Hnutí proti základně může najít nečekaně mnoho inspirace v písemném rozhovoru Václava Havla poskytnutém nedávno ČTK. Mezi řádky Havlových výroků lze totiž najít heslovitý návod, co v boji proti umístění americké základny v ČR dělat:

nenechat tento problém jiným - nesedět vyčuraně doma a čekat, jak to dopadne -- překonat malost a cítit spoluodpovědnost za stav světa.

Text, který následuje, se sice o Havlovi několikrát zmiňuje, ale není o něm. Je o všudypřítomných manipulacích moci, do nichž se tento, v propagandistu přerozený filosof, zapojuje - v tomto rámci pravdy, že statistika a lid jsou dvě děvky, které je možné jebat ze všech stran (neboli zneužívat dle libosti).

S lidem totiž Havel v rozhovoru citovaném ZDE pěkně vyjebává (omluva: tento výraz je použit v kontextu s výše zmíněnou pravdou; český jazyk pro něj nemá rovnocenný, politicky korektní ekvivalent).

Lid mu byl dobrý, když pod tribunou moudře cinkal klíči za příčinou změny režimu a provolával Havlovu sluchu libě znějící heslo: "Běž na Hrad a vládni nám, ó (malý český) velikáne". Časy se ale mění a situace vypukla takového druhu, že lid zvlčel a chce v jisté věci rozhodnout sám a přímo. To je ale pro moc nebezpečné, a tak Havel přispěchal s prohlášením, že není vhodné, aby český národ o otázce americké vojenské základny na svém území rozhodl v referendu.

Dnes jsme viděl reportáž o základně na Nově, byla nezvykle otevřená, dostala tam prostor zástupkyně iniciativy Ne základnám, závěr reportáže byl nakloněn protestní akci (reportér položil před velvyslanectvím USA otevřený deštník a pronesl heslo "Chceme umřít přirozenou cestou".)

Tím byly aktivovány davy:), píše Bohumil Kartous.

Je úsměvné, kolik úsilí musí vynaložit PR oddělení firem, aby dostaly do mainstreamových médií jakoukoliv, byť zajímavou technologickou informaci bez negativních souvislostí. Dokud rozesílají technicky znějící, ale věcnými údaji nabité zprávy, nikdo se nestará. Nikdo se nestará, ani když informují poslance a protokoly ze zasedání výborů se stávají součástí veřejných archivů. Novináři jsou hloupí a líní. Ti čeští zváště.

"Americká armáda předvedla nové mikrovlnné superdělo", hlásí páteční deník Právo. Jedenáct let poté, co celý vývojový program US Department of Defense začal. V podobném barnumském duchu informují i další média s odkazem na německou agenturu DPA a další agentury... Novináři se tak díky vlastní lenosti a hlouposti stali oběťmi PR strategie americké armády.

Americká vláda chce, aby světoví vědci vyvinuli technologii, která by zablokovala sluneční světlo jako poslední pokus zasáhnout proti globálnímu oteplování. Američané argumentují, že výzkum technik, jak by byla obří zrcadla či prach, který by odrážel sluneční světlo, napumpovaný do atmosféry, by byl "důležitým pojištěním" proti rostoucím emisím. Americká vláda lobbuje, aby tuto strategii doporučila významná zpráva OSN o podnebných změnách, jejíž první část má být publikována v pátek.

Pan Peterka se zde nedávno ptal, co lze (lze-li vůbec něco...) dělat, aby bylo zastaveno svévolné jednání nové vlády ohledně výstavby americké základny. Jan Čulík po pravdě odpovídá, že BL těžko mohou v tomto směru vyvinout větší úsilí, než že budou zprostředkovávat dostatek informací odhalujících faleš, lži a nesmyslnost jak v počínání vládních činitelů (případně v samotném záměru výstavby základny) (a ani v té věci nic dělat nechtějí, neboť jsou to noviny a nikoliv aktivistická organizace - my můžeme jen předložit informace a je na občanech, nechť se rozhodnou, zda budou či nebudou jednat. pozn. JČ.) Že veškerá opatření vyjadřující nevoli občanů jsou v rukou občanů samotných. Že nicméně na rozdíl od doby před rokem 1989 je nyní spousta možností, jak dát svůj nesouhlas najevo. Bohužel, pane Čulíku, není. Zběsilou frašku v médiích vidíte sám. V jejich zatím ještě "virtuální" realitě základna už stojí. Jak tedy lze pohnout občany k akci? Pomocí internetu? To těžko.

Dlouhodobost požadavku Spojených států na umístění systému protiraketové obrany v Česku a Polsku přímo volá po neutuchajícím úsilí prezentovat i opačné názory, byť s rizikem opakování se Zvláště v situaci, kdy argumentační portfolio těch, kteří si uzurpují moc o tom rozhodnout, se vůbec nevyvíjí věcně a otázky i pochybnosti všeho druhu jsou vesele ignorovány. To jediné, co trápí naše politiky pak je, aby jim nikdo nevzal možnost si prosadit svou. Což je důležité, protože jejich názor sdílí z veřejnosti málokdo a trochu to připomíná situaci, v jaké je Bushova administrativa se svými válečnými iniciativami ve vztahu k podpoře svým vlastním elektorátem. Nicméně oficiální žádost o umístění radaru v ČR byla podána a i když to až dosud vypadalo, že základnu se podaří sestavit dříve, než vládu, a že ta k odsouhlasení celého projektu snad ani nebude třeba, údajně právě teď se bude rozhodovat.

