Oskar Krejčí bol poradcom dvoch federálnych premiérov - Ladislava Adamca a Mariána Čalfu. V dramatických novembrových dňoch pomohol sprostredkovať dialóg medzi krachujúcou štátnou mocou a víťaziacou opozíciou. Dnes prednáša politológiu. "Ak by sa bývalý režim nezrútil 17. novembra, tak sa určite zrúti o mesiac alebo dva neskôr," tvrdí profesor Oskar Krejčí.

Rozhovor byl publikován ve slovenském deníku Pravda ZDE

Irácká vláda začala vyšetřovat údajné týrání více než 170 vězňů, kteří byli nalezeni zamčeni v bunkru na ministerstvu vnitra v Bagdádu. Mnozí z nich měli rány od bití, byli podvyživení a někteří z nich byli zjevně brutálně mučeni.

Americké úřady v úterý učinily dosud nejjasnější přiznání, že v bojích proti povstalcům ve Fallúdži bylo užíváno bílého fosforu jako zbraně. Mluvčí Pentagonu, plukovník Barry Venable, sdělil v úterý večer společnosti BBC, že bílého fosforu bylo užíváno při útoku na Fallúdžu loni v listopadu jako "zápalné zbraně".

Irácký tým, specializující se na lidská práva, se vydal do města Fallúdža s cílem tam zkoumat užívání bílého fosforu americkými jednotkami. Nynější irácká ministryně pro lidská práva Narmin Uthmanová konstatovala, že pracovníci jejího ministerstva budou zkoumat možný dopad bílého fosforu na civilisty.

Spojené státy nyní přiznaly, že loni používaly bílého fosforu ve Fallúdži jako zbraně, poté, co to doposud popíraly.

Dokument italské televize o užívání fosforu v Iráku je špatný a neprůkazný, ale důkazy byly objeveny jinde.

Teď víme, že Američané shazovali na Iráčany napalm a fosforové bomby. Proč o tom jestřábi mlčí? ptá se George Monbiot v deníku Guardian.

Používala americká vojska v městě Fallúdža chemické zbraně? Odpovědí je, že ano. Důkaz nenajdete v dokumentárním filmu italské televize, který se vysílal minulý týden, který vyvolal na internetu celé gigabyty vzrušení. Ten italský film je špatný, jeho důkazy, že Američané odpalovali směrem na Iráčany bílý fosforus, jsou chabé a nepřímé. Ale bloggeři, kteří o této věci debatovali, nalezli kouřící zbraň.

Pro Světovou obchodní organizaci a celý mnohostranný obchodní systém by bylo zřejmě politicky poněkud neúnosné, kdyby VI. konference členských států v Hongkongu skončila neúspěšně. O to víc, že jde o kolo jednání, jehož výsledky mají potvrdit obchod jako účinný nástroj ekonomického pokroku v rozvojových zemí. Jestliže již selhaly všechny snahy připravit ministrům rozhodnutí o směrech dalších jednání, je navrhováno, aby byla v Hongkongu uzavřena alespoň některá z témat, v nichž jde o zájmy rozvojových zemí. Je ovšem otázkou, co do tohoto tzv. rozvojového balíčku zabalit a v jaké podobě. Aby ozdobná mašle neslibovala více, než bude uvnitř.

Spojené státy potvrdily, že jednají s polskými představiteli o možnosti vytvoření vojenské základny v této zemi.

Ta by měla působit jako ochrana před případným útokem raket dlouhého doletu. Technologie antiraket je známá už dlouho, nyní ovšem dostala inovační impuls v podobě ultrarychlých raket s pohonem scramjet a technologií stealth, které například nasadila do výzbroje ruská armáda. Polský premiér Kazimierz Marcinkiewicz prohlásil, že jeho vláda zváží, zda je americký návrh pro Polsko výhodný, napsala česká BBC jako horkou novinku - více než rok poté, co o tomtéž psaly Britské listy.

Nicholas Negroponte, ředitel mediální laboratoře na americkém MIT, předvedl ve středu médiím laptop, napájený bateriemi, které lze nabít natahováním klikou.

