Putin se setká i s předsedkyní vládnoucí Kongresové strany Soniou Gándhíovou a s ministrem ropného průmyslu Murlim Deorem. Projekty v oblasti energetiky jasně naznačují, že Rusko a Indie mají společné zájmy ve vztahu k Íránu i dalším problémům ve světě, které jsou jiné, než dává najevo Brusel. Ostatně i Šanghajská organizace spolupráce (kde je Indie pozorovatelem) vytváří, obdobně jako Evropská unie a NATO, svůj Energetický klub a navíc rozpracovává Asijskou energetickou strategii. Ovšem už v pondělí, několik dní před Putinem, odcestoval do Indie na pracovní týden první místopředseda ruské vlády a ministr obrany Sergej Ivanov. Tím byl zvýrazněn jiný aspekt rusko-indického summitu. S Indií jako s jedinou zemí Rusko společně vyvíjí nové generace vojenských technologií, a to včetně bitevních stíhacích letounů a vícefunkčních transportních letadel. Předpokládá se i oživení dohod z roku 2004 o indické účasti na projektu Glonass, což je ruský ekvivalent navigačního systému GPS či Galileo. A nelze zapomenout, že Indie koupila od Ruska i letadlovou loď.

Západní média sice upozorňují na růst vojenské síly Číny, avšak Moskva a Dillí jistě pečlivě sledují i vývoj v Japonsku. S Tokiem počítá NATO ve svých plánech na rozšíření do Pacifiku. A Japonsko přitáhlo v tomto měsíci pozornost hned několikrát: poprvé od 2. světové války tam bylo vytvořeno ministerstvo obrany; Šinzo Abe jako první japonský premiér navštívil ústředí NATO v Bruselu; japonská vláda hledá cesty, jak překonat právní zábrany vysílání jednotek do zahraničí, jak ze Sil sebeobrany udělat globální sílu; zároveň byl zveřejněn plán vytvoření Státní rady bezpečnosti. K tomu je třeba dodat, že se Japonsko aktivně zasazovalo, aby Evropská unie zachovala embargo na dodávky zbraní do Číny.

Zápecnická zahleděnost české politiky do vlastních problémů brání pochopit drama, které se ve světě odehrává v souvislosti s přesunem globálního těžiště do oblasti Pacifiku. Rostoucí síla Číny a Indie spolu s necitlivostí Bruselu a trvající rusofobií některých postsocialistických politiků hrozí tím, že tradiční spor uvnitř ruské politiky mezi přívrženci prozápadní a provýchodní orientace skončí vítězstvím příznivců východní orientace. Stane-li se tak, bude to především díky chybám Západu - a to paradoxně ve chvíli, kdy Evropská unie potřebuje Rusko víc než kdy jindy. "Sibiř skýtá Evropanům podobné možnosti, jaké kdysi poskytla Aljaška a Kalifornie Američanům," píše Zbigniew Brzezinski v knize Volba: globální nadvláda, nebo globální vedení. "Je to zdroj velkého bohatství, příležitost k dobrým investicím a El Dorado pro nejodvážnější osadníky."

Článek vyšel ve čtvrtek v týdeníku Ekonom