25. 1. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
25. 1. 2007

Čím hůř, tím líp?

Přiznávám se tímto ke všemu: Přece jen jsem asi svůj povolební optimismus, přestože jen mírně naznačený , přehnal. Není mi omluvou, že fekální obsah té absurdní frašky, zvané též sestavování vlády , ani její trvání v délce 230 dnů těžko kdo mohl předpokládat. Malý plamínek naděje sice zasvitl po komunálních volbách, viz jejich výsledky třeba v Brně nebo v Mostě, ale celková tendence je jasná. Asi jsme odsouzeni "vyžrat" si to až do dna.

Jak to napsal jeden rádoby pravicový, avšak podle lexikální i gramatické úrovně svého písemného projevu veskrze chudý duchem provokatér v diskusi na levicovém serveru www.lavka.info: "Normální člověk volí ODS".

Asi je potřeba znovu a znovu v argumentaci a vysvětlování začínat od začátku, pořád dokola. Vlastně je to docela jednoduché: Politika není nic než hra zájmů. Je potřeba přestat se na ni dívat jako na mechanismus řízení společnosti či ochrany před krizemi nebo nežádoucími skupinami a jednotlivci. Stejně tak v ní těžko budeme nacházet zdroj a měřítko etických hodnot.

Hodnoty, na nichž společnost stojí, vždy měly a vždy budou mít svůj zdroj mimo politiku. Jestliže však hodnoty chybějí, protože jejich zdroj samovývojem zmizel nebo byl záměrně zlikvidován, politika sama je nevytvoří. Logickým důsledkem takového stavu pak bude, že se v politice čím dál více budou angažovat a uplatňovat jedinci, kteří by za jiných historických okoností byli považování za asociální.

Generace, která se dnes ujímá politických postů, bohužel pro ni příliš nečte. Jinak by se dočetla, že takoví jedinci vždy v historii, a to i v těch společenskoekonomických formacích, které ani náhodou neměly ambici prohlašovat samy sebe za rozumné, byli od zbytku společnosti různými způsoby izolováni. Mělo to jediný důvod: Byli pro její existenci a další rozvoj příliš nebezpeční. Jejich vyhnání do pouště nebo do buše bylo tím nejmírnějším preventivním opatřením.

Dnes však jsme demokratickou a svobodnou společností. Vyhlašujeme, že jsme proti třídní nenávisti. Jdeme dokonce až tak daleko, že existenci společenských tříd vůbec popíráme s odkazem na zločinnou podstatu teorie, která s konceptem tříd přišla. Má to jednu neocenitelnou přednost: Ta třída, která podle svého sebepojetí vlastně vůbec neexistuje, totiž třída těch, kdo ten věčný historický spor údajně jednou provždy vyhráli, může v klidu své zájmy legálně hájit, a to všemi prostředky.

Po desetiletích pro ni nesnesitelného "útlaku" má na své straně všechny výhody: Neomezené zdroje finančních prostředků, výkonné prádelny mozků i zákony včetně orgánů schopných vynucovat jejich dodržování. Není divu, že měla možnost získat významný náskok v uvědomování si svých zájmů. Tuto šanci beze zbytku využila. Které to jsou zájmy, jak bude vypadat jejich realizace a na čí úkor bude probíhat, se začíná teď už naplno projevovat.

Ti druzí, i když jich je většina, bohužel v tomto smyslu stále více zaostávají. Nechali si vnutit, že jejich zájmy, pokud vůbec nějaké mají, nejlépe zajistí a ochrání ti výše zmínění, stačí jednou za čtyři roky hodit do urniček ty správné lístky. Nebo je jim to jedno. Televize zatím vysílá, do marketů se zatím vždycky přivezlo laciné zboží a do hospod pivo, od braní do braní se vždycky nějak vyšlo, tak co. A protože normální člověk volí ODS, ti z nich, kdo se k volbám obtěžují, svěřují hájení svých zájmů této straně. Přece nechtějí být považováni za nenormální...

