Rakovina je jedním z typů maligních - zhoubných nádorů. Konkrétně se jedná o zhoubný nádor z výstelky sliznic - epitelu. Zhoubné bujení buněk je jednou z velkých výzev medicíny již stovky let. Poznatky shromážděné na tomto poli by vyplnily i velkou knihovnu. Chování zhoubných buněk se podobá velmi chování buněk zárodečných. Expandují bez ohledu na okolí, vezmou si, co potřebují a jejich metabolismus připomíná sprint na krátkou trať. To také většinou je. Velmi mnoho se ví i o konkrétních změnách molekulární biochemie zhoubných buněk. Na úrovni membrán i na úrovni genetické regulace, umožňující replikaci (kopírování) výše zmíněných vlastností.

Ztratil jsem všechny naděje, pokud jde o budoucnost naší země, až dnešní mládež převezme do svých rukou otěže řízení. Je to mládež neukázněná, drzá a nesnesitelná.

Hésiodos, 7. století př. Kr. Mládež naše na nic jiného nemyslí, než by tupláky piva do sebe obracela a děvy na záda na slámě převracela.

český dobový tisk, 1898

Novinář Miloš Čermák napsal sice stručnou, ale správnou odpověď na výzvu "Všem, jejichž hlas je slyšet" (dále jen Výzva) z pera našich intelektuálů. Vyvolal tím pochopitelně zejména nepříznivé reakce, ale to není překvapivé.

Ne že by v dnešním Česku neexistovaly společenské trendy, které jsou na pováženou -- jako relevantní příklady by jistě mohly být uvedeny například rostoucí spotřeba alkoholu či nehodovosti na silnicích. Stejně tak je pravda, že si naše generace způsobila určité problémy, které se jí v budoucnosti ještě vrátí a s nimiž se všichni budeme potýkat, jen co nastane krize středního věku.

Víra v to, že kreditní karty mohou někoho spasit, je jistě naivní. Petra Hůlová, spisovatelka mé generace, to precizně vyjádřila v jednom z rozhovorů, kdy popisovala, jak vytlačovala osobní problémy chozením po New Yorku a nakupováním.

V poněkud zmatené diskusi o reklamě (kříží se v ní řada různých témat) jsem na Britských listech zachytil tvrzení že, cituji: "Za velkou část negativního konzumerismu a poruch depresivního typu je vinna reklamní manipulace, že "Někdo jiný někde jinde se má lépe než ty". No a co? Říkám já a tato lakonická věta je logickou reakcí té menšiny lidí, kterých se reklama netýká. Jinými slovy: No a co má být, že se někdo jiný někde jinde má lépe než já, když já se mám úplně nejlépe ve shodě s tím, jak já se chci mít? A tak není vůbec pravda, že lidská psychika proti zmiňované reklamní manipulaci ještě nenašla obranu.

"Lidé nemají dost informací ani chuť si je zjistit." Tak zní nejčastější argument odpůrců referenda o radarové základně. Připadá vám vcelku rozumný? Nedivím se, na první poslech se takový může zdát. Jeho zdánlivá nezpochybnitelnost se však začíná hroutit v okamžiku, kdy překonáme počáteční ostych a začneme kriticky uvažovat.

Tisková zpráva organizace Greenpeace

Amsterdam/Praha, 9. října 2007 -- Greenpeace dnes zveřejnilo výsledky analýzy, která prokázala přítomnost dosud netestované geneticky modifikované rýže ve výrobním zařízení firmy Anheuser-Busch v Arkansasu, kde se se vyrábí pivo Budweiser. Greenpeace pověřilo analýzou nezávislou laboratoř, která zjistila přítomnost GM rýže Bayer LL601 ve třech ze čtyřech vzorků odebraných v tomto zařízení. (1)

V Hamburku se od 1. do 12. října koná letošní výstava HanseArt. Podílí se na ni celkem 120 výtvarných umělců, během každého z dvou- nebo třídenních kol 30. Na výstavě se prodávají obrazy bez odměny za zprostředkování, za to účastníci platí poplatek z místa. Viz: www.kunstmesse-hanseart.de

V souvislosti s informací serveru Aktuálně.cz o eventuální možnosti, že by z BIS snad unikly nějaké informace o jejích aktivitách a případně osobách s nimi spjatými, se objevily rovněž názory, že by tento únik mohl vážně ohrozit ekonomické zájmy státu. Předpokládal jsem tiše, že tímto státem je míněna Česká republika. Celý den jsem se snažil mezi svými chabými znalostmi vydolovat jeden jediný ekonomický zájem našeho státu, který by byl hoden tohoto označení a zároveň by byl hoden ochrany tajnou službou.

