Je horko. Horko není příliš příznivé pro řadu činností, vyžadujících koncentraci a jistou spiritualitu, takže dodnes nechápu, jak v jižních zemích mohli umělci v létě vůbec pracovat. Nicméně: filozofie jižních myslitelů jako třeba Unamuno je mnohem depresivnější, souboje o čest častější, vraždy ze žárlivosti taky, na jihu vznikl žánr tragédie (no, ty ostatní taky), vendeta, upalování kacířů a celá řada dalších expresivních, romantických, vášnivých a nebezpečných aktivit. Jestliže se změní klima, můžeme se my Čechové patrně těšit i na změnu národní povahy, budeme výbušní, bojovní, hrdí, konfliktní a tak dále... a já se odstěhuju do studené v té době Itálie.

Pozoruhodnou konfrontaci umožnila LFŠ v Uherském Hradišti tím, když ve čtvrtek večer promítla klasický Tarkovského film Stalker, (1979) (jeden mladý muž se přiznal, že se o Tarkovském dozvěděl teprve ve středu) a v pátek odpoledne vizuálně výrazné filmy amerického režiséra Godfreyho Regia Powaqqatsi (1988) a Anima Mundi (1991). Divák si hned ozřejmil, jak ani po více než pětadvaceti letech Tarkovského Stalker neztratil aktuálnost,hloubku a napětí a jak povrchní jsou proti tomu na první pohled obdobným způsobem natočené filmy amerického režiséra Godfreyho Regia.

Jan Čulík ve se svém článku "Regio a Tarkovskij" pokouší sdělit čtenářům svůj zážitek z konfrontace děl dvou filmových režisérů - Andreje Tarkovského a Godfreye Reggia, jejichž filmy shlédl na na letošní LFŠ. O tazkou je, zda filmy těchto tvůrců stavět vedle sebe a snažit se hodnotit, který z nich je hlubší, jak se autor pokoušel. Ostatně jakým způsobem se dá "hloubka" filmového díla měřit a co tímto termínem recenzent vůbec zamyslel, neboť i když se ono slovo v článku spolu s "plytkosti" vyskytuje velmi často, chybí však jakákoliv definice oněch termínu, jež by velmi pomohla v konfrontaci zmiňovaných režisérů, míní Jan Krtička.

.

Ve školním roce 1995-1996 byl na stáži na Glasgow University dnešní zahraniční reportér Mladé fronty Dnes Jan Rybář. Někdy koncem jara 1996 za mnou přišel na tamější katedru slovanských studií: "Viděl jsi ten časopis, nějaký "Pes", který začal na internetu vydávat Ondřej Neff?" Skutečně Ondřej Neff začal v květnu 1996 vydávat svůj internetový deník, Neviditelného psa píše Jan Čulík:

Přihlásil jsem se mu mailem, že bych mu občas do časopisu něčím přispěl. Ondřej Neff si zřejmě myslel, že jsem nějaký student, dočasně v Británii a že budu psát turistické causerie z této ostrovní země, a tak dal mé rubrice ve svém časopise název Britské listy. Měl jsem v úmyslu psát něco jiného. Časopis se vyvinul v internetové médium, které se systematicky po dobu celých deseti let snažilo konfrontovat vidění světa v Čechách s viděním světa na Západě. Začal jsem vydávat Britské listy, protože jsem měl zkušenost života z obou zemí, Velké Británie i České republiky, v níž pobývám zároveň skoro stejnou dobu, a v Čechách pracuji k tomu ještě jako novinář, a viděl jsem, že zkušenosti a zvyklosti západního, především anglosaského světa, do českého prostředí vůbec nepronikají, navzdory tomu, jak blízko jsou si západní a středoevropská civilizace. Některá témata, která Britské listy za deset let své existence přinesla do českého prostředí, mnohdy dlouho před tím, než se jimi začal zabývat český tisk. Míváme předstih tak dva roky, někdy i pět let. Nejnověji se to stalo v kauze americké raketové základny v České republice, o níž Britské listy poprvé informovaly v červenci 2004.

Britské listy is a Czech language cultural and political daily, founded in July 1996. The first issue came out on 29th July, 1996.

ZDE

ZDE ZDE ZDE

Zde naleznete jako příspěvek k desetiletému výročí kompletní archiv Britských listů z doby, kdy byly součástí Neviditelného psa do doby než začal fungovat aktuální redakční systém. Součástí těchto odkazů je i aktualizovaný seznam témat a věcných souhrnů.