V červnu 2006 se v České republice konaly volby. Výsledek byl nerozhodný, levostředové uskupení získalo 100 poslaneckých mandátů, pravostředové také 100, takže se až do druhé poloviny ledna 2007 nepodařilo utvořit v České republice vládu. Teprve v pátek 19. ledna získala pravicová vláda Občanské demokratické strany (v koalici se Zelenými a katolíky) důvěru parlamentu, protože dva sociálnědemokratičtí poslanci se rozhodli zradit svůj poslanecký klub a dát jim důvěru. Okamžitě, jak byla schválena tato slabá vláda, jejíž důvěryhodnost spočívá na podpoře dvou přeběhlíků z jiného politického tábora, požádaly Spojené státy tuto vládu, aby schválila stavbu zařízení pro americkou raketovou obranu v České republice. Navzdory tomu, že nic takového nebylo nikdy v žádném předvolebním politickém programu a navzdory spornému mandátu své slabé vlády vyjádřil pravicový premiér Mirek Topolánek bezvýhradnou podporu rozmístění amerického vojenského zařízení a personálu na českém území, protože, podle jeho slov, je to "prestižní" záležitost a prý to "podpoří bezpečnost České republiky". České sdělovací prostředky začaly drtivou převahou přesvědčovat veřejnost, že stavba amerického vojenského zařízení a příchod amerických vojáků do ČR je pozitivní záležitostí. Podle průzkumů veřejného mínění se staví více než tři čtvrtiny českého obyvatelstva proti budování cizí vojenské základny v ČR. Americký personál na českém území má být vyňat z jurisdikce České republiky, americké zařízení na českém území bude pod velením americké armády a mimo jurisdikci ČR*) mají být i američtí zaměstnanci základny. Pražský městský úřad zakázal pochod demonstrantů protestujících proti základně, plánovaný na pondělí 29. 1.

Toto jsou fakta, která jsem v pátek večer předložil skupině mezinárodních studentů, z různých zemí světa, na Glasgow university. Nechápali, proč česká vláda americkou základnu podporuje. Můžete jim to někdo prosím vysvětlit? Velmi rádi bychom v Britských listech publikovali přesvědčivé argumenty pro stavbu americké základny v České republice. Existují?

Normální lidi nevěří svým očím.

*) PS: Server "Novinky" tvrdí, že "Na americké radarové základně bude platit české právo". Odhlédněme od té formulace: Novinky už základnu berou jako hotovou věc. Kromě toho - prostě nevěřím. I deník Guardian napsal ještě 22. ledna ZDE že základna má být pod americkou jurisdikcí.

Spojené státy NIKDY neuznaly mezinárodní soudní dvůr a NIKDY nedopustily, aby nějaký jejich občan byl podřízen cizí jurisdikci. Nevěřím, že podřídí americké občany české jurisdikci. Nevěřím, že podřídí základnu české jurisdikci. Ona bude snad česká vláda či česká armáda rozhodovat, proti komu má základna zasáhnout?

The devil is in the details ("dábel je v podrobnostech"), jak říkají Anglosasové. Je docela dobře možné, že česká strana bude mít jurisdikci nad základnou v tom smyslu, že tam bude smět sekat trávu...

Lidi by se měli ptát, co to přesně znamená, když americký velvyslanec tvrdí, že " bude i na území základny platit české právo pro všechny tamní pracovníky a všechny, kdo se budou na základně pohybovat". Vysvětlit na příkladech. Bude americký velitel základny podřízen českému vojenskému velení?

Já jsem spíše PRO základnu... a je to pro mne nikoli věcí argumentace o detailech (vojenské projekty nikdy nemohou být detailně přístupné veřejnosti), ale určité důvěry v to, že na rozdíl od EU, USA aspoň něco dělají v rozvoji vojenských technologií (EU žije asi v bláhové paralýze, že zbraně a vyspělé vojenské technologie nejsou na světě vůbec zapotřebí -- jediný, kdo se tomu aspoň trochu věnuje, je Británie -- a někde daleko za ní možná ještě Francie) -- a nevěřím, že to činí v náš neprospěch či v neprospěch EU (kdyby to Rusům nebo Němcům nebo Francouzům opravdu vadilo, ono by se to řešilo na úrovni diplomatických misí -- a tam panují poměry mezi těmito zeměmi a USA velmi dobré).

Je příjemné vidět v Britských lidech rozumný, vyargumentovaný "pravicový" pohled na americkou základnu. Sice patřím k radikálním odpůrcům základny a příznivcům referenda, ale samozřejmě musím respektovat i názor opačný. Články Borise Cveka Britské listy dlouhodobě obohacují a přispívají k tomu, aby se nezvrtly v aktivistické médium levice.

Měl jsem dnes v noci divný sen: viděl jsem bandu teroristů, která připravovala k odpálení balistickou raketu, ukradenou z americké základny v Německu, doplněnou atomovou hlavicí z arzenálu izraelské armády. Ti špinaví islámští teroristé mluvili ku podivu mně srozumitelnou řečí. Pochopil jsem, že velmi spěchají. Určitě se báli, že za pár týdnů by jejich zločinnému činu zabránil radar postavený v Brdech, ochraňující celý kulturní svět. Jedinému jsem nerozuměl: kde byl cíl jejich útoku? Mleli stále dokola: "Musíme ochránit kulturní svět!"

Nemíním se vyjadřovat k projektu radaru, jako součásti protiraketové obrany USA, který by měl být instalován na našem území. Je to příliš velká pitomost, aby stála vůbec za diskusi. Reaguji-li, tedy proto, že jsem byl zaskočen opakovaným tvrzením, že taková základna je nesrovnatelná s těmi, které u nás byly bez jakéhokoliv referenda před rokem 1989.

Rezignace Heleny Třeštíkové na funkci ministryně kultury je pro veřejnost další špatnou výpovědí o reálné politické kultuře v Česku. Za prvé dává vrstvě našich profesních politiků nedostatečnou z předmětu "rovnoprávnosti" v postavení žen a mužů ve vrcholové politice. Naznačovalo to již první Topolánkovo vyjádření ještě před oficielním podáním demise a než vláda získala důvěru. Mluvil v tom smyslu, že ministryně není asi zvyklá na tvrdou atmosféru v politických kruzích. Její nominátor Čunek mluvil podobně, leč kulantněji, když o něco později řekl, že, cituji: "...možná brala některé věci citlivěji, než my ostatní", konec citace, čemuž při Čunkově naturelu jednoznačně rozumím "než my chlapi".

Kašel mne trápil celou noc. Měl jsem dojem, že jsem vůbec nespal, což byl asi omyl. Ale stejně bylo dost času, abych pořád přemýšlel o tom, proč ten pan premiér Topolánek chce mít ve své zemi americký radarový systém. Měl jsem teplotu, ale nápad, že by mohlo jít o licenci na bordel americko-českého přátelství jsem hned zavrhl, a kdo by to neudělal?

