Nechci se vyjadřovat k tomu, co se stalo na Pražském hradě mezi evropskými poslanci a Václavem Klausem, nemohu to samozřejmě potvrdit, ale od prvního okamžiku mám dojem, že se jedná o záměrně vypuštěnou zprávu (Uwe Ladwig víceméně už něco podobného naznačil), která má vznítit nacionální cítění českého národa, nevidím totiž jiného důvodu proč by se informace o zraněných citech pana presidenta při jednání s "hulváty z evropského parlamentu" měla dostat na veřejnost, to není tisková zpráva, to je politický bulvár, ale mám pár dotazů k článku Jaroslava Kuby "Na Hradě není nějaký Klaus, pane Čulíku".

Navrhuju do ústavy přidat odstavec ve znění: My Češi jsme apriori banda idiotů a podle toho si volíme svou reprezentaci, píše čtenář Jan Matuszek.

Jako novinář bych se Klause zeptal na ty otázky ještě ostřeji, u europoslanců na audienci mi to prostě přijde moc. Ale Cohn-Bendita fakt všichni znají a menší egoman než Klaus by ho v klidu a s nadhledem vyřídil milou odpovědí. Klaus je nadutý trotl a tady potkal trotl kripla. Nebo spíš šikula šikulu, protože oba s tim počítali, oba to udělali schválně a oba z toho těží :-)

Hádat se, jestli to je nebo není urážka státu potažmo majestátu, případně jestli se Klaus musí nebo nemusí zodpovídat poslancům EU, je jenom voda na mlýn jednomu nebo druhému. Bohužel, protože oba mají dost neslušné motivace, míní Štefan Švec.

S vaším hodnocením schůzky europoslanců s Václavem Klausem nesouhlasím, píše Richard Kaba, ačkoli nejsem členem fanklubu Václava Klause. Zaujal mě článek pana Kuby a proto bych se Vás rád zeptal. Kdyby skutečně pan poslanec EP Cohn-Bendit vystoupil se stejným stylem a tónem v Buckinghamském paláci na britskou královnu, byl by Váš názor stejný jako v případě jednání na Pražském hradě s prezidentem ČR?

Odpověď Jana Čulíka: Ano. Anglická královna není příliš inteligentní a je to všeobecně známo. Bývá terčem dost drsných satirických pořadů v anglickém rozhlase a v televizi.

Monarchistický princip, kdy jsme všichni uctivě v pozoru před nějakým hlupákem, jen proto, že se náhodou dostal do funkce prezidenta, v demokratických zemích nefunguje. Europoslanci se na Pražském hradě zachovali tak, jak by se chovali kdekoliv jinde. Pokud to Čechy šokovalo, a Klaus - chytře - to zveřejnil, aby pozvedl vlnu českého uraženectví a nacionalismu, jde o zásadní kulturní konflikt, kde jsou pozadu bohužel Češi. Přitom opakuji, členství v Evropské unii je pro Českou republiku obrovské terno, to se už nedá říci o Klausově prezidentství, které, jak se zdá, nyní mezinárodně vede k vážnému poklesu prestiže České republiky.

Vizte, terčem jak drsné satiry byl po celá léta americký prezident Bush. Jak si všichni satirikové dělali legraci z jeho negramotného vyjadřování, kdy si pletl cizí slova (např. karikování, že místo "inteligentní" říká třeba "inteligarantní", atd.; Bushovo negramotné vyjadřování je také mezinárodním trademarkem; je součástí i tohoto kresleného komentáře, kde Bush vyhrožuje Rusku: "Jednejte, jak nakazuju, jinak budete vyloučený z mazanárodní komudiny".) - Není naše vina, že o tom, jak se na Západě zachází v médiích a na veřejnosti s politiky, za dvacet let od pádu komunismu do ČR neproniklo širší povědomí.

Guardian pravidelně karikoval Bushe jako opici.

