáctiletý Al'a al-Attar.

V téže době, kdy "odrodilý Žid" - zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva na palestinských územích Richard Falk - obvinil Izrael z válečných zločinů v Gaze, komentátor Haaretzu Amos Harel na základě svědectví vojáků zaznamenal, že se izraelská armáda řídí chybnými předpisy, které porušují mezinárodní pravidla pro ochranu civilistů. O tom lze jistě ještě leccos říci, rozhodně však ne to, čím média i veřejnost chlácholí generál Aškenazi. V pozadí zločinů totiž leží systematická dehumanizace civilního obyvatelstva, která je doktrinálně zakotvena. Přední izraelský "armádní" filosof Asa Kašer spolu s šéfem vojenské rozvědky Amosem Jadlinem provedli vše potřebné již v článku nazvaném Military Ethics of Fighting Terror: An Israeli Perspective (Journal of Military Ethics, Volume 4, Number 1, April 2005 , pp. 60-70). Tento ostudný dokument navíc neznamená jen pokus o znásilnění Ženevských úmluv, ale je také výrazem naprostého nepochopení toho, oč v protipovstaleckých operacích vlastně jde.

Dobrý den,

automatická odpověď ve Vaší nepřítomnosti mi byla doručena a uvedená emailová adresa, kam jsem se v tomto případě mohl obrátit, je nefunkční. Obrátil jsem se na sekretariát primátora Prahy se žádostí o schůzku, která zůstala bez odpovědi.

Obrátil jsem se na ředitelku Vašeho odboru, bez odpovědi. Občan od určitého stupně státního aparátu (pan Mejstřík říká mafie) již evidentně neexistuje.

Z uvedených faktů je zřejmé, že zájem na řešení pravděpodobného porušování zákona o právu shromažďovacím ze strany MHMP není. Tuto skutečnost dokládá tisková zpráva zveřejněná MHMP, kde jsou uváděny nepravdivé informace, občané Prahy jsou záměrně uváděni v omyl. Zpráva v upravené, přepracované podobě byla v pátek otisknuta v MFdnes a je přímo dehonestující.

Americké úřady se pokusily přesvědčit Etiopana Binyama Mohameda, vězněného v zálivu v Guantánamo, aby mlčel o svém mučení v amerických věznicích. Oplátkou za mlčení ho chtěly propustit.

Dohoda by Mohamedovi zabránila žalovat Spojené státy či Británii za údajné špatné zacházení. Nesměl také prozradit sdělovacím prostředkům, jak se s ním ve vězení zacházelo.

I kdyby byl Barack Obama černošskej pánbu, nedokázal by stvořit politický kosmos, v němž by všichni Američané žili spokojeně a harmonicky. Michael Moore vedle Bernarda Madoffa, Barbara Ehrenreich vedle Bena Bernankeho -- podobná skladba účinkujících prostě idylický obraz rodinného výletu předem vylučuje. To už se spíš dočkáme Paula Wolfovitze, kterak v roztrhaných ponožkách pronásleduje Bushe mladšího, ohrožuje jej botou hromadného ničení.

Překvapivě velký vzrůst objemu prodejů amerických domů a bytů o 5,1 procent vyvolal v pondělí stoupnutí akcií na burzách v Americe i v Evropě. K optimismu přispěl i právě zveřejněný plán amerického ministerstva financí poskytnout na podporu oživení trhu s úvěry částku 1 bilionu dolarů.

Národní asociace amerických prodejců nemovitostí oznámila, že v únoru 2009 překvapivě stoupl objem trhu s nemovitostmi o 5,1 procent. Může to prý znamenat, že poklesl z posledního čtvrtletí roku 2008 už skončil, píše deník Times

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vratné lahve (2007) Jana Svěráka a Štěstí (2002) Bohdana Slámy líčí současný život v České republice, jsou to ale dva naprosto rozdílné filmy: Jeden je v podstatě komedie, zatímco druhý deprimujícím portrétem moderního života. Vzhledem k tomu, že oba snímky zkoumají život obyčejných lidí v postkomunistické společnosti, budeme se jimi v tomto textu zabývat jako analýzou této společnosti a reakcí na ni. To, jak tyto dva filmy interpretují moderní postkomunistickou existenci v České republice, budeme analyzovat z hlediska tematického a kinematografického obsahu.