(Autor byl dlouhá léta ředitelem jedné multinacionální elektronické společnosti v Evropě. Žije v Hamburku.)

Názor M. Picka: "Proto i Brežněvova invaze v srpnu 1968 zdaleka nesloužila jen k potlačení reforem, ale také - a možná především - k tomu, že konečně sem ty základny dostali" mi byl velmi blízký. Je to vysvětlení, které se při hodnocení aktivit velmocí ve studené válce samo nabízí.

Jediný důvod, proč jsem od tohoto názoru ustoupil, je ten, že je v rozporu s historickými fakty. Až do r. 1983 totiž neměla armáda bývalého SSSR v Československu žádné rakety, které by stály za řeč, vlastně ani ne jiné rakety, než které měla tehdejší ČSLA, píše Jiří Kouba.

V komentáři "Zelení, nebo Khaki?" jsem v pátečním vydání BL ostře napadl politiku současné Strany zelených, která se staví k instalaci amerického radaru na českém území ne sice vstřícně, ale vyhýbavě.

Mezitím se k věci vyjádřil předseda sněmovního výboru pro evropskou spolupráci, Ondřej Liška. Liška je poslancem SZ a dlouhodobě zastává proevropské a vcelku rozumné postoje. V zájmu objektivity je třeba říci, že v podobném duchu se k plánu americké vlády vymezil i předseda strany Martin Bursík.

Vyjádření jsou to hezká.

Největší starostí činovníků Strany zelených je v souvislosti s debatou kolem umístění amerického radaru v Brdech to, zda jde o bilaterální, nebo multilaterální projekt. Zelení politici a političky mudrují, ale čertův kropáč nijak zásadně neodmítají. Pro premiéra vlády, v níž zelení sedí, je to naopak jasné, jinak by mu jistě z americké ambasády nevolali hned potom, co slavně získala takzvanou důvěru. Zelení ministři si ale kvůli tomu od společného stolu neodsednou.

Zkusme to opačně. :-) Ať si uvědomíme tu současnou absurditu, píše Vladimír Stwora:

Češi si pro radar vybrali vojenskou základnu u New Yorku. Česká vláda chce postavit svůj radar ve vojenské základně Fort Drum u New Yorku. Oficiální nótou o to požádala americkou vládu. Druhou zvažovanou lokalitou pro stavbu zařízení protiraketové obrany byla Carlisle Barracks v Pennsylvánii. Viceprezident Dick Cheney tvrdí, že protiraketový systém, jehož bude radar součástí, ochrání i Ameriku. Českému velvyslanci v USA položil list Washington Post dotaz: "Můžeme nyní doufat, že ta nabídka urychlí zrušení vízové povinnosti pro americké občany cestující do České republiky?" "To jsou dvě věci, které spolu nesouvisí, odpověděl vyslanec. "Zrušit víza může pouze parlament České republiky."

Současný boj o umístění základny Národní protiraketové obrany USA v České republice představuje pozoruhodný studijní materiál. Jen málokdy se člověku naskytne příležitost, aby z bezprostřední blízkosti sledoval, jak se "natvrdo" dělá propaganda, jak se masírují mozky přesvědčovaných lidí, aby přijali to, co si většina z nich nepřeje. Jen málokdy má pozorovatel české politické scény možnost analyzovat, jak jsou ty největší, do očí bijící nesmysly a logické kontradikce akceptovány "novými mozky". Jak se z černého stává bílé.

Vyberme si nyní z pitoreskní mozaiky probíhající agitace pár kamínků a prohlédněme si je.

Deštník je krásná věc. Roztažený se může udělat duhový a každá peruť může mít jinou barvu. Je to nejvěrnější rekvizita poetismu, subtilního uměleckého stylu, který se nejvíc rozvinul v českých zemích. Básníci ho měli ve svých básních (někteří po něm pojmenovávali sbírky), malíři na svých obrazech a divadelníci malých forem s ním nechali po jevišti tančit družičky.

Iniciativa Ne základnám s politováním sděluje, že byl její pochod, plánovaný na pondělí 29. ledna 18.00 h z Václavského náměstí k velvyslanectví USA a poté k Úřadu vlády ČR, zakázán Odborem občanskosprávních agend Magistrátu hlavního města Prahy.

Jako důvod tohoto zákazu je uvedeno možné ohrožení bezpečnosti účastníků protestního pochodu a zároveň vážné ohrožení zájmů obyvatelstva v souvislosti s nutným omezením dopravy a zásobování.

Tisková zpráva iniciativy Ne základnám

Praha, 26.1.2007

V pondělí 29.1.2007 proběhne na Václavském náměstí v Praze od 18 hodin protestní shromáždění všech, kdo chtějí zemřít přirozenou smrtí. Přítomní tak vyjádří svůj nesouhlas se záměrem USA vybudovat na území ČR radarovou základnu, neboť tento záměr povede ke zvýšení bezpečnostního rizika pro všechny občany České republiky a tedy ke zvýšení pravděpodobnosti, že zemřou v důsledku teroristického útoku nebo v důsledku válečného konfliktu.

Bagatelizace "nějakého radaru" na straně jedné a ohánění se "zvyšováním bezpečnosti" na straně druhé, to je reálný stav přesvědčovací kampaně vlády, která je ráda, že je. Její tep je tak slabý, že stačí oslabení dolní parlamentní komory jejího srdečního svalu o dva poslance, aby nebyla. Udatnost, s jakou se tento vládní kardiak bije za přítomnost vojenské základny USA na území ČR, je vzhledem k jeho zdravotnímu stavu neuvěřitelná. Člověk vidí, že je to skutečně od srdce...

Žádost USA o umístění radaru na území ČR přišla po podivném udělení důvěry vládě neobvykle rychle a jednání vlády s obyvatelstvem v okolí vojenského prostoru v Brdech se podobá stylu dobyvatelů na obsazeném území. Pan premiér nemá pocit, že by názor obyvatelstva měl brát na zřetel. Obyvatelé mají přirozeně strach, protože nic nevědí. Vláda s obyvateli nejedná poctivě a aktivita spjatá s tímto systémem je více než podezřelá. O skutečném směrování stanice už není pochyb a Rusko bude reagovat. Pro obyvatele se však otevírá řada otázek. Již byla dementována zpráva, že by měl být radar postaven přímo u obce Jince, a lokalizace stavby byla upřesněna na blíže neurčené místo mezi Strašicemi a Rožmitálem. Bude tedy radar stát na vrchu Tok a tedy velmi blízko mnohem většího města Příbram (cca 7 km vzdušnou čarou)?