Pokud nebude fungovat některý odkaz, který směřuje mimo Britské listy, nedá se nic dělat. Internet se proměňuje každým okamžikem. Pokud nebudou fungovat odkazy do Neviditelného psa, směřujte dotazy na Ondřeje Neffa. Pokud nebude existovat některý z odkazů uvnitř systému Britských listů, zašlete url a popis neexistujícího odkazu na adresu stepan@kotrba.cz. Pokusíme se opravit případné chyby.

VSTUP DO ARCHIVU

Martina Kociánová ve středu večer zaperlila na úvod jí uváděných zpráv na Primě slovy: "...jsem ráda, že vás vidím".

Buď jde o nějakou novou technologii, o kterou by se měl zajímat úřad chránící naše soukromí nebo šlo o vidiny z tepla.

Přání dalších úspěšných deseti let redakci Britských listů, hezkého weekendu čtenářům a méně tepla paní moderátorce a všem ostatním.

Zkuste myslet na něco jiného, než na vedro.

Z Polska nepřicházejí zrovna často zajímavé filmy, avšak snímek Felikse Falka Exekutor (Komornik, 2005), který se ve středu promítal na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, určitě stojí za zmínku. Je to studie člověka, který se stane obětí aplikace přehnané ideologie, jak řekl v úvodu k filmu sám polský režisér, který varoval před podléháním ideologickým schématům, "ať je to v Afghánistánu, v Iráku, v USA, v Polsku nebo v České republice".

V úterý odpoledne se v malém sále uherskohradišťské Reduty promítaly dva dokumentární filmy "svérázné dokumentaristky" (jak ji charakterizuje program LFŠ; nevím, co je na ní svérázného) Kristiny Vlachové. První z nich, Cesta naděje (Slovensko, 2005, 28 minut) se zabýval příběhem židů, jimž se podařilo uniknout za druhé světové války z Medzilaborců, kde jich žilo hodně, do Švýcarska, některým z nich ve vozech s uhlím, které odtamtud po železnici jezdily po určitou dobu do Švýcarska. Druhý z nich (Dračí setba ČR 2006, 56 minut) se podle mě nepříliš úspěšně pokusil dnešní veřejnosti, v úplně změněné situaci, sdělit něco o osudu nespravedlivě vězněných a týraných osob za komunistického režimu v padesátých letech, především v táborech nedaleko Příbrami.

Filmy Kristiny Vlachové jsou podivným způsobem neuspokojující.

Reakce na článek Jana Čulíka "Antikomunistická mše".

Podrobnil jste režisérku paní Kristinu Vlachovou a její film Dračí setba velice ostré kritice a to jak na profesionální, tak i na ideové úrovni. Z expozice Vaší reportáže však vyplývá ještě jedna rovina a to je rovina osobní, která se prolíná celým článkem, od začátku až do konce, píše čtenář Ivan Biel:

Současná povolební situace je daleko víc zrcadlem chatrného stavu českých sdělovacích prostředků než politického boje mezi ČSSD a ODS. Sdělovací prostředky totiž ignorují skutečnost, že nejde o střet dvou politiků, ale o prosazení odlišných programů, z nichž ten, navrhovaný ODS, může nevratně posunout společnost tam, kde její většina ani být nechce.

České sdělovací prostředky -- alespoň ty běžně dostupné přes internet - se vyhýbají analýze dané situace. Podívejme se na dvě oblasti v nichž je tento trend obzvláště patrný.

Když jsem koncem června odjížděl na dvoutýdenní dovolenou v zahraničí, představoval jsem si, že po návratu budeme mít novou vládu. Téměř dva týdny jsem zase doma a vše je při starém. Pověřený -- nepověřený kandidát na premiéra Mirek Topolánek vymýšlí - co mu jeho síly a intelekt stačí - nové a nové triky, kterými chce dosáhnout nemožné: aby ČSSD posvětila jeho budoucí vládnutí i s rovnou daní, zdravotnickou reformou založenou na preferenci soukromého sektoru, obratem ve vztahu k Evropské unii a dalšími perlami z tvůrčí dílny Modré šance. Dokonce se i podepsal na "desatero sociální demokracie" -- soubor obecných předvolebních frází, které by mohl podpořit skutečně každý občan této republiky bez ohledu na politickou orientaci. Je to jako bychom prohlásili, že základem naší budoucí vládní politiky bude demokracie.

Doplnění k článku Bohumila Kartouse "Vepřová se šesti":

Zpráva z Rady ČT o sledovanosti a spokojenosti diváků - pouze na Bloku, jinam se nehodila ZDE

ČRo Digital o digitalizaci a ČT ZDE, píše Filip Rožánek.