Autor je student Glasgow University

While portraying modern life in the Czech Republic, Jan Svĕrák's Vratné lahve of 2007 and Bohdan Sláma's Štěstí of 2002 are very different films, as one is essentially a comedy, while the other a bleak portrayal of modern life. As they both explore ordinary existence in a post-communist society, both films will be looked at as an analysis to that society, and as a response to it. In this essay the films' interpretations of modern post-communist existence will be analysed in terms of thematic and cinematic content.

The author is a student at the University of Glasgow

Zaujalo mě, jak média automaticky, bez kritického nadhledu, akceptovala nový název nové strany zelených "rebelů", aniž jim došlo, že ke slovu demokracie se váže i odpovědnost a respekt k většinovému rozhodnutí. Nedemokratičnost se dá dokazovat a napravovat zevnitř, nikoliv ale zasazováním nových, byť "demokratických" oplégrů. Politika není množení popínavých rostlin.

"Demokratická" strana zelených je stejně zelená jako "nedemokratická" strana zelených. Liší se prozatím pouze v míře vnitrostranické disciplíny. Obě jsou to monotematické lobbistické skupiny, které nemají ujasněn racionální názor na to, co chtějí a pouze tuší, co nechtějí. Vážím si silných zelených institucí, za kterými je vidět přemýšlení a znalost souvislostí.

Dovolím si vstoupit touto prostinkou pravdou do debaty o víře, církvích a jejich postavení v současném světě a společnosti, Českou republiku a českou společnost nevyjímaje. Podle mého názoru je na čase přijmout to, že v království rozumu nám něco chybí. Prostě nějak nám ten svět vykládaný pouhým rozumem kulhá, stejně jako kulhal ten vrcholně středověký, který se opíral skoro výhradně o víru a to ještě jenom o víru pravou, katolickou.

Mezinárodní komise pro vyšetření příčin loňské války v Gruzii získala dokument, který dokazuje, že Gruzínci byli agresory, kteří zahájili válku s Ruskem. Napsal to německý týdeník Spiegel na své webové stránce.

Novinky: Gruzie byla loni agresorem, tvrdí dokument z vyšetřování ZDE

Jade Goody (27) zemřela v neděli ve spánku na rakovinu děložního čípku. Poprvé u ní byla nalezena rakovina loni v srpnu. Rozšířila se velmi rychle a letos v únoru lékaři informovali, že má Jade už jen několik týdnů života. Jade po sobě zanechala dva syny a manžela, Jacka Tweeda, za něhož se vdala před čtyřmi týdny.

Jade Goody se stala celebritou v roce 2002, kdy se účastnila třetí série televizního Velkého bratra. Podařilo se jí proměnit "patnáct minut slávy", které lidem poskytuje tento televizní program, v celých sedm let.

Říká se, že budoucnost je vždy otevřená -- je zajímavé sledovat společnost v situaci, kdy tato obecná pravda vyplouvá na povrch v ryze existencionální rovině. Převažující reakce dnešního člověka je bohužel zcela nepřekvapivě ustrašená, plna obav z toho co přijde. Mediální "krizové" hlášení, jehož jsme svědky každý den, vzbuzuje v lidech silné obavy, bez ohledu na kastovní, politickou či rasovou příslušnost. Vtipná hříčka osudu způsobila, že citelnost obav z budoucího vývoje je u každého jednotlivce určena mírou participace na systému. Zdá se, že volky nevolky začíná být v jarním vzduchu cítit poptávka po řešení současného stavu nezdravé závislosti na stávajícím ekonomicko-politickém konceptu. Přece jen, nejde o nic menšího než o důstojné přežití postindustriálního člověka.

