Konzervativně-liberální ODS vyjádřila stoprocentní podporu svému otci zakladateli při jeho prezidentské kandidatuře, a postavila se tak na stranu normalizací formovaného pantáty, jenž ztělesňuje rozkrádání devadesátých let, finanční skandál z roku 1997 a pohrdání právem ve prospěch džungle bez přívlastků. Člověk by čekal, že ODS bude tou stranou, která bude mít z českých politických stran nejblíže k Janu Švejnarovi, jenž ztělesňuje západní, demokratický svět, transatlantickou vazbu a má mezinárodní reputaci schopného ekonoma. ODS ovšem není stranou pravicovou a už vůbec ne stranou se světovým rozhledem. Je to postnormalizační hybrid jako ostatně všechny české partaje. A Pavel Bém to v Otázkách řekl jasně: ODS chce kontinuitu, kontinuitu normalizačních lidí, transformujících společnost na bázi zlodějiny, podvodů a pohrdání zdravým rozumem.

Britské listy zveřejnily vystoupení Evy Hurychové na konferenci, která se uskutečnila v Poslanecké sněmovně. A hned se sesypala řada otázek, jak brát její citaci ze zákona státu New York, který určuje, že manželka může zablokovat účty bývalého manžela a musí o ní být postaráno do doby, než se znovu vdá - musí jí být zaručena stejná životní úroveň.

Myslím si, že je dobře, že byl uveden příklad zákona a možného řešení problému, se kterým se setkáváme i u nás. Domácí násilí přestává být skryto pod zástěrami a v kuchyních, ale stává se věcí veřejnou. V první řadě bychom si měli uvědomit, že i „dobře míněná“ facka může hluboce zranit nejen tělo, ale i duši. A mlátit matku před dětmi není normální. Mlátit matku svých dětí není normální.

V první části článku, která vyšla v Britských listech 23.11.2007, poukazuji na možný neblahý vliv kauzy Jiřího Čunka a zásahu Renáty Vesecké do ní na vývoj voličských preferencí ODS a upozorňuji na opomíjení kvalitativního hlediska souborem organizačně-technických opatření v resortu justice, nadneseně označovaným předsedou vlády a ministrem spravedlnosti za reformu justice.

Jméno Johna Michaela Greera se v BL už jednou objevilo. Jeden text z jeho blogu přeložil a stručnou charakteristiku autora loni přinesl Karel Dolejší.

"Archdruid" (keltský velekněz), jak sám sebe JMG s určitou dávkou sebeironie nazývá, se na svém blogu zabývá i možnými ekonomickými souvislostmi ropného zlomu. V září a říjnu 2006 přinesl v článku "Jak se vyhnout omylu Y2K" a v článku "Sen o bohatství" prognózu, co asi bude znamenat ropný zlom pro vyspělé ekonomiky světového Severu.

Jako příspěvek do polemiky s naivně kornukopiánskými názory Lukáše Rázla přináším souhrn obou citovaných článků.

Dne 9.7.2007 jste otiskli článek "Proč hospodští opravdu bojují proti registračním pokladnám", pod který jste vsunuli tuto větu: "Poznámka redakce: Zákon č. 215/2005 Sb., o registračních pokladnách a o změně některých zákonu (zákon o registračních pokladnách), ve znění zákona č. 358/2005 Sb. a zákona č. 545/2005 Sb., a zákona č. 215/2005 Sb. je účinný ode dne 1. 1. 2008."