Se směsí pobavení (nad proatomovou naivitou autora) a zděšení (nad rozdmýcháváním protirakouských nálad) jsem si přečetl článek Miroslava Prokeše ("Česko-rakouské války o jádro pudla aneb pravdu nemá Dana Kuchtová, ale ani Radko Martínek").

Mám velmi nepříjemný pocit, že článek pana Prokeše je součástí vyřizování si politických účtů mezi KSČM a Stranou Zelených, která odmítla zúčastnit se projektu vlády závislé na hlasech KSČM. Pan Prokeš totiž není jen fyzik a mládežnický funkcionář, ale také komunistický politik a propagandista.

Rád čtu BL, protože jsou skutečnou alternativou k naší žurnalistice, v níž snahu po objektivitě, abyste hledali jako špendlík v kupce sena. Audiatur et altera pars se u nás moc nenosí. Plně souhlasím s Jozefem Valiašikem, že arogance, dravost a bezohlednost se stala v naší společnosti normou. Jsem proto rád, že i mezi mladými lidmi se najdou i takoví, kteří se nebojí kriticky myslet.

Bohužel tóny arogance zaznívají i v BL hned o pár článků dál v příspěvku MUDr. M. Šuty. Článek, který se má zabývat otázkou sporu o jadernou energii a kritikou přístupu M.Prokeše potažmo KSČM k této otázce, je prošpikován poťouchlostmi a odsudky, které mají předem deklasovat zastánce protivné myšlenky tak, aby od něj ani pes kůrku nevzal, píše Petr Březina:

Děkuji Vám za Vaší sice rozhořčenou, ale alespoň slušnou odpověď.

1) Nevidím nic arogantního ani poťouchlého na tom nazývat marxistu marxistou a (ex)soudruha (ex)soudruhem, neboť se tak komunisté sami sebe nazývali a nazývají. Jestli se komunisté stydí za to, že nadále adorují dílo Karla Marxe a za to, že jsou komunisté, tak je to spíše jejich a nikoli můj problém :-) . Ale přesto znám několik marxistů, s kterými sice nesdílím jejich světonázor, přesto si jich vážím a nemám problém s nimi spolupracovat :-)) Problém vidím v tom, když se stranická propaganda Miroslava Prokeše ke své stranickosti nehlásí.

2) Považuji za velice důležité, abychom si připomínali minulost lidí s významnými funkcemi ve společnosti, které je spojena s tajnou policii ať už u nás nebo v Rusku.

Pojem duševní vlastnictví je u nás silně deformovaný desetiletími komunistické totality, kdy se čekalo na dobu, až všechno bude patřit všem. Ta doba jakoby nastala, celosvětová internetová pavučina nabízí ku stažení takřka cokoli. Od seminární práce po satelitní snímky. V případě ukradené seminární práce se pod okopírovaný text podepíše student, který práci odevzdává. V případě publicistického článku se podepíše poslanec Zdeněk Škromach, který jej vystaví pod svým jménem, se svou fotografií, na svých webových stránkách.

Palestincům nesmí být přiznáno právo na státnost, dokud se nezačnou k izraelským Židům usídleným na Západním břehu chovat stejně dobře, jako se chovají Izraelci k muslimským občanům...

James Woolsey, bývalý ředitel americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) , v rozhovoru poskytnutém redaktoru Israel National Radio -- Arutz 7 Alexi Traimanovi
24. 1. 2007, www.eretz.cz ZDE

Včera jsem sledoval v České televizi pořad s názvem Přes nový práh. V tomto pořadu se snaží moderátor ve spolupráci s realitními makléři najít lidem nové bydlení, které by odpovídalo jejich představám. V tomto díle hledala rodina se dvěma dětmi nějaký rodinný dům v okolí Pardubic. Každý ze tří makléřů jí představil svou nabídku a diváci měli možnost si prohlídnout nabízené nemovitosti. Manželský pár vždy po prohlídce domu ohodnotil nabízenou nemovitost procenty, podle toho jak splňovala jejich požadavky. Na konci pořadu se pár nezávazně rozhodl pro dům v hodnotě cca 3 000 000 korun, píše Jozef Valiašek.

Britská vláda připravuje požadavek na vydání jednoho ruského podnikatele k soudu do Británie za to, že otrávil bývalého důstojníka KGB Alexandra Litviněnka poloniem-210. Britská prokuratura má zato, že existuje dostatečné množství důkazů, aby mohl být podnikatel Andrej Lugovoj postaven před soud.

Po víceletých utajených "nezávazných" sondážích k zapojení České republiky do svého preventivního raketového deštníku vyjádřily USA nyní, den po skončení našeho bezvládí, svůj zájem o umístění části tohoto deštníku -- radaru -- u nás.

Hledání příčin této stupňované aktivity by patrně mělo být zaostřeno na širší souvislosti. V ekonomickém soutěžení ztrácejí USA svoji celosvětovou převahu. Monopolární svět, založený na "gravitační" síle jediné supervelmoci, zaniká. Dozrávají další ekonomické supervelmoci, počínaje Evropskou unií a Čínou.

Z čistě vojenského hlediska ale nejde pouze o jednu raketovou základnu a jednu radarovou stanici. Je třeba vzít v úvahu, že případné rozvinutí systému protiraketové obrany Spojených států ve střední Evropě by si zřejmě vyžádalo i rozmísťování dalších sil a prostředků určených na její obranu: protivzdušné obrany, letectva, pozemních jednotek i námořnictva.

plk. PhDr. Miloš Balabán, vedoucí Střediska bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK Praha pro deník Právo 23.1. 2007

"Radar není zapnutý neustále, jen v případě potřeby. Obavy o tom, že to tam bude rušit signál televizí nebo mobilních telefonů, jsou zcela liché," uvedl Štefka pro novináře po středečním zasedání Bezpečnostní rady státu.

iHNed 24. 1. 2007: Štefka: Radar bezpečnostní riziko nezvýší ZDE

Pokud je toto informace vysokého představitele armády, pak živíme z daní darmožrouty. Američané v interních materiálech totiž sami uvádějí, že radar pracující v kmitočtovém pásmu 8-12 GHz ruší televizní příjem na vzdálenost 5 kilometrů , ruší rozhlasový příjem na vzdálenost 7 km a příležitostná statická elektřina se může vyskytovat v některých případech použití radaru ve vzdálenosti 10 kilometrů.

