Moazzam Begg chtěl pomoci svým druhům muslimům - v Bosně, v Čečně, v Afghánistánu. CIA a britská rozvědka MI 5 rozhodly, že to znamená, že se stal "nepřátelským bojovníkem". Věznili ho tři roky v Afghánistánu a pak na Kubě - v zálivu Guantánamo. Protože je britský občan, na nátlak britské vlády ho pak propustili. Nic proti němu nikdy neměli. Po propuštění a příjezdu do Británie proti němu nebylo zahájeno trestní stíhání za nic. Nyní vydal Moazzam Begg o své "cestě do Guantánama a zpět" pozoruhodnou knihu. V minulých dnech poskytl rozhovor deníku Guardian.

Sexuální frustrace a pocit sexuální méněcennosti zřejmě vede k násilnému extremismu, argumentoval v listě Guardian komentátor Ian Buruma, s odkazem na novelu japonského autora Kenzabura Oe, který dostal v roce 1994 Nobelovu cenu za literaturu.

Oeova novela Sedmnáct se odehrává v šedesátých letech dvacátého století, kdy byla napsána. Hlavní postavou je sedmnáctiletý mladík, který neustále masturbuje, všude, na záchodě, v ložnici, v křoví, ve škole. Stydí se za to a stydí se za všechno. Je nesportovní, s holkama to neumí a s nikým se nesnáší. Je si plně vědom, že je absolutně k ničemu. Jediné, co dokáže, je masturbovat, a přitom má hrůzu z toho, že si toho je celý svět vědom, kdykoliv se na něj podívá.

Samozřejmě je toto travestie na esej, satira na internetové diskuse, ale informace v úvodní části jsou pravdivé. Bohužel jsem nenašel původní studii v angličtině (nečtu německy), takže většina faktu pochází z článku na internetu (link je uveden v textu) a z vědecké a populárně vědecké literatury o mozku, píše autor a pokračuje:

Dvě věci jsou na tomhle zajímavé.

1. Když článek, shrnující výsledky německé studie, poprvé vyšel, někdy na konci devadesátých let, prošel na veřejnosti (v US) téměř bez povšimnutí, zrovna tak jako pozdější US studie, které mezi jiným dokumentovaly naprosto devastující vliv televize na schopnost soustředění, dvoutřetinový pokles slovní zásoby mezi středoškolskými studenty atd. Hlavní mediální zdroje to zkrátka zazdily.

2. Před rokem, když jsem to znovuobjevil, jsem poslal link několika svým americkým přátelům, kteří ho poslali dál, takže mi najednou došlo asi 150 emailů od lidí, které jsem neznal. Spektrum reakci bylo široké, ale zároveň bylo pevně ohraničeno dvěma extrémy: a) konečně! to vše vysvětluje b) ty idiote - útoky na moji osobu a intelekt, jakobych byl autorem článku nebo studie.

Již delší dobu se při čtení některých článků nebo reakcí na ně nestačím divit. Není mi jasné, co vede lidi k tomu, aby se vymezovali agresivním a nenávistným způsobem, jak jsem to v poslední době na Britských listech zaznamenal, píše Patrik Hronek. . Naposledy se rozčeřila voda po článku "Mimozemšťani by neměli šanci". Pokud se někomu nelíbí něčí názor, má samozřejmě právo se vůči němu ohradit, ale nemusí se to přeci dostávat do takových agresivních rovin. To nám opravdu tolik chybí úcta a sebevědomí? Úctu k partnerovi v diskusi a sebevědomí, že se neobávám své myšlení otevřít i jiným pohledům. Není lepší s někým polemizovat s tou možností, že se mi mohou zjevit skutečnosti, o kterých jsem do té doby nevěděl? A slušnost by mohla být stále normou.

Nikdo zatím nezmínil onen fakt, že sobotní titulní strana MF Dnes byla celá věnována fotografii Kateřiny Neumannové. Žádná další zpráva. To jsme u nás všichni takoví náruživí sportovci?

