Mirek Topolánek nečekaně zaútočil středem politické šachovnice, anebo nebude vědět, co si počít s Paroubkovým nadále odmítaným gambitem?

Stačí přihlížet od stolu v hospodě IV. cenové skupiny (jak bývá někdy zvykem říkat), aby bylo okamžitě a docela okatě vidět, že premiér Paroubek si spolehlivě udržuje své křeslo předsedy vlády ČR, čímž ukrajuje z funkčního období možného svého nástupce den za dnem, týden po týdnu. Takže po volbách, které vyhrála ODS a v koalici s KDU-ČSL a SZ usiluje o vládu, máme neochvějně dál zrovna tak koaliční vládu ČSSD + KDU-ČSL + US-DEU. Přitom KDU-ČSL spolehlivě teď sedí na dvou židlích; a US-DEU přestala být "parlamentní stranou". A nic se neděje. A pokud by se mělo či mohlo dít, lze jakýkoli námět neustavenou koalicí ČSSD + KSČM odkopnout do autu. Přece "to není o programu", týká-li se to personálií; a je-li nadhozena stávající a dosud nevládní koalicí diskuse o programu, pak přece se musíme --- ve vrcholném grémiu ČSSD --- nejdřív poradit, zda je to alternativa. Víme od pondělka (10. 7.), že alternativy jsou pro J. Paroubka tři.

Duhová koalice, v níž by spolu vládli občanští demokraté, zelení, křesťanští demokraté a sociální demokraté, je projekt, který jeho autor --- šéf ODS Mirek Topolánek --- nemohl myslet vážně.

psáno pro Britské listy

Mirek Topolánek včera navrhl, aby byla vytvořena tzv. Duhová koalice, tedy koalice všech stran s výjimkou komunistů. Pomalu by se tak skoro naplnilo přání Jana Čulíka, který hned po volbách navrhoval "vládu všech".

Jiří Pehe dnes pro BL napsal článek, ve kterém tvrdí, že Topolánkova navrhovaná koalice je nesmysl.

Nevystihl však něco závažného. Podle mého názoru hraje Topolánek pěkně vychytralou hru, míní Karel Stehlík.

Už pár dní se u nás přemítalo o tom, zda podá Paroubkova vláda demisi, anebo ne. Obecněji se nezvažovalo, že tuto demisi vůbec podle Ústavy ve zvažované době ani podat nemůže. Stejně tak se v ČR hezkých pár dní dumá nad tím, zda naše (rozumí se, že stále Paroubkova) vláda "nějak" zařídí zmírnění dopadu nového silničního zákona na řidiče. Přitom dokonce sám premiér Paroubek naznačoval, že by nějaké dočasné "moratorium" stálo za úvahu. Mohlo to vypadat také tak, že měl "na vládě" ministr dopravy Šimonovský zvážit jakási přechodná řešení; to mělo být 3. července.

Vynálezce střídavého proudu, indukčního motoru a držitel řady dalších patentů by se 9. července dožil 150 let. Jeho život byl stejně pozoruhodný jako Tesla sám. Krátce pobýval také v Praze.

Během prvních pěti let dvacátého století vybudoval v newyorském Long Islandu na mysu Wardenclyffe pokusnou základnu radiostanice s obří anténou. Měl v úmyslu ji použít jako globální systém bezdrátového přenosu zpráv a energie. Anténa dosáhla výšky 58 m a její dosah činil 35 km. Druhý vysílač v Coloradu měl dosah dokonce 1000 km. V roce 1914 si nechal patentovat několik tipů tachometrů, o tři roky později soustředil své síly na vývoj turbodynama. Vznášedlo s vertikálním vzletem, jakéhosi předchůdce helikoptéry, mu patentovali už v roce 1928. Zabýval se také možností, jak přenášet vysoké napětí na dálku bez použití drátů. Při jednom pokusu se mu podařilo elektrickou energií vyslanou do vzdálenosti čtyřiceti kilometrů rozsvítit 200 žárovek. Přemýšlel také o využití takzvaných stacionárních vln pro telegrafické, telefonní a informační spojení různých míst po celé zeměkouli, ba dokonce by se podle Tesly daly využít ke zřízení světového systému distribuce hudby. Jde jen o malý výběr z více než sedmi set patentů, které Teslovi zapsaly příslušné úřady ve Spojených státech, Kanadě a Velké Británii. Některé zdroje pak uvádějí i celou řadu dalších pokusů, například s antigravitací.