Missile Defence Agency - BMDO FACT SHEET JN-00-19 ZDE

Náčelníka generálního štábu Pavla Štefku má nahradit od března náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky generálporučík Vlastimil Picek. Už aby to bylo...

Štěpán Kotrba obviňuje generála Štefka, že nemluví pravdu. Sám přitom uvádí:

"Pokud je toto informace vysokého představitele armády, pak živíme z daní darmožrouty. Američané v interních materiálech totiž sami uvádějí, že radar pracující v kmitočtovém pásmu 8-12 GHz ruší televizní příjem na vzdálenost 5 kilometrů , ruší rozhlasový příjem na vzdálenost 7 km a příležitostná statická elektřina se může vyskytovat v některých případech použití radaru ve vzdálenosti 10 kilometrů."

Zřejmě doufal, že si nikdo nepřečte materiál, na který sám odkazuje. Co tedy daný materiál ve skutečnosti uvádí? ptá se Jaroslav Borovička:

V článku "Štěpán Kotrba straší lidi" se pan Borovička snaží presvědčit o lhaní a mlžení. Pokud by ovsem skutecně prostudoval principy fce radarů, které "vidí" za horizont, pak by přišel k zajímavým poznatkům. Třeba i takovým, že tyto radary jsou už z principu své fce multifrekvenční a jimi vyzařovaný výkon a frekvence se mění i několikrát za sekundu, dle aktuálního stavu ionosféry a ostatních meteo podmínek proto, aby lépe viděly. A to, že zarušují veškeré možné části radiového spektra tisíce kilometrů od místa dislokace, je bohužel pravda, stejně tak i to, že Američané ignorují veškeré mezinárodní dohody o využívání "éteru", jen aby dosáhli svých cílů - aby v tomto případě "viděli" to, co chtějí.... Bez ohledu na zbytek světa..., míní Pavel Goluch.

Prostor v Evropě je na plány USA velmi malý. Znamenalo by to střílet rakety nad sousedním státem, tvrdí odborník na vojenskou techniku Stanislav Kaucký pro server iHNed. ... Radary v Česku, ani raketová základna v Polsku, by podle experta být umístěny neměly. Neobstojí podle něj ani argument závazků kolektivní bezpečnosti NATO. "Pokud by to mělo chránit všechny státy NATO v Evropě, mělo by zařízení být na úrovni Itálie nebo Turecka. Umístění v ČR a Polsku je z hlediska ochrany všech států NATO v Evropě nesmyslné," míní Kaucký.

plné znění článku v iHNed ZDE

Nemůžu už nereagovat na primitivní antiamerikanismus pana Kotrby. Konkrétně dnes, když píše o investicích USA v souvislosti s radarem v naší republice. Investiční nabídky čssd, jeho milované strany, také nedopadají dobře. Montovna v Hranicích a další, pan Kotrba by určitě našel i jiné příklady, má na to asi dost času, ale jak je to cítit z celých BL je zde hodně velká zaujatost.

BL = Mladá fronta, pan Kotrba= pan Steigerwald naopak. Oba dva si myslí, že mají pravdu. Pokud pan Kotrba nemá rád rakety, tak nechápu, proč tak vehementně neprotestoval před dvaceti a více roky. Jedno jestli proti US nebo SSSR raketám. Buď měl strach (SSSR rakety), nebo mu to bylo jedno. Tak jak většině lidí dnes.

Pokud jde o referendum, tak souhlasím. Ale chci slyšet názor pana Kotrby na referendum, kde bychom se ptali na to, jestli nulovou daň z příjmů nebo třicetiprocentní, jestli trest smrti, jestli Romy vystěhovat do pracovních táborů na převýchovu apod.

Moudří občané by určitě rozhodli správně.A BL by v pdf nachystali text, který by snaživí občané nemaje vlastního rozumu tiskli a roznášeli do schránek jiných občanů, aby je osvítili.

Zdeněk Mezírka 55 roků Zlín

Příspěvek pana Mezírky mě zvedl ze židle hlavně tím, že uvedl i svůj věk, mně je o tři více. Myslím, že v šedesátémosmém měl již dost rozumu, ráno se vzbudil a tanky stály v ulicích. Nikdo se nás na nic neptal, byla to okupace. Srovnávat jakkoli současnou situaci okolo amerického radaru či základny se situací v roce 1968 je absurdní a vůbec by neměla být v tomto kontextu zmiňována, nikým, píše Bohumil Kubelík z Prahy a pokračuje:

Rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým mne dne 24.1. odsoudil k pěti a půl letům vězení v kauze založení společnosti Testcom servis, považuji za nekvalifikované a bezprecedentní. Nemám v tuto chvíli ještě k dispozici písemné zdůvodnění rozsudku, nicméně k tomuto tvrzení mne opravňují především následující důvody:

K tomu: Zdeněk Jemelík, "Šok v soudní síni" ZDE

Bývalý ministr informatiky Vladimír Mlynář se cítí nevinen a diví se, zač dostal tak vysoký trest odnětí svobody. Jako už druhý ministr v historii samostatné České republiky. Ivo Svoboda se také do poslední chvíle cítil nevinen... Projděme si tedy hlavní argumenty bývalého šéfa resortu informatiky a pokusme se na základě dostupných údajů odhadnout, jakou logikou se ubíral soud. Protože nezávislý soud (jsou snad i závislé soudy - dokonce za situace, kdy ministrem spravedlnosti byl člen té samé strany - předseda US-DEU Němec?? Věřím, že ne...) rozhodl, že ministr je vinen.

Nehodlám komentovat otázky procesní, zůstanu pouze u otázek věcných, odborných. A zde konstatuji ve shodě se soudem - vinen. Vinen ultraliberální ekonomickou představou o možnosti outsourcovat funkce státu a rozdělit tak trafiky či smlouvy bez výběrového řízení různým kamarádům. Vinen liberalismem výkladu právních předpisů , ignorováním úředníků státu, jehož ministrem byl. Vinen špatným příkladem ostatním.

