Je ovšem už poslední koloniální velmocí a už ne nadlouho. Německo dlouho koloniální mocností bylo a dodnes si uchovalo některé manýry i z dob Třetí říše. Ztotožňování jazyka, národa a názorů se Německu ovšem vymstilo v nezřízené touze po znovusjednocení. Dodnes nejsou Ossis tím, čím Wessis. Chování velmoci, určující morálku i diplomatická pravidla už ale několikrát narazila.

A několikrát za to půlstoletí, kdy (alespoň v Evropě) principy vzájemného respektu k suverenitě a principy nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných zemí, definované bodem 7 článku 2 Charty OSN, zásada rovných práv a sebeurčení národů či zásada svrchované rovnosti států nahradily principy výhrůžek a vynucování pravidel silou (silou,Katuško, silou), situace skončila válkou. Deklaraci zásad mezinárodního práva upravujících mírové, přátelské vztahy a spolupráci mezi všemi státy na půdě Valného shromáždění OSN (Dokument OSN A/RES/2625/XXV, 24. 10. 1970, také "Deklarace zásad mírového soužití"), Vídeňskou úmluvu o diplomatických stycích (1961-1962, č. 157/1964 Sb.) či Vídeňskou úmluvu o smluvním právu (1969-1980, zák.15/1988 Sb.) nelze už dnes beztrestně nahradit politikou dělových člunů (britská gunboat diplomacy) či politikou velkého klacku (USA v letech 1901--1913 , odvozeno od výroku T. Roosevelta: "Mluv potichu a nos s sebou velký klacek -- dojdeš daleko.") .

Státy mají dánu povinnost nepodněcovat, neorganizovat, nefinancovat, nevyvolávat ani netrpět podvratnou nebo ozbrojenou činnost, namířenou k násilnému svržení vlády jiného státu, a nesmí ani jakkoli zasahovat do probíhajícího občanského konfliktu v jiné zemi. Je dáno všem státům nezadatelné a nezcizitelné právo na volbu politického zřízení bez cizího vměšování. Každý stát má právo svobodně si zvolit a rozvíjet své politické, společenské, náboženské, hospodářské a kulturní zřízení. Tolik Charta OSN. Bumerang se vrací. V osmdesátých letech se dovedně aplikovaný helsinský proces ( Závěrečný akt KBSE - Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v Helsinkách, 1. 8. 1975) stal americkým bičem na země socialistického tábora a důvodem jejich rozpadu za pomoci nastrčených aktivistů, dnes je princip nevměšování limitujícím faktorem neokolonialistických snah zemí, které se domnívají, že lze si druhé státy koupit či stačí zkorumpovat jejich elity. Korupce vlivových struktur uvnitř těchto států se nezdařila Sorosovi, ani německým nadacím. Nevměšování do vnitřních záležitostí je helsinským principem č. 6. Agresi není možné ničím odůvodňovat (politickými, vojenskými, ekonomickými aj. důvody). A už vůbec ne "nepřijatelnými" nebo "kontroverzními" názory prezidenta.

Václav Klaus prostě není globalistický liberál, ale konzervativní národní socialista - ovšem s pravicovou, místy až akademicky provokativní rétorikou. Nikdy nebyl a ani dnes není populista. To by nestál proti fatální přesile v otázkách ekologických. Nemusím s ním souhlasit a nesouhlasím s ním v mnoha otázkách . Ale přeji mu, aby mu názory, které začaly odmítnutím laciného antikomunismu, odmítnutím bombardování Jugoslávie a diplomatického uznání Kosova, vydržely. Odlišil se od "demokratických" politiků - tvůrců "nového světového pořádku", jejichž názory vedly k "humanitárnímu bombardování" a krveprolití - nejen na evropských hranicích. Pak mu mnozí odpustí i ekonomické hříchy devadesátých let a stane se pro Čechy prezidentem opravdu všech. Třeba na dlouhou dobu posledním.