Kdysi z nějakých profesně osobních důvodů jsem začal řešit rozdíly mezi slovy vina, příčina, pomsta, odplata a vykoupení. Hodně jsem se tenkrát snažil dostat ke konkrétním zkušenostem konkrétních osob, ať v literatuře nebo v osobních promluvách.

Americké letecké údery na cíle v jižním Somálsku usmrtily "mnoho" osob, uvádí se ve zprávách.

V pondělí provedla v Somálsku útok silně vyzbrojená americká helikoptéra a dvalší dva vrtulníky zaútočily na somálské cíle v úterý. Cílem útoků měli být islamisté, kteří provedli v roce 1998 bombové atentáty na americká velvyslanectví v jiných afrických zemích.

Somálský prezident Abdullahi Yusuf, sdělil novinářům v Mogadišu, že Spojené státy "mají právo bombardovat osoby, podezřelé z terorismu, které zaútočily na americká velvyslanectví v Keni a v Tanzanii." Vládní mluvčí Abdirahman Dinari řekl: "Nevíme, kolik lidí bylo při útoku usmrceno, ale podle zpráv jich bylo hodně. Většinou to byli islámští bojovníci."

Vysoký vládní mluvčí sdělil tiskové kanceláři Reuters, že podle zpráv "je v té vesnici mnoho mrtvol lidí a zvířat". Byla to první otevřená americká vojenská akce v Somálsku od devadesátých let.

Evropská unie americké útoky odsoudila.

Podle svědků zahynuli při útocích čtyři civilisté včetně malého chlapce.

Podrobnosti v angličtině ZDE

S jistým pocitem zadostiučinění jsem si přečetl upoutávku na knihu Willa Huttona The Writing on the Wall. Dlouhodobě se znepokojením sleduji zjednodušený a silně zkreslený obraz ČLR, tak jak jej předkládají veřejnosti české sdělovací prostředky, od zpravodajství ČT po nejrůznější společenské časopisy. Pokud můžu soudit z krátkého výtahu Huttonovy knihy, jeho rozbor situace je podložený a příliš se neliší od mého.

V jedné důležité věci však sám nemám jasno -- a tou je směr postupu při případném řešení čínských problémů.

(Autor pracuje v Ústavu dálného východu FF UK jako sinolog. V letech 2000-2001 pobýval na stáži v ČLR.)

Rusko zastavilo dodávky ropy do Polska, do Německa a na Ukrajinu v důsledku obchodní kontroverze se svým sousedem Běloruskem.

Ruská státní firma, která provozuje ropovod, Transněft, uvedla, že zastavila dodávky ropy prostřednictvím ropovodu Družba, aby zabránila Bělorusku odčerpávat si protizákonně ropu.

Je legrační sledovat elitního českého novináře, jak zasvěceně komentuje osobní a čistě soukromé rodinné problémy Mirka Topolánka. Od pitomých průpovídek kolegyně z branže, bavičky Haliny Pawlovské, jej odlišoval pouze lehce moralistní tón řeči, tématicky a obsahově identické. Neuvěřitelný kýč, nefalšované pokrytectví. Bavičky blednou závistí. No představte si moralizující Halinu Pawlovskou....Bylo to skutečně šťavnaté -- bulvár vyšňořený do róby rádoby intelektuálního zamyšlení nad nosným problémem uplynulého týdne, bulvár pojatý jako dějinná událost, která teď bude čnít z archivu ČT jako významná událost druhého týdne roku 2007.

ČT ve svém pořadu 168 hodin ukázala, že pokud jí něco jde stoprocentně, tak je to schopnost hrát schizofrenní roli ve vztahu k divákovi na jedné straně a ve vztahu ke svému statu quo na straně druhé. Chytrá horákyně uměla být nahá i oblečená a přinést dar nedar.

