31. 10. 2007
POZNÁMKA NA OKRAJ:Základní příjem jako spása kapitalismu, aneb Kdo za co?Diskuse o základních problémech kapitalistického systému už dlouho zaměstnává ekonomy, a to méně ony takzvané levičáky, kteří ten systém chtějí v podstatě nejen změnit, ale i "překonat", ale hlavně ty, kteří hledají zázračnou zbraň jak kapitalismus zlidštit, a to bez větších změn. Pro některé lidi z této druhé skupiny viz v BL: "Všeobecný základní příjem: myšlenka, která stojí za zvážení" od Rudolfa Převrátila) zdánlivě poskytuje zavedení všeobecného základního příjmu takovou možnost. Že by s tím byla ale spojena jedna základní otázka lidského života, na to bych chtěl dnes upozornit. A ta jednoduchá otázka zní: "Kdo za co" a dodal bych ještě " v kapitalistickém systému ?" |
Začít bych chtěl otázkou: "Kdo to bude platit?" A první a očividnou odpovědí by bylo: "Stát". S tím bychom ale už měli rozhodnout, kdo bude muset státu odevzdávat peníze na to, aby mohl takový základní plat všem vyplácet. A protože výše uvedení ekonomové, kteří chtějí kapitalismus "zlepšit", podle mých vědomoctí při tom nemyslí jen na bohatší občany, protože jinak by v té souvislosti hovořili o nutnosti drasticky zdanit dědictví, což ale většinou nedělají. Usuzuje se tedy, že by státu měli platit všichni, a tedy asi i ti, kteří mají jen o málo víc než základní příjem. Vidíte, že s tou otázkou zatím není spojen větší problém, alespoň ne v Německu, protože tím by se tamější základní systém kapitalismu nezměnil, neboť v jeho rámci lidé v nouzi mají nárok na sociální podporu. Druhá otázka: "Kdo má právo od státu něco dostat a za co?" To už je jiná věc, protože výkony státu jsou normálně hrazeny z daní, a proto lidé dostanou od státu peníze zpravidla jen tehdy, když platili za sebe nebo za své rodinné příslušníky daně. Že při tom jedne o to, kolik kdo platí a jestli občan za sebe platí odpovídající podíl, to se ví. Zajímavé ale je, že stát někdy taky platí podporu, aby lidé mohli něco dělat nebo, aby nemuseli dělat nic, a někdy dokonce i v případech, kdy lidé nemohou dělat vůbec nic. Příklady: Platí se na vzdělání, aby lidé se vzděláním mohli pak pracovat a platit daně. Hradí se policie, aby nemohli nic dělat zločinci (nebo aby to pro ně bylo s rizikem). A ti, kteří nemohou pracovat a žijí v nouzi, dostávají podporu (alespoň ve státech se zmírněným kapitalistickým systémem). Právo na podporu ale musí být zpravidla prokázáno a vyplácená podpora má být jen tak vysoká, aby se lidem vyplatilo hledat práci, pracovat a zase se tak začlenit do společnosti, která platí daně. Kdyby se začal lidem vyplácet všeobecný základní příjem, s odpovědí na druhou otázku by se spojil problém, že i ten, který může pracovat, ale nechce, a kdo v systému zmírněného kapitalismu tedy nemá právo na podporu, by nyní měl příjem, a to možná takový příjem, že by se mu nejen nechtělo, ale ani nevyplatilo hledat práci. S tím by podle mého byly spojeny nejen sociální, ale také právní problémy, pro něž se nedá najít uspokojivé společenské řešení. Lidi by se už nemuseli učit, protože by od společnosti dostávali základní příjem v každém případě. Ze stejného důvodů by se nemuselo pracovat. Nebylo by nutno prokazovat nouzi. Chápu, že to poslední je nepříjemné pro lidé v nouzi, ano chápu to, ale podle mého, žádná společnost si nemůže dovolit z toho důvodu otevřít lidem cestu do dobrovolného života bez práce, který je zaplacen od druhých. Myšlenka na všeobecný základní příjem je hezká, ale podle mého by se z jednoduchých, ale základních důvodů neměla zavádět v žádném hospodářském ani politickém systému. Ale co si o tom myslíte vy? |