Americký prezident Bush dal iráckému parlamentu ultimatum, abych do 31. května schválil nový zákon o ropě, který by dal multinárodním ropným společnostem takovou kontrolu nad iráckou ropou, jaká nemá obdoby. Nyní se tedy ukazuje, oč vlastně šlo při této akci, která měla údajně přinést Iráku svobodu a demokracii. Nyní přišla doba účtování, při níž se ukazuje cena - všechna ropa Iráku. Za této situace se obrací americká mírová organizace Avaaz Foundation (http://www.Avaaz.org) na občany celého světa se žádostí o podporu iráckého obyvatelstva, aby mu bylo zachováno jeho ropné bohatství.

Nikdo není rád, když je usvědčen z diskriminace, už vůbec ne, když jde o všeobecnou diskriminaci žen v 'moderním' hospodářském životě, kde jde o výkonnost jedince. A ví se, že diskriminaci dokázat často není lehká věc. Když jde o nízké platy žen, většinou se argumentuje tím, že individuální výkony a platy žen a mužů se nedají srovnávat. Spiegel Online ale informoval o tom, že z ankety v rámci 'Studentenspiegel 2' vyšlo, že mladé absolventky dostávají už u prvního vstupu do pracovního světa menší platy, než jejich spolužáci, a to ačkoli je známo, že studentky jsou rychlejší, chytřejší a lépe kvalifikovaní než mladí muži.

Minulou neděli zemřel filmový režisér Pavel Hobl, autor klasických českých filmů Máte doma lva? aTřicet panen a Pythagoras.

Před dvěma lety jsme s ním publikovali rozhovor ZDE. Čest jeho památce!

Andrej Lugovoj, jeden z Rusů, kteří se setkali s Alexandrem Litviněnkem v den, kdy onemocněl otravou poloniem, bude obžalován z vraždy. Ředitel britské prokuratury sir Ken Macdonald konstatoval, že dal příkaz britské prokuratuřem aby požádala o vydání Lugovoje z Moskvy do Británie, aby tu byl postaven před soud "za tento pozoruhodně vážný zločin".

"Dospěl jsem dnes k závěru, že důkazy, tkeré nám zaslala policie, stačí k tomu, aby byl Lugovoj obžalován z vraždy pana Litviněnka úmyslnou otravou," uvedl Ken Macdonald a dodal: "Dále jsem dospěl k závěru, že trestní stíhání v této věci by bylo jasně ve veřejném zájmu."

Ruský generální prokurátor však uvedl, že Lugovoj nebude do Británie vydán. "Podle ruského zákona nemůže být občan Ruské federace předán do cizí země," uvedla mluvčí ruské prokuratury.

Britská ministryně zahraničí Margaret Beckettová povolala ruského velvyslance a sdělila mu, že Británie očekává v této věci ze strany Ruska plnou spolupráci. Žádost o vydání Lugovoje podpořil také Tony Blair.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Pan Bláha je velmi konzistentní ve svých názorech. Stejně jako o zdravotnictví uvažuje z pohledu zdravého, tak o nakupování uvažuje z pohledu zaměstnaného, bydlícího a hygienu dodržujícího člověka. Nejsme všichni takoví. Někteří jsou nemocní, někteří bez práce a bydlení, někteří bez koupelny.

Myslím, že nejde ani moc o právo, ale o spravedlnost, a tyto dvě entity mají jenom občas tendenci se potkat.

Pana Bláhu mohu ujistit, že i ten nejtragičtější bezdomovec má skutečně daleko k tomu s čím se běžně, denně potkává zdravotní personál. Obchod je práce s lidmi a lidé jsou někdy krásní, mladí voňaví a někdy staří, s pokakanou košilí a nevonící. Tak to je.