Bylo to krátce před svátky křesťanů, před Vánocemi 2006. Bylo 22. prosince 23:30 hodin, když se konečně stalo, na co Piergiorgio Welby musel dlouho čekat. Od roku 1997 žil už jen díky umělému dýchání. Už nechtěl. Žádal o milost, o pomoc, aby mohl zemřít. Žil v Itálii, kde je zakázáno vypínat přístroje, udržující lidi při životě. V září už Welby požádal presidenta republiky o zvláštní povolení. Nebylo mu pomoci. Až se rozhodl ho usmrtit lékař Mario Riccio. On to byl, který zastavil přístroj, pomáhající mu s dýcháním a dál nemocnému léky,, aby se netrápil. Piergiorgio Welby chtěl umřít, už dlouho. Dne 22. 12. bylo jeho přání splněno.

Jan Čulík ve svém úvodníku "Do nového roku", srozumitelným textem doporučil mladým lidem jak v dnešní době startovat do života v Evropské unii.

Pro moji generaci, která vyrůstala v nacistické a komunistické kleci, byla taková doporučení nemyslitelná, za komunistů vlastizrádná. Reálný socialismus se snažil obyvatelům státu ( vědomě nepoužívám pojmu občan ) určovat běh života od kolébky až do hrobu. Odsoudil tím několik českých generací k víceméně pasivnímu přijímání životních modelů shůry danými ideologickými šablonami. Tento přístup k životu ještě mnohdy přežívá.

Nic na tom nemění skutečnost, že se čilým individuím podařilo i za komunismu lavírovat uvnitř úzkého systémového rámce a dosáhnout jistých osobních cílů. Někdy to šlo narovinu, někdy za cenu narušení rovné páteře, jindy protekcí, nebo švejkovinou.

Z mého pohledu a na základě vlastní životní zkušenosti považuji Čulíkův článek za dobrý kompas pro orientaci mladé generace v současné evropské společnosti . Doufejme, že si ho hodně mladých lidí přečte a vezme k srdci.

Život nedává jednotlivci možnost rozjet paralelně několik životních modelů najednou a pak zpětně hodnotit, který model byl výhodný.

A je to tu, dávno tušený protiklad mezi bývalým šéfem modrých ptáků, nynějším prezidentem Klausem, a jejich šéfem současným, Mirkem Topolánkem, propukl v nebývalé míře. Názorem velkého guru bylo pohrdnuto, opakuje se "Sarajevo" z roku 1997. Tehdy měl Klaus podobné problémy jako později kancléř Kohl -- jenže z týchž problémů u českých kejhajících fanoušků Klaus vystoupal až na prezidentské křeslo a nečekanou, lidovou popularitu, oproti tomu u sousedů v Německu veliký Kohl musel potupně odejít z politiky. Zatímco v Česku se kdekdo přidal k názoru, že Ruml, Pilip a spol. jsou zrádci, v Německu se z hlavní kritičky kancléře stala šéfka strany, dnešní kancléřka Merkel. Klausovo druhé Sarajevo je ta dnešní dýka, již mu do zad vbodává zrádný Topolánek, který si dovolil mít svůj jiný názor a svůj vlastní politický směr.

Celá ODS je jako mračno před bouří... slyšíme vzdálené ozvěny hněvu nad tím, že tatíček byl uražen.

Zamini: Kariéra A. S. Vondry byla fakt opravdu raketová. Škoda! (oprava: škoda slov).

Dnešní politická situace je tristní. Koalice vznikají jako na běžícím páse a stabilní vláda není v dohledu. Nic není jasné, nic není stálé. ODS jako vítěz voleb roku 2006 se pod vedením Mirka Topolánka zmítá v rozporech. Není se čemu divit. Poslední roky slaví strana jedno vítězství za druhým. Vyhrála veškeré volby. Ale kromě obsazování míst poslanců, senátorů, primátorů nebo starostů se vlastně nic neděje.

