|
23. 3. 2009
Kosovo po deseti letechJan Čulík má právo domnívat se, že Srbsko bylo odporný, vražedný, polofašistický stát. Pokud ale tuto charakteristiku zaslechl z BBC, podává tím doklad, že tato společnost šíří propagandu stejně jako jakákoli jiná společnost pod kontrolou státu, nebo patřičně mocné zájmové skupiny. Terminologie, kterou Jan Čulík používá "Jak dostáváme zhrzené maily od neinformovaných, anebo zaujatých stoupenců Srbska, je ve veřejném zájmu publikovat základní informace aspoň s minimální mírou objektivity", není hodna šéfredaktora BL. Jde o nálepku, jejímž smyslem je ponížit názory odporující propagandě šířené zmanipulovanými sdělovacími prostředky (včetně oslavované BBC nebo CBC). Otázka rovněž je, jaká míra objektivity je dost dobrá pro čtenáře BL, a proč si Jan Čulík myslí, že právě Wikipedie je tím pravým prostředkem pro objektivní líčení událostí? |
|
To, co předkládá Wikipedie jako argumenty proti Miloševičovi jsou propagandistická tvrzení. Zastavme se u dvou pozoruhodných pasáží:
"Miloševič byl motivován k vyvolávání válek, tvrdí jeho kritici, v důsledku své vražedné ambice vytvořit etnicky čistý velkosrbský stát. Miloševičovi kritici tvrdí, že armáda, jíž velel Miloševič, páchala "zvěrstva proti civilistům jako součást systematických akcí za účelem zajištění území pro etnicky "čistý" srbský stát."
Není blíže pravdě, že se Miloševič snažil z titulu svého politického postavení zabránit rozpadu FSRJ a tím udržet pohromadě multi-etnický stát? Pokud jde o Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu a posléze Kosovo, etnické vyčistění (od Srbů) bylo především v jejich zájmu a také to dělali. (Myslím, že dostatečný důkaz poskytuje mapa etnického uspořádání před a po válce v Boně a Hercegovině.) Druhá pasáž:
"Po r. 1998 došlo k zintenzivnění konfliktu v Kosovu a zprávy o zvěrstvech páchaných v Kosovu jugoslávskou armádou a srbskými polovojenskými jednotkami proti etnickým albánským civilistům vedly Severoatlantické společenství (NATO) k sérii leteckých úderů proti Jugoslávii. Cílem bylo přimět Miloševiče, aby zastavil vojenské operace a dovolil mírovým sborům vstoupit do Kosova. Jugoslávskou armádu jednotky NATO zdecimovaly, Miloševič se podrobil, avšak před jugoslávským lidem tvrdil, že dosáhl "vítězství", protože se etnickým albánským separatistům nepodařilo oficiálně oddělit Kosovo od Jugoslávie."