Libanonské pobřeží Středozemního moře v délce 50 až 100 kilometrů je ohroženo ekologickou katastrofou v důsledku náletů Izraele na několik skladů ropy a ropných produktů v Libanonu. Podle libanonského ministerstva životního prostředí jen ze skladu v Džamhúru (cca 30 km jižně od Bejrútu) uniklo do moře nejméně 10 tisíc tun ropy. Pokud nebudou bombardované sklady opraveny, může prý do moře uniknout dalších 10 až 30 tisíc tun ropných látek.

Libanonská vláda na základě průzkumu provedeného experty ministerstva životního prostředí považuje situaci za velmi vážnou a požádala o pomoc s likvidací škod vlády Jordánska a Kuvajtu. Ten má bohaté zkušeností s řešením podobných ekologických škod, neboť okupační vojska iráckého diktátora Husajna počátkem 90. let záměrně zapálila kuvajtská ropná pole a vyhodila do vzduchu místní ropovody a ropné zásobníky. Libanon se ve věci zamoření pobřeží ropnými látkami obrátil také na UNEP - program OSN pro životní prostředí.

Kromě zásobníků ropy poškodilo izraelské bombardování také stovky lodí kotvících v libanonských přístavech. I z poškozených lodí unikají ropné látky a zamořují pobřežní ekosystémy. Podle předběžných odhadů odborníků bude negativní dopad ropného znečištění na pobřežní ekosystémy dlouhodobý. To bude patrně znamenat i vážné ekonomické a sociální dopady, neboť bude výrazně postižen jak místní rybolov, tak i libanonský cestovní ruch.

Reakce na článek Roberta Čásenského "Základna USA: Politici by měli odvážně říci ano"

No to je pěkné! Více než 80% obyvatelstva je proti, tak "odvážně ano". Pane šéfredaktore, nepřipadá vám to, co jste napsal, ani trochu protidemokratické? Já jsem zarytý odpůrce jakýchkoliv cizích základen na našem území, přesto neříkám ne. Říkám referendum, každé jiné řešení je nedemokratické. Budeme prostě čtenářům donekonečna opakovat základna, základna, základna.... až jim vymyjem mozek? Tak jako za časů nedávno minulých se opakovalo neustále, že SSSR je náš hodný bratr, dokola a dokola, dokud tomu 80% obyvatel neuvěřilo.

Dovolte mi ještě jeden dotaz: Už jsem k vám (iDnes) poslal několik článků a nebyly nijak radikální, jen o tom, že by se mělo dát lidem více možnosti rozhodovat o své zemi - a nic, nedostal jsem ani vyrozuměni, proč je právě můj názor nežádoucí. Podle jakých kritérií se názory dělí na vhodné a nevhodné. A kdo o tom rozhoduje?

Jen pro informaci, šlo například o tento článek.

Domnívám se, že není nijak protiprávní ani urážející. Přiznávám, že není slučitelný s názory současné moci. Je toto ten důvod?

Obávám se, že v této zemi panuje opět totalita. Ano, totalita, i když trochu jiná než dřív. Dnes můžu klidně říct, že ministr XXX je vůl a nic se mi nestane. Ale když mám jiný názor jsem prostě ignorován. 55% občanů má závažné námitky k našemu členství v EU, 70% nesouhlasí s naší účastí na křižáckých výpravách pana Bushe, 83% nesouhlasí se základnou. Jejich názory jsou ignorovány. Proč se nepíše o referendech, o tom že Izrael používá zakázané zbraně? Hrozí vám za to nějaký postih?

Na čtvrtečním zasedání Generální rady členové Světové obchodní organizace vzali na vědomí přerušení mnohostranných obchodních jednání, aniž by se dohodli na termínu jejich obnovení.

Když jsem si přečetl reakci pana Prokeše na můj poslední článek v Britských listech, řekl jsem si, že by bylo možná užitečné toto téma trochu rozšířit. Zločiny spáchané v Pobaltí na Židech nacisty a místními fašisty jsou dobře známé a zdokumentované. Svým textem jsem je pochopitelně ani v nejmenším nezpochybnil. Je ale na místě otázka, proč nikde jinde v okupované Evropě nevstupovalo do německých služeb tolik ochotných spolupracovníků, jako právě na teritoriu Sovětského svazu a v pobaltských republikách. Historici uvádějí přibližně tři miliony osob.

Marketingoví mágové se v těchto týdnech pokoušejí co nejlépe prodat Senát, slavící desáté výročí ustavení. Valdštejnskou zahradu rozeznívá jeden koncert za druhým, pátrá se v minulosti Albrechta z Valdštejna, pravicoví senátoři hýří bombastickými (co na tom, že nereálnými) nápady na řešení sněmovního patu. Přitom na podzim se Senát ocitne v záři reflektorů tou nejpřirozenější cestou.