Federální soudce USA vydal 15. června v New Yorku rozhodnutí, že americká vláda může na základě zákona o imigraci hromadně zadržovat ne-občany Spojených států, kteří jsou v USA nelegálně, a jedinou příčinou k jejich zadržení přitom může být jejich národnostní původ, rasa nebo náboženství. Vláda je pak může bez důvodu zadržovat, jak dlouho se jí zlíbí.

"Opět něco znamenáme. Německo si opět vydobylo uznání ve světě. Máme opět něco, na co můžeme být hrdí bez výčitek svědomí." To byly hlavní, vysvobozující pocity Němců po vítězství na MS ve fotbale v Bernu v roce 1954. Svým způsobem Spolková republika Německo vznikla duchovně právě v tento okamžik.

Právě skončené mistrovství světa se zapíše do dějin Německa, i když se němečtí fotbalisté nestali mistři světa. "Měli jsme dva velké cíle", řekl německý trenér Jürgen Klinsmann, "dostat se do finále a ukázat světu jaká jsme báječná země. Všichni Němci světu dokázali, že i zde se může konat nonstop oslava, že i zde může panovat veselí a otevřenost světu."

tisková zpráva Wise Brno

Asi každý čitateľ pozná slávny výrok iránskeho prezidenta Ahmandínedžáda, že "Izrael musí byť vymazaný z mapy". No koľko čitateľov vie, že to takto vôbec nepovedal?

Tento "kontroverzný" výrok (vraj) predniesol iránsky prezident 26. októbra 2005 na konferencii "Svet bez sionizmu" v Teheráne. No nič takého vtedy nepovedal. Namiesto nám známeho "Izrael musí byť vymazaný z mapy!" totižto iránsky prezident vyhlásil, že: "Veľký Imám [Chomejní] povedal: Tento okupačný režim nad Jeruzalemom musí zmiznúť zo stránok času!"

Stejně jako Česko, i Španělsko zavedlo od 1.7. bodový systém pro řidičská oprávnění. Podle údajů španělského Generálního dopravního ředitelství (Direccion General de Trafico) se od onoho data jednoznačně zlepšila bezpečnost řízení na španělských silnicích.

Pro srovnání: zatímco během druhého červencového víkendu roku 2005 zahynulo při dopravních nehodách 44 osob, druhý červencový víkend letošního roku byl poznamenán smrtí 27 osob, cervencovy vikend letosniho roku byl poznamenan smrti 27 osob, což znamená snížení téměř o polovinu!

Takové výsledky opravdu stojí za to, aby se lidí snažili dodržovat povolenou rychlost, připínali si pásy a neřídili automobil pod vlivem alkoholu. Nestěžujme si na přísnost norem a dodržujme je, je to i v našem zájmu!

Podrobnosti ve španělštině ZDE

Letošní volby byly prvními od roku 1990, v nichž se do Poslanecké sněmovny neprobojovala žádná politická strana, kterou lze popsat jako liberální. Už Občanské forum po volbách v roce 1990 obsahovalo hned několik politických proudů, které se ideologicky zaštiťovaly liberalismem . Když se OF v roce 1991 rozštěpilo, hlásily se k liberalismu---s různou intenzitou---jak Občanská demokratická strana, tak Občanské hnutí.

Zelení a hnědí, oheň a voda. Jako dva nesmiřitelné protipóly vůči sobě dnes stojí v Západní Evropě zelení, původci kampaní proti rasismu a zastánci multikulturní společnosti, a neofašisté, odpůrci přistěhovalectví, feminismu, partnerství homosexuálů, a legalizace lehkých drog. Část autorů označuje tuto polaritu jako "nová levice" a "nová pravice".