Mezi levicově smýšlejícími lidmi se občas objevuje otázka, kde bere ODS tolik volebních hlasů, když její přirozený elektorát představuje v nejlepším případě 15% voličů. Dobrou analýzu lze najít v přednášce sociologa Jana Kellera Jak volí česká populace z dubna 2006. Vyplývá z ní toto: ODS spoléhá na tu část voličů, která se nechá nejsnáze zmanipulovat.

Jan Keller to formuluje takto:

"...Tito lidé jsou nejistotě nejvíce vystaveni a nejvíce na ni doplatí, i když si to řada z nich nepřipouští... Na rozdíl od těch, kdo stojí jednu příčku nad nimi, tito lidé, když by sociálně poklesli, tak už by to bylo citelné, protože hranici bídy by už měli přímo na dohled. Každé úspory na sociálním státu postihnou právě nejvíce je. Připlácení u lékaře či zavedení školného by také nejvíc postihlo tuto kategorii. Málokdo z nich se může těšit na tlustou peněženku ODS. Mnozí by byli ovšem dost nepříjemně překvapeni, pokud by mnohem výrazněji zeštíhlil veřejný sektor, a pokud by se pomoc sociálního státu skutečně zaměřila jenom na ty nejpotřebnější... Z dnešních třiceti procent hlasů pro ODS tato skupina možná představuje plnou polovinu. Ta skupina, jejíž zájmy nemají vůbec nic společného s politikou ODS a s jejím programem, ale která se nakonec může nechat zmanipulovat pomocí toho, že ODS vylepí ty správné plakáty. Hodně z těchto lidí prostě volí tu stranu, která vypadá jako nejsilnější. I díky tomu bude mít v nadcházejících volbách ODS spoustu hlasů od lidí, pro které nehodlá ani hnout prstem... Jsou mezi nimi drobní podnikatelé, kteří nejednou podnikají hlavně proto, že jinak nemohou sehnat žádnou práci. Jsou mezi nimi učitelé a učitelky, kteří věří, že až vybudujeme společnost vzdělání, tak nakonec se bude muset přidat i jim... Patří mezi ně i úředníci a úřednice, kteří se spíše shodují s hodnotami svých dobře placených nadřízených než s problémy svých klientů, kteří na tom bývají minimálně o skupinu hůře než oni. Vcelku to bývají spíše lidé konzervativní, se stabilními postoji, ale pokud by zjistili, že pro systém zhodnocování velkých peněz zásadně nejsou nijak potřební, tak by mohli reagovat velmi radikálně a překvapivě. Už teď nestojí mnohý z nich daleko od sociální propasti, jenže to nevidí, protože ze zvyku se dívají vždycky nahoru..."

Zdá se, že se nacházíme v jedinečné historické situaci. Jsme svědky procesu formování nových společenských tříd a jejich sebeuvědomování. Není až tak důležité, jak je pojmenujeme nebo jak budou přesně definovány - také se tomu záměrně vyhýbám. Pro tento úkol se jistě najdou povolanější.

Dost lidí upadlo do hluboké a oprávněné beznaděje, pokud jde o vztah politických stran k hájení zájmů tzv. obyčejných lidí. Zjistili, že na každou partaj se dřív nebo později nabalí banda všehoschopných hajzlíků, kteří budou hájit především zájmy své nebo těch mafií, které je dostaly do funkcí. Mediální mlýnky před posledními volbami pochopitelně s gustem semlely především případy těch, kteří jakkoli skutečně nebo zdánlivě souviseli se sociální demokracií.

Je zřejmé, že ty známé kauzy jsou v médiích účelově filtrovány, aby to vypadalo, že všichni zločinci se momentálně nacházejí v ČSSD.

Kromě toho při pohledu z pražských redakcí se bohužel do nebe volající případy odjinud většinou nezdají být tak zajímavé, přestože čistě ze statistických důvodů - ČSSD nevládne většině významných radnic - těch špinavých praktik spojených s ostatními stranami bude pravděpodobně mnohem více. Důsledek je jeden - příště přijde k volbám opravdu už jen to tvrdé jádro příznivců. Je zřejmé, kterým stranám to prospěje.