Frosty E. Hardison, počítačový konzultant z města Seattle, napsal školské správě, odpovědné za školu, kam chodí jeho dcera, protestní email, v němž si vyhradil, že škola "nebude v žádném případě promítat mé dceři video toho propagandisty Ala Gora, který obviňuje náš národ -- největší národ, jaký kdy existoval na této planetě -- z globálního oteplování." Hardison je evangelikálský křesťan, který věří, že oteplování planety Země je jednou ze známek "brzkého návratu Krista na Zem při Soudném dni".

Ruští, řečtí a bulharští energetičtí experti se dohodli na textu dohody, která by měl odstartovat výstavbu dlouho odkládaného, 280 kilometrů dlouhého ropovodu Burgas-Alexandropolis, který bude dopravovat ropu z ruského Novorossijska do Burgasu tankery a pak ropovodem k Egejskému moři.

Žádné zbraně hromadného ničení v Iráku se nenašly - přesto, že americká administrativa tvrdila, že Saddám Hussein je "určitě vlastní" a je schopen být "bezprostřední hrozbou". Britové tvrdili v oficiální vládní zpráve ze září 2002, že Hussein "má možnost těmito zbraněmi zaútočit do 45 minut".

Zdrojem této a nejen této dezinformace, byl irácký podplukovník Dabbágh, který před válkou odpovídal za jednotku protivzdušné obrany na západě Iráku, který pracoval několik let jako špion pro iráckou exilovou organizaci se sídlem v Londýně a posléze jako poradce irácké prozatímní vládní rady. Předseda Iráckého národního kongresu Ahmad Chalabi byl dlouhou dobu favoritem amerických neokonzervativců. Ve snaze zajistit, aby Američané zničili Saddáma Husseina, vytvořil z Londýna dezinformační centrálu, které uvěřila MI6 i CIA, ale i česká rovědka. Dodával jim prostřednictvím sítě nastrčených agent§ů v několika zemích včetně ČR informace, které "chtěli slyšet". Sám pracoval nejen pro CIA, ale i pro iránskou tajnou službu VEVAK . Írán nejspíše hodlá za pomoci militantů Muktady Sadra i šíitských extremistů ze současné loutkové vlády hrát na iráckém území podmíněně stabilizační roli a vydírat tím USA.

podrobnosti v angličitně ZDE

Prohlubování strategického partnerství mezi Moskvou a Dillí mění geopolitickou mapu světa.

Rostoucí význam Asie ve světě ukazuje i příprava čtvrté návštěvy ruského prezidenta Vladimíra Putina v Indii. Jednání s indickým premiérem Manmohanem Singhem se má týkat řady důležitých témat, například severojižního energetického koridoru spojujícího Rusko s Indií přes Írán, spolupráce v oblasti nukleární energie a ropy, ale i v oblasti vojenství a kosmu, plus obchodu. Putina doprovodí i nebývalá suita ruských podnikatelů. Návštěva z vedení Gazpromu je v Indii očekávána počátkem února.

Jeden zo spôsobov hodnotenia demokracie je cez definovanie "demosu", teda určenie, kto je nostiteľom práva a kto je len predmetom rozhodnutí iných. V antických gréckych alebo stredovekých európskych mestách boli "demosom" iba muži spĺňajúci určené kritériá pôvodu alebo majetku. Neskôr demos "expandoval" a nemajetní a vidiecki muži nadobudli právo voliť. Dvadsiate storočie prinieslo skutočnú revolúciu v podobe uznania druhej polovice ľudstva za občanov s právom podielať sa na rozhodnutiach: hlasovacie právo žien postupne, krajinu po krajine, dobilo západný svet.

Říman novinářům samozřejmě všechno potvrdil a především se nechal slyšet že, cituji: "Jde o úřad s obrovskou mocí a obrovským vlivem. Je to instituce v podstatě na úrovni ministerstva, a tak by podle mého nebylo vhodné, aby byla ta pozice obsazována ve veřejném výběrovém řízení".

Konec citace. Z čehož lide poučení měj, že čím důležitější úřad, tím je k jeho získání nutnější osobní známost s panem ministrem, nejméně tedy ŘÍMANEM a KALOUSKEM.

Tímto precedentním příkladem dává vláda "tříkoalice + 2" veřejnosti zřetelně na vědomí, nejen to, že v její personální činnosti budou nejvyšším kriteriem výběru známosti s členy vlády, ale především tím dává zelenou k nápodobě pro chování celé sféry správy věcí veřejných. V době kdy naše zem patří k nejvíce zkorumpovaným je to další projev absurdity vládního počínání. Klasicky švejkovský přínos k řešení jmenovaného celosvětového problému.

Jestliže čtete Britské listy pravidelněji, tak asi víte, že jsem v těchto svých poznámkách na okraj psal něco o volnosti a rovnosti. Dnes se ještě jednou vrátím k požadavku na volnost, rovnost a bratrství, a to s myšlenkou na poslední z těch pojmů, který se mi zda být z těch tří výrazů nejnepřesnější.

Bývalý ministr místního rozvoje Radko Martínek (ČSSD) se vyjádřil v Právu, že skutečným důvodem neustávajících snah Rakušanek a Rakušanů o uzavření jaderné elektrárny Temelín je to, že nám ji závidí -- poté, co v roce 1980 rozhodly/i v referendu nepatrnou většinou 50,6 %, že svou již dostavěnou jadernou elektrárnu Zwentendorf (co do rozměrů nesrovnatelně menší než JETE) neuvedou do provozu.

Nová ministryně školství Dana Kuchtová se naopak v rakouském tisku dala slyšet, že JETE není bezpečná, neboť nesplňuje všechny bezpečnostní standardy podle dohody z Melku, a že by Česká republika měla odstoupit od jaderné energetiky. Kde zůstala pravda?

"Podle průzkumů veřejného mínění s umístěním raketové základny na českém území souhlasí jen čtvrtina lidí. Více než 75 procent Čechů pak chce, aby se o této věci rozhodlo v referendu" mohli jsme se dočíst v Lidovky.cz 16. října 2006.