Nevím jestli pan Bláha vlastní obchod, nicméně jsem trochu přesvědčen, že majitel obchodu by nákupu bezdomovce nebránil. To o co jde - a ne zcela nepodobné i jiným institucím... - je to, že pan "ochranka" není třídící důstojník obvaziště, ale ten, kdo má chránit zákazníky před kapsáři a obtěžujícími lidmi a zboží před ukradením.

Asi mu to někdo neřekl a v tom bych viděl meritum příspěvku pana Víta. Totiž, že "siloví" pracovníci nejsou od toho aby lidi "prudili a buzerovali", ale aby jim pomáhali a chránili je. A to nejenom v obchodech!

Se zájmem jsem si přečetl příspěvky pana Víta a pana Bláhy o bezdomovcích a veřejném prostoru. Právě čtu zajímavou knihu The Right to the City - Social Justice and the Fight for Public Space, jejímž autorem je Don Mitchell, profesor geografie na University of Syracusy, NY, USA (Mitchell, D., 2003: The Right to the City - Social Justice and the Fight for Public Space. Guilford Press, New York, 270 pp.). Z knihy vybírám několik zajímavých myšlenek, píše Roman Matoušek:

Lidé, kteří se ocitají se svými schopnostmi v nesprávném čase a na nesprávném místě; lidé, kteří se přiživují na tak zvané normální společnosti; lidé , kteří nechtějí být normální; byli jsou a asi budou. Po určité době se tito lidé dostanou na stupeň, odkud není návratu do normální společnosti. A ta společnost může být otrokářská, feudální, socialistická, komunistická, kapitalistická, atd atd., píše Zdeněk Wognar.

Zaujal mne příspěvek Pan Lukáše Zelenky "Chytráci, kteří do knihovny nechodí, projekt jen brzdí",píše Evžen Lacina.

Chytráci, kteří do knihovny nechodí.... Jakými propadivnými myšlenkovými procesy autor dospěl k tvrzení, že odpůrci vzhledu a umístění tohoto obtížně pojmenovatelného mostra nenavštěvují knihovny? Sám se vydává za knihomola, skoro denně vysedávajícího po knihovnách. Asi bude samým přesezením trochu odtržený od reality.

Pan Lukáš Zelenka ve svém článku obhajuje férovost soutěže na Národní knihovnu tím, že zadání bylo po prvním kole změněno a že každý měl možnost na sporný bod reagovat, píše Tomáš Peltan.

Pokud by si pan Bláha "viděl do pera", mohlo by ho napadnout, že podle jeho logiky na příklad i zprivatizovaná nemocnice (dle jeho slov) "nebude veřejným prostorem a nikdo nebude mít právo tam lézt" -- potažmo, bude svaté právo majitelů takové nemocnice rozhodnout koho ošetří a koho ne (za tím účelem asi bude vhodné aktualizovat Hippokratovu přísahu), ať už budou rozhodovat podle jakéhokoliv "klíče" (pevně věřím, že hlavním "klíčem" bude stav konta dotyčného pacienta).

Věta pana Bláhy na konci článku "..ať chudí pracují, aby byli bohatší a měli kde bydlet..." postrádá smysl -- jedině, že by nám pan Bláha napsal, kolika bezdomovcům už práci opatřil....

Doporučil bych panu Bláhovi, aby nahlédl do statistik a zjistil počet nezaměstnaných a počet volných míst. Závěrem bych jen poznamenal, že mne překvapilo, že tento článek redakce uveřejnila -- pokud si totiž pamatuji, invektivy byly hlavním důvodem zrušení diskuze. Pokud ale redakce chtěla tímto článkem čtenáře pobavit, je vše v naprostém pořádku.

V článku "Květen 2007: k čemu předčasné volby" se Boris Cvek rozepisuje o tom, že

"Topolánek a ODS udělali velkou chybu, že přistoupili na koaliční projekt...". a že " by se současný kabinet měl soustředit na reformu volebního systému, na diskusi o tom, jak dát naší politice konečně rozměr zodpovědnosti a důvěryhodnosti, aby se stále dokola nestávalo, že naše vlády budou stát na křehké většině, nebo ani na té ne."