Negroponte doufá, že tento prototyp přiměje vlády, zejména v rozvojovém světě, aby si koupily tento počítač a připojily všechny děti na světě na internet. MIT už založila k tomuto účelu nevýdělečnou organizaci One Laptop per Child.

středa 14.00: Čína potvrdila, že zaznamenala první tři případy ptačí chřipky u lidí, informuje čínská státní tisková kancelář Sinhua. Ministerstvo zdravotnictví potvrdilo, že dva případy ptačí chřipky byly zaznamenány v provincii Hunan v centrální Číně a jeden v provincii Anhui na východě země. Další podrobnosti nejsou k dispozici.

Čína a Světová zdravotnická organizace studují případ jedné dívky, která v Hunanu zemřela poté, co se v její vesnici rozšířila ptačí chřipka.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Domnívám se, že Britské listy by měly trochu větším nátlakem žádat o pravidelné měsíční příspěvky čtenářů. Nejen ve svůj prospěch, ale i ve prospěch sebevědomí českých čtenářů, píše Bohumír Tichánek. Například slovy:

Čtenáři, kteří zhodnotí svou peněžní situaci jako slabou, se můžou rozhodnout pro čtvrtletní příspěvek 120 Kč, tedy 40 Kč měsíčně.

Konečně majetnější čtenáři nechť si určí vlastní cenu Britských listů, neboť částka není nikomu nařízená, záleží, jak sám sebe dospělý člověk hodnotí.

Rakouský středoškolský student si nedávno všiml jednoho z rozdílů mezi našimi národy - Rakušané po zhoubné vlně cunami zdaleka tak ochotně nepřispívali na postižené v daleké cizině, jako přispívali Češi.

Českým čtenářům je vhodné připomínat, že nejsou nehodnotnými lidmi. Malá ochota k dobrovolné platbě za služby, kterých využívám, není daná lakotou. Nízké sebevědomí našeho národa vede také k tomu, že jednotlivec si říká, že on sám je bezvýznamný. Že tedy právě on zaplatit ani malou částku nemusí a nic tím neovlivní.

K tomu ještě opačný důvod neplacení - čtenářův nesouhlas se zaměřením internetového zdroje. Nesouhlasí s jeho přístupem, jeho informace však přijímá pro rozšíření svých znalostí, avšak považuje je za nesprávné či škodlivé. Následně mu platit nehodlá.

Přece však i kousek šetrnosti v tom je; proč platit, když se tyto poznatky z Britských listů nabízejí vlastně zadarmo? Bývá-li u vchodu do sálu umístěná krabice na peníze a vstupné je dobrovolné, obvykle každý vstupující něco zaplatí. Možná kvůli otázce - co by tomu řekli ostatní, kdyby nezaplatil?

Právě sám před sebou, právě ve svůj prospěch si člověk zvýší své sebevědomí, když zaplatí i tam, kde ho vůbec žádný kontrolor nezadrží. Kde ho o zaplacení mírně bez nátlaku žádají.

úterý 15.00: Španělsko bude vyšetřovat tvrzení, že americká letadla s osobami, podezřívanými z terorismu, činila tajná mezipřistání na španělském území. Oznámil to v úterý španělský ministr vnitra José Antonio Alonso.

Znáte více vzrušující slovo než "informace"? Přestože podle některých pramenů byl tento výraz zaznamenán v písemné formě již někdy ve 13. století, tak až ve století minulém se mu lidé začali podrobněji věnovat, tj. začala se vytvářet teorie informace, která se stala základem kybernetiky. První odborné publikace, které začaly vycházet hlavně po 2. sv. válce jsou spjaty s takovými jmény jako je Norbert Wiener či C.E. Shannon. V Československu se informací zabýval z filozofického hlediska ve 2. pol. 20. století například český filozof Jan Patočka. Ale až v posledních letech se i laická veřejnost začíná seznamovat s pojmy, které s informací bezprostředně souvisí, jako je např. informační věda, informační průmysl, informační politika či informační systémy.