Mezitím však ODS, předpokládám zejména pod tlakem hospodských a podobných podnikatelů, tento zákon zrušila, když 5. 10. 2007 prezident republiky Václav Klaus podepsal zákon ze dne 19. 9. 2007 o stabilizaci veřejných rozpočtů, jehož součástí je i návrh změny zákona o registračních pokladnách, ve smyslu zrušení povinného používání registračních pokladen povinnými subjekty od 1. 1. 2008. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. 1. 2008. Tím ODS vlastně zbavila starostí všechny, kteří by se zavedením registračníéch pokladen museli začít přiznávat svoje maloobchodní příjmy. Štve mě to, protože jsem sám podnikatelem v informatice, a na veškeré služby dávám daňový doklad, přispívám tím do státní kasy, a moji vrstevníci hospodští, prodavači textilu, nebo další profese se mi jen smějí, co jsem to za blbce, , píše čtenář Britských listů, podnikatel Jan Macháček.

To bylo principem pravicové reformy, aby se šidilo dál?

Martin Bursík je bezesporu schopný odborník, do jisté míry i dobrý manažer. Když se předloni na podzim formovala ve Straně zelených opozice vůči tehdejším nedemokratickým praktikám předsedy Jana Beránka, stál jsem na jeho straně a spolu s dalšími desítkami členů strany Bursíkovi pomáhal k tomu, aby převzal její vedení a praktiky ve straně změnil.

V těchto dnech plni stránky tištěných médii, internetových médii a různých diskusních webu včetně mezilidské diskuse, komentáře a názory na rozhodnutí saúdskoarabského soudu ohledně odsouzení hromadně znásilněné dívky k trestu vězení a bičování.

Většina diskusí se stáčí spíše k lacinému odsuzování arabské společnosti, případně islámu, bez touhy po poznáni souvislosti a podstaty celého případu. Posledních několik dní jsem si prohlížel denní tisk a české internetové stránky a musím bohužel konstatovat, že pouze článek Miloše Kalába "Zatímco si plníme nádrž auta benzinem, kdesi v dáli je bičována mladá žena" zveřejněný na Britských listech se pokouší o hlubší analýzu celé kauzy.

Prezident stojí před stěnou galerie, na které jsou černobílé fotografie. Obličeje, samé obličeje obětí. Zde v Butově bylo zastřeleno na popravčím dvoře sovětské tajné policie NKVD 20 765 osob v období od srpna 1937 do října 1938. Vladimír Putin potřásá hlavou a tiše říká: "To je k zešílení. To vše je neuvěřitelné . Proč?" Tuto scénu zaznamenal vídeňský list "Die Presse", který poukazuje, že tomu ještě není tak dlouho, co Putin prohlásil 21. června před učiteli historie na konferenci v Kremlu:

Fascinuje mě vysvětlení Kateřiny Novákové, z oddělení PR a marketingu v Národní knihovně ČR, která píše, v slavné české tradici, v jejímž rámci vám bude přesvědčivě vysvětleno, proč nic nejde a všechno musí zůstat při starém, případně tak, jak my jsme omezeně rozhodli, že to bude. Nováková píše toto o digitalizaci dokumentů:

Na českém Internetu se objevila petice na podporu výstavby americké základny na našem území, což je legitimní. Není však úplně jasné, kolik lidí petici podepsalo a kolik procent podpisů je autentických. Seznam signatářů petice je k dispozici . Vypisuje se jméno, příjmení, adresa a povolání signatářů, je také možné také výpis filtrovat podle části příjmení hledané osoby.

Zdá se, že někteří lidé se pro americkou základnu tak nadchli, že petici podepsali dvakrát, například pražský "novinář" Tomáš Pecina. Nezdá s přitom, že by ke zduplikování podpisů došlo omylem v počítači, u podpisů je uvedena adresa v různém formátu.

Všeobecný základní příjem byl tématem výměny argumentů v BL a na mou poznámku pod titulem 'Základní příjem jako spása kapitalismu, aneb Kdo za co?' odpověděl Martin Brabec (viz: "Všeobecný základní příjem jako zdanění kapitalismu") upozorněním na to, že tento příjem nebude hradit stát, ale budou ho hradit firmy, které stát může donutit, aby platily nějakou speciální daň, která se na to použije. Tohle ale žádá alespoň stručný komentář.