S článkem Bohumila Kartouse "Mimozemšťané by neměli šanci" polemizuje v pondělí Mladé frontě Dnes, aniž by názoru, s nímž nesouhlasí, poskytl prostor, či ho vůbec jmenoval :) Viliam Buchert, ZDE. Píše, že je vítězství Kateřiny Neumannové pro mnoho Čechů vzorem, a proto je důležité. V zahraničí často znají podle něho Čechy pouze jako sportovce.

Viliam Buchert si o minulém víkendu vyměnil s redaktory Britských listů několik mailů ohledně článku Jana Kavana, s jehož prezentací nesouhlasil. Nabídli jsme mu prostor k vyjádření jeho názoru, to však odmítl. Děje se to pravidelněji: Viliam Buchert občas posílá své kritické - někdy souhlasné - názory na Britské listy, nepřeje si však, abychom je publikovali.

Je pátek 19:15 a na ČT 1 začíná večerní zpravodajství. Během dne například stávkovalo 8000 lékařů na Staroměstském náměstí. To rozhodně není málo a fakt, že stávkují v podstatě vysoce vzdělaní odborníci, stojí určitě sám o sobě za povšimnutí. Kromě toho ministr spravedlnosti zbavil funkce soudce Vrchního soudu a zároveň někdejšího soudce Nejvyššího soudu v souvislosti s napojením na mafii prorostlou do nejvyšších politických, úřednických a - jak je vidět - také justičních kruhů, v nichž se koncentrují mocichtiví a následně mocní burani, kteří v telefonátech říkají za každým druhým slovem "vole". Jsou v parlamentu, jsou v Národním bezpečnostním úřadu, sedí na vysokých soudcovských stolcích a dlouhodobě se snaží ve svůj prospěch ovlivňovat život této společnosti. To je téma, které o ní, tedy o společnosti, vypovídá snad ještě více než stávka elit.

Také ve světě se událo pár vcelku zajímavých věcí, které stojí za povšimnutí. Írán chce na burze obchodovat ropu v eurech, což může způsobit vlnu ekonomických a geopolitických otřesů. Ptačí chřipka se vyskytuje v okolních zemích. V této situaci ČT 1 zařadí na první místo zprávu o tom, že česká lyžařka vyhrála v závodě na olympiádě zlatou medaili. Jinými slovy, ČT tím dala jasně najevo, co z událostí, které se toho dne staly, bylo úplně nejdůležitější. Mám takový dojem, že tentokrát by neměli šanci ani mimozemšťani nebo jaderný konflikt.

Tak nějak to dokresluje debatu o tom, jak jsou Britské listy špatné. V zemi, která se při všech možných událostech celospolečenského nebo dokonce globálního dosahu soustředí na lyžařský závod, zřejmě všechno, co se tomuto trendu vymyká, vypadá pro podstatnou část společnosti jako podezřelé a rozhodně nepřátelské. Podporuje je v tom televize veřejné služby.

Když jsem svůj text "Umělec vyhozený dveřmi se musí vrátit oknem" končil tvrzením, že umělec nemá v současné společnosti žádné postavení a ještě za to musí přijmout větší odpovědnost, měl jsem tím na mysli především fakt, že údělem umělce je dobrovolné přijetí samoty, v níž přesto musí nějakým způsobem pozvednout hlas a snažit se být i za cenu odmítnutí slyšen.

V Lidových novinách říká Václav Havel (projev v Obecním domě 22.února): "Osobně například nechápu, proč je českým, evropským i světovým ideálem výroba stále většího počtu automobilů, který předpokládá stavbu dalších silnic a dálnic a tím opět nezvratné ničení naší země. Jsme snad šťastnější, veselejší, spokojenější?" Konec citátu. Nu, s tím můžeme jen souhlasit. Vzpomněl jsem si při tom, že jsem před nedávnem také četl, že si Václav Havel šel koupit úplně nový typ mercedesu, na který jako stálý a prominentní zákazník dostal zvláštní cenu. Zvláštní se obvykle rozumí nízká. Už moje prabababička říkala, že čert obvykle sere na větší hromádku a tak na ni sere i mercedes. Snad je Václav Havel tím pádem šťastnější, veselejší, spokojenější...