Jeho vývodům nelze upřít logiku -- pokud přijmeme názor, že politika je "o tom, převálcovat toho druhého".

Odmítám souhlasit s tím, že když vyjdou volby fifty-fifty, máme hledat prostředek, jímž lze přimět jednu polovinu, aby po čtyři roky strpěla řízení věcí veřejných tak, jak se to hodí polovině druhé. Domnívám se, že pokud by se matematicky vypreparovaná, skutečnému rozložení sil neodpovídající moc účelové vychýlila ve prospěch jedné poloviny, doplatily by na to nakonec poloviny obě. Mám dosud živě v paměti, jaké pocity chovala diktátu podrobená část obyvatel k těm, co diktovali dobro ve jménu lepších zítřků -- a jak si na nich smlsla, když se karta obrátila, píše Otakar Zekl.

Odpověď na dotaz Zdeňka Bárty.

Pramen, ze kterého jsem zejména čerpal, je český ekumenický překlad NZ, vysvětlivky v něm ale nepovažuji za součást textu NZ. K dalším pramenům: v letech 70tých a 80tých jsem měl dost času a četl si nemnoho běžně dostupných knížek, jejichž seznam by maturant se zájmem o teologická studia považoval za směšně chudičký. Uvádím zejména Svědkové času Leo Deuela a Šest legend hledá autora doc. Oldřich Králíka jako díla nikoli módní a dočasná. Odsud jsem čerpal metodu. Bez možnosti najít si či ověřit historická fakta to ovšem nešlo -- opět běžně dostupné knihy, včetně obou dvou o Kumránu -- jednu napsal i kolega pana Bárty, Stanislav Segert.

Zajímavě napsal o kandidátech do Rady Českého rozhlasu na místo uprázdněné po rezignaci Štěpána Kotrby Filip Rožánek ZDE

Pozn. JČ: Bohužel, v úterý dopoledne Český rozhlas tyto profily kandidátů ze svých stránek zase stáhl, protože se prý "nemůže vyjadřovat k věci, která se ho přímo týká".

Ovšem není pravda, že by instituce veřejné služby neměla referovat o problémech, které se týkají jí samotné.

Kdykoliv je v BBC nějaký skandál, týkající se BBC samotné, rozhlas a televize BBC interviewuuje vedoucí představitele BBC ostře kriticky a zcela neosobně, jaklo by nešlo o jejich vlastní instituci, například informuje, že "generální ředitel BBC na dotaz našeho pořadu odmítl podat vysvětlení", atd.

Toto jsou kandidáti do Rady ČRo:

Prodejny jen pro bílé? Určitě pan Vít pochopil o co šlo?

Protože si bezectný pan Vít opět o mne otřel čumák polovinou věty vytrženou z kontextu - jistě dychtivě čeká na odpověď, jak budu vyhazování bezdomovců z prodejen potravin obhajovat. Budu.

Tak zaprvé bych zopakoval svůj názor, který jsem hlásal pro povinně nekuřácké hospody - ani SOUKROMÁ PRODEJNA NENÍ ŽÁDNÝ VEŘEJNÝ PROSTOR A NIKDO NEMÁ PRÁVO TAM LÉZT. Majitel má mít plné právo obsloužit nebo neobsloužit kohokoliv.

Zadruhé že otrhaný, zřejmě nemytý a zjevně neupravený bezdomovec - může slušné lidi odpuzovat a brát obchodníkovi tržby, a je proto reálný důvod z obchodu ho vykázat.