Jak si tak sedím na balkoně a dívám se přes ulici na fotbalové hřiště, tak si uvědomuji, že jsem svých prvních pětadvacet roků také bydlel u hřiště. To není chtěnné, ale v životě existují paralely. Bratrova žena je podobný typ s ženou mojí, lidí si je pletou a to né kvůli stejnému příjmení.

Fotbalová neděle, mých prvních pětadvaceti roků, začínala už z rána břitkou hudbou z tlampačů na hřišti, pouštěná hospodářem panem Pechou. Nedbající novou vlnu mládežníckých a budovatelských písní, se ozývaly z hřiště meziválečné desky s šlágry typu Hey baba ryba nebo Bugy Wugy nebo Cha, Cha, Cha.

Na téma kapitalismus versus socialismus jsem si s Josefem Vítem kdysi vyměnil několik dopisů. Když jsem poukazoval na zločiny komunismu, odpověděl mi, že "i já jsem si myslel, že po listopadu budou vedoucí komunisté souzeni a odsouzeni. ale za idiotskou politiku a diskreditaci socialismu na sto let." Takže pokud v Británii pracují dětští otroci, je to vina nejen příslušných otrokářů, ale i kapitalismu a, pokud dotyčný otrokář chodí do kostela, i jeho církve. Naproti tomu pokud se nepravostí dopouštěli komunisté, šlo to jen a jen na jejich triko. Socialismus s tím neměl nic společného.

Film "Panu učiteli s láskou" jsem bohužel neviděl. Nenapadlo mě, že nadčasové téma učitele, který se s láskou stará o své svěřence, by mohlo být popisem předností kapitalismu. Zajímavé je, že tento film je pohádka, zatímco francouzské či německé seriály (předpokládám že jde o seriály kriminální, nikoli například romantické) jsou realita.

Proti takovéhle logice je ovšem těžké být kapitalisticky pozitivní.

Slovami z titulku kedysi sarkasticky označil dnešný premiér Robert Fico slovenské Kresťansko -- demokratické hnutie. Irónia bola na mieste minimálne v tom, že tak, ako tvrdohlavosť je niečo iného než cieľavedomosť, tak fundamentalizmus je niečo iné ako moderná konzervatívna politika. A toto voliči spočítali KDH nedávno tak, že v údajne "pokojnej a stabilnej" strane, to zovrelo ako v prekúrenom kotli.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Máme zvolený parlament a ten má politický mandát. Není ale schopen se domluvit na sestavení svých vnitřních struktur, a proto je fakticky nefunkční a tudíž nepracuje. Přitom ale, tuším, poslanci berou plat, ačkoli, a to možná některé velmi mrzí, nemohou počítat s příplatky za funkce ve výborech.

Máme původní vládu, která sice má své vnitřní struktury dané, je na této úrovni funkční, ale nemá už žádný politický mandát. Je proto fakticky nefunkční a její -- nepsané -- pravomoci jsou omezeny na jakési každodenní formality. Podle všeho ale nadále pobírají členové vlády plat v plné výši, ačkoli se její členové daleko více než vládní věnují práci stranické.

K tomu máme prezidenta, kterému dělá velkou radost, když bude moci vstoupit do "hry".

Vládní jaderní inspektoři vážně zpochybnili bezpečnost stárnoucích britských atomových elektráren, upozorňuje Miroslav Šuta . Podle deníku Guardian nově zveřejněné dokumenty odhalují, že na některých jaderných elektrárnách vznikly značné a doposud nevysvětlené trhliny v aktivních zónách reaktorů, kde dochází k vlastní reakci štěpení uranu. Podle dokumentů získaných lokální nevládní organizací "Stop Hinkley" vydal britská úřad pro jadernou bezpečnost (Nuclear Safety Directorate - NSD) varování týkající se chátrání aktivní zóny reaktoru Hinkley Point B v Somersetu a několika dalších britských atomových elektráren. Zveřejněné dokumenty úřadu pro jadernou bezpečnost také kritizují firmu British Energy, protože nezná rozsah poškození aktivních zón reaktorů, nemůže monitorovat míru jejich narušení a dokonce ani není schopna plně vysvětlit, proč ke vzniku trhlin vlastně došlo.

Nový silniční zákon nicméně považuji za to největší a nejlepší, co pro nás občany politikové za posledních možná deset let udělali. Tragická situace na českých silnicích postihla během let nesmírné množství lidí, již se ze dne na den stali mrtvolami, těžce fyzicky i psychicky postiženými, vdovami, vdovci, rodiči bez dětí, dětmi bez rodičů, sourozenci bez sourozenců, snoubenci bez snoubence, ale také viníky a příbuznými viníků. Zkušenosti z EU i z USA ukazovaly jasně, že pouze tvrdé postihy proti těm, kdo zas a zas nebo těžce porušují pravidla silničního provozu, mohou situaci změnit. Tady v Česku ale chyběla vůle.

Vznik nové vládní koalice na Slovensku, sestávající z populisticko-levicového Smeru, nacionálně-populistického Hnutí za demokratické Slovensko, a nacionalistické Slovenské národní strany, je občas popisován jako výchylka od politického normálu, který údajně reprezentovaly radikální reformy předchozí vlády. Ve skutečnosti je možné argumentovat, že současný vývoj bylo možné očekávat. Proč?

Německý režisér Hans Steinbichler řekl ve středu na filmovém festivalu v Karlových Varech při uvádění svého působivého filmu Zimní cesta jednu docela zvláštní věc: "Je dobře, že tento můj film nemá premiéru ani v Cannes, ani v Benátkách, ale zde ve Varech, protože se odehrává na Východě." Steinbichlerův výrok je zřejmě symptomatický ohledně toho, co si západoevropští filmoví tvůrci myslí o Karlových Varech: Cannes ani Benátky to nejsou, je to vedlejší festival v okrajové "východní Evropě". Česko není středobodem světa a není jeho vinou, že tvůrci ze Západu nebudou nikdy Karlovy Vary považovat za Cannes. Proto je karlovarské úsilí o "hollywoodskou" pompéznost poněkud komické.

Vyšlo v deníku Metro v pátek 7. 7. 2006 ZDE

Velmi se mi líbí mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Kromě vynikajícího výběru filmů a širokého a rozmanitého programu dalších akcí je zde dobrá organizace a přátelská, uvolněná atmosféra. Málokdy dochází ke zdržením a zaměstnanci jsou nápomocní a přátelští. Celkem vzato je festival veden s profesionalitou a individuálním, osobním přístupem, který ho činí atraktivní pro hosty z ČR i ze zahraničí. Avšak jedna věc svou úrovní selhává -- nedosahuje vysoké úrovně všeho ostatního -- jde o simultánní tlumočení úvodů před filmy.

I am a great fan of the Karlovy Vary International Film Festival. Aside from the excellent selection of films, and a wide and varied line-up of other entertainments, it combines good organisation and a friendly, relaxed atmosphere. There are rarely delays, and the staff is helpful and friendly. On the whole, the festival is run with a professionalism and personal touch which allows it to appeal to guests from both home and abroad. However, there is one thing here which does not live up to the standard of everything else - the simultaneous translation in the introductions.

Jedním z nejzajímavějších dní na karlovarském filmovém festivalu byl -- možná v důsledku toho, jaké filmy jsem si náhodou vybral -- pátek 7.7. Začal už v devět hodin ráno promítáním "italsko-britsko-českého" filmu Umění milovat podle klasického románu německého spisovatele Franka Wedekinda. Tento film je "podprahově" český -- na jeho výrobě se podílelo mnoho lidí z České republiky, ať už šlo výrobní štáb nebo množství (českých) chovanek internátní školy, kde se film odehrává, či o Marka Vašuta jako jednoho z vlivných členů správní rady internátu. (Zřejmě byl dabován, protože dívky hovoří normální angličtinou.) Na mentalitu i filozofii filmu má však určující vliv zřejmě jeho režisér a autor scénáře. Režisérem byl John Irvin a výsledkem je to, že navzdory početné české účasti, tato adaptace románu z období před první světovou válkou je absolutně nečeská.