Volba "správného muže či ženy" coby lídra metropole státu u vládnoucí strany není ani druhořadou a ani jednoduchou politologickou úlohou. Tím spíše by neměla být řešena tzv. kloboukometrickou úvahou.

Zatím to spíše vypadá, jakoby realita výběru pražského lídra sociální demokracie nebyla primárně věcí pražské, čili . krajské organizace ČSSD, ale sekundárního souhlasu s názorem faktického muže č. 1 v ČSSD, samce Alfa sociální demokracie. Kvalifikovaná diskuze s vedením územně příslušné organizace dané politické strany se jaksi vytratila. Každopádně ze světel reflektorů sdělovadel. Vedou ji tedy alespoň někde v koutě popelky, popeláci, outsiderové a enfant-terriblové, platformisté a leví frakcionáři nejen z Prahy ale i z jiných místních organizací ČSSD?

Zrekapitulujme si dosavadní postup.

Nijak tajené války PR poradců v pozadí postojů a chování politiků i celých politických stran, veřejná vystoupení zacílená na zvyšování procent oblíbenosti, prázdné diskuse plné osobního osočování bez sebemenší snahy o objektivní argumentaci, lidově "humorné" billboardy karikující politickou opozici, vyrobené (a nezištně hrazené) na zakázku spřízněnými reklamními agenturami. Tyhle zjevně nepříliš podstatné mody komunikace mezi politiky a veřejností jsou ve skutečnosti samou podstatou současné politiky. Dokáže za takového stavu ještě někoho překvapit mediální kampaň vedená pomocí anonymního spamu?

Je to něco přes rok, co vrcholila kauza "Milan Venclík". Několik týdnů zaměstnávala média nejen na jižní Moravě. Předseda Jihomoravské ODS Milan Venclík byl poprvé 15.7.2004 obviněn na stránkách Hospodářských novin z braní sponzorských peněz pro ODS za slib zajištění veřejných zakázek. Přestože osoby, které Venclíka obvinily byly velmi nedůvěryhodné (např. vícekrát odsouzení), aféra dále pokračovala a rostla. Hospodářské noviny věnovaly přinášení dalších, podobně doložených, "důkazů" přes dvacet pět článků. Této řízené vlně přirozeně neodolala regionální média a dílčí nařčení a pochybnosti přinesla i svým čtenářům a divákům. Podezření na adresu předsedy Jihomoravské ODS se nepotvrdily. Přesto, na jejich základě došlo k volební anomálii. V Jihomoravském kraji v krajských volbách 2004 zvítězili nad ODS nečekaně lidovci v čele se Stanislavem Juránkem.

Historické soutěžící tlupy se vývojem světových trendů změnily na ochotné a zrádné kamarily, později strany, pidistrany a všemožná uskupení pro snadnější živobytí v nehostinných poměrech a krajinách. Platívalo kdysi heslo: já jsem horník, kdo je víc? V současnosti platí: já jsem straník, kdo je víc?! Žehrání na neúnosnou míru úlisnosti a hladkosti v jednání těch horních proti dolním, je zbytečným hořem na hrobu neexistující spravedlnosti.

Takto dvojsmyslně položili organizátoři otázku druhého kola hlasování ne o deset, ne o jedenáct, ale o rovných dvanáct melounů v tak trochu jiné reality show Odhalení. O čem může vypovědět otázka i personifikované, kvantifikované odpovědi? Kdo vyhrál? Ne. O zvědavosti v mezidruhové komunikaci, která překoná strach z neznáma. Možná. O lidské tužbě a tajných přáních. Možná. O bázni. Určitě. Má gorila osobnost? Určitě. Je si vědoma své individuality. Je si vědoma i individuality druhých. Ke každému si najde jiný vztah. Neříká si v duchu paušálně "lidi". Ví a umí rozlišit, kdo je kdo. S Richardem jsem se poznal před dvěma lety v ZOO ve Dvoře Královém. On to ví a já vím, že on to ví. Dělal jsem na něj tehdy "opičky" a on mi zatleskal. Potlesk zopakoval, když jsem tytéž "opičky" na něj udělal nyní. Viděli jste už lidi, kteří se stydí za to, že jsou lidi? Svědky této zvláštní formy komunikace můžeme být pokaždé, když vlezeme do tunýlku v gorilím pavilonu, který odděluje tlustým sklem svět primátů a svět lidí. Gorila, jejíž IQ je podle lidských měřítek 85-90, je tvorem stejně pozorným jako my. Pavilón chápe jako své teritorium, kde vládne a kde jí slouží podivně hubené, nedovyvinuté opice, které se jí bojí a proto jí nosí jídlo. Ví, že přicházejí a odcházejí - a ona zůstává. Ví, že je dobré a výhodné s těmi ubožáky vycházet, protože umí připravovat pro gorilu chutnou snídani, oběd i večeři. Jean, dal bych si dnes po obědě jablko...

