9. 1. 2007
POZNÁMKA NA OKRAJ:Právo zemřít, aneb Zákaz křesťanského pohřbuBylo to krátce před svátky křesťanů, před Vánocemi 2006. Bylo 22. prosince 23:30 hodin, když se konečně stalo, na co Piergiorgio Welby musel dlouho čekat. Od roku 1997 žil už jen díky umělému dýchání. Už nechtěl. Žádal o milost, o pomoc, aby mohl zemřít. Žil v Itálii, kde je zakázáno vypínat přístroje, udržující lidi při životě. V září už Welby požádal presidenta republiky o zvláštní povolení. Nebylo mu pomoci. Až se rozhodl ho usmrtit lékař Mario Riccio. On to byl, který zastavil přístroj, pomáhající mu s dýcháním a dál nemocnému léky,, aby se netrápil. Piergiorgio Welby chtěl umřít, už dlouho. Dne 22. 12. bylo jeho přání splněno. |
Potom informoval německý časopis Spiegel o tom, že Maria Riccia vyslýchala policie, a také, že katolická církev odepřela matce a manželce Piergiorgia Welbyho církevní pohřeb. Musí to být hrozné, když vědomě potřebujete umělé dýchání, a to nepřetržitě skoro devět let. Musí to být hrozné, ležet v posteli, nemohoucí a bez naděje, že by se něco mohlo změnit k lepšímu. Musí být hrozné, když chcete v takové situaci umřít a nikdo vám nepomůže. Dokonce chápu, že lidé, který věří, že jim dal život Bůh a že jen Bůh jim může život vzít, jsou přesvědčeni, že se pro takového člověka nedalo nic udělat. Dokonce chápu i to, že by takoví lidé, plní své víry, trvali na tom, aby přístroje nebyly vypnuty, pokud by se oni sami octli v takové situaci. Ano chápu to. Co ale nechápu je, že lidem, kteří chtějí umřít, není povoleno umřít, dokonce ani ne, když jsou tak nemocní jak byl nemocen Piergiorgio Welby, a že bylo jiným zakázáno, mu v tom pomoci, a to v zeměi, ve které se například rozhodla vláda poslat vojáky do Iráku, kde mají bojovat a zabíjet lidi a sami tam mohou být zabiti. Nechápu také, že nejen novináři, ale také sociologové a filosofové mluví v jiné souvislosti o sebevraždě. Nikdo není potměšilý, zrádný či věrolomný, když se sám usmrtí. Je ale velice výmluvné mluvit o sebevraždě, když jde o sebezabití. A je výmluvné, kdo všechno, v kterých politických systémech a situacích mluví v takovém případě o sebevraždě. Sebezabití je poslední možnost odepření poslušnosti. Je to něco, s čím žádná moc nechce mít nic společného. Naproti tomu pro někoho asi není žádný problém nechat zabít, zavraždit, zamordovat jiné lidi jménem víry, vlastních ideálů, mocných a jejich moci. Pro někoho to možná problém není. Pro mně je problém, že lidem, který chtějí umřít, často není nabídnuta pomoc, aby se daly vyřešit jejich problémy a že se na ně svět dívá jako na blázny. Psychiatři nepovažují za šílence politiky, kteří začnou vést válku; politikové za to nerespektují, že někdo nevidí východisko ze svých beznadějných problémů, že už má dost tohoto života. Dobře, vy jste proti trestu smrti. Jste pacifisté a obhájci nenásilí. Proto jste také proti sebezabití. Chápu, že nechcete vzít smrt do vlastních rukou. Ale proč by nemělo být jiným lidem umožněno umřít, když to chtějí, a to důstojně, za pomoci lékařů, kteří, jako Mario Riccio, mají pocit, že by měli nezištně pomoci a mělo by to být ve shodě se zákonem. Ten by totiž měl být změněn, v Itálii, v Německu a podle mého i v České republice. |