Popsaná situace je důsledkem tragických omylů sociální demokracie (v evropském měřítku, nikoli jen ČSSD), která doplácí na svou bezradnost, bezkoncepčnost a snahu hledat voličskou podporu tam, kde ji stejně bude získávat jen těžko. Bezohlední kariéristé se lepí na každou politickou stranu, jakmile se dostane k moci. Každá strana však - i v sebeabsurdnější karikatuře parlamentní demokracie - potřebuje nějaké voliče a program. Zásadní chyba socdem spočívá v rezignaci na hájení zájmů těch voličů, nebo tříd, chcete-li, kteří/které ji už přes 130 let tradičně volí.

Jan Keller v listopadu 2005 v článku Čtyři chyby sociální demokracie" upozorňuje, že

"...se radikálně mění okolnosti, které dříve zajišťovaly sociální demokracii vliv a které dávaly smysl jejímu politickému programu. Byly to okolnosti historicky ojedinělé a nic nenasvědčuje tomu, že by se měly v dohledné době opět zopakovat..."

Keller mj. píše:

"První chybou sociální demokracie je, že si skutečnou povahu globalizace zastírá, a proto nedokáže jasně vidět, v čem fatálně ohrožuje samotné základy sociálního státu... Namísto adekvátní analýzy nabízejí sociálně demokratičtí politici zcela povrchní fráze o nutnosti "modernizovat" sociální stát. Právě tyto krajně neurčité výroky o jakési cílené modernizaci jsou druhým zásadním prohřeškem, jehož se sociální demokracie dopouští... aniž by se publikum dozvědělo, co si vlastně má pod modernizací sociálna obecně a sociálního státu zvláště představit... Hlavním a zřejmě i jediným cílem modernizace je dosáhnout úspor v sociální oblasti. Jejím zdaleka nejpravděpodobnějším výsledkem však bude to, že společnost se rozestoupí do dvou nestejně velkých a nestejně mocných táborů... jde o modely vývoje, ve kterých není příliš místa pro střední vrstvy, tedy právě pro ty vrstvy, které... představují oporu sociální demokracie. V ignorování této skutečnosti spočívá třetí chyba sociální demokracie. Sociální stát dosáhl svého vrcholu tehdy, když dokázal žít v symbióze se středními vrstvami... Čtvrtou a možná největší chybou sociální demokracie je, že v této situaci nenápadně rezignuje na svoji hlavní zásadu, tedy na princip solidarity... Solidarita je možná jedině ve společnosti relativně homogenní, kde všichni členové jsou ohrožováni ve srovnatelné míře stejnými riziky. Pokud nechceme být společností těch, kdo se solidarizují ve své bídě a nuzotě, musíme se snažit založit solidaritu na úrovní středních vrstev... Modernizace není lékem na potíže sociálního státu, protože tyto potíže jsou úzce spjaty s poklesem solidarity ve společnosti, zatímco modernizace tuto solidaritu nijak neobnovuje... Paradoxně ovšem podryl své kořeny sám sociální stát, který vydatně přispěl ke dnešní vlně vzedmutého individualismu, na níž se sociální demokraté pokoušejí tak neuměle surfovat..."

Otázkou tedy zůstává, kde mají lidi válcovaní současným vývojem ve společnosti hledat na politické scéně ty, kdo budou jejich zájmy hájit. Odpověď není až tak složitá, i když její realizace se přirozeně zdá v nedohlednu.

Především jde o to, aby i tyto třídy si uvědomily svoje zájmy a pokusily se je co nejjasněji definovat. Asi to nebude až tak složité: Udržení sociálního státu, možnost zaměstnání nebo provozování živností poskytujících prostředky pro důstojný život na úrovni začátku 21. století, přístup ke vzdělání, záruky péče v nemoci a ve stáří, zajištění bezpečnosti, vymahatelnost práva, řešení globálních rizik jako jsou klimatické změny, vyčerpání energetických surovin nebo snahy obnovit závody ve zbrojení.

Dále se nabízí možnost zásadně inovovat zastupitelskou demokracii, a to zavedením výrazných prvků přímé demokracie. Koncept tzv. polopřímé demokracie existuje už relativně dlouho, dokonce existuje podrobný návrh příslušné změny ústavy ČR, ZDE nebo ZDE.