Nyní ale vychází najevo, že o umístění amerických radarů v Česku bylo již tou dobu ve skutečnosti rozhodnuto. I bez referenda, kterému bylo tři čtvrtě lidí nakloněno. Přesto bude česká veřejnost v následujících měsících mediálně dále zpracovávána, tak aby byl vytvořen dojem, že většina obyvatel je i bez referenda pro tato zařízení na našem území. Scenář je již dopředu znám,obává se Jiří Doležel:

Občanské sdružení Vojáci proti válce konstatuje, že Topolánkova vláda nerespektuje odpor převážné části občanů ČR k instalaci jakýchkoliv komponentů protiraketové základny USA na území ČR, pokračuje tvrdě a bezohledně ve své jednoznačně proamerické politice a její první krok ihned po získání důvěry v Poslanecké sněmovně PČR byla zrada národních zájmů ČR a jejích občanů a nebývalé zvýšení ohrožení bezpečnosti ČR, ohrožení životů, zdraví a majetku jejích občanů.

Tridsiateho januára 2005 vo svojom prejave na piatom Svetovom sociálnom fóre oznámil prezident Hugo Chávez na takmer všeobecné prekvapenie, že vo Venezuele podporuje vznik socializmu 21. storočia. Podľa Cháveza sa má líšiť od svojho predchodcu z dvadsiateho storočia. Hoci k týmto odlišnostiam sa vyjadril len hmlisto, dal najavo, že to nemá byť štátny socializmus, ako v prípade Sovietskeho zväzu, východnej Európy či dnes Kuby. Má to byť socializmus, ktorý je pluralistickejší a v ktorom nemá štát hrať takú výraznú úlohu.

Berúc do úvahy takéto hmlisté vyjadrenia na jednej strane a konkrétne kroky Chávezovej vlády za posledných sedemrokov na strane druhej, smeruje Venezuela skutočne k niečomu, čo by sa dalo nazvať "socializmom 21. storočia"? Inými slovami, smeruje k niečomu, čo by sa dalo nazvať postkapitalistickým poriadkom, v ktorom sa pre všetkých jej občanov stane realitou prastarý sen slobody jednotlivca, rovnosti a sociálnej spravodlivosti -- čiže aby sme použili heslo Francúzskej revolúcie, liberté, egalité, fraternité?

Pravicové médiá sa usilujú vyvolať zdanie, že STV nie je slobodná. Asi nie je natoľko, ako by sme si to mnohí predstavovali, ale rozhodne nie je menej, než bola pred rokom či dvoma. Rovnako ako nie je pravda, že Štefan Hríb a Eugen Korda sú predstaviteľmi slobodnej a nestrannej žurnalistiky. Nielenže ten prvý neprofesionálne manipuloval s ľuďmi a presadzoval v relácii Pod lampou "jediný správny" názor. Ten druhý dokonca pripustil manipuláciu s pravdou a úsilie umlčať ľudí len preto, lebo slobodne vyslovovali názor, ktorý sa mu nehodil. Existujú na to konkrétne dôkazy.

Polemika s článkem Otto Drexlera "Proč se bojovat nemělo"

Začnu třeba kulometem vz. 26, tato velmi kvalitní zbraň se stala symbolem vyspělosti čs. zbrojního průmyslu v meziválečném období a významně ovlivnila celosvětový vývoj kulometů. Používal se celou válku oběma stranami, Brity pod názvem BREN díky licenci zakoupené v 1.polovině 30.let. Němci jej pak používali jako kořistní a z důvodu nedostatku vlastních kulometů MG 34. Hlaveň bylo nutno vyměnit po 200 až 300 výstřelech při nepřetržité palbě, zásobník byl na 20 nábojů a zbraň byla v opevněních používána jako pomocná, většino v kombinaci s těžkým kulometem vz. 37, píše Lukáš Skulina.

Postrádám články, v nichž by se čtenářům vysvětlila pravá podstata americké protiraketové obrany, která zcela zřejmě spočívá v tom, aby jaderná hlavice, zaměřená na území USA, spadla na hlavu někomu jinému. Neboť vystřelenou raketu lze sice zničit, ale jaderná hlavice z ní nemůže zmizet, někam dopadnout musí ať celá či jako trosky a tam udělá škodu, bude zabíjet a zamořovat přírodu...., píše čtenář Ctirad Novák.

Demokratičtí i republikánští senátoři odmítli apel George Bushe, který ve svém projevu o stavu Unie žádal o více času pro Irák. Schválili -- nezávaznou -- rezoluci, která odsoudila jeho návrh vyslat do Iráku dalších 21 500 amerických vojáků.

Zahraniční výbor Senátu po debatě schválil rezoluci a zdůraznil, že zvýšení vojáků pro Irák není "v národním zájmu USA". Je to nezvyklá kritika prezidenta "v době války". Rezoluce odrážela všeobecný nezájem, který Američané projevili vůči Bushově úternímu projevu.

Vysocí Demokraté naznačili, že zatímco vítají Bushův obecný zájem o klimatické změny, zdravotnictví a imigraci, nelíbí se jim jeho konkrétní návrhy a nebudou s nimi zřejmě spolupracovat.

Zahraniční výbor Senátu hlasoval pro přijetí protiválečné rezoluce v poměru 12 ku 9 hlasům. Příští týden o ní má hlasovat celý Senát. Protiválečnou rezoluci zřejmě podpoří i někteří republikánští senátoři, budou však požadovat zjemnění určitých formulací.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Existují silné obavy politických pozorovatelů, že nyní dojde ke snaze co nejvíce urychlit jednání úřadů, tak aby Parlament a Senát co nejdříve začaly projednávat návrh, posvěcený Topolánkovou Bezpečnostní radou státu.

Internetem přitom poletuje chytlavá, ale vrcholně neseriózní informace o vyzářeném výkonu radaru, který by se měl stát součástí americké sítě protiraketové ochrany . Jakýsi anonym píše, že dle nejmenovaného dokumentu "s červeným razítkem" by měl mít

Theodore Postol, profesor vědy, techniky a americké národní bezpečnostní politiky na Massachusetts Institute of Technology, pochybuje, že by navrhované zařízení amerického protiraketového štítu, které má být umístěno v České republice a v Polsku, bylo efektivní proti hrozbě z Íránu. Postol vysvětluje, že až si Írán vyvine mezikontinentální balistické střely, které by měly schopnost doletět až do USA, tou dobou bude mít jistě k dispozici i dalekonosné střely, které budou schopny zlikvidovat i protiraketovou základnu ve střední Evropě, píše časopis New Scientist.