Ta blízkost, která transparentním sklem určuje onu pomyslnou i faktickou hranici, nás zrazuje více než gorily. Moja není plyšová a zájem lidských mláďat dokáže být obtěžující. Ale jedině v tu chvíli dochází k čistému, civilizačních nánosů prostému kontaktu dvou mláďat, které si mohou hrát jako rovný s rovným.

Kdyby to bylo moje mládě, musel bych přizabít je i jeho matku, myslí si občas určitě Richard, když ze svých dvou špalků pozoruje po gorilsku nevychované lidské děti i ubíhající lidský orloj dospělých - v několika oknech se producírující lidičky, jdoucí od okna k oknu stále stejným směrem, ačkoliv on, gorila, se ani nehne. Ječící dětičky i dospělí to občas alespoň odskáčou pořádným strachem. To když pán tvorstva s mrštností nevídanou seskočí ze špalku a třískne pěstí do skla. Neútočí, ale to oni nevědí. On si jen testuje jejich reakce, o kterých ví. Děti vřísknou strachem, v očích dospělých se objeví děs a vzápětí úcta, prokázána silnějšímu. Poprvé vědí, že tady se nemá cenu vymlouvat, smlouvat ani chytračit. Tiše poodstoupí od skla a pozorují svět, jehož logiku nechápou. Uskočí každý, i já. Instinkt, ten archetypální strážce přežití praví tentokráte uteč, i když tuto hru se mnou Richard hraje už poněkolikáté. On to ví a já to vím. Musím se jednou ovládnout a zkusit "pokerface". Jednou... On zná mne a já jeho. Přestože se už vídáme nějaký den, ta blízkost za sklem mi dává pocit alespoň zdánlivé jistoty.

Překonání bariéry mezi druhy by nejspíše nevedlo k plnohodnotné komunikaci. Asi mám vyšší inteligenci než Richard. Asi už umím i pár slov gorilí řeči. Asi umím naznačit Richardovi, že nechci to nejcennější, co má, totiž jeho samice. Shinda je špindíra a Kijivu je hysterka. Přeju mu je. Obě. Asi umím naznačit Richardovi, že nejsem nepřítel, který mu šel spást jeho večeři, ale fotograf, před kterým se vyplatí pózovat. Třeba mi jednou z kapsy vypadne na zem jím milované a ceněné jablko a on se pro něj skloní... Ale kdybychom se někdy potkali v pánském klubu u sklenky whisky a doutníku, možná bych se sklonil já. Možná že by mi Richard uměl říct to, co jsem se od svého otce jako mládě nedozvěděl. Jak žít v přirozené harmonii a přitom v hrdém respektu vůči Matce přírodě, jak být milován svými samicemi a obáván všemi slabšími, jak mít automatický respekt ke všem silnějším, jak žít ve společnosti spokojeně jako zvíře.

