To ale vůbec neznamená, že by jeho glosy, které nejnověji shromáždil ve své poslední knize, nezněly někdy jako rány na rozžhavenou kovadlinu. "Volnomyšlenkáři!" píše militantně, "Přišel čas přestat se bránit, přišel čas zaútočit!" Jeho zatím poslední kniha se jmenuje: Di nessuna chiesa (O církvi nikoho) s podtitulem La libertà del laico (Svoboda volnomyšlenkáře). Vydalo milánské nakladatelství Raffaella Cortina letošního roku.

Jménem volné myšlenky

Pokud jste nabyli dojmu, že k filozofii útočnost nepatří, stali jste se obětí nedorozumění. Jeho kniha totiž opravdu není rozvleklá rozprava unaveného muže, jakási lamentace k "uspávání hadů", ale filozofický pamflet v tradici ostrých antických filipik na malém prostoru. Profesor Giulio Giorello přednáší filozofii vědy na Univerzitě v Milánu a v Itálii se postaral mimo jiné o vydání nových překladů Johna Miltona, Johna Stuarta Milla či Johna Mitchella.

Jeho ideová orientace není ovšem ryze anglo-saská, ačkoliv právě tato tradice patří k jeho kvalitní výbavě. Mezi autory, na něž ve své knize odkazuje nechybí kromě zmíněného Miltona a Milla filozof David Hume, John Locke, ani Bernard Russell, bez volnomyšlenkářů typu Voltaira, Barucha Spinozy či Karla Poppera by to ale nebylo úplně ono. Při letmém pohledu na jeho poslední tituly zjistíme, že jeho záběr je široký a ze své podstaty zahrnuje i historické přehledy, např.: La filosofia della scienza nel XX secolo (Filozofie vědy ve 20. století, Řím-Bari, 1995), Prometeo, Ulisse, Gilgameš. Figure del mito (Prométeus, Odyseus, Gilgameš. Bájné postavy, Miláno 20004).

Pokud dosud tápete, a nevíte, na koho Giorello obrací hrot svého pera, nebudu vás již déle napínat. Proti mysli jsou mu zvláště myslitelé a instituce, které ve jménu "absolutních hodnot" napadají relativismus, základní kámen volnomyšlenkářského odkazu. Na prvním místě je to samozřejmě církev. A filozof Giorello nenechává nikoho na pochybách, když ve velkém stylu zahajuje: "Evropou obchází strašidlo relativismu, dogma, které nemá žádného dogmatu. Klerici i laici se spojili do svaté aliance ve jménu našich hodnot a našich kořenů. Možná nevědí, že uvnitř představ o tomto přízraku se ve skutečnosti ukrývají výdobytky jedince, svoboda výzkumu, garance práva a ryzost víry. Pokud bychom všechno toto zrušili, vyhrál by projekt teokracie?"

Zatímco Spojené státy americké zažívají silný návrat konzervativních myšlenkových konceptů v podobě návrhů na výuku o božím původu člověka a veškerého tvorstva, filozof Giorello vstupuje do arény současnosti s přitakáním otci evoluční teorie Charlesi Darwinovi. "Darwinismus je ten nejpřijatelnější klíč k biologickému výkladu," píše. Bere si zkrátka do svého štítu odkaz osvícenství, etiku kritického ducha a vědeckého pokroku. Stop. Zde bychom měli některé věci upřesnit: předně, u Giorella nejde o marxismus, ani žádný jeho derivát, nýbrž o brilantní tříbení myšlenek, které reaguje nejen na aktuální italskou diskusi. Míra dogmatičnosti, které jsme někdy svědky ve veřejném prostoru, jež někdy dovádějí čeští politikové ad absurdum, je Giorellovi cizí, i když si pomáhá některými symetrickými termíny. Posuďte například větu: "Proti absolutismu, nechť je stavěn relativismus. Protože relativismus neoponuje, nýbrž osvětluje objektivitu, nestojí proti vědecké pravdivosti, ale vůči absolutismu." Filozof ale připomíná, že volnomyšlenkářství mu není identické s ateismem.

Je Bůh relativista?