Volby, jež nás čekají v říjnu, budou patřit v dějinách horní parlamentní komory k nejzásadnějším. Odehrají se (když půjdou rozhovory hladce) brzy po rozuzlení komplikované situace okolo utváření nové vlády a patrně budou ovlivněny úvahami o předčasných sněmovních volbách a úpravě volebního systému. Všichni v nich budou zápasit se všemi, ale paralelně budou pošilhávat po roztodivných spojenectvích - zejména pravicových proti levicovým či velkých proti malým.

Krásná literatura, tato nemizející paměť lidského rodu a šlechtitelka estetického a etického v jedinci i v generacích, prošla a prochází údobím, které je tu historicky poprvé: konec světového socialistického experimentu politicko-ekonomického a obnova - v planetárním měřítku bytnějící převaha - parlamentní demokracie a mechanismů tržního hospodářství. V něm ovšem i literatura sama je zbožím.

Šéfredaktor nejčtenějšího deníku DNES se ve svém komentáři dopouští několika nepřesností a manipulací. Vezmu je popořadě.

V současnosti staví Izrael velký zajatecký tábor a povolává velké množství rezervistů do armády. Oboje jsou znaky, že Izrael a USA počítají s několika měsíců trvající kampaní. Jejich zájmy může zmařit pouze silný odpor Hizballáhu a celého libanonského lidu a mezinárodní protiválečné hnutí.

Co je vlastně ve hře? Občané celé České republiky, ať už přímí sousedé případné základny nebo lidé ze vzdálenějších oblastí, nechtějí podporovat arogantní válečnou politiku Spojených států amerických a jednoznačně odmítají výstavbu protiraketové základny.

Je nám totiž jasné, že tyto základny namísto k potřebné globální spolupráci za odvrácení válečného a ekologického ohrožení či za boj proti chudobě povedou pouze k dalšímu zvýšení zbrojení a ke vzrůstu mezinárodních konfliktů.

Vláda ČR, s využitím nepravdivé a zkreslující mediální propagandy, ale systematicky rozhodnutí lidí ignoruje. Tisk s nebývalou intenzitou zpochybňuje a zesměšňuje rozhodnutí většiny a o donedávna opěvovaných "moudrých voličích" hovoří jako o nesvéprávných hlupácích, jako o tlupě blbců, v jejichž mozkové kapacitě není schopnost rozhodnout o tak "odborné" otázce, jako je ano či ne válkám.

Prohlášení představitelů vlád nejsilnějších světových ekonomik u příležitosti summitu G8 v Petrohradě, ze kterého bylo možno usuzovat na jejich zájem, vůli a připravenosti k uzavření kola jednání ve WTO do konce roku 2006, vyvolalo v polovině července zvýšený zájem o Světovou obchodní organizaci. WTO se však na přední stránky tisku dostala zejména tento týden po návrhu jejího generálního ředitele Pascala Lamyho na přerušení jednání celého kola.

V Petrohradě se všichni zúčastnění, a to včetně přizvaných představitelů rozvojových zemí, shodli, že je nutno dospět téměř okamžitě ke kompromisnímu řešení pro nejdůležitější otázky. Po postupném oklešťování rozsahu jednání od neúspěšné konference ministrů v Mexiku se jedná o tři oblasti další liberalizace obchodu, a to o uvolnění přístupu na trh se zemědělskými a průmyslovými výrobky a o snížení podpor do zemědělství.

Liberalizace světového obchodu a WTO TÉMA BL

Ředitel ČT Janeček údajně dostane odměnu 500 tisíc Kč. Zprávu o tom, že "radní detailně projednávali hospodaření veřejnoprávní televize za loňský rok a diváckou sledovanost", na základě čehož odměna Janečkovi patří, přinesl například server Novinky.cz. To je určitě v pořádku, protože ústy samotného pana ředitele je "Česká televize je sebevědomá, konsolidovaná instituce, která se může opřít o solidní zájem diváků."

Pravděpodobnost, že obyvatel Izraele bude v současné válečné situaci zabit nebo zraněn raketou hnutí Hamás, je mnohonásobně menší, než případná jeho smrt po zásahu bleskem -- tvrdí francouzské internetové stránky EuroPalestine, obsluhované radikálními stoupenci palestinské státnosti.

Přehnané? Cynické? Snad. Ale nejspíš stejně cynické je mluvit o "boji proti teroristům" nad troskami jižního Bejrútu, které takřka evokují Varšavu nebo Drážďany za druhé světové války.

Autor je komentátorem deníku Právo

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.