Připouštím, že mé zkušenosti z posledních voleb parlamentních i obecních jsou v tomto ohledu tristní. Přesto se zdá, že bez takto zásadní systémové změny bude účinnost i přitažlivost zastupitelské demokracie stále více upadat.

Otázkou zůstává, jaké historické a společenské děje a procesy povedou k tomu, aby třídní sebeuvědomění a z něj vyplývající definice zájmů nezůstaly jen výsadou některých. Asi se nic jiného nedá dělat, koneckonců na Slovensku máme nepříliš vzdálený aktuální příklad: Praktická zkušenost je nezastupitelná. Jedno, nanejvýš dvě volební období vlády pod taktovkou ODS asi otevřou oči většině. Je to smutné a pro některé sociální skupiny, které lze považovat za nejzranitelnější, to může být až tragické, že se stanou pokusnými králíky slibovaných asociálních experimentů. To staré a "profláknuté" heslo z titulu své úvahy jsem opatřil otazníkem ze dvou důvodů: Aby bylo jasné, že se s ním neztotožňuji, a protože stále vidím naději, že se většina lidí práce aktivizuje a solidarizuje, aníž by bylo nutno nechat vývoj dojít až tak daleko. Ať to však dopadne jakkoli, jedno je jasné: Společnost bude taková, jakou si ji uděláme, nebo jakou dopustíme, aby nám ji udělali ti, kterým to dovolíme. Čím více z nás a čím dříve se k tomuto poznání dopracuje, tím méně práce pak budeme mít při odstraňování následků nezodpovědných experimentů.

                 
Obsah vydání       25. 1. 2007
25. 1. 2007 Americký systém protiraketové obrany "nemá technický význam"
25. 1. 2007 Radarová základna: dezinformace znehodnocují občanskou debatu Štěpán  Kotrba
25. 1. 2007 Čím hůř, tím líp? Jindřich  Kalous
25. 1. 2007 Mocenský boj o kontrolu jaderného programu v Íránu sílí
25. 1. 2007 Základna USA v ČR - a moje vládo, bez váhání, do toho! Oldřich  Průša
25. 1. 2007 Zázrak Tomáš  Koloc
25. 1. 2007 Mlynář: Šok v soudní síni Zdeněk  Jemelík
25. 1. 2007 Americký Senát odmítl Bushův apel o Iráku
25. 1. 2007 V Maďarsku se znovu vyskytl virus ptačí chřipky
25. 1. 2007 Komunismus u firmy Google
24. 1. 2007 Čínská vláda: Počet čínských uživatelů internetu brzo předstihne USA
25. 1. 2007 Deus ex machina(ce) Pavel  Kopecký
25. 1. 2007 Evropská ústava: jak dál? Simone  Radačičová
25. 1. 2007 Vyhodit Američany z ČR trvalo dlouho, návrat může být rychlý a opět smrtelný... Štěpán  Kotrba
24. 1. 2007 Je vůbec nějaká možnost zastavit svévolné jednání vlády?
25. 1. 2007 Islám jako ideologická zbraň v rukou Západu Daniel  Veselý
25. 1. 2007 Vladkové a Kykolkové František  Schilla
25. 1. 2007 Bezdomovci Mytakuje  Oyasin
25. 1. 2007 Indiánské přání pro čtenáře Britských listů Mytakuje  Oyasin
25. 1. 2007 Československá výzbroj byla kvalitní
24. 1. 2007 Ať žijí rakety! Oskar  Krejčí
23. 1. 2007 Americké radary na českém území? Byznys s hloupostí. Luboš  Wišniewski
24. 1. 2007 Byla chyba, že Petr Uhl vystoupil ze SZ Bohumil  Kartous
24. 1. 2007 Čeští politikové žádají o právo na první útok proti jejich zemi, aneb Co se z toho dá vyvodit? Uwe  Ladwig
24. 1. 2007 Zde domov můj! Oldřich  Průša
24. 1. 2007 Budou pacienti vězněni v nemocnicích?
24. 1. 2007 Amerického vojáka do každé domácnosti Tomáš  Gawron
31. 12. 2006 Hospodaření OSBL za prosinec 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce