Cituje Yagila Levyho z Ben Gurionovy univerzity, podle nějž výjimečný stav v Izraeli "způsobil paralýzu nezávislého myšlení", ministra vědy za Stranu práce Ophira Pines-Paze, který upozorňuje, že původní válečný plán vůbec nepočítal s nutností vést pozemní operace, nebo bývalého šéfa Mossadu Danyho Yatoma, jenž je přesvědčen o marnosti snahy vojensky zničit Hizballáh. Míra vojenské připravenosti Hizballáhu podle Gorenberga Izraelce překvapila - což ukazují i zprávy řady serverů zabývajících se bezpečnostní problematikou.  K poškození izraelské raketové korvety Hanit nedaleko Bejrútu došlo údajně po zásahu íránskou protilodní střelou Noor odvozenou od čínské C-802 Silkworm. Podle Defence Update šlo dokonce o koordinovaný útok dvou střel, jedné čínské radiolokační C-802 a druhé íránské C-701 s televizním navedením letící těsně nad hladinou, jenž měl maximalizovat šanci na průnik obrannými systémy cíle. Hanit byl prý zasažen menší íránskou střelou. Málokdo čekal, že Hizballáh disponuje protilodními střelami - a ještě méně  lidí si myslelo, že je schopen použít jich popsaným způsobem. Haaretz ovšem uvádí, že podle výsledků vyšetřování provedeného samotným izraelským námořnictvem selhaly jak zpravodajské složky, tak osádka plavidla, jejíž čtyři členové při útoku zahynuli. Zatímco většina námořníků večeřela, obranné systémy nebyly prý vůbec aktivovány. Verze popsaná Haaretzem se od verze Defence Update významně liší a nehovoří o současném útoku dvou raket na jeden cíl.

Selhání římské konference 26. července poskytlo Izraeli čas k pokračování ofenzívy. Namísto původně plánovaného pozemního útoku na město Tyr se však chystá rozšíření náletů, patrně také s ohledem na průběh bojů o Bent Jbeil. Cílem se nepochybně (kromě vojenské infrastruktury) opět stanou komunikace a dopravní prostředky, protože jediný alespoň teoreticky myslitelný způsob, jak oslabit nečekaně velkou bojeschopnost Hizballáhu, je odříznout jih Libanonu od přísunu zásob. Izraelci přitom kvůli snahám Hizballáhu maskovat svá zásobovací vozidla nebudou schopni náležitě identifikovat vojenské cíle a dá se očekávat, že dosavadní útoky na sanitky či konvoje s humanitární pomocí se budou opakovat, nebo jich dokonce ještě přibude.  

Těžko hodnotit americké zprávy, podle nichž zásoby zbraní a munice pro Hizballáh nyní přicházejí z Íránu přes syrské území. Jisté ovšem je, že před zahájením bojů tomu tak bylo po celá léta a pokud se boje protáhnou, Sýrie nakonec zůstane jedinou myslitelnou zásobovací základnou šíitských milicí. Ani ty nejsilnější nálety by pak nebyly s to v členitém terénu zásobování Hizballáhu úplně zabránit, přičemž rozsah pozemních bojů není zatím příliš velký a spotřeba zásob v bojích tedy na libanonské straně nebude dosahovat amerických nebo izraelských standardů vynucujících si logistickou doktrínu "nepřetržitého proudu". Jinak řečeno: Boje mohou za současných okolností pokračovat velmi dlouho, týdny, možná ale i celé měsíce. Současná humanitární krize - pětina libanonského obyvatelstva je na útěku ze svých domovů - se bude prohlubovat a stávat se politicky neúnosnou.

