26. 1. 2007
Česko-rakouské války o jádro pudlaaneb pravdu nemá Dana Kuchtová, ale ani Radko MartínekBývalý ministr místního rozvoje Radko Martínek (ČSSD) se vyjádřil v Právu, že skutečným důvodem neustávajících snah Rakušanek a Rakušanů o uzavření jaderné elektrárny Temelín je to, že nám ji závidí -- poté, co v roce 1980 rozhodly/i v referendu nepatrnou většinou 50,6 %, že svou již dostavěnou jadernou elektrárnu Zwentendorf (co do rozměrů nesrovnatelně menší než JETE) neuvedou do provozu. Nová ministryně školství Dana Kuchtová se naopak v rakouském tisku dala slyšet, že JETE není bezpečná, neboť nesplňuje všechny bezpečnostní standardy podle dohody z Melku, a že by Česká republika měla odstoupit od jaderné energetiky. Kde zůstala pravda? |
Celý spor, vyhrocený až do nedávného bezprecedentního usnesení rakouské Národní rady (parlamentu), jímž ukládá rakouské vládě, aby žalovala Českou republiku za neplnění uvedené dohody, nebezpečně kalí nejen vztahy mezi státy, ale i mezi obyvatelkami a obyvateli Česka a Rakouska. Chcete příklad? Učitel a ochránce přírody z rakouské strany Šumavy mi řekl, že místní děti už si občas místo do blbců (Du Trottel!), nadávají do Čechů (Du Tscheche!). Jejich rodiče a celá společnost si totiž myslí (jak o tom neustále píšou rakouská média), že "Temelín ist Schrott" a že jednou stejně vybouchne jako Černobyl. A vůbec, že ti za Šumavou jsou sto let za opicemi, protože přece jaderná energetika je po Černobylu odepsaná záležitost -- moderní jsou obnovitelné zdroje. A ti zpozdilí Češi to ne a ne pochopit. Na té naší straně Šumavy mají zase navrch jiná média: JETE není žádný šrot, nýbrž nejmodernější v Evropě a přilehlém vesmíru a rakouští sedláci nemají vůbec tušení (když se na tu složitou techniku nezmohou), jaký pokrok jaderná energetika za posledních třicet let udělala, takže se ještě nechají strašit čertem Temelínkem. Naše argumenty neposlouchají a místo dialogu blokují hranice traktory, čímž zvyšují naši podporu jaderné energetice (a just!). Pravda je, že jsem v Rakousku nepotkal nikoho, kdo by nám jadernou energetiku záviděl, a prakticky všichni se JETE opravdu bojí. Temelínská elektrárna však funguje na zcela jiných principech než Černobyl, kde vybuchlo sodíkové chladivo (to v JETE vůbec není), a opakování neuvěřitelné série chyb černobylské obsluhy vylučuje automatika, dodaná známou americkou firmou. Přestože je rakouský strach zcela neodůvodněný (to dokumentovalo i velké množství inspekcí mezinárodních odborníků), je s ním nutno počítat jako s politickou realitou. Rakouští politici jej záměrně posilují. Na vlastní oči jsem viděl čelného sociálně demokratického politika Horních Rakous strašit shromáždění čtyř set Přátel přírody: "To záření je neviditelné a zabíjí!" poté, co jsem mu tři hodiny vysvětloval odbornou i politickou nesmyslnost jeho protičeských argumentů, jimiž nahrával jedině nacionalistovi Haiderovi. Elektrický proud je přece také neviditelný a zabíjí (a před ním pára jakbysmet). Lidé se s ním naučili zacházet -- a s jadernou energetikou už také. Ročně nyní zabíjí elektřina nesrovnatelně víc lidí než jaderné záření -- a chce od ní snad někdo ustoupit? A teď pozor! Také jsem v Rakousku mluvil s řadou odborníků na alternativní energie či životní prostředí. Všichni mi potvrdili: "S Temelínem nemám žádný problém ekologický ani bezpečnostní, ale nesmím to říci veřejně, jinak bych v Rakousku okamžitě skončil." Jak je to tedy? JETE bezpečná je a má vyřešené i potenciální problémy zmíněné v protokolu z Melku (ten není součástí mezinárodního práva, takže žádná soudná vláda podat žalobu nemůže). Byly vyřešeny jinak než v Německu, což neznamená, že hůře. Za to, že nepřevládne falešný pocit sebeuspokojení či dokonce nebezpečná "provozní slepota", můžeme děkovat nejen Daně Drábové a dohledu jejího Úřadu pro jadernou bezpečnost, ale i dlouholeté mediální aktivitě Jihočeských matek či Hnutí Duha. Globální vojenští stratégové už plánují příští války o energii (pročpak asi potřebují USA novou základnu ve střední Evropě?) a za sporem s Rakouskem