Ad "Soukromá prodejna není veřejný prostor a nikdo nemá právo tam lézt"

Pan Bláha má plné právo nevpustit do Svého Soukromého Obchodu koho se mu zlíbí. Pro zdokonalení ne-přístupu do prodejny mu doporučuji vystavit před vchodem vzor doporučeného oblečení pro případné uchazeče o návštěvu, doporučenou minimální hotovost, doporučené parfémy a jasně formulovaný přehled toho, co vše si ve Svém Soukromém Obchodě nepřeje mít. Dokonce si myslím, že když Svůj Soukromý Obchod nepokládá za veřejný prostor, měl by do něj přístup veřejnosti výslovně zakázat a vpouštět do něj jen prolustrované zákazníky splňující Jím určená kritéria.

Domnívám se ovšem, že to poslední nebude třeba, protože zákazník, který návštěvou v jeho omezeném obchodě nechce přijít o sebeúctu, se mu vyhne širokým obloukem.

Když jsem před týdnem psal pro Britské listy článek o otaznících v kauze Rostislava Roztočila, věděl jsem, že se v nejbližších dnech bude znova rozhodovat o jeho propuštění z vazby. Výsledek jsem ovšem nemohl předjímat. Jeho zpráva o opuštění věznice v odpoledních hodinách dne 18. května 2007 ukončila nejistotu. Jeho návrat na svobodu je vhodnou příležitostí k ohlédnutí za průběhem úsilí obhajoby, spolku Šalamoun a Roztočilova přítele Václava Procházky o jeho vyproštění z nesmyslné vazby.

(Autor je členem Spolku Šalamoun.)

Ezechiel 18,1-32

Vás chci nyní poprosit, abyste společně se mnou vzpomněli na mého otce, který zahynul v Terezíně, na mého bratra, který zahynul v Osvětimi, na mou ženu, která nechala svůj mladý život Bergen-Belsenu. Neočekávejte však ode mne slova nenávisti. Ostatně, koho bych měl nenávidět? Znal jsem pouze oběti, neznám však pachatele. Alespoň je neznám osobně - a obviňovat někoho neosobně, kolektivně, to striktně odmítám. Neexistuje žádná kolektivní vina. A věřte mi, že to neříkám poprvé. Tvrdil jsem to odprvního dne svého osvobození z koncentračního tábora.Tolik budiž řečeno těm, kdož věří, že člověk musí mít pocit viny nebo že se má přinejmenším stydět za věc, kterou neudělal ani nepřipustil on sám, nýbrž kterou způsobili jeho rodiče nebo dokonce prarodiče".

Viktor Emanuel Frankl

Autor našeho biblického textu Ezechiel byl jako jeruzalémský kněz odveden do Babylónie při první deportaci r. 597 před Kristem a prožil tam pád Jeruzaléma a zničení chrámu v roce 586. Babylónské zajetí bylo  nejkritičtějším obdobím izraelských dějin a muselo být děsivým šokem pro víru a identitu Izraelitů.

Na zrychlené životní tempo doplácejí nejenom živí, ať už neschopností hlubšího prožitku, jednáním ve stresu, předčasnými srdečními či mozkovými příhodami, ale i mrtví. Jejich otisk v naší paměti vybledá dřív, než stačíme docenit, co s nimi odešlo a co pro nás znamenali. Svým způsobem jde o výměnu generací: Slábne hlas příslušníků generace, která se angažovala ve společenských záležitostech, která se realizovala kolektivními akcemi a která vycházela více či méně z ideologického pohledu (ten se později ukázal jako pochybený), a sílí naopak hlas generace, která si chce prostě užít života a která, řečeno s Robertem Musilem, chápe politiku v nejlepším případě jako paralelní akci, tj. jako víceméně soukromou aktivitu těch, kdo se politice věnují profesionálně. Mění se ostatně i profil uměleckých děl: Někdejší myšlenkovou, případně stylistickou propracovanost vystřídalo dynamické, fragmentární, někdy až groteskní zpodobení skutečnosti, v němž se staří lidé namnoze nedokážou orientovat.

Jiří Payne Václavu Havlovi dne 13. června 2000.

V dubnu 2007 přispělo celkem 97 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 18, 437.07 Kč . Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2007 částku 255 292.76 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.