V hlavní karlovarské soutěži se ve čtvrtek promítal nový film Alexandra Rogožkina Pěregon (Tranzit, Rusko 2006). Rogožkin tento film představil jako "kino-roman", ("román-film"), jako zfilmované literární dílo, které se zamýšlí přihlásit k tradici klasické literatury, tedy, literatury se zájmem o individualitu a jedinečnost. A skutečně, tento film je daleko více studií lidskosti než historicko-politickou analýzou určité éry.

V úvodu zdůraznili autoři význam charakteristických vlastností tohoto filmového díla. Editorka Julija Rumjancevová nás uklidnila výrokem, že, ano, film má 146 minut a je dlouhý, ale když se promítal v Rusku, diváky natolik zaujal, že měli dojem, že je daleko kratší. A musím přiznat, že jsem s tím docela souhlasila. Jak nám sdělil Rogožkin, ve filmu je 36 postav ("a nechtěl jsem rozlišovat mezi hlavními a podpůrnými rolemi") a téměř všechny nás emocionálně zaujmou.

As part of Karlovy Vary's main competition, on Thursday was shown Aleksandr Rogozkin's new film Peregon (Tranzit, Rusko 2006). He presented it as a 'kino-roman', an onscreen novel intended to ally itself with the tradition of classical literature, that is, with its interest in individuality and singularity. Indeed, this film is more of a study of humanity than a historical-political treatment of a particular period of time.

Karlovy Vary, pátek, 01.30: Pozoruhodným vrcholem (nebo jedním z vrcholů) karlovarského festivalu bylo ve čtvrtek v noci (od 23.30) promítání devadesátiminutové filmové dramatizace příběhu čtyř mladých Britů, kteří se v roce 2001 vydali do Pákistánu na svatbu, ze zvědavosti se před začátkem amerického útoku na Afghánistán jeli podívat do této země a - když je objednaný dopravce odvezl do města Kunduz, namísto zpět do Pákistánu, dostali se jako "členové al Kajdy" do rukou Američanů a skončili na několik let v koncentračním táboře v zálivu Guantánamo. Na jaře roku 2004 byli propuštěni na svobodu. Američané se spletli.

Byl to pozoruhodný film, koláž osobních svědectví mladých Britů, vypovídajících v detailním záběru na kameru, televizních zpravodajských záběrů a velmi dobře režírované rekonstrukce jejich drastického příběhu. Další svědectví o tom, jak je dnešní svět šílený. Měli smůlu (chlapci byli pitomí, do Afghánistánu neměli lézt, ale bylo jim kolem dvaceti a byli zvědaví) a připletli se na špatné místo ve špatnou dobu. Pak už se rozběhlo byrokratické a tupé soukolí americké moci a došlo k jejich dlouhodobému vyslýchání a mučení. Naštěstí to s nimi dopadlo dobře (to je samozřejmě relativní; Američané například drželi jednoho z mladých mužů záměrně tři a půl měsíce na samotce, aby ho zlomili a přiznal se k členství v al Kajdě - často je při výsleších bili, aby se doznali, že "znají Usámu bin Ladina"), ale film je to vynikající a otřesný. "Jsem nyní daleko víc nábožensky založen než před tím, než se mi to stalo. Dřív jsem na náboženství kašlal," přiznal se v závěru filmu jeden britský mladík. Jiný uvedl: "Co tě nezabije, to tě posílí a mě tohle posílilo." Třetí dodal, že celá anabáze byla pro něj obrovským poučením a že daleko lépe nyní rozumí dnešnímu děsivému světu.

Na letošním Berlinále letos v Berlíně dostali režiséři tohoto filmu Mat Whitecross a Michael Winterbottom Stříbrného medvěda za režii.