ŠOK│ Členky iniciativy Gorily online v ohrožení napsaly na počátku roku dopis poslancům, mezi jinými místopředsedkyni Parlamentu Němcové (ODS) a poslankyni Šojdrové (KDU-ČSL), v němž si stěžují na porušování zákona Radou Českého rozhlasu. Rada se pak ústy svého předsedy na únorovém veřejném zasedání pokusila pisatelky zastrašit a vyhrožuje jim žalobou pro uvádění nepravdivých údajů a pomluvu. Namísto pokory arogantní drzost. Porušení zákona konstatoval už i kontrolní výbor Poslanecké sněmovny. Členům Rady přitom podle informací redakce Britských listů ze zákulisí Sněmovny hrozí nejen nutnost vrátit neoprávněně vyplacené peníze, ale hrozí jim i trestní stíhání za neoprávněné obohacení.

Členky iniciativy Gorily online v ohrožení nyní opět píší Radě, opakují výhrady k její činnosti a obvinění svých členek označují za "zcela neopodstatněné"... A už je jich 79. "Ve středu, při veřejném hlasování, budeme na tento dopis očekávat odpověď," konstatuje Jana Hajduchová...

Dopis Radě Českého rozhlasu ZDE

Nejvíce lidí bylo vloni popraveno v Asii, Čína opět vykonala více poprav než zbytek světa dohromady. Tato fakta přináší zpráva o trestu smrti, kterou každý rok zveřejňuje organizace na ochranu lidských práv Amnesty International (AI). Celkový počet poprav za loňský rok vyčíslili obránci lidských práv na minimálně 2 390. Popravy vykonalo 25 zemí, v Evropě popravuje již jen Bělorusko.

Od Obamova nástupu do prezidentského úřadu uplynuly sotva dva měsíce a už čelí nový prezident skandálu. Týká se to astronomických prémií vyplacených zaměstnancům problematické pojišťovny AIG. "Kdo věděl co a kdy to ti lidé věděli?" křičel John Boehner, šéf republikánského poslaneckého klubu v americké sněmovně, minulý týden. Na pravidelné každodenní tiskové konferenci v Bílém domě rozčilení reportéři obléhali tiskového mluvčího Roberta Gibbse obdobnými otázkami: "Je si pan prezident jist, že se o této věci dověděl včas?"

Jde o prémie ve výši 218 milionů dolarů, které krachující pojišťovna AIG vyplatila několika stovkám svých zaměstnanců poté, co už přijala dotaci ve výši 170 miliard dolarů od amerických daňových poplatníků, které ji mají zachránit před krachem, a má dostat ještě dalších 30 miliard dolarů.

KD│Finančníci pojišťovny AIG obdrželi miliónové odměny, protože jejich smlouvy byly založeny na uskutečněných transakcích, nikoliv na důsledcích těchto transakcí. Dvaatřicetiletý prodejce hypoték mi řekl: "Představoval jsem si, že má práce spočívá v uzavření smlouvy... Ať už potom přijde cokoliv - je to problém zákazníka, ne můj." Řada vedoucích pracovníků firem obdržela přepychové odměny navzdory tomu, že rozbili světové hospodářství, způsobili škody v hodnotě bilionů dolarů a rozvrátili miliony životů, napsala Shoshana Zuboff pro Business Week.

Český premiér sedí (20. března) spolu s mezinárodní reprezentací; nemýlím-li se, tak zrovna v Bruselu, mezi státníky EU, které teď půl roku "vedeme". Vedle něho je na stojánku česká státní vlajka. Tak jak je snímána televizí, má ovšem zároveň pro veškeré přihlížející publikum opačné pořadí bílého a červeného pruhu pod modrým klínem --- s jedinou výjimkou výlučně ze strany samotného pana premiéra. To ještě nikoho nenapadlo, že je kvůli tomu nutno mít pruhy dvakrát a našívat je odpovídajícím způsobem z obou stran, aby symbolice bylo učiněno zadost?