Když v Británii v novinách nakreslí George Bushe jako opici, je to taky, Štěpáne Kotrbo, "nepřípustné vměšování do suverénních vnitřních záležitostí USA"? Britský premiér John Major byl pravidelně zobrazován v karikaturách britského tisku jako člověk, který si navrch černého obleku obléká spodky. Tedy jako blb. Stalo se to jeho celostátně známým trademarkem.

Tento druh satirického humoru se může zdát neférový, je však obecně - a právem - považován za zdravý korektiv obrovské moci politiků.

Návštěva europoslanců u Klause byl závan čerstvého vzduchu.

Desítky dalších karikatur George Bushe a la opičáka jsou ZDE

K těm karikaturám je třeba připomenout, že je náš komunistický tisk a Dikobraz s chutí přetiskovali. Možná odtud ta představa některých lidí, že je v Anglii či Německu kreslí nějací komunisté, píše František Řezáč.

Vzpomínám si na kresbu Majora v různých variantách s hlavičkou jako otvírák, nůž na dopisy atd. s textem: Na co se už jenom hodí J.M.

V bavorské televizi býval (a možná je dosud) pořad s karikaturistou, který kreslil přímo ve studiu, zejména F.J. Strausse, který se musel výborně bavit a ne urážet.

U nás je to opravdu podivně zapšklé, i když "už máme tu svobodu".

V první republice prolomilo ledy Osvobozené divadlo, kterému to ovšem čeští šosáci spočítali hned po Mnichovu. Pro zasmání citát z úvodu monografie A. Hoffmeistera z pera V+W:

Dále je třeba u nás postrádat kabaret, politický zvláště. Čeští divadelnící zplodí jen křečovité frašky na Grosse a Paroubka.

Pokud by potrefení šosáci chtěli hájit prezidentský úřad jako takový, je třeba jim připomenout, že mu důstojnost dodal TGM, na jehož dědictví - historické, státní, etické i politické - se tento režim, včetně Havla I Klause vykašlal... Jen do nich!

Čtenáři vědí, že nejsem automatickým odsuzovatelem literárního díla Michala Viewegha; přečte-li člověk jeho romány všechny najednou, řekněme během jednoho měsíce, zjistí, že spisovatel prošel zajímavým vývojem a některé jeho knížky, nebo alespoň některé motivy a strukturní prvky v nich jsou nové a podnětné, neváhám říci, že jsou originálními uměleckými díly. Psal jsem o tom podrobněji v akademickém časopise Česká literatura 5/2007 ZDE.

Petr Schnur ve svém článku poukázal na to, že česká levice není schopna podrobit kritické reflexi dnešní podobu procesu sjednocování Evropy. Měla by se spíše postavit za Klause jako posledního garanta české suverenity. Zvláště v době, kdy je na Hradu přímo v Praze otloukán hrubými europoslanci.

Musím předeslat dvě věci. Za prvé s Petrem Schnurem obvykle v 90% názorů souhlasím. Za druhé mi vůbec nevadí, když někdo Klause na Hradě takzvaně otlouká. Myslím si, že kdyby ho takto „otloukali" dříve a více, možná by si posledních 19 let nebudoval svůj tragikomický kultík osobnůstky a my bychom byli ušetřeni mnoha věcí, které nás na mezinárodní scéně ztrapňují výrazně více než zmíněná roztržka na Hradu.

