Když Rostislav Roztočil 2.9.2000 překročil na Svatém Kříži českou hranici, cítil se bezpečný a netušil, že ve staré vlasti nedobrovolně stráví ve vězení více než pět let života. Naproti tomu když se 18.12.2006 vracel po více než roční nepřítomnosti z Německa, věděl, že může být na letišti zatčen. Přesto cestu podstoupil, protože se chce zbavit cejchu vraha, který mu vypálily v jeho nepřítomnosti československé soudy v r. 1985. Policie ho skutečně zadržela přímo na letištní ploše a dodala ho do vězení.

Senát Krajského soudu v Praze pod předsednictvím soudkyně Oldřišky Rysové při veřejném jednání dne 19.12.2006 kapituloval před mezinárodněprávními závazky České republiky a vyhověl vydávací podmínce Vrchního zemského soudu ve Stuttgartu:zrušil rozsudek z r. 1985 a povolil obnovu procesu. Tím se Rostislav Roztočil dostal do postavení nevinného, popř. obžalovaného a získal tak právo, aby v dalším řízení soud respektoval presumpci neviny. To mu ale nebylo nic platné, neboť senát soudkyně Oldřišky Rysové na návrh státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze Tomáše Milce na něj současně uvalil útěkovou vazbu s odůvodněním, že obžalovanému hrozí vysoký trest a mohl by mařit soudní jednání tím, že by se nedostavoval k líčení, a v případě nového odsouzení by mohl uprchnout. Přičetl mu k tíži také útěk z věznice Plzeň-Bory v listopadu 2005. Dále namítal, že obžalovaný nemá v České republice zázemí pro dlouhodobý pobyt. Předsedkyně senátu se při tom odmítla zabývat nabídkou jeho přítele Václava Procházky, že ho ubytuje a postará se mu o zaměstnání na dobu trvání procesu. Přítomnost ručitele v soudní síni nevzala na vědomí, ač ji obhájkyně upozornila. Stížnost proti uvalení vazby zamítl senát Jaroslavy Maternové Vrchního soudu v Praze, při čemž potvrdil správnost odůvodnění usnesení krajského soudu.

Státní zástupce i obě předsedkyně senátu přistoupili k otázce uvalení vazby mechanicky, bez přihlédnutí ke zvláštnostem případu. Prozradili současně své záměry: zřejmě již před zahájením projednávání případu počítali s tím, že potvrdí rozsudek z r. 1985. Případ je ale skutečně mimořádný a vyžaduje ohleduplný přístup. Rostislav Roztočil se cítí být nespravedlivě odsouzen a své pětileté věznění považuje za protiprávní. Z vězení uprchl do Německa, kde sice pobyl nějaký čas ve vydávací vazbě, ale nakonec z ní byl propuštěn. Byl na svobodě a měl dost času na přemýšlení, jak má dále naložit se svým osudem. Věděl, že je na něj vydán zatykač a v České republice mu hrozí při povolení obnovy řízení vazba. Kdyby si nebyl jist svou věcí, určitě by našel způsob, jak se vyhnout účasti při jednání před Krajským soudem v Praze, a to bez ohledu na skutečnost, že německé orgány byly připraveny ho eskortovat, pokud by se mu do Prahy dobrovolně nechtělo. Svět přece nekončí v Evropské unii a Rostislav Roztočil je statný zdravý muž, který by se jistě uchytil v nějaké zemi, jež nevydává uprchlíky. Tím, že přesto přicestoval a postavil se před soud, dokázal vážnost svého úmyslu obhájit se. Nepochybně má zájem na tom, aby řízení proběhlo co nejrychleji. Pobyt v České republice pro něj znamená velkou finanční ztrátu, neboť v Německu si stačil najít slušné zaměstnání. Pokud by mařil jednání neúčastí, škodil by svým zájmům. Proti jeho pobytu na svobodě nelze mít námitky ani z hlediska bezpečnosti občanů. Všichni svědci, kteří ho znali ze soukromí, ho líčí jako hodného člověka, neschopného násilí. A německá policie sdělila spolku Šalamoun, že u ní Rostislav Roztočil nemá žádný záznam.

Z jednání výše zmíněných justičních činitelů je zřejmé, že jejich svědomí netížila představa, že v obnoveném řízení se může Roztočilovi podařit vyvrácení obžaloby a prokázat tak, že ho naše justice uvězněním neprávem připravila o pět let života. Stát by mu pak sice zaplatil odškodné, ale zmařený kus života by mu nevrátil. Uvalením vazby se případná škoda dále zvětšuje.

Uvedení protagonisté soudního jednání jsou velmi rozdílné osobnosti: Státní zástupce Tomáš Milec je vlídný, usměvavý, neprojevuje nepřátelství k obžalovanému a při hlavním líčení dne 1.12.2005 znemožnil soudkyni Rysové zamítnout návrh na povolení obnovy procesu tím, že požádal o výslech uprchlého Rostislava Roztočila prostřednictvím německého soudu. Soudkyně Oldřiška Rysová dává od samého počátku najevo nechuť k tomuto řízení a jednoznačnými nonverbálními projevy znechucení reaguje na každou narážku na možné politické pozadí Roztočilova původního procesu. Při jednom výslechu nezvládla roli a zaječením na svědka se přiznala ke sklonu k hysterii. Soudkyně Jaroslava Maternová je studeně neosobní, občas až cynická. Všechny tři přes jejich rozdílnost spojuje přesvědčení o jejich papežské neomylnosti, vnitřní potřeba bránit neprolomitelnost soudního rozhodnutí, nutkání řídit se presumpcí viny a pravidlem "in dubio contra reo, a naprostá neúcta k osobní svobodě obžalovaných.