Giorellovi jsou rozhodným původcem světových katastrof ideologie a hnutí, které stály proti relativismu. "Dějiny lidstva jsou příběhem katastrof, které byly vykonány vždy ve jménu absolutismu a fundamentalismu," píše. Na této odvrácené straně stála rovněž církev, onen "represivní aparát protireformace", který bránil i jen záblesku svobodného myšlení, na jehož základech se zrodila moderní a demokratická Evropa. A zde stojíme na samém prahu nedávné diskuse, zda v projektu návrhu Ústavy pro Evropu by mělo být explicitně zmíněno křesťanství. Pro italského filozofa jsou hodnoty Evropy mnohem širší, a termíny jako Západ, křesťanství a osvícenství mu nesplývají v jedno. Podle Giorella, jenž pléduje pro "radikální osvícenství", byla tendence po absolutismu škodlivá i pro samotnou církev. Náboženství, jež vychází s přirozené tužby člověka po lásce, smyslu a podstatě věcí, umírá tam, kde "ducha" nahrazuje "absolutismus". V Písmu přece stojí: "Duch vane kudy a jak chce." Co to znamená? "Je tím řečeno, že Duch vane nad jakoukoliv podstatou. Absolutismus je prohřešením proti duchu: vzpírá se totiž autentickému křesťanskému, hebrejskému a islámskému myšlení," míní italský filozof. V zemi, kde "církev svatá" je přítomna všemi silovými nástroji, zní možná takováto interpretace o poznání polemičtěji než v tradičně "bezvěreckých Čechách". Giorello netvrdí, že vše je relativní, upozorňuje pouze na nezanedbatelný jev, že relativismus je termínem, jehož skutečný původ stojí -- tak trochu hereticky - "na počátku světa". Je tedy podle Giorella Bůh relativní? Nikoliv, toliko snaha absolutizovat jeho podstatu je proti smyslu Knihy knih. S trochou nadsázky můžeme říci, že Bůh není relativní, v terminologii dneška bychom ho ale za relativistu mohli označit téměř bez uzardění. Ironické a polemické pasáže ale nejlépe vyniknou tehdy, když Giorello útočí. A sluší se útočit všemi vybranými stylistickými prostředky. Tak jako si filozof bere za emotivní rukojmí relativistickou povahu boží, bez milosti střílí tam, kde je absolutismus největší: jmenovitě na samotného Josepha Ratzingera, toho času papeže Benedikt XVI., jinak také donedávna ochránce dogmatu. Proti jistotě papežově "katolické pravdy", jež se staví bez milosti vůči darwinismu, pozvedá Giorello korouhev nejistoty a nesamozřejmost života. Jaká je vlastně ta Giorellova pravda? V duchu Wittgensteinova aforismu filozof podotýká, že tam, kde nemůžeme s jistotou nic podstatného říci, měli bychom možná mlčet. "Ano, měli bychom mlčet," píše, "ale měli bychom si rovněž přiznat, že smysl života je úhrnem předpokladů a zkušeností, tedy života nezjeveného."

Pokud bojuje Ratzinger proti "absolutnímu relativismu", bojuje proti němu "pravdou víry". Relativismus ale není absolutní. "Relativismus připouští, že jakákoliv koncepce může mít veřejného obhájce. Mohou to absolutisté připustit?" ptá se Giorello vyzývavě. Autor se nesmlouvavě obrací vůči intoleranci, proti dogmatickým a absolutním jistotám ve jménu svobody myšlení, myšlení členitého a nezávislého, které se nebojí konfrontovat i s těmi nejkontrastnějšími postoji. Filozof Giorelli sám nežije v uzavřeném světě filozofické laboratoře: svými články v novinách vstupuje rád do veřejné diskuse.

Kondenzace stylu

Aktualita vstupuje do filozofova textu často: jednou z nich je diskuse o povaze embrya. V Itálii se tato diskuse vede velmi vášnivě napříč politickým spektrem, na levici i na pravici. Zda je zárodek lidskou bytostí či není (pro Giorella život začíná zrozením) tu je diskutován v souvislosti s reinkarnací v duchu sv. Augustýna. Jestliže zárodek zemře, ve chvíli nového zrodu zůstane zárodkem, připomíná Giorello slova středověkého teologa. "Nesdílím myšlenku osobního znovuzrození," píše filozof, "to je problém pro katolíky, ne pro mne." A ironicky podotýká na okraj, že zárodky lidského života lze nalézt již ve spermatu...

Útlý polemický svazek Giulia Giorella, členěný do pěti formálních částí, se nečte snadno. Nejen proto, že kondenzovaná filozofova italština pracuje s termíny a floskulemi, které v našem kulturním kontextu mají často obrácený gard. Důvodem nesnadnosti jsou ale i rétorické manýry, které stylistovi, jakým je Giorello, činí obzvláštní rozkoš. Odměnou za obtíže strmých vzestupů, ale i náhlých sestupů, je ovšem čtenářovi skutečná svoboda ducha, jež se nenechává spoutat ani nejistotou směru, kterým se někdy zdá... relativně ubírat.

Recenze vychází ve čtvrtek 17. listopadu 2005 v týdeníku Ekonom, č. 46/2005.