Strana byla po volbách 2006 plna optimismu. Mirek Topolánek silnější než kdykoliv předtím, jeho pozice ve straně se zdála být neotřesitelná. Vítěz přece bere vše! Ale už krátká epizoda okolo obsazení místa předsedy poslanecké sněmovny ukázala, že ODS to zdaleka nebude mít jednoduché. Přesto občanská demokracie vedená svým předsedou pokračovala v úspěšném tažení. Vláda byla sestavena, premiér znám...a pak nic. Nezvoleni parlamentem.

Tato hamletovská otázka, kterou lze přeložit třeba jako "zda být či nebýt dbalý zákonů", vyvstává často v debatách, kde se srovnává chování občanů evropských států ve vztahu k jejich veřejnoprávním povinnostem.

Vltavu bychom mohli přehradit komentáři, články a úvahami českých žurnalistů nad neschopností politiků sestavit od červnových voleb do dnešního dne vládu s důvěrou sněmovny. Vinu shledávají v jediném: v neschopnosti českých politiků, v jejich snaze zajistit si výhody pro sebe bez ohledu na zájem voličů a státu, hádat se o nesmyslech atd. atd. Opravdu tomu tak je? A co je vlastně náplní a smyslem práce politika? Kdyby se čeští novináři hlouběji a s většími znalostmi zabývali hledáním odpovědí na tyto otázky, musela by nejen podoba českých médií, ale zejména jejich vliv na politickou realitu u nás, vypadat jinak.

Opravdu je nejvlastnějším smyslem politiky a politiků rychle sestavit jakoukoliv vládu, a to bez ohledu na výsledek voleb, resp. i za situace, kdy výsledky voleb signalizují rozdělení společnosti a její zásadně rozdílné názory na další směřování státu?

Jsou Otázky Václava Moravce skutečně pořadem, který divákům přináší nové informace? Takové informace, které by měly "vykřesnout" z polemických střetů diskutérů a z otázek moderátora, ze kterých se host bez "ztráty květinky" nevykroutí?

Obsazení prvních nedělních Otázek Václava Moravce v novém roce 7. 1. ve své prvé polovině (Petr Pithart a Miloš Zeman) i ve své druhé polovině (designované osoby pro zahraniční politiku Alexander Vondra, Karel Schwarzenberg a Lubomír Zaorálek) slibovalo pro "politizující" diváky netuctovou podívanou jak z hlediska hostů, tak i tématikou (sestavování vlády, a poté aktuální otázky zahraniční politiky tj. protiraketová základna, Temelín, vývoj "ústavní" legislativy v EU za německého předsednictví atd.

Reakce na článek pana Mesfina Gedlu "Somálsko: dávat vinu obvykle podezřelým, to je obvyklý recept na vleklou regionální destabilizaci"

Nechápu, jak pan Gedlu může fungovat mezi pomazanými hlavami na Ústavu pro mezinárodní vztahy AV ČR; myslím to jako kompliment a hluboké smeknutí. Znám osobně jednoho výzkumného pracovníka této instituce, který tvrdí, že jejich práce přirozeně netkví v pouhé publicistice, ale v přísně vědeckých metodách, jež jsou aplikovány při tvorbě souborných studií a sborníků, které však, dle mého, stojí naprosto mimo realitu, jak jsem se posléze sám přesvědčil.

O to smutnější je skutečnost, že takovéto články se dají nalézt pouze na zahraničních webech nebo na BL.

Publicisté nemají slitování. A Mirek Topolánek se vlastními selháními - politickými i soukromými - ocitl v pasti jako lovná zvěř.