Bouřlivá obranná reakce na to, jak "cizáčtí poslanci" "urazili" "našeho pana prezidenta" je důkazem toho, jak Klaus zná své Pappenheimské a umí dokonale manipulovat českou veřejností. Uwe Ladwig i Jiří Drašnar vyjádřili přesvědčení, že není vyloučeno, že možná Klaus nechal zveřejnit informace o "skandálně agresivní" návštěvě europoslanců na Pražském hradě záměrně, aby manipulativně posílil v ČR vlnu antipatií vůči Evropské unii. Pokud je tato interpretace správná, nasvědčovala by jí i skutečnost, že na stránkách Pražského hradu byl Klausův "rozhovor" s europoslanci zveřejněn pouze v češtině, ač byl veden v angličtině (a v angličtině existuje, Klausův tiskový úřad jej zájemcům na požádání pošle). Klaus moc dobře ví, že v anglicky mluvícím prostředí by se mu z tohoto "střetnutí" se západoevropskými poslanci skandál udělat nepodařilo, respektive, že by samozřejmě vyšel ze střetnutí jako hlupák on sám. Že by to bylo důvodem, proč Pražský hrad anglickou verzi toho, co bylo řečeno na schůzce s europoslanci, nevydal?

Po přečtení článku "Kdo má pravdu, Klaus či europoslanci?" jsem jen nechápavě kroutil hlavou. Argumenty pana Čulíka jsou velmi zavádějící a jednostranné. Ale na tom není nic divného. Pan Čulík nežije v Čechách. Nemá tedy nejmenší ponětí, co se tu děje. Argument typu "například Cohn-Benditova otázka o tom, jak se může prezident na státní návštěvě setkávat s kontroverzní postavou, která závisí na pochybných zdrojích financí, je v otevřené demokratické společnosti naprosto legitimní", je sice pravdivý, nicméně je stejně výstižný jako otázka: "jak si dovoluje Čulík mluvit do českých záležitostí, když žije v Anglii?" Proto si myslím, že Klausova odpověď byla naprosto odpovídající. Nevidím jediný důvod, proč by se Klaus nemohl setkat s tím, s kým chce, míní Jindřich Sládek.

To je v kostce pozoruhodně xenofobní a nacionalistický názor Jindřicha Sládka: "Cizáci" jako Jan Čulík nám do toho, co se děje v ČR, nemají co kecat, protože to jsou cizáci.

Divím se, že se Jan Čulík pustil tak expresivně do polemiky o Václavu Klausovi a jeho rozhovoru s evropskými poslanci. Ale vlastně ne, nedivím se. Protože Jan Čulík má vždy problém, když se jedná o respekt k odlišným politickým systémům či odlišným názorům, které utvářejí kulturu či politiku. Princip vzájemného nevměšování je přitom základem mezinárodního práva, pokud to není právo koloniální. Británie je ovšem dodnes koloniální velmoc. Nerespektování druhých je její politice vlastní.

Příspěvek Štěpána Kotrby, neuvěřitelným způsobem hájícího neuvěřitelného českého "prezidenta", je opravdu cenným dobovým dokumentem, vzorkem myšlení, které zaostalo za Evropou nějakých sto let. Je plný zakomplexovanosti z doby národního obrození.

Zásadně nesouhlasím s názorem Jana Čulíka, obsaženým v článcích „Kdo má pravdu, Klaus či europoslanci?“ a „Vymění Česká republika Evropskou unii za Václava Klause?“. Bránit českého (a slovo „českého“ není v této souvislosti, jak Jan Čulík naopak stále opakujete, to důležité) prezidenta (to je to důležité slovo) neznamená bránit Václava Klause.

Ti, kdo by se chtěli dovědět více o životě v Čečensku, nechť si přečtou článek, který vyšel minulý týden v časopise Novaja gazeta ZDE

Ten článek slouží jako připomenutí, že existují určité otázky, které by se měly vznášet častěji. Jako například:

Zdá se, že dopady duopolu dodavatelů elektřiny ČEZ + E.ON na ceny elekřiny začínají být považovány za celospolečenský problém.

Do e-mailové schránky mi od známého (náležícího ke střední vrstvě) přišla přeposlaná výzva k symbolickému bojkotu českých elektrárenských společností 21. prosince od 18 hodin po dobu 30 minut.