Britští učitelé zoufale požadují od vlády další finanční prostředky, protože třídy v četných britských školách byly zahlceny přílivem žáků ze středovýchodní Evropy. Aktivisté vysoce respektované učitelské organizace National Association of Headteachers (Celonárodní asociace ředitelů škol) bude příští týden varovat v parlamentu,že příliv dětí ze středovýchodní Evropy do britských škol začíná zásadně měnit kulturu některých škol. Někteří ředitelé konstatovali, že se situace "vymkla z rukou".

Ředitelé chválí schopnosti nových žáků ze středovýchodní Evropy a zdůrazňují, že by je britské školy měly přijmout, přitom jsou však znepokojeni, že nemají dostatečné množství peněz na to, aby jejich integraci zvládli.

Institute for Public Policy Research zjistil, že od rozšíření Evropské unie přišlo do britských škol asi 12 900 dětí z České republiky, 30 400 dětí z Litvy, 28 700 ze Slovenska a 170 000 dětí z Polska.

"Je důležité, aby všechny děti byly vítány do škol a aby měly pocit, že jsou součástí komunity," uvedl Mick Brookes, generální tajemník odborového svaz učitelů NAHT.

Britská vláda musí podle ředitelů britských škol poskytnout podstatné finanční prostředky pro vyučování angličtiny pro děti příchozí ze středovýchodní Evropy. "Jinak poneseme vinu za selhání celé jedné generace."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Poté, co jsem si přečetl plamenné zhodnocení údajné dnešní "světové situace" podle Vojtěcha Filipa, který míní, že "Realita v České republice, ale i v jiných státech je taková, že neoliberalismus porazil nejen dočasně myšlenku socialismu, myšlenku sociálně spravedlivé společnosti, ale i některé principy velké buržoazní revoluce ve Francii. Všimněte si jedné věci, která v té době vznikla. Šlo o ozbrojení lidu a odzbrojení krále. Jsme v situaci, kdy se odzbrojuje lid a ozbrojují se ti, kteří vládnou penězi". Shodou okolností jsem si četl i komentář Jamese Daleyho v britském deníku Independent "Musíme se naučit pravidelně číst plynoměr a elektroměr" . Daleyho článek, zdánlivě na banální téma každodenního spravování domácnosti, ukazuje, na základě drobnosti z každodenního života, že vášnivě negativistická vize dnešního světa, jakou šíří Vojtěch Filip, je falešná. Už přístup médií mimo postkomunistické společnosti je jiný. Jak?

I když pocházíme ze zemí s různou dlouhodobou historií, jsme svědky podobných procesů, i když k nim dochází s různou intenzitou a s různými národními odlišnostmi. Zažíváme demontáž národních sociálních států, které jsou tváří v tvář nadnárodním společnostem stále slabší a slabší. Stále více a více statků se stává zbožím, ale neviditelná ruka trhu je v sílících monopolních podmínkách stále chromější a chromější. Zažíváme erozi materiálních životních podmínek nejširších vrstev obyvatelstva. Sledujeme nárůst sociální nerovnosti, snižování společenské soudržnosti, vidíme narůstající atomizaci společnosti.

