16. 11. 2005
Hledám trafiku, zn. bezpartijníHistorické soutěžící tlupy se vývojem světových trendů změnily na ochotné a zrádné kamarily, později strany, pidistrany a všemožná uskupení pro snadnější živobytí v nehostinných poměrech a krajinách. Platívalo kdysi heslo: já jsem horník, kdo je víc? V současnosti platí: já jsem straník, kdo je víc?! Žehrání na neúnosnou míru úlisnosti a hladkosti v jednání těch horních proti dolním, je zbytečným hořem na hrobu neexistující spravedlnosti. |
Ti volení nenosí prý krátké rukávy, neboť ukrývají různá esa v dlouhých rukávech před protivníky, připravená k rychlé a nečekané protihře. Někdy se může zdát, že vyslanci lidu utloukají čas v marných projevech a propadají bezuzdnému životu. Ubylo dvornosti a slušnosti, přibylo naopak hulvačení a nechuť vyslechnout v klidu a rozvážně druhého -- viz debaty vybraných hluchých v nedělních televizních pořadech, které by mohly nést název: já a moje pravda aneb stranická poslušnost je výtahem k velké kariéře bezduchosti. Člobrdínkové a člobrdínky z řádu politických masturbátů, jako by se zhlédli nyní v tolik propagovaném tantrickém sexu. Někdy, pravda, je jejich joni či vajra v dlouhém útlumu a k nepoužití, to ale neznamená, že by zoufale nehledali bod rozkoše G, aby občerstvili vyhaslost, útlum a vyhořelost. Marně. Aktivní gážisté ve stranách vyhledávají za pomoci výše postavených laiků pracovní příležitosti a nemusí se obávat supervizora, který by nahlédl do příslušných kanceláří a vymetl nadbytečné byrokratické brouky smetákem na světlo Boží se slovy: Pohlédněte na dobře živené parazity. Vypásli se za vaše peníze. Stačilo sloužit, držet hubu a krok, pět stranické častušky a tančit dle taktu partajního bubnu. A jedno, zda se jedná o stranu levou, pravou, středních rozkoš i tu, kde několik zoufalců se třese v partajním ajnclíku a kuje pikle k zajištění potřebného počtu hlasů. Kuplířství mocných nezná mezí a touha nepokazit si sladký život nicnedělání podřízených jim slouhů, nedá vzniknout bídě kazící prý lidskou povahu. Člověk uvykne všemu. Republikánská šlechta rozdělena do stranických stájí si žije dobře. Názory mudrců na její setrvání se různí, i mudrc bývá zakotven v přístavech závislostí. Mravní bída pod oslnivým zevnějškem zakládá podezření, že chrochtající vyvolenci vyhlašují hlasitě: zlu odpírati má se dobrem, ve skutečnosti však se touto zásadou neřídí a hrají s osudem ruletu o přízeň nerozhodných voličů s prázdnými kapsami a absencí politického uvažování. Milovat máš všechny lidi stejně. Pokud tak nečiníš, tvůj život se podobá plavbě ztroskotance na vlnách bouřlivého oceánu. K čemu se stydět povědět si otevřeně: Já jsem straník, kdo je víc? Strana tě pověřuje mnoha úkoly, pracuješ v daných poměrech. Důležitá je semknutost i kdybys měl hájit do nebe volající pitominu. Ty pomůžeš straně, strana pomůže tobě. Za věrnost je výsluha a před výsluhou můžeš domů přinést různé zajímavé odměny. Záleží na tobě, stranický nádeníku, jak se budeš snažit -- hlavně si pamatuj, že straník z jiné strany je nepřítel a je ho třeba hnát od medovníků ostnatým drátem, mlátit ho po hřbetě, dělat z něho nestoudného otrapu a nebezpečného zemského škůdce! Ráno si pečlivě nabrus hubu u zrcadla, abys mohl po celý den štěkat na psy z druhého a třetího břehu. Zatím ti nehrozí nebezpečí, že by pro tebe zřídili voliči útulny pro padlé povahy. Osud si s tebou nezahraje podivné hrůzné divadlo, ale musíš se pohybovat v předem postavených kulisách. Držet ohlášené a nařízené půsty (není jich mnoho, neboj) a nenechat se odradit plkajícími nespokojenci. Hospodský nádeník po sedmém hafánku a povedeném strku u kulečníku zase zapěl: Kde je můj věnec zelený, kde je má čistota, odnesly ji černý mraky daleko do světa. Pak zvážněl a řekl nám: Nerozumné zoufalství zmocnilo se lidí, chlapi. Žena mi doma nadala, když jsem u televize diskutoval se sebejistým stranickým mamelukem -- prý co je mi do toho, ustanovil mě snad bůh policajtem na zemi?! Nejspíš vstoupím do strany, ještě nevím do jaké, ale už mě nebaví držet hubu a chrastit drobnými. Stranické úly stojí na vonných loučkách. Medu dostatek pro každého ochotného připustit, že stát se republikánským šlechticem vyžaduje: odvahu, kachní žaludek, pokud možno titul, ostré lokty, hubu, které nedá zadarmo nažrat, poslušnost, ochotu přinášet oběti. Je-li třeba, pak urážet, plísnit, ohovárať, tupit a zesměšňovat protivníky, hrát limpopo s voličským kádrem, tvářit se urputně, přísně, nekompromisně, zapomenout, že lež má krátké nohy -- a přijde den, ano, přijde krásný den, kdy tě strana odmění a zajistí ti dolce vita. Stranickost je vážným nebezpečím rozhádaného světa. Možná ještě větším všech možných i nemožných vyznání a slepé víry ve schopnosti Šéfa. Tlupa -- partaj. Malý rozdíl, bohužel. I tak by mně stačila malá zajištěná trafika. |