Od pondělka 24. července, kdy generální ředitel WTO Pascal Lamy navrhl přerušení jednání, již téměř vyprchal šok, který toto oznámení způsobilo. Na zasedání Generální rady sice členové vyjadřovali své zklamání a rozčarování nad situací, do které se dostalo kolo negociací prioritně zaměřené na vyšší míru zapojení rozvojových zemí do mezinárodního obchodu, avšak volili velmi diplomatická slova a snažili se uvažovat o spíše o budoucnosti než analyzovat příčiny. Hledání viníků neúspěchu ve skupině G 6 (USA, EU, Austrálie, Brazílie, Japonsko, Indie) se objevovalo spíše výjimečně.

Prohlášení k situaci se téměř zcela zdrželi vyspělé země s výjimkou Švýcarska a Norska. Rozvojové země ve svých stanoviscích ohledně obnovení jednání nebyly jednotné --některé pokládají za nezbytné zahájit jednání okamžitě po skončení letní přestávky, jiné až tehdy, kdy bude prokazatelné, že došlo ke změně situace a že je možno kolo jednání úspěšně uzavřít. Jednotně se nevyjadřovaly ani k myšlence, že by bylo možno pokračovat v jednáních alespoň v některých oblastech, zatímco by ostatní byly odloženy do pozice vyčkávání. Převládal však názor, že je nutno dodržet závazky z konference z Hongkongu týkající se nejméně rozvinutých zemí, zejména ohledně rozvojové pomoci a bezcelního a bezkvótového přístupu zboží z těchto zemí na trhy vyspělých zemí. Pokračovat by také měly aktivity v rámci tzv. aid for trade, stejně tak konzultace k implementačním tématům.

Generální rada v závěru nerozhodla o dalším postupu, ani o termínu, kdy by bylo vhodné znovu posoudit míru zablokování jednání. Všechna prohlášení, včetně stanoviska generálního ředitele, které bylo v zásadě opakováním jeho vyjádření z 24. července, vzala Rada pouze na vědomí. Lze však předpokládat, že někteří členové navrhnou, aby se situací v jednáních zabývalo první zasedání Generální rady, které bude svoláno na podzim tohoto roku.

Autorka spolupracuje s Katedrou mezinárodního obchodu Vysoké školy ekonomické