Když si novinář při akreditaci na kongresu SEL v pražském Top hotelu prohlédl, kdo všechno projevil zájem a akreditoval se zde, nevyšel z údivu. Pokud ovšem by nebyl s českými médii obeznámen blíže. Americké Rádio Svobodná Evropa sídlící v Praze zaregistrovalo jedenáct lidí (a o jejich "sympatiích" k levicovým stranám nelze pochybovat), z německé veřejnoprávní televize a rozhlasu ARD akreditovali šest novinářů, agentury AFP a AP po čtyřech, české redaktory zde měl mimo pro nás exotických médií i DPA, Itar-Tass , Der Spiegel, Le Monde, The Independent, Sueddeutsche Zeitung, ale i dánský konzervativní Politiken. Přijela i reportérka veřejnoprávní Slovenské televize. Jen z Česka mimo komunistických Haló novin nikdo. Všichni nejspíše byli na Žofíně na kongresu ODS. Jak chtějí novináři v Česku cokoliv zasvěceně kritizovat, aby jim bylo uvěřeno, když se ani neobtěžují být na místě a cokoliv vědět? Pro ty italsky mluvící to byla jedinečná příležitost k oslovení čelných figur italského parlamentu. Pro ty německy mluvící to byla možnost lépe pochopit procesy ovlivňující politiku zejména na východě SRN ve straně, která zamíchala rozložením sil na politické scéně. Pro ty, kteří se zabývají evropskou politikou, mohla být podstatná účast některých delegátů, hostů a pozorovatelů - námatkou Hans Modrow a Helmut Scholz, Graziella Mascia či v minulosti českými médii obletovaný Mufid Jazairi...

Platí stará zásada: Dělnické hnutí je silné, když jsme všichni spolu. Když se roztříštíme, budeme pouze slabí. Chceme být stranou mezinárodního práva. Nerespektování mezinárodního práva je největším problémem světové politiky. Bez respektování mezinárodního práva nebude ve světě mír. A to, co platí uvnitř státu, tedy to, co zabezpečuje právo a mír, platí i o vztazích mezi státy.

Naším východiskem by měla být skutečnost, že se tento kongres koná v Praze v době blížícího se 40. výročí pražského jara. Před čtyřiceti lety pražské jaro poskytlo novou naději lidu Československa. Národy podporovaly komunisty i nekomunisty, kteří byli sjednoceni pod vedením Alexandra Dubčeka a jeho stoupenců. Dubčekovo vedení prosazovalo změnu společnosti za účasti a konsensu občanů. Tehdy byla poslední příležitost a šance k reformě systému. Panovala naděje, že pracující i studenti změní společnými silami uspořádání společnosti. Pražské jaro bylo poraženo a tehdejší neúspěch předpověděl budoucí kolaps východoevropských režimů. Pak následovala porážka a neúspěch levicového hnutí práce ve 20. století. Nyní musíme vstát z popela.

Pluralita je základní předpoklad pro levicovou politiku 21. století. Společně jsme sto vytvořit otevřený stranický projekt. Všichni jsme se vypravili hledat, co máme společného. To by se mělo stát středobodem naší politické praxe, aniž bychom zapomněli na tuto různorodost a na rozdílnost. A to není vždycky jednoduché. To známe všichni z procesu vytváření nové strany Die Linke v Německu. Zdá se, že našim působením byl naprosto rozhozen zdánlivě stabilní stranický systém v Německu.

Realita v České republice, ale i v jiných státech je taková, že neoliberalismus porazil nejen dočasně myšlenku socialismu, myšlenku sociálně spravedlivé společnosti, ale i některé principy velké buržoazní revoluce ve Francii. Všimněte si jedné věci, která v té době vznikla. Šlo o ozbrojení lidu a odzbrojení krále.

Radikálně levicové strany získávají přízeň voličů na základě demagogického populismu. Projev místopředsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, předsedy ÚV KSČM, JUDr. Vojtěcha Filipa, který zazněl dne 24.11. 2007 na 2. kongresu Evropské levice (konaném ve dnech 23.11. -- 25.11. 2007 v hotelu TOP v Praze -- Chodově), to opět potvrzuje:

Násilí páchané na ženách je zločinem proti právům každého jednotlivce. Ve světě jedna žena ze tří a v Evropě jedna žen ze čtyř je vystavena násilí. Ženy jsou nedobrovolnými oběťmi válek a v době míru se pro řadu z nich jejich vlastní domovy stávají skutečným peklem. Násilí páchané na ženách v jakékoli formě zpochybňuje univerzálnost lidských práv.

