Ani o jenom z těchto mužů nelze tvrdit, že by trpěli nedostatkem jakéhokoliv druhu inteligence, tu sociální nevyjímaje. Přesto se tyto osobnosti dokázaly prezentovat před nejširší možnou veřejností způsobem, který lze jen velmi obtížně nazvat šťastným. Společné je jim i to, že svým chováním nepoškodili jen sebe, ale i pověst své profese a v neposlední řadě i renomé fóra, před kterým svůj čin provedli.

To, co je podle mého názoru odlišuje, je míra kalkulu, se kterým onen inkriminovaný skutek provedli. Ve světle tohoto rozdílu také úplně jinak vypadá i to, co je společné obhajobě takových skutků. Totiž, že jsou chvíle, kdy se člověk prostě musí bránit, aby neztratil důstojnost, sebeúctu a také respekt druhých.

V tomto světle nejvíce kulhá facka páně Mackova, protože Macek si musel být vědom naprosto přesně toho, co jeho útok na osobu ministra na zubařském sjezdu způsobí, včetně toho, že jeho kamarádovi Topolánkovi ubude hned několik tisíc hlasů, které mu teď neobyčejně žalostně scházejí. Budiž tedy facka páně Mackova pochválena a prokleta zároveň. A možná že jednou bude výsledek červnových parlamentních voleb 2006 znám pod názvem "Mackova plichta".

Pokud se týče vystoupení Kubiceho, tak tam už lze hovořit o určitém zkratu s větší pravděpodobností. Šlapali mu v zahrádce příliš hrubě a okatě. Na druhou stranu i on mohl se svým zásadním vystoupením týden počkat a stát se tak možná náznakem nových lepších časů, než onou pověstnou jahůdkou na mnohopatrovém svatebním dortu časů starých. Že dortík připomíná onen kulinářský zázrak kočičky a pejska a že se jedná o svatbu policie a organizovaného zločinu, které přiváděli k oltáři z jedné strany politici a z druhé strany ekonomická elita,o tom hovořit netřeba. Záhadou zůstává jen osoba oddávajícího, ale řekl bych, že by se oddávající dal shrnout pod všeobjímající název "vyšší zájem".

Tady bych rád podotkl, že "vyšší zájem" je ten, který zůstává očím občana skryt a nikoliv ten, který vyčnívá z davu protože je vyšší podobně jako žirafa mezi králíčky nebo čouhá jako sláma z bot, tak jak tomu bylo v případě zvláštního zasedání branně bezpečnostního výboru. Ještě, že se kamera nedívala některým na boty. Jinak ale lze pro pana Kubiceho najít i pochopení. Zachoval se v souladu se svým viděním světa a rovněž v souladu s viděním světa těch, kteří mu jeho vysoký policejní úřad svěřili. To se cení a zachová mu to mezi jeho blízkými úctu a respekt. To není vůbec ironická poznámka, to je prostě fakt. Nicméně i pan Kubice přispěl výrazně k půlení Poslanecké sněmovny. Paradoxně by přes něj mohla vést i cesta ke smíření, totiž, kdyby se ODS dokázala zříci svého vidění ČSSD prizmatem "Kubiceho zprávy" a prohlásit zřetelně, že ODS by takové svinstvo nikdy nemohla vymyslet ani podporovat a pokud to tak někteří její členové činili, že tak učinili v náhlém pohnutí mysli a že je na čas upozadí. Následovat by mohla podaná ruka při hledání opravdového viníka a ruka by už už mohla být v rukávu velké koalice s libovolným názvem. A viník by se určitě našel. Třeba ten "černý vzadu..."

Ostatně, kdo si chce přečíst skutečně něco děsivého z pera policisty, ten ať pohlédne do sobotního PRÁVA na článek pana Tomáška. To je analýza, proti které vypadá "Kubiceho zpráva" skutečně jako snůška drbů s nulovým analytickým potenciálem. Těch pár řádků skutečného policejního profesionála, který si je vědom své odpovědnosti, nastavuje zrcadlo dnešní realitě činnosti některých orgánů činných v trestním řízení opravdu v celé její ušmoulané kráse. Stručně a jasně řečeno: "Císař je nahý". Kdyby takhle vypadala "Kubiceho zpráva", tak by mohla klidně zaznít i před volbami.

A zbývá nám Zinedin Zidane. O něm toho bude napsáno ještě mnoho a pokud se ukáže jen trochu pravdy na údajných urážkách, kterých se mu dostalo, pak se můžeme dočkat podobné bouře, jako v případě dánských karikatur proroka Mohameda. Je příliš brzy něco hodnotit, ale to, že dostal od FIFA Zlatý míč dvanáct hodin po své hlavičce do prsou pana Materazziho dává tušit, že to není jenom tak a že to asi nebude jen obyčejný zkrat vedoucí k neobyčejné hrubosti. Zůstává otázka, jak velký to byl kalkul, zaútočit na Itala před očima více než miliardy lidí na celém světě. Chci doufat, že v té chvíli ani před ní Zidane na žádné souvislosti nemyslel, že prostě nekalkuloval.

V každém případě Zinedin Zidane vstoupil do dějin světového sportu, ať to bylo, jak to bylo. Maradonova "boží ruka" je proti tomuhle čajíček. Celý šampionát byl jedním velkým symbolem spojení sportu a byznysu. Může se stát i jedním z největších symbolů prorůstání sportu a politiky, ale má i naději stát se symbolem toho, že vítěz nemusí brát vše... A že úcta a slušnost se nedají vyměnit za Světový pohár. Fair play se tomu říká... A naděje, jak víme, umírá poslední a do hrobu je nesena na ramenou nepřátel, popřípadě tchýně.

Jak říkám rád bych v čistotu a bezprostřednost Zidaneho reakce věřil. Je ale pravdou, že stejně rád bych tomu věřil i u pana Macka i u pana Kubiceho.

Ale moc mi to nejde...

Zdroj Právo, 7. 7. 2006 ZDE