Neznáte profesora Rinuse van Schendelena? Nedivím se. Vyučuje politické vědy na katedře sociálních věd na Erasmus Universiteit v Rotterdamu. Mezi jeho prfesní zájmy (dle jeho vlastních stránek) patří "výzkumné aktivity" v oblasti Evropské unie, politických obchodních vztahů, sjednávání obchodu, veřejných záležitostech, parlamentarismu, v holandské politice. V neposlední řadě v hromadění vztahů s elitami.

Pan profesor se sám chlubí tím, že se věnuje lobbingu na úrovni Evropská unie pro společnosti, obchodní sdružení, NGO, oblastní a národní vlády a firmy jako MNCs Glaxo, 3M, Philips, Shell a Siemens, případně ministerstva v Číně, Finsku, Maďarsku, Omanu a jinde... Člověk, jakých potkáte po Bruselu tisíc. Na tom by mimo zvláštní frivolnosti vůči postulátům akademické nezávislosti nebylo nic zvláštního. Kdyby...

Kdyby ho v České republice nepásla Bc. Michaela Winklerová, DiS. mladá adeptka prodejné žurnalistiky, zvané PR, která se v tomto případě skrývá za akademickou autoritu svého zaměstnavatele, Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity . Studovala na Vyšší odborné škole obchodní , Fakultě sociálních studií a Filozofické fakultě MUNI . Nabízí pana profesora médiím hromadným nevyžádaným mailem jak na trhu. I takovéto zboží se musí umět prodávat a to na Masarykově univerzitě nejspíš mladé slečny neučí... Ale posuďte sami....

Nejvice se mi v článku o připravovaném ruském radaru u hranic s Finskem v Lidových noivinách "líbila" ta věta, ze media spekulují o tom, ze Rusko tím svým plánovaným radarem u Finska chce demonstrovat svou sílu v souvislosti s výstavbou plynovodu , když jsem si ještě k tomu přečetl ten superradostný článek , rovněž v Lidovkách, že Madeleine Albright podpořila ten samozřejmě mírumilovný a jakékoliv touhy po demonstraci své síly prostý americký radar v Česku, tak se mi z těch Lidovek docela chtělo zvracet, píše z Irska Dalibor Rozsypal..

Toto je propaganda jako Brno, i Goebbels by zíral...

Každý, kdo prošel alespoň jedním semestrem kurzu kvantové mechaniky, ví proč. To, jak hmota pohlcuje elektromagnetické vlny, je totiž jedním z historických kořenů kvantové mechaniky. Albert Einstein za vysvětlení foto efektu dostal Nobelovu cenu. Za relativitu nedostal nic, protože jí málokdo rozuměl.

Ne že by nedostal vůbec nic. Dostal po objevu relativity místo profesora fyziky v Praze. Rád sedával na Letné, tam, kde byl později Bruselský pavilon a dnes je tam reklamní agentura, a díval se na panorama Prahy.

Přečetl jsem si článek pana Petra Frishe "Mikrovlny nezpůsobují rakovinu". Samozřejmě je zde velké množství pravdivých informací. Informací založených na práci mnoha generací vědců. Nemohl jsem si ovšem nepovšimnout jedné důležité věci. Zdá se, že pan Frish si myslí, že lidé jsou kus železa, popřípadě jiný anorganický materiál, a že kvantová mechanika se týká jen fotonů. Nepodlehl jsem tomuto vábení a rozpomněl jsem se na úvod do kvantové mechaniky, jež je v těchto dobách probírána na gymnáziu v pokročilých ročnících v rámci fyziky a chemie. Je krásné, jak se o tom mluví... Fotony se odrážejí jako pingpongové míčky, mají malou energii, ohřívají, rostliny jsou zelené a podobně, píše Drahomír Strouhal.

Tématem briefingu Ministerstva obrany USA, který proběhl 2. října 2007 a jehož protagonisty byli ředitel americké agentury pro raketovou obranu generálporučík Henry "Trey" Obering a velitel NORAD a US NORTHCOM gen. Gene Renuart, který zodpovídá za velení a řízení pozemních antiraket pro systém protiraketové obrany, byla protiraketová obrana - i ta v Brdech. Briefing následoval poté, co Američané 28. září provedli další ze série zkoušek svého systémů protiraketové obrany. Antiraketa při něm zničila nad Tichým oceánem zkušební balistickou střelu dlouhého doletu. Podle informací Pentagonu šlo o třicátý úspěšný pokus z celkových 38 testů od roku 2001. Předchozí test, provedený letos v květnu, byl neúspěšný, byl však prohlášen za "no test", tedy de facto neuskutečněný. Test v sídle agentury MDA poprvé sledovali zástupci Česka, Polska (o jejich přítomnosti při testech se generálové nezmínili) a Ruska. Nabízíme některé pasáže tohoto briefingu.