Milá vládo, její s ní spříznění podpůrci mladí, staří, starší, noví, novinoví.

Doposud jsem naivní hňup. Nechápu proč mít za svým humnem cizího vojáka i se všemi jeho krumply. Procitnul bych rád. Pomozte, jsem v tom po krk. Naučil jsem se z filmů a muziky: Tota hel'pa. Help me. Bude vše jinak? Chci se napravit. Upřímně. Opakuji ještě dvakráte. Poučenec, horší nedouka.

Hájení cizího zájmu na úkor vlastního, je přece ta pravá holubičnost.

Žádám proto moji vládu jedinou, dejte 100 milionů na kampaň za raketovou obranu. Ne, ne každé rodině jeden deštník, to by bylo opravdu, ale opravdu nepochopení. Určitě to nebudou vyhozené prachy. Ať se mohu polepšit. Prosím, pokorně.

Přiznávám se tímto ke všemu: Přece jen jsem asi svůj povolební optimismus, přestože jen mírně naznačený , přehnal. Není mi omluvou, že fekální obsah té absurdní frašky, zvané též sestavování vlády , ani její trvání v délce 230 dnů těžko kdo mohl předpokládat. Malý plamínek naděje sice zasvitl po komunálních volbách, viz jejich výsledky třeba v Brně nebo v Mostě, ale celková tendence je jasná. Asi jsme odsouzeni "vyžrat" si to až do dna.

Jak to napsal jeden rádoby pravicový, avšak podle lexikální i gramatické úrovně svého písemného projevu veskrze chudý duchem provokatér v diskusi na levicovém serveru www.lavka.info: "Normální člověk volí ODS".

Odpoledne 24. 1. 2007 vynesla Silvie Slepičková, předsedkyně senátu Městského soudu v Praze, rozsudek nad bývalým ministrem informatiky Vladimírem Mlynářem a jeho spoluobžalovanými Dušanem Chmelíčkem, ředitelem státní příspěvkové organizace Testcom a jeho náměstkem Vítem Novotným. Byla k nim "štědrá": Vladimíra Mlynáře odsoudila k trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, jeho druhům "nadělila" po šesti letech. K tomu pětiletý zákaz činnosti ve správě majetku.

Byla k nim vlastně laskavá, protože se držela při spodní hranici trestní sazby, která je 5-12 let a dokonce jim prokázala laskavost: místo věznění ve věznici s ostrahou je poslala do "fešáckého kriminálu" ve věznici s dohledem. Zprávu odvysílaly televizní a rozhlasové stanice vesměs s důrazem na určitý nádech senzačnosti události. Není divu. Vladimír Mlynář je první polistopadový ministr, který byl odsouzen za domnělou trestnou činnost, jíž se měl dopustit v souvislosti s výkonem funkce. Jeho předchůdci -- Jindřich Kabát a Marie Součková -- byli zproštěni viny. Bývalý ministr Ivo Svoboda je sice ve vězení, ale to za skutky, kterých se dopustil jako podnikatel.

Na jaře roku 2005 Francie a Nizozemí odmítly ve všelidovém hlasovávání Evropskou ústavní smlouvu. Poprvé v poválečných dějinách evropské integrace se dva zakládající členové vyslovily proti dokumentu takového významu. Nejdříve se 29. května proti vyjádřili občané Francie. Jen o tři dny později jejich přístup zopakovali i Holanďané. EU se tak podle mnohých dostala do slepé uličky. Přes negativní výsledek ve Francii a Nizozemí většina členských států smlouvu již plně ratifikovala a zbytek vyčkává. Období reflexe, které následovalo po červnu 2005 zatím žádné hmatatelné výsledky nepřineslo. Zdá se, že EU přešlapuje na místě a spíše čeká na nějakého státníka à la Jacques Delors, který by dal rozhodný impulz k oživení integračních snah a k překonání současné etapy "eurosklerózy".

Chci se Vás jen zeptat v souvislosti s neustále se zvyšující hrozbou schválení radarové základny na našem území - vidíte nějaké reálné prostředky pro důrazné a hlasitě NE, které by ze strany vlády nešlo ignorovat, jak je tomu doposud? (kromě připojení k podpisu některé z existujících iniciativ, což prozatím ale nemá kýžený účinek).

Nechystáte v budoucnu taky nějakou petiční akci? Je vůbec nějaká možnost zastavit svévolné jednání vlády? ptá se Ivan Peterka.

Odpověď Jana Čulíka:

Pane Peterko,

my tady nejsme od toho, abychom něco organizovali, jsme noviny, nikoliv propagandistická či aktivistická organizace. My můžeme pouze zveřejňovat názory pro a proti a upozorňovat, že je na samotných občanech, aby v této věci rozhodli.

Za komunismu bylo nesmírně obtížné se zorganizovat - systém znemožňoval, aby se občani dali dohromady. V tom smyslu jsou dnes k dispozici naprosto neuvěřitelné možnosti, internet, všechno.

My můžeme jen poukazovat na to, co je možné dělat. Je na lidech, aby se vzchopili, jestli něco chtějí.

Samozřejmě, že to má velký význam pro budoucnost. Pokud lidé dají vládě vědět, že si nenechají líbit, aby dělala historicky dalekosáhlá rozhodnutí, přestože má sporný a slabý mandát, a dělala věci, které vůbec neměla ve volebním programu, bude to velmi zdravé pro budoucnost. Pokud se lidi zachovají jako ovce a bude jim jedno, co se bude dít, bude to velmi špatné pro budoucnost. Politikové s nimi budou zacházet tak, jak si to lidé nechají líbit.

Pokud by došlo k velkým a trvalým protestům, Američané v ČR tu základnu přirozeně stavět nebudou.

Ale to je na občanech.

V prosinci 2006 přispělo celkem 126 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 59 492.24 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 12. 2006 částku 176 537.77 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffeisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffeisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.