Tak trochu jinou reality show Odhalení včetně návodu k hlasování ne o deset, ne o jedenáct, ale o rovných dvanáct melounů vysílala Česká televize jako obvykle - večer na ČT 24, v Dobrém ránu v 6:45, sestřih denních událostí z pavilónu goril v 7:45. Na internetu se na ně můžete podívat také. O gorilách vysílá i Český rozhlas 2 Praha, Radiožurnál či Leonardo, který projekt vymyslel.

www stránky s přímým přenosem a návodem k hlasování OdhaleníTÉMA BL

Milí přátelé,

rádi bychom Vás pozvali na vzpomínkovou akci k výročí 17. listopadu. V Den boje za svobodu a demokracii si chceme v ulici Politických vězňů připomenout osudy lidí, kteří byli perzekvováni za boj proti nacistické a komunistické totalitě. V 17.00 hodin začneme z přinesených svíček vytvářet řetěz spojující Pečkův palác, bývalou centrálu a vyšetřovnu gestapa, s dnešním sídlem ÚV KSČM. Touto symbolickou linií svíček hodláme dnešním komunistům připomenout jednu souvislost: kdo relativizuje zločiny komunistického režimu, má blíže k zločinné organizaci typu gestapa než k demokratické politické straně. Po položení svíček se vydáme na Národní třídu k pamětní desce připomínající 17. listopad 1989.

Chcete-li se akce zúčastnit, přijďte se zapálenou svíčkou 17. listopadu v 17.00 do ulice Politických vězňů.

Jakub Jareš a několik dalších aktivistů prosazujících zákaz KSČM.

Výzvu podpořili a rozeslali po internetu také Stanislav Penc a Jaromír Štětina.

Nedá mi nereagovat na příspěvek pana Jareše. I když si zítra svíčku zapálím, bude to spíše na památku mého bratra, s kterým jsme na Národní byli a on se letošního výročí nedožil. Nejsem historik, ale přece jenom myslím, že je potřeba několik věcí uvést. Když se pan Hitler 30. ledna 1933 dostal k moci (mimochodem zcela demokratickým postupem), Gestapo neexistovalo. Pod krátkým Goringovým a posléze Himlerovým vedením vyrostlo v mocnou policejně represivní složku ovládající takřka každého v Německu a mnohé i mimo Německo. Nešlo o politickou stranu a rozhodně ne o organizaci pracující veřejně a všem na očích, píše Petr Wagner.

V době Norimberských procesů byli někteří její příslušníci souzeni a odsouzeni. A to na základě přesvědčení, že není možné svévolně vyvolávat a podporovat války za účelem zisku. Ať územního nebo jiného...

Ať si pan Jareš také zapálí svíčku, ale ať nezapomene na čistotu idejí, s kterou jsme tenkrát šli po Národní třídě, a ať svoje politické ambice nechá na jiná data a jiná fora.

35 převážně francouzských historiků, politologů, ekonomů a právníků: Černá kniha kapitalismu, přel. Miloslav Vrážel, odb. editor: V. Vasko, vyd. Milan Havlíček - Orego 2000, Praha 2005, ISBN 80-86117-24-3 560 stran, vázaná, 400.- Kč

Oslava jednoho výročí v kdysi soukromé továrně Rudolf Jelínek, znárodněné a přejmenované na Slovácké konzervárny Uherské Hradiště, n.p. - archiv autora

Originál Černé knihy kapitalismu vyšel ve Francii jako reakce na podobně laděný vícedílný pamflet Stephane Courtoise a jeho týmu Černá kniha komunismu. Jde o analýzu kapitalismu "a jeho nespravedlnosti od počátku až do dnešních dnů". Knihu najdete převážně pouze v odborných knihovnách. Do širšího povědomí se nedostala. Český překlad totiž vyšel pouze v nákladu 500 ks.

Filozofovat kladivem, to už tady jednou bylo. Někteří ze čtenářů německého filozofa Friedricha Nietzscheho ale kdysi zapomněli, že tento radikální filozof nenabízel řešení, pouze se chtěl dostat ke kořenu věci. Jakmile ale zaměnili jeho provokativní glosy za praktický návod k použití, vypukla v dějinách Evropy jedna z největších katastrof - světová válka. Italský filozof Giulio Giorello kladivem nefilozofuje.

Rád jsem si přečetl článek pana Polívky, který se snažil rozumně podívat na naši minulost. Pan šéfredaktor Čulík ho opatřil poznámkou. On rád přidává poznámky a udělal to i u několika mých článků. Nikdy jsem proti tomu nic neměl, protože ty poznámky byly k věci a článku pomohly. V tomto případě však ujel.