Násilí páchané na ženách má mnoho podob: Nerespektování práva na sebeurčení, násilně uzavírané sňatky, fyzické a psychické zneužívání, vykořisťování, zbídačování a diskriminace. Násilí páchané na migrujících ženách, které ještě navíc čelí překážkám v podobě evropských hranic, je extremně vysoké.

Plenárním zasedáním a diskusí delegátů pokračuje v sobotu v pražském hotelu TOP 2. kongres Strany evropské levice. Kongres zahájil činnost v pátek shromážděním žen. Cílem jejich jednání byla výměna informací o životě žen nejen v Evropské unii, ale i v dalších zemích, i příprava společných akcí. Ty by se měly orientovat především na podporu mírové Evropy a vzájemné solidarity při snaze o přeměnu boje za práva žen na boj za lidská práva. Hlavním tématem shromáždění žen byl mír v Evropě a ženy jako mírové aktivistky proti imperiální Evropě, jejím válkám a militarizaci, americkým vojenským základnám a obrannému raketovému systému. Účastníce sjezdu přijaly politický dokument Žena a jiná Evropa a výzvu Zastavte násilí páchané na ženách, kterou delegátky sjezdu v sobotu odpoledne předají místopředsedovi Poslanecké sněmovny Vojtěchu Filipovi (KSČM).

Sjezd Strany evropské levice je otevřen veřejnosti. Jeho pořadatelem je za Českou republiku neparlamentní Strana demokratického socialismu. Celoevropská Strana evropské levice nyní sdružuje 29 levicových a levicově ekologických stran z 22 států Evropy, 18 z nich je z členských států EU. Jde o první z politických stran, která vznikla na evropské úrovni. Umožňuje nejen kolektivní, ale i individuální členství. Sjezdu se účastní více než 500 delegátů a zahraničních hostů. Strana evropské levice striktně trvá na tom, aby polovinu každé delegace tvořily ženy.

Poslanci Evropského parlamentu a německého Bundestagu v čele s předsedou strany Die Linke Oskarem Lafontainem si na sobotní dopoledne vyžádali návštěvu Trokavce a setkání s jeho starostou Janem Neoralem.

DOKUMENT : Programové prohlášení Kongresu SEL - politické teze ZDE

ŠOK│ Delegáti kongresu SEL na místo odstoupivšího předsedy Fausta Bertinottiho (Rifondazione), který vedl stranu po dvě volební období, zvolili jako nového předsedu strany Lothara Biskyho (Die Linke). Do čela strany byl přišel jeden ze dvou spolupředsedů německé strany Die Linke. K zásluhám tohoto šestaašedesátiletého poslance Bundestagu patří úspěšné završení sjednocovacího procesu mezi dvěma levicovými německými politickými stranami - PDS a WASG. Die Linke má ve východních částech Německa 25-30%, nyní posiluje i na Západě. Po odchodu Schrödera, krachu nevýrazného Platzecka a návratu nového předsedy německé sociální demokracie Kurta Becka od projektu Harz IV, Agendy 2010 a politiky "Neue Mitte" k hodnotám levice se může klidně stát, že příští německou vládu bude sestavovat SPD a Die Linke.

Kongres SEL FOTOGALERIE

Statistické údaje pravidelných předvolebních průzkumů nejsou jen pouhými ukazateli vyčíslujícími nálady elektorátu před blížícími se volbami v Rusku, nýbrž reprezentují celou kulturně-historickou situaci. Předvolební průzkum nezávislého sociologického centra Levada z 16. listopadu vlastně jen znovu poukázal na míru historické kontinuity, kterou je Rusko zatíženo.

