Nikola Tesla se narodil v srbském Smiljanu o půlnoci 9. července 1856. Oblast Srbska tehdy patřila pod rakousko-uherské mocnářství, dnes bychom Teslovo rodiště nalezli na území Chorvatska. Vynálezcův otec Milutin byl pravoslavný kněz, spisovatel a básník, zatímco matka Djuka byla tvrdě pracující, ale všestranně nadaná žena v domácnosti, která kromě Nikoly vychovávala ještě další čtyři děti a starala se o farmu.

Tesla se vedle studií na gymnáziu vzdělával také doma, kde hojně využíval otcovy zásobené knihovny - ale tajně, neboť otec nechtěl, aby si kazil oči studováním objemných svazků. Své učitele matematiky udivoval schopností počítat integrály z hlavy. Šlo mu to tak snadno, až ho občas podezřívali, že podvádí. Neobyčejnou paměť zřejmě zdědil po otci, který bez problémů dokázal deklamovat dlouhá kázání v několika jazycích. Vynalézavost měl v genech zase po matce. "Má matka byla vynálezcem prvního řádu a věřím, že by dokázala velké věci, kdyby nebyla vzdálena modernímu životu a jeho mnohým příležitostem. Vynalezla a zhotovila všechny nástroje, které ke své práci potřebovala a tkala ty nejlepší látky z nití, které si sama předla. Dokonce si sama pěstovala rostliny, z nichž oddělovala vlákna," vzpomínal už jako slavný objevitel.

Tesla byl posedlý matematikou a fyzikou, naopak nesnášel kreslení. Chtěl se stát inženýrem, avšak otec na něj neustále naléhal, aby se vydal na dráhu kněze. V sedmnácti letech onemocněl cholerou a bezmála rok zápasil s jejími následky. Otec mu poté přislíbil, že pokud přežije, smí nastoupit na polytechnický institut v Grazu. Teslovo přání se tak stalo realitou. Milutin Tesla se však studijních úspěchů svého syna nedožil - zemřel nedlouho poté, co se Nikola odstěhoval do Rakouska.

Na polytechnice se Tesla věnoval mechanice a elektroinženýrství. Ve druhém ročníku Teslově třídě učitel fyziky předvedl zbrusu nové Grammeovo dynamo, které při využití stejnosměrného proudu mohlo fungovat jako motor i generátor. Tesla dynamo chvíli pozoroval a poté navrhnul, že by bylo lepší bez komutátorů, které způsobovaly, že dynamo jiskřilo. To by se rovnalo sestavení perpetuum mobile, řekl na to pobavený profesor a dodal: "Ani Tesla nemá naději, že by něčeho takového mohl dosáhnout".

Studia v Praze

Teslu tato výzva pro několik příštích let zcela posedla, protože instinktivně věděl, že řešení spočívá v proudu pravidelně měnícím směr. Mezitím odešel z polytechniky a vydal se dokončit studia do Prahy na Univerzitu Karlovu. V Praze však překvapivě navštěvoval během letního semestru filozofickou fakultu. Bydlel v ulici Ve Smečkách 13. "Inspirace, již jsem získal, je i nyní užitečná v mé práci. (...) Moje úcta k obdivuhodnému lidu Československa, tomu světlonoši civilizace, nelze vyjádřit slovy. Chovám nejvroucnější přání, aby byl i dále úspěšný," telegrafoval v roce 1935 představitelům ČVUT, kteří ho o rok později poctili čestným doktorátem. Před třemi lety byla Teslova busta umístěna v budově Českého rozhlasu. Z Prahy mířily Teslovy kroky do Maďarska, kde ho napadlo i řešení problému s dynamem. Jako čtyřiadvacetiletý pracoval pro budapešťskou Ústřední telegrafní kancelář a ve volném čase se procházel v parku. Myšlenky nechal volně plynout a nakonec do písku jen tak načrtnul schéma. Na svět tak přišel indukční motor na principu rotujícího magnetického pole, v němž jsou dvě cívky, postavené do pravého úhlu, napájeny střídavým proudem s fázovým posuvem 90 stupňů. Jeho patenty na elektromotor využívající tohoto principu zakoupila v roce 1888 společnost miliardáře George Westinghouse.

Pobyt ve Spojených státech

Po Budapešti osud zavál Teslu do Štrasburku a Paříže. V roce 1884 odjel do Spojených států amerických. Když se vylodil v New Yorku, měl v kapse několik posledních centů. Začal spolupracovat s Thomasem Alvou Edisonem. Ve zlém se rozešli v roce 1886, protože Edison viděl budoucnost ve stejnosměrném proudu, zatímco Tesla ve střídavém. Jiné zdroje však uvádějí, že Tesla odešel, protože mu Edison odmítl vyplatit slíbenou odměnu za odvedenou práci.