Pan Jan Polívka napsal "Zamyšlení nad výročím pádu komunismu", a pan Čulík si neodpustil poznámku. S panem Polívkou musím souhlasit, ač bych jeho argumentaci mohl ještě rozvést, s panem Čulíkem bohužel souhlasit nemohu, píše Miloslav Junek. Pan Čulík a já jsme od sebe věkem nepříliš vzdáleni, jsem o pouhých šest let starší. Ale na mém a jeho vidění socialismu se podepsalo to v jakém prostředí jsme vyrůstali. Já jsem naštěstí žádné perzekuce a věznění ve své rodině ani ve svém okolí nezažil, zatímco pan Čulík ano. Z toho také pramení náš rozdílný názor na socialismus.

Pan Čulík čte buď špatně, nebo jen to co se mu hodí, píše Miloslav Junek. V článku " I po roce 1989 vládne v Čechách koloniální režim", jsem napsal.....já jsem naštěstí žádné perzekuce a věznění nezažil..... Z toho jasně vyplývá, že já jsem měl to štěstí, zatímco jiní na tom byli hůře a to štěstí neměli. V žádném případě z toho nelze usoudit, že lidé kteří byli režimem perzekvováni a vězněni jsou mi lhostejní To jsem ani nenapsal, a nikdy jsem si to ani nemyslel. To mi jen pan Čulík vložil do pera, a já to mohu klidně nazvat demagogií.

Tisková zpráva Sdružení nájemníků ČR

Pod tímto heslem pořádá Krajská organizace Praha Sdružení nájemníků ČR manifestaci. Zahájena bude v pondělí 21. listopadu od 16:30 hod na náměstí Jana Palacha -- Praha 1. Přizváni jsou zástupci všech politických parlamentních klubů.

Zástupci nájemníků od poslanců nyní, kdy se projednává zákon o nájmu, zejména požadují:

• zákonem stanovenou regulaci nájemného a cen služeb spojených s bydlením;
• určení povinnosti stanovit v obcích horní hranici nájemného;
• regulaci a jasné stanovení cen služeb spojených s bydlením;
• aby domácnostem, jejichž výdaje na bydlení v přiměřeném bytě překročí 25% z příjmu rodiny, bude poskytnuta přiměřená sociální pomoc.

Vyjádřete i Vy svůj nesouhlas s těmi paragrafy připravovaného zákona o nájemném, které mají občanům v příštích letech omezit dostupnost bydlení a které neřeší nesmyslné sumy, vyžadované už dnes majiteli jako tržní nájemné, neřeší ani problémy s účtováním služeb, způsobené nedostatečnými předpisy.

Podle Jaroslav Čejky "Politické strany -- ve své dosavadní podobě -- se přežily podobně jako jejich vrstevnice parní lokomotivy". Opravdu ? Parní lokomotivy se nepřežily v době, kdy někdo vymyslel alternativní pohon, ale až poté, co motorové lokomotivy prokázaly svou schopnost nahradit je i na neelektrifikovaných tratích. Vůči existujícím politickým stranám mohu mít tisíc a jednu výhradu. Za zastaralé je ale začnu považovat až tehdy, budu-li vědět o odzkoušené a osvědčené alternativě.

Do you remember the situation in New Orleans after Hurricane Katrina?

In an article in Britské listy, I criticized Tomáš Jeník for writing in Lidové noviny that the violent looters in New Orleans were black. Pavel Verner, a commentator for the daily Právo, responded to my piece with the following: "According to Čulík, [Jeník's comment] is racist. Well, I don't know: if I were a potential victim ... it would be very important for me to know whether the people approaching me down the street are white or black. Because if I saw a group of youngsters of a certain unspecified skin color, I would either run away or I would take the safety off my machine gun."

