Obava z nejistoty nám společně s materialistickou slepotou a nešťastnou upadlostí do pasivity vytvořila skutečně povedené trio existenciálů, které budou pro vývoj naší západní společnosti opravdu tvrdým oříškem k rozlousknutí. Zajímavé bude, zdali v budoucnu, pod vlivem vnějších faktorů, dojde k jejich prohloubení, či naopak k vnitřní hodnotové revoluci, která vyvolá nový impuls k sociální progresi. V tomto bude hrát klíčovou roli aktivní občanská společnost, hranice kam až bude vládnoucí aparát ochoten zajít v zachování současných pahodnot a jak silný tón bude udávat mediální propagandistická píšťalka. Společným zájmem všech racionálně uvažujících lidí by však mělo být zachování demokratických principů a jejich svobodná aplikace, jakkoliv se může zdát, že jejich efektivita je sporná. I průměrně bystrý člověk zajisté tuší, odkud vychází největší nebezpečí s reálným potenciálem destabilizovat demokratickou společnost ...

... politik jako možná hrozba společnosti

O nerovném hierarchickém rozložení a kumulaci moci bylo napsáno mnohé. Bohužel zdá se, že lidská populace stále nedochází k alespoň částečnému prozření. Jako krásný příklad může posloužit nedávná volba prezidenta USA. Po zvolení Baracka "Obey" Obamy došlo ke zcela absurdní situaci, v níž x miliard lidí vložilo své naděje a očekávání do jedné jediné osoby. S prominutím, ale tato disproporce svědčí o tragické, dlouhodobě budované celoplanetární idiocii a je v ní možné spatřit iracionalitu přílišné víry v delegovanou moc.

O tom, že selhává původní ideál politiky jako zodpovědného spravování obce ku prospěchu celku, nikoliv v zájmu vyjmuté části, nás přesvědčuje lépe než příklad virtuálního mesiáše jiná kuriozita - český chlívek pana Augiáše.

Parlamentní fraška, které je občan ČR svědkem, zatím nemá brzkého konce, naopak graduje. Boj vrcholí, ale možný pád vlády a předčasné volby jsou řešením pouze v případě, pakliže bude jmenována kvalitní úřednická vláda, která bude u moci po tak dlouhou dobu, než se ukáže jako zcela jasné, že po volbách nevznikne další pat nebo slabá menšinová vláda.

To znamená -- dokud občané nevygenerují nový a hodnověrný politický subjekt s reálným potenciálem. Subjekt vzešlý z občanské iniciativy, nikoliv nově vzniklá partaj jako produkt chladného mocenského kalkulu, čehož se možná také brzy dočkáme.

To je jediná možnost, jak v budoucnu opět nesledovat drzost, se kterou parlamentní osazenstvo předvádí své charakterové vady, jež mnohonásobně překračují únosnou mez. Každá jiná varianta znamená -- opětovný (doufejme, že ne věčný) návrat téhož šlendriánu.

V době, kdy občana straší nejistá budoucnost a zjevně disfunkční ekonomický systém, prioritou českých politiků je boj o rozložení moci a výroba dalších a dalších kauz v mediální válce, zatímco z části pochybná expertní komise pracuje na vládním zadání uchránit maximum ze současného stavu. Za tohle není politik živen ze státní kasy! Nikoliv prozatím marginální problém pouličního extremismu, ale nekompetentnost volených reprezentantů podkopává stabilitu zastupitelské demokracie.

Jediným důsledkem momentálního jednání námi volených zástupců bude ztráta víry občana ve funkčnost demokracie, což je od politiků neomluvitelný hazard. Dalo by se očekávat, že občanská společnost v rámci zcela přirozené obranné reakce, projeví snahu o získání kontroly nad politikem, případně ho obejde prosazením prvků přímé demokracie. Pro moderního člověka je bytostně důležité poodhalit tajemství procesu vzestupné socializace, pochopit nevyhnutelné a část rozhodování ponechat vlastní invenci. Bohužel i přes neutěšený stav české politiky, aktivní občan stále nepřichází ...

... občan

Role dnešního "moderního" člověka v rámci společnosti se dá charakterizovat jako pouhá - podmínkami vynucená a zautomatizovaná účast na mechanickém procesu. Dar reflektovaného vědomí (vlastní svobodné vůle a možnosti jejího uskutečnění), který vedle možnosti individuálního rozvoje lidské bytosti, způsobuje na druhové úrovni sociální evoluci, je dnešním stavem věcí vychýlen téměř do nemohoucnosti. Přinejmenším v té celospolečenské rovině.

Příčinami mohou být mimo jiné - zkorumpovanost moci jako živelný způsob jejího přežití (není těžké si všimnout, že současná forma moci přitahuje podobný monotyp lidí), ekonomický systém jednotlivců profitujících z většiny, případně celková hodnotová destrukce způsobená obecně přijímaným nihilismem.

Jisté je, že dnešní člověk se raději adaptuje na podmínky stanovené z vnějšku, než aby sám prostřednictvím sebeorganizace vytvářel podmínky vlastní. To nám do budoucna dává jistou naději vytvořit více méně kompaktně fungující mraveniště, ale již pozvolna startující postup lidské dehumanizace (tj. v tomto případě - přechod z evolujícího organického myšlení na myšlení pouhé zmechanizované sebezáchovy) bude tímto nadále sílit.

Nezpochybnitelným faktem zůstává, že každý může mít svůj vlastní hodnotový rámec a má nikým neodcizitelnou možnost ho reduplikovat (pouze za předpokladu svobodné mezilidské interakce na bázi humanity) do reality. Před časem zde na BL padla nádherná charakteristika dnešního člověka na jeho pouti životem - člověka putujícího "s výrazem štvané zvěře". K tomu lze jen dodat, že davem štvanců prochází mnoho lidí, kteří s vitalitou a zájmem explorují svůj životní prostor a společně mohou utvářet svobodné a na člověka orientující se společenství. Jde jen o nalezení cesty, na jejímž konci může být zjištění, že oněch vitálních explorerů je většina. Budoucnost je vždy otevřená.