Těhotenství milenky, demonstrativní nesouhlas manželky, lži premiéra, neobratné a sobecké vysvětlování. Předseda vlády v demisi reagoval na zjištění novinářů sprostotou, fyzickým útokem a následnými koktavými vysvětleními, které se ukázaly při bližším pohledu jako arogantně sobecké. Talmanová si za své těhotenství nemůže sama a není tudíž pouze její soukromou věcí, jak tvrdí Topolánek. Nicméně předseda vlády bydlí nyní - pouze dočasně - u své těhotné místopředsedkyně sněmovny. Vztah Topolánka a Talmanové přitom není nový, jeho okouzlení plachým úsměvem raněné laně probíhá už v kuloárech politiky nejméně dva roky. Kdo je na vině? Politik, opilý úspěchem, penězi, vlivem, mocí, nedostatkem mravních imperativů uprostřed hedonistické společnosti? Opilý odvahou změnit zásadně, principiálně ten kus světa, jemu určený pouze ke správě? Opilý snahou postavit si pomník, pomník své velikosti, své mužnosti? Politik, který je jenom člověk - nádoba plná hříchu stejně, jako občané jím řízeného státu? A nebo média, která vytvářejí svůj virtuální svět soap opery, svět falešných očekávání Popelek i nesplnitelných úkolů pro prince na bílém koni? Svět temnných čar v pozadí? Svět hollywoodských hvězd s jejich romanticky filmovými příběhy? Svět dallaských výstřelů jako křivdy na národu ? Která vytvářejí a tleskají světu nereálných morálních imperativů v hříšné době pro oslnění mas a vytvoření pozitivní vazby občanů ke "svému" idolu? Aby pak tančili nad vchodem do pekla pro politické hříšníky?

Za posledních deset let se Čína proměnila v silnou hospodářskou velmoc, jedinou zemí, schopnou konkurovat Spojeným státům jako globální mocnost. Avšak britský hospodářský novinář Will Hutton ve své nové knize The Writing on the Wall i článku New China. New crisis v týdeníku Observer argumentuje, že čínské explozivní hospodářské reformy vytvářejí v autoritářském režimu jediné strany obrovské napětí a že v Číně dojde ke konfliktům.

Všechny společnosti jsou propojeny se svou minulostí. Imperiální konfuciánská Čína i komunistická Čína závisely a závisejí na představě nesmírně mocného, neomylného centra, jehož moc závisela buď na vůli nebes, anebo na proletariátu. V žádném z těchto čínských systémů nehrála významnější roli lidská práva či ústavní systém navzájem vyvážených mocenských zájmů či nějaká forma demokracie.

Když Britské listy 9. 7. 2004 prozradily utajenou snahu některých českých armádních činitelů pořídit si americkou raketovou základnu na české území, netušily, jakou kampaň to rozpoutaly. Původně to vypadalo jako horlivě tupé překročení pravomoci několika vojáků a několika servilních českých diplomatů ve Washingtonu v reakci na americkou Strategii národní bezpečnosti . Jednotliví Hujerové se najdou vždy a všude... Do chvíle, než se ukázalo, že za zády občanů, vlády i parlamentu vyjednávali nejen rozvědčíci a vojáci, ale tiše přihlíželi i někteří politici.

Proamerický ministr zahraničí Cyril Svoboda čelil poté rozhořčeným poslancům ve sněmovně při interpelacích na téma "americká základna v Česku". Čelil i předsedovi své strany a bývalému náměstku ministra obrany Kalouskovi, který prohlásil, že pokud be se o něčem takovém uvažovalo, muselo by dojít k širokému politickému i společenskému konsensu a následně souhlasu parlamentu. ". V parlamentu zaznělo z mnoha úst, že americká vláda se vyjádří teprve na podzim , zda vůbec nějakou základnu stavět chce , a pokud ano, tak řekne, kde. Pak měla následovat oficiální žádost sněmovně. A pak měla teprve následovat diskuze - o konkrétním návrhu. Léto prošlo bouřlivými politickými turbulencemi po vítězně patovém výsledku voleb, podzim nebyl lepší. Nastala zima, která ač mírná, politická srdce k jakékoliv většinové koalici nerozehřála.