Vážení přátelé a podporovatelé Českého muzea výtvarných umění v Praze, v neradostné situaci našeho rušení, reorganizování a tvrdého stabilizování domněle neohraničenou mocí úředníků z Krajského úřadu SK jsme s velkým zájmem a vděkem sledovali Vaši silnou podporu a opravdu pro nás hodně znamenala. Pochopitelně jsme byli zaskočeni, s jakou likvidační rychlostí a nebývalou mírou arogance a pohrdání na nás náš zřizovatel nastoupil. Vaše podpisy a diskusní příspěvky spolu s vyjádřeními profesních sdružení musely být, ač s nelibostí, zaregistrovány i Krajským úřadem a likvidační proces alespoň zbrzdily, napsala vedoucí oddělení správy a evidence sbírek a nových médií Českého muzea výtvarných umění (Středočeské galerie) Vladimíra Mazačová 20. 3. 2009 do neveřejného mailing listu zřízeného na doméně ecn.cz za účelem podpory.

Pravé nebezpečí není ve vzpouře davů, nýbrž ve slabosti hlav a povah, v trapném selhání těch, kdo mají své určení a poslání jako jedinci.

Co říci o sjezdu, na kterém nezněly skoro žádné protikladné názory? Sociální demokracie narozdíl od "časů Titánů" - předsednictví Miloš Zemana - je dnes povrchově impregnovanou, zdánlivě konsolidovanou stranou. Sjednocuje ji oranžová barva. Sjednocuje ji výzva předsedy, aby členové strany hořeli, když chtějí zapalovat. Doutnající nechuť členské základny k normalizační praxi národně socialistického střihu se neukazuje na povrchu, lze jei ale vysledovat v rozhovorech, v potřebě odlišnosti některých silných postav strany. Přirozeně rudé růže se zeleným stonkem vystřídaly růže módně tónované. Pod povrchem však přetrvává několik pozůstatků grossovsko-zemanovského souboje. Sjezdy se teď nekonají proto, aby zde lídři prezentovali odlišné pohledy, odlišné koncepce a aby delegáti jménem své členské základny rozhodli.

Sjezdy se dnes jak v ČSSD, tak i v dalších stranách konají jako rituál, demonstrující a tmelící jednotu. Spektákl. Politické rozdíly ukázal jediný dramatický moment celého sjezdu. Volba ženy do vedení strany.

      Podobné akce tu nejsou poprvé. Je zde ovšem nebezpečí, že věc za pár dní nebo týdnů prostě vyšumí do ztracena. Média  se vrhnou s obvyklou vervou na nějaký ten skandálek, politickou prasečinku nebo nějaký ten podnikatelský švindl -- a vše přikryje mlčení. 

      Je ale nutno pracovat na tom, aby to tak neskončilo. Podobných aktivit je víc. Například iniciativa představitelů akademických senátů převážně humanitních fakult proti snahám o neoliberální "reformu" vysokých škol u nás 5.3.2009 (Bílá kniha terciárního vzdělávání - nedostatečný a nebezpečný materiál pro kvalitu vysokého školství). Nebo třeba statečný boj pracovníků bývalé Středočeské galerie v Husově ulici na Starém Městě pražském. Zde je jejich dopis. 