The Road to Guantanamo - režie: Michael Winterbottom, Mat Whitecross, hrají: George W. Bush, Riz Ahmed, Farhad Harun, Arfan Usman, Jason Salkey a další. Velká Británie, Channel 4 - 2006, 95 min, English / Urdu; DVD Velká Británie - Cinema Club: březen 2006, 91 min, £4.50

Někteří lidé si už tipují, že celovečerní debuty Joachima Triera Reprise (Repríza), by mohl dostat na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech Křišťálový glóbus. Nerozhodla jsem se dosud, zda s těmito lidmi souhlasím, ale mám k tomuto filmu hodně co říci.

Some are already tipping Joachim Trier's feature debut, Reprise (Norway, 2006), as a real contender for the Crystal Globe in the main competition of this year's Karlovy Vary film festival. I have not decided yet whether I agree with these people, however I certainly have a great deal of good things to say about this film.

Dobrá literatura je vždycky obžalobou, nikoliv obhajobou života, napsal Colin Wilson ve svém nesmírně vlivném kritickém díle The Outsider v padesátých letech. Ověřte si to na klasicích, Colin Wilson má pravdu, připsal k tomu v sedmdesátých letech ve své kritice socialisticko-realistické literatury z normalizačního Československa Josef Škvorecký. Tyto výroky se mi připomněly dvěma vynikajícími filmy, které jsem zhlédl v úterý odpoledne v Karlových Varech. Jde o film Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště (2005) Vladimíra Morávka a Tideland, Země přílivů Terryho Gilliama.

Rozhovor Jana Čulíka s Terry Gilliamem z roku 2004 je v Britských listech ZDE

Gilliam v něm říká už tehdy v podstatě totéž, co řekl znovu v rozhovoru s festivalovým bulletinem v Karlových Varech, který vyšel ve středu 5.7.

Ve středu pokračoval filmový festival v Karlových Varech dalšími dvěma výbornými filmy: v poledne se odehrál film zkušeného amerického režiséra Stephena Soderbergha Bubble (Bublina), 2005 , v podvečer pak celovečerní debut mladého německého režiséra Hanse Steinbichlera Winterreise (Zimní cesta), 2006.

Uveřejnění Kubiceho zprávy vyvolalo dohady o mechanizmu, jakým se bleskovou rychlostí dostávají z orgánů činných v trestním řízení do médií důvěrné informace, jež původně nebyly určeny ke zveřejnění. V tomto případě se úniku do Radiožurnálu přičítala taková důležitost, že se ozvaly hlasy, zpochybňující způsobilost poslance Langra, jenž měl umožnit přístup novinářů k materiálům, zastávat úřad ministra vnitra v Topolánkově vládě. Věc sama o sobě je vážná a zasluhuje, aby byla důsledně prověřena orgány k tomu povolanými. Avšak než vyšetřování začalo -- pokud už vůbec začalo, rozčilení opadlo. Nemístné prosakování poznatků z trestního řízení je totiž tak běžným jevem, že v možnost objasnění jeho mechanizmu a dokonce v jeho omezení snad ani nikdo nevěří.

Není při tom podstatné, že někdy se podaří vyvolat zdání neúmyslného, náhodného uvolnění citlivých informací, zatímco jindy jde o záměrné zveřejňování skutečností, o které ti, jichž se věc přímo týká, vůbec nestojí. Na jejich souhlas se samozřejmě nikdo neptá. Ochrana soukromí, zajištěná Listinou základních práv a svobod, se v praxi orgánů činných v trestním řízení a s nimi spolupracujících novinářů stává prázdným pojmem.

Prezident Bush v reakci na teroristické útoky v New Yorku prohlásil, že islamističtí extremisté nenávidí západní styl života, americké hodnoty a "naši svobodu".

John Esposito, americký vládní poradce pro muslimské otázky, se v listu Guardian ptá, zda západní svět takto vidí i průměrný muslim, nebo zda se jedná pouze o postoje fundamentalistů, kteří v islámských zemích postrádají širší podporu obyvatelstva. Esposito je vedoucím výzkumníkem institutu Gallup a vychází z rozsáhlého průzkumu veřejného mínění, který tato organizace provedla v deseti islámských zemích.

V dubnu přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 20 876..00 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1,321.99 USD. Příjem z reklamy byl 2600 Kč. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.