Adam Obr na stránkách svého blogu nedávno publikoval docela rozhořčený článek, směřující velmi konkrétně proti koncepci českého gymnaziálního školství. Nechce se učit filozofii, připadá mu zbytečná, cítí se omezován ve svém zájmu o biochemii, pádně a výstižně kritizuje stupidní memorování i zálibu v nepřemýšlející znalosti, jak se kol v českém školství roztahují. Rád bych k tomu řekl pár věcí, které mi přijdou podstatné.

Rozvoj přírodních věd a především techniky vyvolal zvýšené nároky na vzdělávání. Jednou z možností k dosažení vyššího stupně jeho účinnosti je využití poznatků kybernetiky. Tento požadavek má vyřešit inženýrská pedagogika a z ní vycházející inženýrská didaktika. Proč inženýrská pedagogika a inženýrská didaktika? Inženýrské vzdělání umožňuje získat přehled v množství vědních, především technických oborů. Je třeba také zdůraznit, že inženýrská pedagogika a inženýrská didaktika představují vyšší stupeň pedagogiky a didaktiky.

"V našich novinách se 'zaplať Pán Bůh' jako příslovečné určení nepoužívá a nikdy používat nebude, zvláště pak v ÚVODNÍKU PRO PROBOHÁŘE." -- Sotvakterý český žurnalista si dokáže představit, že pitomost, kterou jsme zvýraznili, by mohl na redakční poradě pronést šéfredaktor celostátního deníku. Česká veřejnost si naopak v pohodě dokáže představit dokonce i to, že citovanou pitomost z úst šéfa celá redakce bezvýhradně akceptuje.

Motto: Bylo by libo limo? Limo by bylo libo, nebylo-li by pivo.

Ryze česká slovní hříčka. Co do formy, i do obsahu. Stará a opět aktuální, jen s novým "nábojem," jde-li o věc vojenského charakteru. Bylo by libo silo? Silo by bylo libo, nebylo-li by RADAR. Věřme, že po změnách v zastupitelských sborech USA opět převáží zdravý rozum a otázka o základně položena nebude.

Radar či silo pro rakety? Jen některé otázky jsou věčné. Snad nejznámější: "Být, či nebýt?" (Klasik). Otázka během let existuje i variantně: "Beat, či nebeat." (z konce šedesátých let). "Bít, či nebít." (machistická).

Novoroční mailová diskuse mezi Michalem Petříkem, poradcem prezidenta Klause, a Přemyslem Janýrem z Fóra pro česko-rakouský dialog.

Vážení přátelé, v příloze naleznete výzvu, kterou jsem před chvílí podepsal. Přiznám se hned, že jsem o tomto kroku dlouho přemýšlel; skutečnost, že mi ji přeposlal Petr Uhl mě sice definitivně zbavila obavy z dalšího patočkovského mobilizačního pokusu - a věru nemám chuť tkáti "demokratický" šlojíř halící úzkou skupinku pretendentů na trůn, jejíž respekt k demokracii, jíž se soustavně zaklínají, je v praxi podstatně menší než u příslušníků etablované politické třídy, které nemohou přijít na jméno... Nejde tedy o X-té vydání Děkujeme, odejděte. Ale stejně.

Patrně i Vy jste v minulých letech podepsali řadu nejrůznějších petic. Patrně i Vy jste si jeden nebo dva okamžiky mysleli, že ten který standardní politický subjekt změní korupční postprivatizační chaos a často i mocenskou zvůli v ČR... Může toho všeho dosáhnout nějaké prohlášení, které prostě podepíšu? Právě toho se týkala a nadále týká má skepse. (Mimochodem: Já sám jsem na seznamu signatářů našel několik jmen lidí, kteří na mě v minulosti útočili nebo s nimiž jsem měl ostré spory.)

V prosinci 2006 přispělo celkem 126 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 59 492.24 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 12. 2006 částku 176 537.77 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffeisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffeisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.