V knize Mirek Topolánek osobně říká Mirek Topolánek osobně: "Pravicová politika nemá mediálně ustláno na růžích. Když si vezmeme třeba západní univerzity, ty jsou spíše také levicové než pravicové. Z hodnotového hlediska bych řekl, že novináři a to i ti, kteří svou práci dělají profesionálně, jsou spíše liberální, těch konzervativních je minimum. Někteří jsou vysloveně levicoví." Konec citátu. Zdá se, že tuto myšlenkovou armaturu má MT společnou se svými odpůrci -- ti zase vidí novináře jako pravicové spiklence. Pravda, někteří jsou vysloveně pravicoví, dokonce i ti, kteří svou práci dělají profesionálně.

Mladá fronta Dnes přinesla vcelku užitečné informace o možnostech studia ve Velké Británii pro české studenty, viz níže.

Vynechala však na jednu velmi důležitou věc: Většina českých studentů může studovat na britských vysokých školách v pregraduálním studiu bez placení školného - Britská vláda odpouští studentům z chudších rodin povinnost platit univerzitní školné. Pokud vaši rodiče vydělávají (dohromady) méně než 22 000 liber ročně, tzn. je jejich celkový příjem menší než 79 000 korun měsíčně, nemusejí děti těchto rodičů platit v pregraduálních programech na britských univerzitách žádné školné.

Více podrobností naleznete ZDE

Není také pravda, jak píše MFD, že v Británii "Roční školné v průměru vyjde na 1000 - 1500 liber". Školné je standardní, stejné pro všechny studenty, a to v současnosti 1175 liber ročně. Pouze v Anglii. Ve Skotsku platí vysokoškolské školné jen Angličani. Skotští studenti a studenti z EU (včetně Čechů) za studium na vysoké školy ve Skotsku neplatí školné.

Pozor ale, od příštího roku Blairova vláda rozhodla, že univerzitní školné bude v Anglii až 3000 liber ročně, bude se však splácet až po ukončení vysoké školy, v podstatě bezúročně a jen pod podmínkou, že student získá zaměstnání se slušným příjmem. Bez získání takového zaměstnání student školné splácet nebude muset. Úlevy pro sociální případy (tedy většinu českých studentů) budou platit i v tomto případě. Ve Skotsku k tomuto zvýšení nedojde; pro skotské studenty a pro studenty z EU (včetně Čechů) bude univerzitní studium i nadále zadarmo, musí se však o to zažádat. ZDE

Náklady na živobytí pro studenty v Británii jsou asi 500-600 liber měsíčně, 700-800 liber měsíčně v Londýně. Studenti si mohou v Británii na studium (při)vydělávat prací. (Činí to i většina domácích studentů.)

Informace o univerzitním studiu v Británii ZDE

K tomu: Jan Čulík, "Jeďte studovat do Oxfordu!" ZDE

Britský Arts and Humanities Research Council, který financuje postgraduální i další vědecký výzkum na britských univerzitách, poskytne i pro příští školní rok (2006-2007) šest stipendií na vypracování doktorské práce z oboru středo a východoevropských studií na britských univerzitách - "ring-fenced awards in Central and East European Studies". O stipendium mohou přirozeně žádat i studenti ze zemí střední Evropy, po dohodě se svým případným školitelem na britské univerzitě. Rádi přijmeme na katedře slovanských studií na Glasgow University studenty, kteří by tam chtěli pracovat na doktorské práci z oboru české literatury, českého filmu či středoevropských médií. Sesterská katedra Department of Central and East European Studies přijme studenty pro výzkumnou práci v oboru sociálních věd, týkajících se středovýchodní Evropy (ekonomika, politika, atd.) Vítáme studenty i z oboru polonistiky, hungaristiky a rusistiky, i studenty různých kultur a společností na území bývalého Sovětského svazu.