Dosavadní části, včetně té minulé IV. o životě a smrti herečky Anny Sedláčkové (1887-1967), se věnovaly jejímu fenoménu: byla ženským idolem, ikonou veřejného vkusu. Na jevišti byla herečkou velkých rolí, na veřejnosti ji často provázely skandály. Herečka, kterou její publikum nazývalo Andula, se narodila 29. září 1887, zemřela o 80 let později 24. listopadu 1967.

Na přelomu tisíciletí jsem se pokusil (neúspěšně) nastolit otázku rezultativnosti společenských debat. Prostě řečeno, zda vůbec - či do jaké míry - někam vedou. Dnes si kladu stejnou otázku. Jsem si ovšem vědom nebezpečí cimrmanovského syndromu sklerózy ze Švestky: "Zpočátku je obtížné myšlenku udržet a později ji opustit". Nicméně se ptám, zda ty myriády mluvených, psaných, tištěných či digitálních informací (není-li to pouze slovní smog) v našich mediích -- umocněné internetem -- představují pro veřejnost nějaký přínos. Nebo jen tak odplouvají do ztracena či jako tříděný odpad do stoupy; když se omezíme na noviny jako úhel pohledu Miloše Čermáka. Obávám se, že téměř o celou dekádu později lze pozorovat jen jakés-takés (if any) zlepšení kultury diskuse -- a je-li správný postulát TGM -- tedy i kvality naší demokracie.

Otázku, proč je pokrok tak malý a pomalý, nelze v krátké úvaze vyčerpat. Lze snad alespoň naznačit žádoucí směr hledání cest vpřed. Za obecné východisko přijímám dva postuláty. Zaprvé, naneštěstí opravdu platí hegelovské "všechno souvisí se vším", které (diskutujícími nezvládnuto) má za důsledek -- zadruhé - tlachání "já o voze -- on o koze". K propojování monologů a vyvozování smysluplných, obecněji přijímaných závěrů může vést pouze soustředěné úsilí, zaměřené nejen (či dokonce méně) na obsah, ale kromě jiného - snad paradoxně - více na logiku, demokratická pravidla procedur, jejich tvorbu, rozvíjení a prohlubování a úzkostlivé dodržování.

,,O Praze se právem říká, že je jedním z nejkrásnějších měst světa. Při přebíhání přechodů, kde svítí zelená sotva pár vteřin, nebezpečném kličkování na kole mezi kolonami aut kvůli neexistenci cyklistických pruhů, nebo složitém obcházení vozů zaparkovaných už i na chodníku ale člověk sotva věří, že se nachází v obdivovaném srdci Evropy,'' píše se ve výzvě iniciativy Auto*mat adresované vedení Prahy.

Reklama - Promotion - Propagace - jedno ze čtyř marketingových P, poslední - páté S, čili Služba. Na reklamě stojí celý současný v praxi aplikovaný i teoreticky neustále až do zblbnutí omílaný marketing. (Budu svůj příspěvek psát tak trochu jako sedlák, který - o trochu víc vzdělán - popisuje jinému sedlákovi, původem z Bulharska, smysl existence jeho budoucího loga a účinek, který v konečném důsledku toto logo vyvolá, nastříkané každé jeho krávě či fazoli na bok.)

Vladimír Putin 1. října oznámil, že se cítí potěšen, že může stát v čele kandidátky prokremelské strany Jednotné Rusko. Tím, že současný prezident jako nestraník povede nejsilnější politickou stranu v zemi do prosincových voleb do Státní dumy, dává najevo, že se stane šéfem budoucí vlády. Komentátor BBC Mike Sanders to nazval šokem. V Rusku jsou reakce umírněnější, i když najednou je změn pro většinu lidí snad až příliš mnoho. Necelé tři týdny poté, co se premiér Fradkov dozvěděl, že jej nahradí nevýrazný a v podstatě dosud neznámý Zubkov, jde o další krok, který má rozhodnout o budoucím rozložení sil vzhledem k nadcházejícím volbám do Dumy. S největší pravděpodobností zvítězí strana se jménem současného prezidenta na své kandidátce.

Když jsem v posledních volbách do Poslanecké sněmovny PČR volil Stranu zelených v čele s Martinem Bursíkem, nepodstupoval jsem jako volič riziko, že můj hlas nakonec podpoří etablované politické strany. Preference SZ naznačovaly, že šance dostat se do parlamentu jsou vysoké. V té době má představa o opozici uvnitř SZ byla spojená jen se jmény Jakub Patočka a Jan Beránek. Představa opozice zhrzené a vlastně mimo stranu. Pak objevilo se pro mne známé jméno: Stropnický.