lze tušit budoucí zisky nadnárodních koncernů: kdo bude komu za dvacet let prodávat nedostatkovou a tedy drahou energii? Před dvěma týdny zavřelo reaktory\Slovensko a rázem se z vývozce stalo dovozcem. Proč našim domácnostem zdražila od Nového roku elektřina, když jí přece máme dost i na vývoz? Jen proto, že mladí dobře placení analytici (někdy také analytičky) omílají v novinách dobře zaplacený nesmysl: "Protože je u nás levnější než v Německu." Neučili je snad na vysoké škole, že cena se řídí i kupní silou obyvatelstva? Učili je však také, že trh se řídí očekáváními. Ergo kladívko, když média budou dost dlouho opakovat, že máme příliš nízké ceny a dá se očekávat jejich vzestup, půjdou časem nahoru nejen ceny energií, ale hlavně akcií energetických gigantů. Akcie ČEZ stály před pár lety stovku, letos už skoro tisíc Kč. Takže odkud brát energii a nekrást? Šetřit určitě, energetická náročnost českého průmyslu i domácnosti je nejméně dvojnásobná ve srovnání s vyspělejšími státy. Chvíli to bude trvat, musí se změnit technologie a obrovské peníze spolkne jen zateplení všech domů... Obnovitelné zdroje? Taky, zatím jsme někde u podílu pod 4 % na celkové spotřebě a už v roce 2010 jej musíme zvýšit na 8 procent. Hlavně biomasou (na její pěstování a dopravu se ovšem nějaká nafta také spotřebuje), sluncem (zatím příšerně drahé) a větrem (mně ty vrtule nevadí, ale zastupitelstvo Plzeňského kraje již "moudře" rozhodlo, že v kraji nechce mít ani jednu). Velké přehrady už nepostavíme a celou energetiku na obnovitelných zdrojích taky ne. Fosilní paliva (uhlí, ropa, plyn) jsou nejhorší ze všeho: do atmosféry uvolňují oxid uhličitý a tím ji oteplují. Loňská Sternova studie ukázala, že tyto emise musíme do roku 2020 snížit nejméně o 30 %, jinak nejenže od moří vyženeme 300 miliónů lidí (a dost z nich zkusí jít bydlet k nám), ale výrazně snížíme i hospodářský růst čili vlastní blahobyt. Takže životně důležitým úkolem je omezit spalování fosilních paliv (včetně benzínu a nafty v dopravě). Omylem evropských (i našich) Zelených je, že považují jadernou energetiku za neobnovitelný zdroj. Ano, uran jednou dojde. To se však týká jen té její současné podoby -- štěpení jader atomů obohaceného uranu. Když se víc investuje do výzkumu místo do zbrojení a válek, budeme moci vyrábět energii slučováním jader atomů těžké vody na hélium -- přesně jako to umí naše Slunce a většina hvězd. Vody je na Zemi dost a vzniklé hélium není radioaktivní ve srovnání s produkty štěpení uranu. Ještě jím můžeme plnit vzducholodi a ušetřit tak další energii oproti dnešní letecké dopravě (ta potřebuje na přepravu osoby nebo jednotky nákladu padesátinásobek toho, co elektrický vlak). Současnou jadernou energetiku tedy potřebujeme, abychom nemuseli spalovat uhlí. Pro příštích cca padesát let bude představovat přechodný zdroj k fúzní výrobě energie z vody. Řada států už buduje či plánuje nové moderní reaktory. Asi to čeká i Rakousko, ale raději to přes hranici nekřičte moc nahlas. Nezapomněli jsme na něco? No jistě, co s odpady? "Vy byste si nad jejich úložištěm přece taky nepostavili barák!" A proč ne, říkám já. Radioaktivní odpad z kontejnerů ven nezáří, přesněji řečeno září mnohem méně než je přirozené pozadí, tj. záření z hornin a z kosmu. Bude uložen 600 metrů pod zemí, i když k úplnému odstínění i nejtvrdšího neutronového záření stačí pár metrů. Že tam bude mnoho tisíc let a nikdo neví, co se pak může stát? Bude tam přece pod dohledem lidí u přístrojů, které by ihned signalizovaly i nejmenší zvýšení záření, a pak by bylo dost času závadu opravit. A stačí si představit technický pokrok za pár let, natož za desetitisíce, aby bylo jasné, že na lidstvo číhají úplně jiná nebezpečí. Odpadem není proč strašit -- můžeme nad ním klidně bydlet a ještě si vodit exkurze. Svým ani ostatním dětem ale nepřeji globální klimatickou a sociální katastrofu -- a těm můžeme předejít i s pomocí rozumného využívání jaderné energetiky. RNDr. Miroslav Prokeš je fyzik, externí redaktor agentury GITa a viceprezident Mezinárodních přátel přírody. |