Jsem zvědav, kolik lidí se k symbolickému bojkotu připojí, případně zda bude mít nějaký efekt, ˇpíše Petr Nachtmann:

Výzva se šíří jako virtuální leták ve formátu Adobe Acrobat (PDF), pro přehlednost cituji hlavní část textu:

ŠOK│ S umístěním amerického radaru v Brdech nesouhlasí dvě třetiny občanů. Pro vybudování americké základny v Brdech je jen 28%. Nejnovější údaje přinesl periodický průzkum CVVM. Počet občanů PRO klesl od října o 2%. Pro vypsání referenda se v listopadu vyjádřilo 71 procent Čechů, proti je 22 procent lidí. Podle 89 procent voličů KSČM a 85 procent příznivců ČSSD by o výstavbě americké základny a "dočasném pobytu" amerických vojsk v Česku měli lidé rozhodnout ve veřejném hlasování. O potřebě referenda je přesvědčeno 43% voličů ODS, 77% voličů Zelených, 67% voličů KDU-ČSL. S výstavbou radaru nesouhlasí 30% voličů ODS, 70% voličů strany Zelených a 60% voličů KDU-ČSL. Od září 2006 je odpor občanů prakticky stejný.

iDnes: Odpor Čechů k radaru se nemění, pro je jen 28 procent ZDE

Byl jsem se podívat na filmu Filipa Renče Hlídač č.47 . Myslím, že by to mohl být pěkný film, kdyby... Kdyby nebylo toho, co už v šedesátých letech předpovídal Jan Werich (který byl v seriálu Pan Tau a cesta kolem světa spoluhráčem tehdy pětiletého Filipa Renče a jeho sestry): "Až na českou duši jednou vtrhne hollywoodský entertainment, bude to pohroma". Rok od roku sleduji, jak naši filmoví tvůrci, kteří před rokem 1989 či těsně po revoluci točili nepodbízivé filmy ztrácejí v souboji s druhořadými hollywoodskými thrillery, slaďáky a rádobykomediemi, jichž jsou naše kina plná (vezměte si program kteréhokoli kina a spočítejte, kolik promítá filmů z USA, z ČR a z dalších zemí) nervy a tvář. Proto si cením Filipa Renče, který se v tomto proudu rozhodl zadaptovat román prvorepublikového legionářského autora Josefa Kopty.

Václav Klaus přijal delegaci z Evropského parlamentu a alespoň naoko byl udiven a uražen některými jejich otázkami. A ačkoliv se k tomu v BL vyjádřili už Ivo Šebestík, Jan Čulík a Petr Litoš, chtěl bych k tomu něco dodat.

Spory o Lisabonskou smlouvu a o kvalitu členství v Evropské unii asi nikdy neměly přestoupit do roviny disputací, zda být či nebýt v Evropské unii. Jan Čulík v článku Kdo má pravdu, Klaus či europoslanci (BL v úterý) vystihl dvě podstatné věci: "Česká republika bez EU není ničím" a "v součinnosti s ostatními středně velkými zeměmi může (ČR) nechat globálně slyšet svůj hlas".

Na výše zmíněném konfliktu mi připadá jedna věc naprosto pozoruhodná. Každému nezávislému pozorovateli je na první pohled zjevné, že se europoslanci chovali normálně a Klaus reagoval jako pitomec. Například Cohn-Benditova otázka o tom, jak se může prezident na státní návštěvě setkávat s kontroverzní postavou, která závisí na pochybných zdrojích financí, je v otevřené demokratické společnosti naprosto legitimní - Klausova odpověď, že se taky neptá z čeho jsou financovaní západoevropští zelení, je naprosto nehorázná.

Je však nesmírně zajímavé, jak blízko má Václav Klaus "duchu českého národa". My CHCEME žít ve svém smrádku a teplíčku a nikdo nás v České republice nebude obtěžovat podivnými cizáckými demokratickými manýry! zní, jak se zdá, proud hlasů z České republiky, pro něž je cizácká "Evropská unie" nebezpečná.