Ve svém novém filmu El paso (což je prý Romy používaný výraz pro přepadení), se režisér Zdeněk Tyc snaží vrátit k romské problematice, s níž se velmi přesvědčivě vypořádal už r. 2002 v svém velmi dobrém filmu Smradi. V tomto snímku, natočeném podle scénáře Terezy Boučkové, která měla s vychováváním romských dětí vlastní zkušenosti, jde o osud dvou romských dětí, adoptovaných bělošskou manželskou dvojicí. Svým způsobem je téma Smradů vlastně totéž jako téma nového Tycoa filmu El paso: Tyc za těch sedm let ve svém pohledu na romskou komunitu vlastně vůbec nepokročil. Je to pořád stejné: Romové jak ve filmu Smradi, tak ve snímku El paso mají tytéž rysy. Oba filmy nás přesvědčují, že jsou Romové "lidi jako my", i když se občas projevují iritující nepřizpůsobivostí. Přitom, dodává režisér, se Romové musejí v české společnosti potýkat s ostrým rasismem i -- většinou úspěšným -- úsilím často kriminálně vůči nim jednající a nepřátelské většinové bělošské společnosti, která se je nějakým způsobem snažít podvést či vyloženě zničit. V důsledku své mentality Romové těmto machinacím a ústrkům a zločineckým spiknutím většinou podléhají.

Kampaň Celé Česko čte dětem, která si bere za cíl "podporu emocionálního zdraví dětí a mládeže" prostřednictvím popularizace hlasitého předčítání, sice běží už od roku 2006, ale do povědomí širší veřejnosti se tato původem ostravská iniciativa dostala až po spuštění televizní kampaně na začátku roku 2009. Popularizace čtení je nepochybně téma, které si zaslouží zájem. Jedná se ale skutečně o projekt, který je schopen udělat víc než na čas zvířit povrchní mediální hladinu a proniknout pod ni k těm, kteří by skutečně měli být zasaženi? Jsem k tomu z několika důvodů skeptický. Nejvíce se obávám toho, že v okamžiku, kdy se mediální vody nad kampaní zavřou, na dlouhou dobu se pro podobné téma stanou neprostupné.

V Britských listech byly poslední dobou uveřejněny články o církvi, náboženství a atheismu. Chtěl bych také přispět se svou troškou do mlýna. Jsem atheista a přirovnávat atheistu ke komunistovi mi připadá docela úsměvné až komické.

Hned úvodem bych chtěl sdělit, že bych se klidně obešel (a se mnou určitě i mnoho jiných obyvatel) bez katedrál, chrámů, kostelů, biskupských paláců, a byl bych raději, kdyby místo toho byla zavedena kanalizace, vodovody, ústřední městské topení, v každém bytě splachovací záchody a koupelny, vydlážděné ulice...

A ono to tak v jedné z nejstarších civilizací, v Harappě a Mohendžodáru, bylo! Že by už tam žili komunisté?

Paměť. Nic nezůstane. Vše bude zapomenuto. Parafráze slov biblického Kazatele nemusí působit patrně nejradostněji v tomto nadcházejícím týdnu, který se právě probouzí do jara. Nechci tu ale dělat apologeta Apokalypsy, to by bylo velmi snadné. Být ale za každou cenu optimista: v tomto tratolišti beznaděje, jak by řekl tentýž, může působit dokonce až bláznovsky. Přesto bych se tu rád pokusil o malou ukázku toho, kterak se nám paměť vrací, i když v často neobvyklých sekvencích. Povětšinou jaksi mimoděk, skoro proti své vůli...

KD│Po letech popírání obtíží začali elitní opinionmakeři v posledních měsících uznávat, že se věci příšerně porouchaly. Listy - počínaje magazínem Time, přes The New Yorker, The Atlantic a The New Republic až po New York Times a Los Angeles Times - se shodují na diagnóze: Redakce novin, jak jsme je znali, se rozpadají a možná jsou před zánikem. Walter Isaacson z Time popisuje situaci jako dosažení "krachu" a uzavírá: "Nyní je možné představit si blízkou budoucnost, v níž velká města nebudou mít vlastní noviny a kdy časopisy a zpravodajské sítě nebudou zaměstnávát víc než několik reportérů." Novinový průmysl, který dnes zaměstnává přibližně 50 000 žurnalistů - naprostou většinu zbývajících vykonavatelů tohoto řemesla - se kymácí na okraji propasti, napsali John Nichols a Robert W. McChesney v článku pro The Nation, v němž volají po podpoře informační infrastruktury, která je nutná k zachování veřejné informovanosti a tím i demokracie.

