DOKUMENT: dopis "zaměstnanců Českého muzea výtvarných umění v Praze" ZDE

        Co je z toho všeho třeba vyvodit? Co je nutno dělat pro úspěch těch záležitostí? Nazrává doba, kdy se musejí takové dílčí protestní aktivity propojit, zvážit, zda jsou schopny navzájem se solidarizovat s požadavky těch druhých a začít je prakticky podporovat (např. účastí peticích a na protestních akcích spřátelených iniciativ, jejich podporou v médiích a vysíláním svých pozorovatelů na jednání, jež budou s úřady  konat spřátelené iniciativy). Základním pravidlem spolupráce se pak nutně musí stát ono klasické mušketýrské: jeden za všichni všichni za jednoho! Nebo také heslo ze Srpna 1968: jsme s vámi, buďte s námi! Nebo prostě a klasicky: toto je naše Solidarita, kterou nezlomíte!  

      Vyšší formou spolupráce je pak založení "společného koordinačního orgánu" delegováním zástupců každé iniciativy a konsensuální stanovení pravidel fungování a především mezí působnosti delegované členskými iniciativami  na koordinační orgán.  

      Pokud by se toto povedlo rychle udělat, pak by i hrstka pracovníků nevelkého musea v Husově ulici náhle disponovala silami, se kterými je možno uspořádat opravdu mohutnou demonstraci, na kterou pan hejtman ani jeho družina hned tak nezapomenou! S takovými silami za zády se bude rozhodně lépe vyjednávat s nadutou vrchností i s jejími lokaji - byrokraty!