Studenti ze zemí Evropské unie (včetně tedy, od 1. května 2004, i z České republiky), kteří nemají trvalý pobyt ve Velké Británii, mají nárok žádat jen o stipendium na uhrazení školného na britských univerzitách, nedostanou stipendium na živobytí, avšak na to si lze v Británii vydělat.

Lze žádat o studium na plný i na částečný (part time) úvazek.

Podrobnosti o stipendiích AHRC ZDE

Žádosti o stipendium nutno podat do 2. května 2006, pozor ale, žádost je nutno podat prostřednictvím konkrétní britské univerzity, s níž je třeba si případný výzkumný program dohodnout hned teď. Např. Na Glasgow University je interní lhůta pro podání žádostí o postgraduální stipendium AHRC do 3. dubna 2006.

Informace o postgraduálním studiu na Glasgow University ZDE ZDE

Katedra Středo a východoevropských studií (fakulta sociálních věd), Glasgow University ZDE

Jako obvykle každý rok, během března bude Jan Čulík v rámci školské univerzitní výměny EU (Socrates/Erasmus) vést několik kursů na vysokých školách v Praze, v Brně a v Ostravě. Kdo má zájem, ať přijde.

Nikdy jsem nepojímal přírodní vědu jako mašinérii paměti, početních úkonů nebo laboratorní rutiny. To, co ji odděluje od podobné banality, je otázka -- čím méně odborná, čím obecnější a selštější, tím lépe. Proč věci padají dolů? Proč srdce tluče? Proč je nebe modré? Odpovědět na ně lze různými způsoby: lze se odvolat na nějaký mýtus, na spekulaci, na Boha... jenže to by člověk nesměl okusit onu přírodovědnou transformaci otázek na formu jak se to děje, díky níž vytváříme univerzální popis "mechanismů" uvnitř toho, co M. Heidegger nazýval "příruční jsoucno", totiž reprodukovatelné návody, jak dosáhnout definované změny.

Začnu vzkazem pro ty, kdo mne budou podezřívat ze sympatií pro ODS -- v roce 1996 jsem volil ODA, v roce 1998 ČSSD a v roce 2002 opět ČSSD (kvůli Špidlovi). Ve volbách, které jsou bezprostředně před námi, s největší pravděpodobností nebudu volit ani ODS ani ČSSD. Své postoje k politickým diskusím v televizi jsem několikrát v Britských listech prezentoval a můj dojem trvá i po nedělních Otázkách, v nichž vystoupil jako zosobnění vrcholné politiky ministr zdravotnictví Rath. V tomto článku mi jde o širší politický kontext celé debaty.

Jako mnozí jiní i Palestinci byli vyhnáni (někdo tvrdí že odsunuti) ze své vlasti násilně a nespravedlivě. Přitom jim tehdy nebylo možné dát ani trochu viny za vraždění Židů. Kořeny této z mnoha zběsilostí našich novodobých dějin je možné najít ve fanatickém (uvedeno abecedně a neúplně) katolictví, pravoslaví... Tento násilný fundamentalismus s vervou páchali Evropané. Možná - pokud vůbec - by bývalo bylo spravedlivější dát po druhé světové válce lidu Izraele něco z území (uvedeno abecedně a neúplně) Českých zemí, Bavorska, Polska, Rakouska, Ukrajiny...

