To, že by mohla diktovat stovka lidí půlce národa dík moci dodané vykoumanou konstrukcí, nepovažují za pokrok. A že by se tentokrát věci "zašolichaly" tak, že by po sečtení volebních lístků oněch (byť jen přibližných) 50:50 neznamenalo fifty fifty, ale jakýchsi vyčůranými pravidly zfixlovaných např. 60:40, potřebných k pohodlnému vládnutí jedněch druhým, při čemž by tato "úprava" byla zabalena do pláštíku ze Svobody, pociťuji jako výsměch demokracii.

Ano, demokracie (a nejen naše) má řadu provozních závad. Ale stěžovat bychom si měli nejprve u sebe. Jsme příliš pohodlní a zaneprázdnění na to, abychom se ve svém okolí porozhlédli po lidech, co by čtyři roky zastupovali naše zájmy znaleji a důsledněji, podceňujeme, jak se nám průběžně pokoušejí vymývat mozky zaujatá a zparchantělá média, příliš snadno propadáme defétismu stran váhy našeho volebního hlasu. Asi potrvá dlouho, než z nám známých špatných způsobů řešení věcí veřejných nalezneme lepší způsob vládnutí. A nemělo by nás zaskočit, že současný establishment se tváří, že žádný lepší než právě provozovaný způsob neexistoval, neexistuje a existovat nebude -- nežerme mu to, vývoj se nezastavil, jen to trochu trvá...

Berme prosím na vědomí fakt, že přibližně polovina občanů této země má jiné představy o tom, jak prožít návštěvu na tomto světě, než polovina druhá. Respektujme, že v důsledku toho mají rozdílné základní životní priority a představy, jak je naplňovat. Věnujme víc poctivého úsilí hledání, jakými cestami se k nim vydat bez zbytečného strkání.

Nehledejme, jak vyzrát na křehkou parlamentní rovnováhu, nepřičítejme ji žabomyší spory a vzájemné podpásovky politiků. Nesnažme se o "úkrok stranou" a pro pohodlnost vládnutí překotně měnit pravidla rozdávání karet, pane Cveku.