Ty současné trosky rovněž dokládají zcela jiný "poměr sil" mezi blesky a střelami z izraelských děl a "efšestnáctek". A prověřují "objektivní a vyváženou" žurnalistiku Západu. Jak tohle, bože, vyvážit?

Snadno, pokud si osvojíme správná pravidla, zásady, postupy. A správné termíny, které již nezávislé internetové zdroje popsaly v dlouhých seznamech paradoxů. Shrneme-li ty nejpodstatnější do tří čtyř "lekcí", jde o docela lehké školení, jak stvořené pro samouky s očima i ušima otevřenýma. Hlavně vůči oficiálním médiím...

Lekce první: na Blízkém východě jsou to vždy Arabové, kteří útočí a je to vždy Izrael, který se brání. To se nazývá odveta. Arabové, Palestinci a Libanonci nemají právo -- přece nikdo, k čertu, nemá právo -- zabíjet civilisty druhé strany. To se jmenuje terorismus. Ale Izrael má právo zabíjet arabské civilisty, protože jde o součást legitimní obrany. Když Izrael -- jako nyní -- zabíjí civilistů příliš mnoho, je západními mocnostmi vyzýván ke zdrženlivosti. To se zove reakce mezinárodního společenství. Tolik základ každého správného popisu každé blízkovýchodní krize. Avšak nestačí.

Lekce druhá: Palestinci a Libanonci nemají právo zajmout -- nutno vždy říkat unést -- izraelské vojáky, i když počet takto unesených nepřesahuje 3 (slovy: tři). A i když se tak v případě, kvůli němuž údajně vypukla současná válka, stalo -- podle tvrzení libanonské policie -- na území Libanonu (což izraelské úřady důrazně popírají). Avšak Izraelci mají právo zadržet libovolný počet Palestinců. V současné době je jich zhruba 10000, z toho 300 nezletilých. Nemusí jim být žádná individuální vina prokázána; postačí je nazvat teroristy, případně potenciálními teroristy.

A dál: kdokoliv řekne Hizballáh, musí hned připojit -- podporovaný Sýrií a Iránem. Ale zazní-li Izrael, je podobný dodatek -- podporovaný Spojenými státy a Evropou -- hrubě neprofesionální; taková formulace vyvažujícího novináře by mohla vyvolat dojem, že konflikt je snad nevyvážený. Že si David a Goliáš vyměnili strany. A že ten drzý prcek s prakem stojí teď na straně Filištínů, Pelištejců...

Některé zásady snad není nutno hlasitě připomínat a svolávat kvůli nim adepty vyváženosti na zvláštní letní soustředění. Sami od sebe už dávno vědí, co je třeba: nikdy nemluvit o okupovaných územích, o porušování mezinárodního práva, o Ženevských konvencích a válečných zločinech. Mohl by to být důkaz, že na jedné straně bezvýhradně stojí a druhé zcela záměrně nasazují psí hlavu. A nikdo nikdy neví, odkud se vynoří plíseň antisemitismu, jejž nutno vymýtit.

Odměnou za dobré zvládnutí řemesla a za šťastné proplutí jeho úskalími bývá všeobecné uznání za střízlivý pohled na tak rozčilující oblast a dění. Co na tom, že se tak ono teritorium a jeho nynější krize očím uznalých diváků, čtenářů a posluchačů spíše vzdalují? Stejně tak daleko -- a ještě mnohem dál -- je mír a spravedlnost na Blízkém východě.