Izraelské podmínky pro ukončení útoků přitom předpokládají rozmístění mezinárodních sil v jižním Libanonu, přičemž tyto jednotky by měly dosáhnout toho, čeho zatím IDF nebyly schopny - zničení či odzbrojení Hizballáhu. Nedá se očekávat, že se v nejbližší době najde člen mezinárodního společenství ochotný po zvážení všech okolností vyslat své vojáky do protipartyzánského boje s organizací, která právě prokazuje svou extrémní nebezpečnost... O možnosti, že by Hizballáh odzbrojila slabá a nálety těžce postižená libanonská armáda nemá smysl uvažovat ani teoreticky. A samy šíitské milice nepochybně k odzbrojení nepřistoupí. Dosud to zdůvodňovaly pokračující okupací území kolem farem Shabaa Izraelci - mimochodem podle libanonské verze došlo k únosu dvou vojáků, jímž Izrael odůvodnil probíhající kampaň, právě zde. Nyní bude Hizballáh poukazovat na trvající nebezpečí izraelského útoku.  

Pokud jde o politické řešení, muselo by navíc z důvodů, které jsem uvedl výše, zahrnout i Sýrii. Jak ale poznamenává Gorenberg, jedinou nabídkou, která by tuto zemi přiměla k ukončení podpory Hizballáhu, představuje navrácení okupovaných Golanských výšin. Ty jsou však klíčové z hlediska přístupu Izraele k vodě z Jordánu a v daný okamžik je opravdu nepravděpodobné, že by Olmert Assádovi hodlal toto velice cenné území vrátit. 

Američané se nechali slyšet, že je třeba přimět Sýrii k ukončení "příležitostného" spojenectví s Íránem a také k ukončení podpory Hizballáhu. Sýrie ovšem v minulých letech poskytla USA rozsáhlou zpravodajskou podporu ve "válce proti terorismu" a dost možná i kapacity svých proslulých mučíren. Poté, co diktátorský režim prokázal tolik pochopení pro úsilí někdějšího čelného ochránce lidských práv co nejlépe napodobit činnost syrských bezpečnostních složek založených kdysi bývalými nacisty, se však dočkal pouze pokračování soustavného amerického tlaku, takže teď bude sotva ochoten vzdát se jediného skutečného spojence (aliance s Řeckem je zaměřena proti Turecku) i vlivu v Libanonu. Podle prohlášení ministra zahraničí Wallida al-Moallema Sýrie nyní nestojí o dialog s USA, které namísto role nestranného arbitra jednoznačně podporují útočící Izraelce.

Zatím se tedy rýsují dva možné scénaře dalšího vývoje. Jednou možností je ohlášené vytvoření Izraelem okupované dvoukilometrové zóny na jihu Libanonu poté, co bude ohlášeno ukončení letecké "degradace" vojenských kapacit Hizballáhu. V tom případě by na sever od této zóny zůstal zničený Libanon s Hizballáhem, jehož vojenská síla bude sice významně menší než před konfliktem, avšak jeho politická podpora mezi obyvatelstvem významně vzroste a v případě syrské podpory bude schopen své vojenské kapacity pomalu obnovit.

Druhá varianta je ještě horší a zahrnuje možné důsledky války pro vývoj na americké politické scéně. Zatímco totiž ještě před měsícem byly neokonzervativci doslova na kolenou, izraelský útok na Libanon je opět postavil na nohy a oni volají po rozšíření konfliktu na další země v regionu - Sýrii a Írán. (Podrobněji téma zpracovává například článek bývalého Clintonova poradce Sidneyho Blumenthala v Guardianu.) Jestli to někomu v Evropě připadá šílené, je třeba připomenout, na co nedávno znovu upozornil William Rivers Pitt - že totiž Bushovi příznivci očekávají před Apokalypsou své nanebevzetí, takže osud tohoto slzavého údolí je opravdu příliš netrápí. James Bamford aktuálně v rozsáhlém článku pro magazín Rolling Stone popisuje pozadí  dlouholetých příprav špiček amerických neokonzervativců na válku s Íránem.

Letošní rok je opravdu mimořádně horký. Ta nejhorší vedra však mohou teprve přijít - a vůbec ne v důsledku globálního oteplování...