Ten euroskeptismus je zvláštní: Z mého hlediska je Evropská unie pro Českou republiku obrovské terno. Nejen svým civilizujícím vlivem, ale možností otevřít okna do světa pro mladé lidi (např. ve Skotsku mohou Češi studovat zcela zadarmo, Chorvat nebo Nor musí platit školné ve výši 7000 liber) a mnohým dalším. Česká republika bez Evropské unie není ničím - v Evropské unii může v součinnosti s ostatními středně velkými zeměmi nechat globálně slyšet svůj hlas.

To ale "my v ČR" slyšet nechceme - protivíme se vůči běžným, otevřeným zvyklostem. Chceme Klause, který zosobňuje naše normalizační hodnoty. Je to přece tak pohodlné... A domácké.

Pro eurooptimisty a přátele politického iluzionismu se současný vývoj ubírá správným směrem: pravice i levice budou Evropu cukrovat společně, ratifikace tzv. Lisabonské smlouvy je na dosah. V Irsku si "Evropané" zvolí nový lid a nikde jinde se již referendum pro jistotu konat nebude. Ani v Česku, kde by se stejně nehlasovalo o "Lisabonu", ale o Václavu Klausovi: kdo je proti němu, je pro Unii bez ohledu na otázku, co ta "Evropa" od Maastrichtu až po Lisabon vlastně konkrétně znamená. Podivná pravice a ještě podivnější levice. Těm prvním asi tak moc ten "evropský socialismus" nevadí (zřejmě se mezi nimi již dostatečně rozšířil poznatek, že bruselské platy jsou mastně kapitalistické) a druzí se ani nenamáhají položit si otázku, zda je ta "Evropa" opravdu tak sociální, jak ji malují ideologové z ODS.

Z podrážděných reakcí čtenářů i autorů, které jsem doposud považoval (chybně?) za relativně racionální, to tak vypadá. Návštěva europoslanců na Pražském hradě v mnohých znovu vyvolala dávno zaniklé nacionalistické city. Naprosto pomíjejí, že europoslanci měli ve svých výrocích pravdu, že se Klaus chová často tak, jak je to pro hlavu státu ve vyspělých demokratických zemích nepřijatelné (proto ten šok od europoslanců) - ve svých emocionálních reakcích poukazují na to, že europoslanci "urazili hlavu českého státu" (ano - a proč si český stát do svého čela zvolil ješitného omezence?) - skutečnost, že měli ve svých výrocích pravdu a Klaus se zachoval jako pitomec, pomíjejí.

V politice ovšem rozhodují fakta, argumenty a schopnost přesvědčit věcnými slovy, nikoliv etiketa. Ten, komu se líbí etiketa, ať si koupí další nesmyslnou knihu o etiketě od Ladislava Špačka. Výmluva, že ten, kdo položí závažnou otázku na tělo, je "nezdvořilý", se v českém biedermaierovském prostředí používá odnepaměti.

Jan Čulík píše emotivně a rozčílil mě. Emoce fungují a rychle, za nimi se v dáli plouží argumenty jako chromé stíny na obzoru.

Mladá fronta Dnes vydala dne 30. 9. 2008 článek Lenky Petrášové “České dráhy sponzorují Chrenkovi zdravotnictví”. České dráhy a.s. pronajaly pět železničních poliklinik (Ostrava, Olomouc, Česká Třebová, Nymburk a Plzeň) a Železniční nemocnici Italská v Praze. Po “úžasném” výběrovém řízení, které vloni na podzim vzbudilo dosti velkou pozornost médií. Na základě tohoto “výběrka” byla Zdravotnická zařízení Železničního zdravotnictví, odštěpného závodu Českých drah, a.s. pronajata “Dopravnímu zdravotnictví, a.s.”, kde jediným akcionářem je Agel a.s., společnost, jež je v Čechách známá jako ... no, hodně. Klíčové slovo této manažerské tragédie zní: řízená péče.