Nad Turínem zhasl olympijský plamen a byla stažena olympijská vlajka. Při pohledu na pět olympijských kruhů v pěti různých barvách jsem si uvědomil, že se vstupem zelených mezi potenciálně volitelné (nikoliv mezi vyvolené) připomínají i barvy českého politického spektra olympijské barvy. Tedy s tou malou licencí, že tu máme oranžovou místo žluté, ale protože prý je oranžová výsledkem míchání žluté s červenou, tak to možná i sedí. Jinak tu máme černé klerikály, červené (rovněž dávno již ne rudé) komunisty, modré občanské demokraty, zelené Zelené a samozřejmě dnes oranžové, dříve růžolící sociální demokraty.

Na konci ledna byl ve Francii unesen a nakonec umučen mladý muž, prodavač mobilů Ilan Halimi (23 let). Později vyšlo najevo, že mrtvý mladík byl židovského původu a kauza tak dostala nádech zavánějící antisemitismem. Z vraždy byla obviněna skupina známá jako "Gang barbarů", v jejím čele stál Josuf Fofana, který krátce nato utekl do Pobřeží slonoviny. Vražda vyvolala ve Francii vlnu zděšení a pobouření.

Mohou politici vyzývat k násilí vůči svým oponentům? Kde končí svoboda slova? A kde "nedotknutelnost" politiků?

Řádně demokraticky zvolený politik Jonáš (ODS) se veřejně podivuje nad tím, že občané nezpráskali holemi jeho oponenta Lišku (SZ) za to, že hájí názor preferovaný většinou voličů v řádném, demokraticky uskutečněném referendu. Náměstek brněnského primátora Radomír Jonáš sáhl v předvolební propagandistické kampani ke zbrani nebývalého kalibru.

Když bylo před časem na Miloslava Ransdorfa podáno trestní oznámení za jeho údajné výroky, týkající se lágru v Letech, požádal mně jako advokáta o převzetí obhajoby. Toho však nebylo nakonec zapotřebí, neboť jak známo z médií, ke stíhání nedošlo, jelikož příslušný orgán konstatoval absenci skutkových i právních důvodů. Jestliže se dnes o Letech opět hovoří, patří zřejmě ke zdejšímu mediálnímu folklóru, že o Ransdorfovi dokonce i zasloužilí "lidskoprávníci" píší, jakoby byl již přinejmenším třikrát oběšen za popírání holocaustu a velebení genocidia. A tak i proto mám důvod veřejně objasnit jeho pohnutky v "letské cause".

Jakkoli nás veřejní činitelé nabádají, abychom si důkladně rozvážili, koho budeme volit, je zřejmé, že většina z nás se ve skutečnosti neřídí úvahou, nýbrž sympatiemi a antipatiemi, které ke svým zástupcům chováme; toto emotivní hledisko uplatňujeme tím víc, čím méně se dokážeme orientovat v jejich výrocích a programových prohlášeních. Slouží nám to ke cti nebo k necti? To je sporné; takový je prostě současný stav světa.

14:45 --- Britské listy přinášejí exkluzivně dokument, o jehož existenci se dnes zmiňuje zpráva ČTK pod titulkem Grebeníčkovi se nelíbí, že se KSČM sbližuje s ČSSD.

Bývalému předsedovi KSČM Miroslavu Grebeníčkovi vadí, že se někteří komunističtí funkcionáři sbližují se sociální demokracií. V otevřeném dopise předsedovi KSČM Vojtěchu Filipovi, který má ČTK k dispozici ale nezveřejnila jej v plném znění, zpochybnil podle redaktora Václava Hrníčka bývalý předseda KSČM svou kandidaturu ve volbách. Grebeníček je volebním lídrem komunistů v Jihomoravském kraji.

"Každý má právo na své rozhodnutí, Miroslav Grebeníček má na něj právo také, a já věřím, že to neučiní," reagoval Filip na Grebeníčkovu hrozbu, že by mohl opustit kandidátku. Dopisem se prý Filip bude zabývat.