Při hlavním jednání ve dnech 5. -- 7. března 2007 projednal soud novou žádost obžalovaného o propuštění z vazby. Tentokrát ji podpořil nabídkou společenské záruky Šalamoun, spolek na podporu nezávislé justice v ČR. K němu se přidal přítel obžalovaného Václav Procházka, který rovněž nabídl společenskou záruku s tím, že Roztočilovi poskytne ubytování po dobu trvání soudního jednání. Nabídka společenské záruky spolku Šalamoun obsahovala odůvodnění pochybností o správnosti rozsudku z r.1985, dále kritiku důvodů, které vedly státního zástupce a soud k uvalení vazby. Státní zástupce ani senát opět nedokázali překročit svůj stín.Stanovisko státního zástupce bylo záporné. Soud pak nevyhověl žádosti o propuštění z vazby ze stejných důvodů jako původně a obě nabídky společenské záruky odmítl. Obžalovaný a oba ručitelé podali na místě stížnosti proti usnesení.

Spolek Šalamoun odmítl stížností všechny důvody, jimiž státní zástupce Tomáš Milec a senát Oldřišky Rysové odůvodnili trvání na dalším držení Rostislava Roztočila ve vazbě. Navíc usnesení soudu napadl jako vydané podjatou předsedkyní senátu, tedy neplatné ze zákona. Předpoklady podjatosti spatřoval v minulosti předsedkyně senátu, kterou považuje za nomenklaturní kádr protiprávního režimu, tedy osobu nevhodnou k souzení v procesu s možným politickým pozadím. Paní předsedkyně se shodou okolností stala soudkyní ve stejném roce, v kterém Rostislav Roztočil emigroval. Za doklad podjatosti Šalamoun považoval její přístup k vedení procesu i její nonverbální projevy nesouhlasu s narážkami na jeho možný politický podtext. Stížnost dále obsahovala apriorní námitku podjatosti proti JUDr. Jaroslavě Maternové, předsedkyni senátu Vrchního soudu v Praze, která o ní měla rozhodnout. Důvodem námitky byla skutečnost, že JUDr. Jaroslava Maternová byla členkou senátu Nejvyššího soudu ČSSR, který v r.1985 svým rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze nad Rostislavem Roztočilem. U obou soudkyň poukázal na hypotetickou možnost, že by je jejich osobní vazby z minulosti mohly vést k zastírání úlohy bezpečnostních orgánů protiprávního režimu v Roztočilově procesu.

Senát Vrchního soudu v Praze předsedkyně Jaroslavy Maternové rozhodl usnesením z 29.3.2007, že paní předsedkyně není vyloučena. Proti tomu podal spolek Šalamoun stížnost k Nejvyššímu soudu ČR, v které v podstatě opakoval předchozí výhrady.

Dne 26.4.2007 Nejvyšší soud ČR -- senát místopředsedy NS Pavla Kučery -- vyhověl stížnosti spolku Šalamoun a rozhodl, že soudkyně Jaroslava Maternová je vyloučena z vykonávání úkonů v této trestní věci. V odůvodnění konstatoval, že Krajský soud v Praze zrušil svůj původní rozsudek z r. 1985 a s ním i související rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR jako soudu odvolacího, pod nímž je podepsána také soudkyně Jaroslava Maternová. Pak navázal (cituji): "Za tohoto stavu je nutno námitku spolku Šalamoun o podjatosti této soudkyně ...považovat za důvodnou. Bez ohledu na profesionalitu JUDr. Jaroslavy Maternové, která se subjektivně cítí schopna v trestní věci obviněného i nadále nestranně rozhodovat, je nutno vzít v úvahu i kriteria objektivní a mezi ně patří, jak může být vnímána její předchozí účast na projednání věci zvenku...To, že o nestrannosti JUDr. Jaroslavy Maternové pochybuje Spolek na ochranu nezávislé justice v ČR, negativní vnímání už signalizuje. ...lze mít ...za to, že u toho, kdo v minulosti rozhodoval o vině a ukládal výjimečný trest odnětí svobody, nelze přes jeho subjektivní přesvědčení o objektivitě očekávat, že by byl vnímán jako nepodjatý obecně. O jeho schopnosti nestranně rozhodovat tak mohou mít nejen strany řízení, ale i veřejnost, přinejmenším pochybnosti. Tuto skutečnost si měla JUDr. Jaroslava Maternová uvědomit a hledat řešení tím, že se sama z projednání věci vyloučí. Protože tak neučinila, nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno."

Vrchní soud v Praze pak v novém složení senátu propustil dne 18.5.2007 Rostislava Roztočila z vazby. Usnesení o propuštění z vazby nemám dosud k disposici. Jeho odůvodnění okomentuji někdy příště. Ze stejných důvodů není známo, jak se stížnostní soud vypořádal s námitkou podjatosti soudkyně Oldřišky Rysové.

Propuštění z vazby přineslo Rostislavovi Roztočilovi úlevu a předešlo případnému dalšímu prohlubování křivdy, způsobené pětiletým vězněním, jímž by prodlužování vazby bylo v případě pozdějšího dosažení zprošťujícího rozsudku. Nepochybně se jedná o dílčí úspěch obhajoby. Nelze ale přeceňovat jeho význam. Řízení ve věci je zatím v počátcích a jeho výsledek nelze odpovědně předjímat, takže jásot je předčasný. Přesvědčit senát Oldřišky Rysové o nevině obžalovaného nebude rozhodně snadné, i když dokazování zatím vyznívá spíše ve prospěch Rostislava Roztočila.