Z úcty k čtenářům Britských listů musím reagovat. Nikoli jako "nezávislý pozorovatel", ale jako vysokoškolský učitel ústavního práva. Pražský Hrad není bytovka obývaná Novákem či starou Blažkovou. Ale ani nějakým "Klausem".

„Revoluční“ opatření předkládají tíž lidé, kteří jako právě Barroso a Sarkozy měli ještě před dvěma lety v EU plná ústa toho, jak jsou jen trhy přeregulované a jak je třeba v zájmu prosperity dále radikálně liberalizovat - Bush, Sarkozy či Merkelová.

Světová finanční krize je realitou. Podle čísel za třetí kvartál 2008 se řada vyspělých ekonomik dostává do recese. Můžeme se přít o příčiny této krize a můžeme se přít o jejím významu či skutečné velikosti. Jedni shledávají její příčiny v neodpovědnosti konkrétních lidí a institucí, jiní kladou otázky, zdali příčiny nejsou v celém současném finančním systému a jeho neúčinné regulaci v globalizovaných kulisách. Odpověď na tyto otázky dá nepochybně s nějakou mírou pravděpodobnosti ekonomická teorie v horizontu zhruba dvaceti let. Bylo by drzostí se pokoušet o autoritativní hodnocení právě teď, kdy krize není u konce a ani není zřejmé, v jaké fázi se nacházíme.

V pořadu Auslands Journal - Gekauftes Nein německé televize ZDF, který se bude poprvé vysílat 10.12.08 v 22.45, se bude mluvit o irském milionáři a podnikateli Declanu Ganleymu, zakladateli organizace Liberta, bojujícímu proti Lisabonské smlouvě. Podnik pana Ganleyho vydělává prodejem vojenského zařízení do USA a je velmi napojen na vojenský komplex USA. Kdo si přečet úvod k Projektu pro nové americké století, dojde velmi snadno k názoru, že USA musejí mít strach ze silné Evropy, jako silného konkurenta v boji o světovládu, míní Zdeněk Wognar.

Evropský poslanec pan Daniel Cohn-Bendit se proto ptá, kdo dal panu Ganley peníze na akci proti EU. Stejně jak se jiní ptali, kdo dal dánskému redaktorovi peníze na akci proti muslímům. Je zřejmé, že silnou a soběstačnou Evropu, která by se stala konkurentem USA, USA nepotřebují, a udělají dle hesla Rozděl a panuj proti tomu všechno.

K tomu patří i provokace s radarem v ČR a raketami v Polsku. Proti komu jsou? Proti Íránu jak je vidět ne, Írán žádné rakety nemá, a nemá také potřebné znalosti a zkušenosti k jejich vyvoji. Proti stovkám raket v Rusku je to také plivnutím do oceánu. Ale jako prostředek na rozdělení evropských států se to velmi dobře hodí, že ano?

O roku goril rozhodli delegáti 9. konference OSN o ochraně volně žijících živočišných druhů, která v pátek 5. 12. 2008 skončila v Římě. Organizace věří, že se jí podaří od dárců shromáždit částku přes půl milionu eur, která by pomohla zachránit tento druh, z něhož nyní zbývá v Africe, v lokalitách zmítaných nepokoji a válkou, méně než šest tisíc jedinců.

Český rozhlas ovšem týden předtím rozhodl o ukončení projektu, který napomáhal nejen poznání života gorilí rodiny v pražské zoo, ale výrazně se angažoval i v Africe - v gorilí rezervaci a záchranné stanici v Limbe. "Tak trochu jiná reality show" Odhalení tři roky mapovala gorily v pražské ZOO. Za nesmyslné rozhodnutí nesou odpovědnost programový ředitel Medek a Rada Českého rozhlasu.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V listopadu 2008 přispělo celkem 175 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 46415.45 Kč. Příjem z reklamy byl 3300 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30. 11. 2008 částku 81 005.73 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a