Tesla si následně nechal patentovat několik vynálezů souvisejících s obloukovým osvětlením, o rok později mu byl uznán patent na indukční motor. Od listopadu 1890 experimentoval s vysokofrekvenčním proudem. "Při zkoumání chování proudů o vysoké frekvenci jsem nabyl přesvědčení, že elektrické pole dostatečné intenzity může být vyrobeno v místnosti k rozsvícení bezelektrodových vakuových trubic. Proto byl postaven transformátor k ověření této teorie a první pokus byl překvapivě úspěšný," popsal Tesla. Krátce nato odjel do Anglie, ale po návratu do Států jeho experimenty pokračovaly. "První potěšitelný výsledek jsem získal na jaře 1893, kdy jsem dosáhl napětí okolo 100 milionů voltů se svojí kuželovitou cívkou. Velikost napětí jsem odhadl z velikosti blesku," líčil Tesla ve svých vzpomínkách z roku 1919.

Zkrocená Niagara

V roce 1893 přišla světová výstava v Chicagu. Byla kompletně elektrifikována podle Teslových poznatků. Teslovy schopnosti zcela ohromily lorda Kelvina, toho času předsedajícího komisi pro výstavbu elektrárny na Niagarských vodopádech. Úkol byl nakonec svěřen právě Teslovi. Dodnes je označován za muže, který zkrotil Niagaru a jeho úsilí připomíná všem návštěvníkům bronzová socha. Vodní elektrárna začala dodávat energii 16. listopadu 1896 a o několik let později už v jejích útrobách bylo deset nepřetržitě běžících generátorů.

Poté se Tesla ještě vrátil k experimentům s vysokým napětím. "Když jsem v roce 1900 docílil mocné výboje o délce 1000 stop a jiskřící proud kolem zeměkoule, vzpomněl jsem si na první nepatrné jiskry, jež jsem pozoroval ve své laboratoři na Grand Street a cítil jsem vzrušení podobné tomu, když jsem objevil rotační magnetické pole," napsal ve své autobiografii.

Ohrožení národní bezpečnosti?

V září roku 1940 se o Teslu začala intenzivně zajímat FBI. Jeho svazek byl v rámci zákona o svobodném přístupu k informacím zpřístupněn v roce 1995. Pro badatele však znamenal jisté zklamání - na mnoha z celkových 252 stran byly informace z velké části důsledně začerněny "z důvodu národní bezpečnosti". Ve svazku se nachází Teslova korespondence, poznámky i různé výstřižky.

Teslův život se uzavřel 7. ledna 1943 v newyorském hotelovém pokoji, kde strádal poté, co ho koncem třicátých let srazil automobil. Na vynálezcovu památku je po něm pojmenována jednotka magnetické indukce. Zpopelněné ostatky slavného vynálezce jsou uloženy v Bělehradě, kde je mu věnováno muzeum.

Některé další vynálezy Nikoly Tesly

Během prvních pěti let dvacátého století vybudoval v newyorském Long Islandu na mysu Wardenclyffe pokusnou základnu radiostanice s obří anténou. Měl v úmyslu ji použít jako globální systém bezdrátového přenosu zpráv a energie. Anténa dosáhla výšky 58 m a její dosah činil 35 km. Druhý vysílač v Coloradu měl dosah dokonce 1000 km. V roce 1914 si nechal patentovat několik tipů tachometrů, o tři roky později soustředil své síly na vývoj turbodynama. Vznášedlo s vertikálním vzletem, jakéhosi předchůdce helikoptéry, mu patentovali už v roce 1928. Zabýval se také možností, jak přenášet vysoké napětí na dálku bez použití drátů. Při jednom pokusu se mu podařilo elektrickou energií vyslanou do vzdálenosti čtyřiceti kilometrů rozsvítit 200 žárovek. Přemýšlel také o využití takzvaných stacionárních vln pro telegrafické, telefonní a informační spojení různých míst po celé zeměkouli, ba dokonce by se podle Tesly daly využít ke zřízení světového systému distribuce hudby. Jde jen o malý výběr z více než sedmi set patentů, které Teslovi zapsaly příslušné úřady ve Spojených státech, Kanadě a Velké Británii. Některé zdroje pak uvádějí i celou řadu dalších pokusů, například s antigravitací.

Laboratoř velmi vysokého napětí (EGÚ) v Praze-Běchovicích ZDE

Neobyčejný život Nikoly Tesly - kniha v češtině ZDE

Svazek Nikoly Tesly v archivu FBI ZDE

Paul Nicholson: The real science of non-Hertzian waves ZDE

Muzeum Nikoly Tesly ZDE

životopis v angličtině ZDE