Německo se skutečně během tohoto měsíce velice proměnilo a miliony lidí se dokázalo radovat a těšit z úspěchů svého mužstva i dobře zvládnutého pořádání MS. Tisíce vlajek a zpívání hymny bylo samozřejmě nedílnou součástí sportovního svátku. To, co je u ostatních národů v zásadě normální, je v Německu stále ještě něco zvláštního. Tíha minulosti se totiž i po 60 letech od konce války vznáší nad Německem jako Damoklův meč. Právě skončené mistrovství světa ho mělo částečně odstranit a dát Německu statut normální země, kde se jeho občané nemusí ostýchat za svoji vlast.

Toto mistrovství ukázalo, že Německo je také zemí přistěhovalců. Miroslav Klose, Lukas Podolski se narodili v Polsku, Kevin Kuranyi zase v Brazílii. Je zajímavé, že třeba Michael Balack, podle saského poslance Heiko Kosla, má lužicko-srbské předky. Trenér reprezentace je naproti v podstatě "Němco-američan" a bydlí v Kalifornii se svou americkou manželkou. Jeho nový americký duch dlouho budil podezření z anarchismu u zavedených německých trenérských es. Co si zkusil od deníku Bild, který ho dnes oslavuje, je historie sama o sobě.

Fotbalový svátek srovnávají mnozí odborníci, co se týče významu pro Německo se "Zázrakem v Bernu", kde poprvé němečtí fotbalisté získali mistrovský titul.

Abychom tuto legendu pochopili, vraťme se zpět do roku 1954.

Německo je 9 let po válce. Začíná sice hospodářský zázrak, válečné trosky jsou také odstraněny, ale německá duše je těžce poznamená válkou. Němci jsou v podstatě mezinárodní vyvrhelové bez jakéhokoliv zahraničně politického postavení.

A právě v  této době vyjíždí německé mužstvo se svým trenérem Seppem Herbergerem do Švýcarska. Bylo to vůbec první jejich vystoupení na MS po zákazu FIFA. Nikdo s nimi nepočítal. Domácí veřejnost dopředu trenéra odsoudila, že veze do Švýcarska přestárlý manšaft. Sepp Herberger, zkušený trenér ještě předválečné německé reprezentace, ale také bývalý člen NSDAP, který musel projít denacifikací, svým mužům věřil.

Německý kapitán Fritz Walter později vzpomínal: "Před každým zápasem jsme vytvořili kruh hráčů a podívali jsem se do očí a zvolali: chlapi, každý za všechny a všichni za jednoho". Od mužů , kteří měli za sebou útrapy války, to nebyla prázdná slova. Peníze pro ně nehrály tehdy velkou roli. Ostatně byli vůbec rádi, že žijí. Žijí a mohou reprezentovat svoji zemi. V té době dostával profesionální fotbalista asi 350 DM/za měsíc. Mistr asi 1000 DM/měsíc. To byl také jeden z důvodů, proč se v nich celé Německo vidělo. Byli jedni z nich. Viděli v nich také takzvané německé ctnosti: přátelství, pořádek a disciplínu. Po nervy drásajícím finále s Maďarskem mohlo Německo slavit. "Opět něco znamenáme. Německo si opět vydobylo uznání ve světě. Máme opět něco, na co můžeme být hrdí bez výčitek svědomí." To byly hlavní, vysvobozující pocity Němců. Svým způsobem Spolková republika Německo vznikla duchovně právě v hodině vítězství německých fotbalistů v Bernu.

Od té doby fotbal hraje ve společenském životě Německa velkou roli. V předposledních volbách do Bundestagu volební experti SPD pro znovuzvolení Gerharda Schrödera potřebovali, aby se SRN dostalo do finále v Koreji. Nyní také bylo mistrovství využito. Proto, aby se Němci zbavili pesimismu a špatné nálady.