|
11. 12. 2008
Zájem lidu?Nechci se vyjadřovat k tomu, co se stalo na Pražském hradě mezi evropskými poslanci a Václavem Klausem, nemohu to samozřejmě potvrdit, ale od prvního okamžiku mám dojem, že se jedná o záměrně vypuštěnou zprávu (Uwe Ladwig víceméně už něco podobného naznačil), která má vznítit nacionální cítění českého národa, nevidím totiž jiného důvodu proč by se informace o zraněných citech pana presidenta při jednání s "hulváty z evropského parlamentu" měla dostat na veřejnost, to není tisková zpráva, to je politický bulvár, ale mám pár dotazů k článku Jaroslava Kuby "Na Hradě není nějaký Klaus, pane Čulíku". |
|
Jaroslav Kuba tvrdí, cituji:
"Ústava prezidenta nezavazuje zájmem zástupců lidu v parlamentu, nýbrž přímo zájmem lidu" a že "pokud jedna "785-tina" EP, Cohn-Bendit, pronese v místě symbolizujícím českou státní a národní suverenitu k úřadující hlavě státu slova, cit. ze zápisu : "Budete respektovat demokratickou vůli zástupců lidu? Budete to muset podepsat.", není to jen útok na suverenitu lidu, který svojí moc v intencích ust. čl.2, odst. 1 vykonává i prostřednictvím moci výkonné, tj.prezidenta.
Ale je to zároveň i pohrdání českou ústavou, konkrétně její konstrukcí přímé vazby prezidenta na zájmy lidu, a nikoliv na zájmy 281 člena parlamentu. A to ve vazbě na výše vzpomenuté ust. čl. 63, odst. 1, písm.a), které znamená, že je pouze na prezidentově uvážení, zda svým podpisem sjedná a ratifikuje mezinárodní smlouvu.
V intencích mezinárodního práva veřejného je takový projev přinejmenším zasahováním do vnitřních záležitostí svrchovaného státu."
To je dle mého soudu značně labilní a vykonstruovaný argument. Nechme stranou pohrdání českou ústavou (pohrdat jeden může čímkoliv, pokud se nemýlím, tak to zatím není trestné) a nechme stranou intence mezinárodního práva veřejného (vyjádřit svůj názor má daleko k zasahování do vnitřních záležitostí svrchovaného státu), ale zdá se mi, že tvrzení Cohn-Bendita, že Václav Klaus musí respektovat demokratickou vůli zástupců lidu, je zcela správné. Jelikož nemáme přímou demokracii, jediný způsob, jak lid může presidentovi sdělit svůj názor, je prostřednictvím volených zástupců. Pokud se president rozhodne ignorovat rozhodnutí volených zástupců a neratifikovat mezinárodní smlouvu, protože podle svého nejlepšího vědomí a svědomí ji považuje za neslučitelnou se zájmy lidi, zdálo by se logické, že by měl udělat nezbytné kroky k vyhlášení referenda... ? Pokud ovšem nemá, jako bájní panovníci, přímé spojení na Boha nebo do duše-srdce-mozku zhruba 10 000 000 českých občanů a tak zná zájmy a názory lidu lépe než lid samotný. Nejsem ani právník ani odborník na ústavní právo, jsem si jist, že tam jsou kličky, o kterých nemám potuchy, takže se určitě mýlím, ale může mi pan Kuba nebo někdo jiný z virtuálně přítomných právníků srozumitelně vysvětlit v čem se mýlím? Pokud možno bez odkazů na urážky hlavy státu, pohrdání českou ústavou a "marasmus a duchovní bídu "Česka"." |