Viktor Pázler, předseda OV KSČM v Praze 1 spolu se čtyřmi dalšími soudruhy zareagovali na spontánní kritiku médií na pražskou "teoreticko-politickou konferenci" gottwaldovské platformy v KSČM, která se uskutečnila k 90. výročí Leninovy Říjnové revoluce ... Britské listy o této "události" referovaly spolu s analýzou extrémních uskupení v okolí KSČM pod titulkem "Mají leninističtí radikálové budoucnost v KSČM, nebo jde o řeči z hrobu?", Nyní, po několika týdnech se ukazuje, že jde jen o řeči z hrobu. Předsedové KSM, oné skupinky padesáti mladíků a slečen s rudými prapory a 4 "rudých" okresů potvrzují, že zprávy o "bolševizačním" semináři na Praze 1 byly výstižné. Níže uvedený "rozbor" zločinného informování médií rozeslali všem všem všem. Od všech okresních výborů, přes krajské rady až po pracovníky ÚV KSČM. V kopii do sekretariátu předsedy. Problém je, že účinkování komunistů v čele s předsedou Filipem jako pouhých "kandidátů" na sjezdu evropské radikální levice se neslo v úplně jiném duchu, než naznačuje reakce oněch pěti leninistů z pražské ještěří konference. Jinak tomu ani být nemohlo. Dialog o vstupu do evropské strany už probíhá několik let a prozatím KSČM členem není. Možná právě proto, že doposud nesdělila evropským stranám, jaký má oficiální postoj ke Stalinovi a Brežněvovi. Rok 1968 začal také pražským jarem a tak i sjezd SEL byl v Praze. Taková drobná symbolika. Na noční party v MeliMelo Club v Žitné ulici zvali totiž mladí delegáti levicového kongresu pozvánkou s tímto textem: Let's renew communism and the left, let's make Stalinism history, we are the future. No ice age any more!

Matouš 21, 23-32

V dnešním textu se řeší spor o moc, o oprávnění, autoritu, právo, gebír, řecky: exusía, který spolu vedou židovské autority s Ježíšem. Jde o to, kdo má právo na výklad světa. Když čteme tento text, musíme pro správné porozumění -- stejně jako u každého psaného, či vyřčeného výroku - mít na mysli vedle toho co se říká ještě tři další okolnosti: Kdo to, či ono říká, komu to říká, a v jaké souvislosti to říká.

Podpora britské Labouristické strany poklesla na pouhých 31 procent po týdnu skandálů, kdy Brownova vláda byla nucena poskytnout bankrotující bance Northern Rock z peněz daňových poplatníků 23 miliard liber (cca 851 miliard českých korun) bez jakékoliv záruky, že to kdy dostane zpět, a kdy vyšlo najevo, že pracovník daňového a celního úřadu způsobil ztrátu dvou disků se soukromými údaji o 25 milionech britských občanů, včetně jejich adres, jmen, rodných čísel a podrobností jejich bankovních kont.

Je nutné, aby byla zavedena "uhlíková daň"? "Ano", soudí pan Dan Gardner, sloupkař novin The Ottawa Citizen, jehož články velice často vyvolávají diskusi, jak o tom svědčí dopisy čtenářů redakci. "Potřebujeme ji tak vysokou, aby cena benzinu vzrostla na trojnásobek nebo dokonce čtyřnásobek - a potřebujeme ji okamžitě". Prý ale toto volání po prudkém zvýšení ceny benzinu není vyvoláno zprávou Organizace spojených národů o stavu zemského klimatu, i když by taková daň přispěla ke snížení rychlosti, kterou se podnebí otepluje. Pan Gardner dává svůj návrh do úplně jiné souvislosti - do souvislosti se Saúdskou Arábií. Uznává, že je poněkud podivné připomínat, že byla v té zemi unesena a znásilněna mladá žena a potom odsouzena ke 200 ranami bičem a žádá čtenáře o trpělivost, aby svůj názor i titulek svého článku mohl odůvodnit.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V říjnu 2007 přispělo celkem 121 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 27808,25 Kč. Příjem z reklamy byl 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 10. 2007 částku 166 539.96 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.