Povšiml si Jan Čulík, že se "objektivní" shrnutí ani slovem nezmiňuje o Kosovské osvobozenecké armádě, natož pak o smlouvě z Rambouillet? ZDE je dobře zdokumentovaný přehled událostí, včetně role Kosovské osvobozenecké armády. ZDE je zveřejněna fotografie Albrightové z Thacim a popsána historie KLA. To že NATO zdecimovalo jugoslávskou armádu, není zrovna pravda, protože k přímým pozemním bojům nedošlo a bombardování zničilo jen malý zlomek jugoslávské techniky a nějaké překližkové makety. ZDE NATO ovšem horlivě bombardovalo průmyslovou a civilní infrastrukturu, což patrně samo o sobě zakládá důvod pro stíhání za válečné zločinů. To, že po ukončení bombardování byla podepsána dohoda daleko mírnější než ta z Rambouillet, je dokladem, že jednání v Rambouillet byla vedena tak, aby byla získána záminka pro vojenskou akci proti Jugoslávii. Jan Čulík by neměl bezmezně věřit všemu, co pochází z BBC a britského tisku. V zavedené demokracii jsou karty rozdány a pravidla hry na opozici dodržována. To, že existují lidé jako Simpson, Fisk, Paxman, je výsledkem této hry. Názory těchto lidí nejsou moci nebezpečné, protože neexistuje politická platforma pro jejich využití. Když je nejhůře, najde se zákonná obrana, jak slovo potlačit. Podle tištěné verze The Guardian Weekly z 9. března 2009 například vetovala britská vláda rozhodnutí zveřejnit záznamy ze schůzí vlády, na nichž byla diskutována legitimnost nadcházející invase do Iráku. Prý by to narušilo demokratické rozhodování. Tahle banda šašků nemůže samozřejmě připustit, aby se lid, jehož jménem vládne, dozvěděl, jaký kdo měl tenkrát názor. V takové demokracie můžete ovšem požádat o cokoli. Vlk se tak nasytí a koza zůstane celá. 20. března 2006 došlo k jiné pozoruhodné události. Kanadské úřady odmítly povolit vstup britskému poslanci Georgi Gallowayovi do Kanady. Ono sice existuje cosi jako svoboda projevu, ale jeho dvě protiválečné přednášky by se nejspíš mohly dotknout premiera Harpera, který zrovna hledá cestu ven z Afghánistánu. V době kosovské krize jsem přečetl stovky článků a získané informace použil pro řadu článků psaných pro BL. V roce 1998 jsem například napsal:
V Kosovu jde primárně o pokus Albánců odtrhnout násilím toto území od Jugoslávie. Má bělehradská vláda právo bránit svoje území? Pokud ano, tak jak? Má Jugoslávie (ať už s Miloševičem nebo bez něj) nárok na mezinárodní podporu? To jsou otázky, na něž se málokdo ptá - pravděpodobně proto, že by stejně nikdo neodpověděl.
Problém Kosova se veřejnosti presentuje jako western. Bad guy terorizuje obyvatelstvo a good guys (tedy politikové NATO) mu tedy ukáží tvrdou pěst a když tomu nebude rozumět, tak mu dají lekci, a pak se to nějak domotá k happyendu. Jenže nejde o film, ale o skoro dva milióny lidí, kteří začnou udílet lekce sobě navzájem, podle nátury a stupně vymytí mozků. V Kosovu ovšem nejde, odhlédneme-li od retoriky, o lidská práva, ale o hru mezi NATO a Moskvou. NATO potřebuje čas od času ospravedlnit svoji existenci a v Kosovu může, když se to povede, zabít několik much jednou ranou. Z vojenského hlediska jsou letecké údery ideální, protože nehrozí přílišné ztráty na vlastních životech a navíc se z nich dá snadno vycouvat prohlášením, že akce splnily svůj účel. Situace v Kosovu může rovněž sloužit jako test toho, jak daleko jsou Rusové ochotni snášet lekce od jiných (uštědřené přes Miloševiče). Rusové mají na Balkánu svoje politické zájmy a tak jakékoli oslabení Srbů je oslabením jejich vlastních posic v této oblasti. V roce 2009 již víme, jak všechno dopadlo. Víme o teroristické taktice UCK i o její spolupráci s USA a dalšími státy NATO. Víme o podvodu s Dohodou z Rambouillet, která byla záměrně formulována tak, aby ji Miloševič nemohl podepsat. Víme i to, že Západ nakonec nesplnil, co zaručil a umožnil, aby se Kosovo osamostatnilo. Víme, že Miloševič stačil před soudem v Haagu přečíst svůj popis událostí a výhodně pro žalobce včas zemřít, aby onen maškarádní soud dál neznepokojoval. To není nic nového pod sluncem. Stejné pokrytectví předcházelo druhou válku v Zálivu. Čtenář si možná ještě pamatuje na prohlášení, že Hussein může zamezit válce, když se vzdá moci a odejde. Ex post se objevily zprávy, že to byl skutečně ochoten udělat, ale tyto informace jsou uzavřeny v trezorech a těžko se kdy dostanou na veřejnost. |
