Kampaň bohužel postrádá dva důležité rozměry. Prvním je důraz na fakt, že čtení, a nejen to hlasité, je základním předpokladem funkční gramotnosti. Známý český pedagog Ondřej Hausenblas o tom píše: Bez čtenářství nebude čtení, Učitelský zpravodaj č. 4, 12. 3. 2007): "Pokud necháme děti prošvihnout dobu, kdy by mohly přivyknout tomu, že čtení je radost, že čtením se dá přijít na mnoho zajímavých věcí, budou mít později potíž zaučit se třeba jen v ovládání kopírky." To je zdaleka nejdůležitější význam, který fenomén četby přinesl této civilizaci a na němž celá současná civilizace v podstatě stojí. Že se kampaň omezuje pouze na hlasité předčítání, potlačuje vlastní čtení a tím pádem nezasahuje už tolik děti školního věku, je první chyba.

S tím úzce souvisí omezení kampaně na úzký, i když jistě důležitý, akt čtení dítěti. Smyslem nalezení vztahu ke čtení není jen to, aby děti prohlubovaly svou představivost přijímáním verbálních, vizuálně zbytečně nedeformovaných a nestylizovaných sdělení. Smyslem je, aby děti četbu vnímaly jako bránu do daleko širšího světa, než jaký je schopna jim poskytnou technologie vizualizace, a hlavně: aby v něm rády setrvaly. Předčítání samotné nezajistí to, že děti později neopustí literaturu a sleví ke smyslově daleko přístupnějším vjemům. To daleko více zajistí pozitivní sociální vzor, který jim také mohou poskytnout rodiče. Ne ale tím, že jim budou předčítat, ale tím, že budou sami číst. Rodič, který sice dítěti dvacet minut čte, ale pak si "oddechne" u televize, aby nasál předžvýkané a technologicky modelované informace, takový sociální vzor neposkytuje. Jeden spot mohl být věnován rodiči, kterého dítě vidí, jak si prostě čte, sám pro sebe. Žel, takto kampaň o další důležitý rozměr přichází.

Proboha, co mám tomu dítěti číst?

Realizátoři kampaně také moc nepočítali s běžnou mírou rezistence, která se dostavuje vždy, když dojde na snahu změnit určité návyky. Chtít po lidech, aby začali dělat něco, co doposud z vlastní vůle nedělali, to znamená maximálně jim to usnadnit. Článek, který vydal, vcelku symptomaticky, deník průměrně vzdělaného a průměrně sečtělého českého rodiče MF Dnes, ilustruje, na jaký problém mohou rodiče, při snaze vyhovět apelu kampaně, narazit.

"Kdysi jsem také věřila, že pravidelné předčítání odmala musí v dětech zažehnout lásku ke knihám. Po dvou letech každodenního úsilí zaujmout svou dceru současnou literaturou pro nejmenší se jí ani nedivím, že po čtvrthodině od knihy s nářkem utíká k osvědčeným pohádkám na DVD." Tolik názor redaktorky MF Dnes paní Blažkové (Rudl a natvrdlej kocour. Tohle mám číst dětem?, MF Dnes, 6. 1. 2009).

Paní redaktorka ve svém článku lamentuje nad tím, že když se snažila pro svou dceru zajistit nějaké čtivo, vždy narazila pouze na takové, které se jí zdálo buď nesmyslné, nebo z nějakých jiných důvodů nepoužitelné. Její literární kritika směřuje k autorům a vydavatelům obrázkových leporel. Pomiňme fakt, že pod představou "čtení dětem" budeme asi uvažovat o jiných publikacích, než jsou leporela, nicméně i to samo ukazuje na předvídatelné problémy, s nimiž kampaň měla počítat.

Jestliže má novinářka, profesně člověk, u kterého bychom předpokládali vyšší úroveň kulturní orientace, problém najít vhodnou četbu pro své dítě a podle všeho navíc ani nevěří, že by to "k něčemu bylo", pak je nutno konstatovat, že u většiny veřejnosti je situace podobná a asi horší. Z toho důvodu mi připadá jako promarněná příležitost, že na webových stránkách projektu (www.celeceskoctedetem.cz) chybí výběr zajímavé dětském literatury. Pokud na to nemají realizátoři prostředky, mohli požádat několik nakladatelství, která by jim rešerše ráda vytvořila a získala za to status sponzora. Pouhý odkaz na portál české literatury je skutečně málo.

Nechci v žádném případě snižovat význam snahy projektu Celé Česko čte dětem. Ten je nesporně velký. Určitě by ale bylo dobré přemýšlet o jeho efektivitě v širším kontextu a místo důrazu na slavné obličeje, jejichž role pozitivních sociálních vzorů je v pokročilém mediálním věku minimálně sporná, se více orientovat na to, aby projekt skutečně nastartoval pozitivní vývoj a aby jeho vliv neodezněl s posledním televizním spotem.

(Vyšlo v Literárních novinách)