Lhůta pro nalezení kompromisu byla vymezena jedním měsícem, což by bývalo znamenalo prodloužit červencový termín stanovený konferencí ministrů v Hongkongu v roce 2005 do 17. srpna.

Intenzivní jednání skupiny G6 (USA, EU, Japonsko, Indie, Brazílie, Austrálie) byla naplánována na 23.-24. 7. a na 28.-29. 7. Ale již po prvním zasednutí k jednacímu stolu bylo zřejmé, že k dohodě v takto krátce určeném časovém období nedojde. Jednání zkolabovala na otázkách liberalizace zemědělského obchodu, a to zejména na neústupnosti USA zavázat se k podstatnému snížení podpor do zemědělství, což vyžadovaly zejména rozvojové země, ale bylo to zájmem také EU z důvodů nastavení rovnějších podmínek konkurence. Diskuse k liberalizaci trhu s průmyslovými výrobky ani otevřena nebyla, protože bylo zřejmé, že v této oblasti nemůže dojít k vyvážení neshody v liberalizaci zemědělského obchodu.

Generální ředitel WTO následně po tomto neúspěšném pokusu o dodržení maximálně posunutého časového harmonogramu jednání, který ještě dával naději na skončení kola obchodních jednání v tomto roce, svolal vedoucí delegací členských států. Informoval je o negativním vývoji jednání a o svém záměru navrhnout dne 27. 7. Generální radě - jako nejvyššímu orgánu WTO mezi konferencemi -- přerušení veškerých jednání a práce negociačních orgánů. Podle jeho názoru nastal čas na sebereflexi členů na jejich domácí půdě. Všichni členové reagovali na toto sdělení zklamáním a došlo i na nepřímé i přímé obviňování Spojených států z neúspěchu zaviněnému jejich neústupností.

Co může znamenat návrh generálního ředitele, bude-li schválen? Dohady o časovém rozsahu přerušení se různí, objevují se úvahy o měsících a letech. Osobně se domnívám, že čas na vzpamatování bude v rozmezí jednoho roku, neboť příští rok se opět bude konat konference ministrů členských států WTO. Právě konference bude vhodnou příležitosti, aby se členové dohodli na pokusu dokončit negociační kolo a na návratu k jednáním. V té době už také bude jasné, zda prezidentu USA bude prodloužena jeho pravomoc ke sjednávání obchodních dohod, tzv. Trade Promotion Authority neboli fast track. Tato pravomoc spočívá v tom, že prezident je oprávněn sjednat obchodní dohody a Kongres je při jejich projednávání může odmítnout nebo schválit, avšak nemá možnost do nich zasahovat. Současný fast track byl prezidentu prodloužen v roce 2005 do poloviny roku 2007. Podle současných předpovědí je možnost dalšího prodloužení málo pravděpodobná, avšak nevylučuje se, že fast track může obdržet následník G. Bushe. Podle toho si ministři také budou moci jasně určit nové postupné termíny k dokončení kola.

Přerušení ovšem neznamená zmrazení jednání a jejich "rozmrazení" v nynějším stavu. V budoucnu bude pravděpodobně obtížné navázat na dílčí výsledky, kterých bylo prozatím dosaženo, a spoléhat se na ústupky, které byli někteří členové nyní ochotni realizovat. V jednáních WTO platí princip jednotného závazku, to znamená, že dokud není dohodnuto vše, není v zásadě dohodnuto nic. Tím spíše to bude platit po přerušení jednání, neboť dojde i ke změnám v ekonomické situaci členů a ke změnám jejich zájmů. Vývozci a dovozci zboží a služeb, kteří netrpělivě očekávali výsledky jednání o liberalizaci, budou muset hledat náhradní cesty uplatnění se na světových trzích. Stejně tak vlády členů WTO, jejichž cílem je prosadit zájem svého průmyslu, mohou podniknout kroky k uvolnění třetích trhů jinými cestami, například sjednáním regionálních obchodních uspořádání.

Posune se také vpřed realizace současných jednostranných liberalizačních kroků vlád, které by bývaly mohly být "započítány" do mnohostranných závazků, což se může stát problémem při jejich již dlouhodobém uplatňování v době znovuzahájení jednání (např. reforma společné zemědělské politiky EU se může dostat do své finální fáze). Mohou se také zcela ztratit již sjednané části negociačního kola. Patří k nim například pravidla pro transparentnost regionálních obchodních dohod, která byla sjednána negociační skupinou a měla být po schválení Výborem pro obchodní jednání uplatňována prozatímně. Avšak zasedání Výboru pro obchodní jednání bylo v tomto týdnu jeho předsedou, generálním ředitelem WTO, zrušeno, takže dohoda negociační skupiny nebyla členy potvrzena. Otázkou také je, co se stane s již dohodnutým doporučením k pomoci pro rozvojové země, tzv. aid for trade.

Světová obchodní organizace sice přerušením jednání neztratí svůj smysl, neboť "spravuje" řadu dohod a platných pravidel obchodu a je místem řešení obchodní sporů plynoucích z porušení těchto pravidel, avšak její práce rozhodně nebude obrázkem vysokého nasazení členů tak jako doposud. Předpokládám však, že v některých oblastech budou pokračovat alespoň diskuse na základě současného stavu vyjednávání, a to zejména v částech souvisejících s problémy rozvojových zemí. Jedná se především o tzv. implementační témata, ve kterých se jedná o řešení problémů rozvojových zemí spojených s implementací dohod WTO a z této implementace vyplývajících. Z hlediska České republiky bude zajímavé sledovat, zda -- pokud ovšem diskuse bude skutečně pokračovat -- bude do implementačních témat zahrnuta otázka zvýšené ochrany zeměpisných označení. Toto téma bylo vládou ČR v přípravě na konferenci v Hongkongu určeno jako jedno z prioritních, je centrem zájmu i Evropské komise, avšak prozatím se v něm nepodařilo dojít k jakýmkoli kompromisům z důvodu velmi silného odporu některých zemí "nového" světa. Ve WTO se pravděpodobně také rozvine diskuse k pomoci rozvojovým a nejméně rozvinutým zemím, a to včetně pomoci vývozcům bavlny, a k prozatímnímu uplatňování bezcelního a bezkvótového přístupu výrobků z rozvojových zemí na trhy vyspělých států.

Rozvojové země, které budou bezpochyby připomínat slovo rozvojový v názvu kola obchodních jednání, také pravděpodobně budou mít zájem pokračovat v diskusi k rozvojovým aspektům jednotlivých oblastí liberalizace, především v zemědělství a v obchodu s průmyslovými výrobky. Domnívám se, že taková diskuse by nenapomohla posunu vpřed, neboť rozvojové elementy jsou tak silně provázány s dalšími částmi jednání uvnitř oblastí, že je nelze řešit odděleně bez vzájemných souvislostí.

Prozatím tedy zůstává další vývoj jednání otazníkem a předmětem dohadů. I když světové tiskové agentury předpokládají, že záměr generálního ředitele je vlastně již potvrzením přerušení jednání, je nutno vyčkat na zasedání Generální rady. Ve WTO totiž nerozhoduje sekretariát ani generální ředitel, ale pouze členové, a to ve většině případů konsensem. Teoreticky by tedy stačil jeden člen, který by s návrhem nesouhlasil a jednání by -- ovšem pravděpodobně pouze teoreticky a procedurálně -- pokračovala.

Autorka spolupracuje s Katedrou mezinárodního obchodu Vysoké školy ekonomické v Praze