V poslední den pražské konference o "mediální gramotnosti a autorských právech" promluvila Margaret Boribonová, zástupkyně předsedy Asociace evropských vydavatelů tisku. Dokázala, jak píše britský účastník konference Ewan McIntosh, že je evropský tisk "naprosto v háji".

Kulturně a hospodářsky nejvyspělejší společenství světa se dnes shodují v názoru, že demokracie je nejlepší formou politického života lidské společnosti.

Problémem je, co pro koho pojmem demokracie představuje. Historicky se tento pojem a jev poprvé objevil v antickém Řecku. V tehdejších městských státech helénské civilizace se realizovala plným podílem všech svobodných mužů na státní moci všeho druhu. Tato forma demokracie byla možná v dimenzích malého městského státu, kde všichni plnoprávní občané mohli uplatňovat svojí vůli na shromážděních, svolávaných k přijímání státoprávních rozhodnutí.

S velkým zájmem jsem si přečetl články uveřejněné v posledních dnech na Britských listech, které se zaobírají bombardováním Jugoslávie, píše Jan Čihák.

Pokud se někdy ze zvědavosti rozhodnete brodit stokou diskusních fór na českých zpravodajských serverech, narazíte na relativně hojně uveřejňovaný názor, že se jednalo o genocidu srbského národa ze strany NATO, na níž jsme se podíleli i my jako ČR a zradili jsme tak letité bratrství Srbska, které nás vždy podporovalo.

Jan Čulík má právo domnívat se, že Srbsko bylo odporný, vražedný, polofašistický stát. Pokud ale tuto charakteristiku zaslechl z BBC, podává tím doklad, že tato společnost šíří propagandu stejně jako jakákoli jiná společnost pod kontrolou státu, nebo patřičně mocné zájmové skupiny.

Terminologie, kterou Jan Čulík používá "Jak dostáváme zhrzené maily od neinformovaných, anebo zaujatých stoupenců Srbska, je ve veřejném zájmu publikovat základní informace aspoň s minimální mírou objektivity", není hodna šéfredaktora BL.

Jde o nálepku, jejímž smyslem je ponížit názory odporující propagandě šířené zmanipulovanými sdělovacími prostředky (včetně oslavované BBC nebo CBC). Otázka rovněž je, jaká míra objektivity je dost dobrá pro čtenáře BL, a proč si Jan Čulík myslí, že právě Wikipedie je tím pravým prostředkem pro objektivní líčení událostí?

KD│Vztah technologie a času je téma, které se v těchto esejích objevuje opakovaně, a to z dobrého důvodu. Z jedné strany platí, že řada výzev, jimž čelíme, když se industriální civilizace pohybuje po dlouhé dráze úpadku a zániku, pochází ze směšování krátkodobé perspektivy, která ovládá příliš mnoho našich kolektivních rozhodnutí - a dalekosáhlého působení důsledků, které tato rozhodnutí velmi často přinášejí.

Na druhé straně však zásadní stránku našich aktuálních obtíží - ačkoli za ni často není uznána - představuje skutečnost, že většina našich moderních technologií je z dlouhodobého hlediska velmi špatně adaptovaná. Většina technologií využívaných dnešními průmyslovými společnostmi přímo či nepřímo závisí na neobnovitelných zdrojích, které prostě dojdou. Technologie, které nemohou být přepracovány tak, aby vystačily s obnovitelnými zdroji, nebo které po vyčíslení nákladů na obnovitelné zdroje přestanou být hospodárné, v příštích desetiletích a staletích zmizí, což bude mít na lidský život vážné dopady.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V únoru 2009 přispělo celkem 180 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 35 220.46 Kč. Příjem z reklamy byl 10 200 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 1. 2009 částku 99 040.99 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a