Originally published in Czech Business Week HERE

V poslední době se mi diář tak nějak statisticky významně začal plnit podivuhodným číslem 50. Těch padesátin byla po prázdninách snad desítka. Party se scházely různé a podle různých klíčů. Musím říci, že padesátkou, která nejvíce mne oslovila a přinutila k zamyšlení byla ta, která byla setkáním lidí, kteří před čtvrt stoletím tvořili jádro svazáckého vysokoškolského orgánu na úrovni tehdejší České socialistické republiky a jmenoval se České vysokoškolské ústředí SSM.

Doufám jenom, že jsem se vypsáním tohoto názvu nedopustil propagace něčeho zrůdného, jak se teď usnesl Senát...

Ten film byl dobrý, americký a tehdy jej viděli téměř všichni. V kině nebo v televizi. Možná tam i tam. Dnes je ale mnohem lépe. Dnes televizní stanice (bez rozdílu) divákům naservírují věci nevídané až do domu. Už to nemusí být ani dobré ani americké. A ještě si u toho máte příště pochutnat.

Zvednuté obočí těch tolerantnějších zřejmě přivodí reklama na bramborové lupínky dovážené z Polska, ve které se manželský pár důchodců snaží nevybíravými prostředky včetně hrubého násilí zmocnit uvedeného výrobku. Méně tolerantní pravděpodobně přepnou jinam jako výraz znechucení. Ti prostší to mohou vzít jako svérázný druh školení a věřte, že jich nebude úplně málo.

Firma Microsoft zahájila tajnou lobbistickou kampaň ve snaze přesvědčit americkou vládu a americké podnikatele, aby se postavili v jeho dlouhodobém sporu s Evropskou unií na jeho stranu.

Stephen Hadley, americký poradce pro národní bezpečnost, odmítl vyloučit právo na mučení podezřelých osob, pokud by se to dělo v rámci úsilí zabránit velkému teroristickému útoku. Argumentoval, že "válka proti terorismu" zosobňuje "obtížné dilema" a americká vláda má povinnost ochraňovat americké občany.

Dennímu tisku nehrozí kvůli internetu a dalším okamžitým způsobům šíření zpravodajství záni, stejně jako kinematografie nezahynula v důsledku vzniku televize. Ale stejně tak, jak rozhlas přišel se vznikem televize o množství posluchačů a musel se přizpůsobit - přestal být hlavním zdrojem zábavy a přešel na poskytování informací a hudby (ne všude, znovu poukažme na britskou stanici BBC Radio 4, která vysílá výlučně mluvenou řeč, zpravodajství, publicistiku, vědeckopopulární, kulturní, literární a historické pořady, rozhlasové hry, satirické pořady, kvízy a komedie, není však přirozeně hlavním zdrojem zábavy pro Brity, pozn. JČ) - i deníky si budou muset najít nové způsoby jak upoutat veřejnost.

Jak to poznáme? Máme zde totiž rumunské kapsáře, arabské dealery drog, americkou mládež, ruské mafiány, vietnamské stánkaře, čínské kuchaře, izraelské turisty a italské tvůrce pizzy. A pak máme české alkopankáče, kterým v pustině ruské tajgy říkají bomžové. A abych nezapomněl, máme i české policajty. Těm sice bomžové neříkáme, ovšem nevědí, jak se v tom babylónu složitých ekonomicko-politických vztahů orientovat. Nevědí, kdo je platí a kdo je pase. A tak je pro jistotu nevidíte tam, kde by na ně čekala práce.

vyšlo 14. 11. 2005 jako sloupek v deníku Metro

Došlo k tomu tak za poslední rok, poznamenává známý britský novinář a kritik vážné hudby Norman Lebrecht. U přítele v New Yorku, který má možná více nahrávek nejrůznějších oper a nejrůznějších verzí Brahmsových koncertů, než je zdrávo, jsem si uvědomil, že si buduje na DVD knihovnu nejdůležitějších klasických filmů. Uvědomil jsem si, že to vlastně dělám taky, ale méně systematicky.

Na trh právě přichází na DVD kompletní filmové dílo Ingmara Bergmana a Francoise Truffauta. Který obdivovatel filmu by tomu odolal?

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V říjnu 2005 přispělo celkem 105 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 376 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 885.28 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.