Místopředseda KSČM Jiří Dolejš, kterého spolu s europoslancem za KSČM Miloslavem Ransdorfem Grebeníček v minulosti často kritizoval, považuje dopis za pokus o rozbíjení strany zevnitř a za projev krajní nezodpovědnosti v situaci, kdy se komunisté snaží o co nejlepší volební výsledek. "Dopis pouze špiní bez důkazů. Pokud je autorem bývalý předseda, pak je nedůstojný jeho dosavadní životní dráhy," dodal Dolejš pro ČTK.

S Miroslavem Grebeníčkem se redakce Britských listů nedokázala telefonicky spojit. Podle nepotvrditelných informací, které mají Britské listy k dispozici, nereaguje Grebeníček ani na telefonáty Vojtěcha Filipa a dalších funkcionářů KSČM. Podle jiných zdrojů uvažují už členové jihomoravského KV KSČM o stažení Miroslava Grebeníčka z kandidátky s ohledem na kontraproduktivnost jeho veřejných vyjádření v předvolebním období. Jednat se o tom má v Brně 6. března. Na 4. března si komunisté pozvali Grebeníčka na celorepublikové shromáždění do pražského Kongresového centra u příležitosti oficiálního zahájení své volební kampaně, kterého se má účastnit čestný předseda Die Linke/PDS a bývalý premiér NDR Hans Modrow .

Plný text dopisu ZDE

Všichni víme leccos o období zvaném studená válka. Naprostá většina z nás i osobně zažila delší či kratší část tohoto období. Zažili jsem období strachu, že studená válka by mohla přerůst do války otevřené. O to větší byla naše úleva, když tato válka skončila. Rušily se celé kategorie zbraní, zavírala se kasárna a prudce se snižovaly vojenské výdaje. Netrvalo však dlouho a válka se vrátila.

Nejprve to byla tzv. první irácká válka - Pouštní bouře 1991. Byla ale legální, tzn. měla mandát RB OSN. Byla i legitimní - jejím hlavním smyslem bylo potrestat agresi. Pak ale přišla první velmi problematická válka - letecké údery proti srbsko - černohorské Jugoslávii - Spojená síla 1999. Ta už byla nelegální, neměla mandát RB OSN. Přesto jsme o ní slyšeli nezapomenutelný výrok - "humanitární bombardování." Navíc přinesla nešťastné chvíle pro Javiera Solanu.

A pak přišlo 11. 9. 2001. Bezesporu krutý a cynický teroristický zločin. Byl také po právu tvrdě odsouzen i v řadě rezolucí RB OSN. Na základě toho prošla i rezoluce schvalující údery na Afghánistán - EF 2001. Z hlediska mezinárodního práva to byla v podstatě bezproblémová válka. Jenomže tím věc neskončila - v Bílém domě padlo rozhodnutí o dalším úderu, tentokrát proti Iráku - IF 2003. Válka však byla jednoznačně nelegální - neměla mandát RB OSN. A přesto dostala tak vzletný název: Irácká svoboda.

3. února projednávala dolní komora českého parlamentu další podporu operace Trvalá svoboda, kterou praktikují Spojené státy americké v Afghánistánu. Celková suma nákladů na vedení války má do roku 2010 dosáhnout fakticky 2 bilionů dolarů. V Afghánistánu je kolem 20 tisíc Američanů. Zatímco na civilní pomoc v letech 2001 až 2006 USA plánovali celkem zhruba 6 miliard, na operace koaličních jednotek vydává Washington ročně 10 miliard dolarů.

"Současné války jsou zákeřné především v tom, že jsou vedeny sofistikovanou metodou. Lidé jsou likvidováni za pomoci techniky, která ostatním neumožňuje vůbec vidět, že umírají. Tudíž se to mnohých emocionálně nedotýká. To je největší rozdíl oproti válkám dřívějším, i když tím je neospravedlňuji. I americká válka proti Vietnamu však byla stále válkou lidí proti lidem. Navzdory tomu, že Američané byli dobře chráněni."

To řekl v rámci pátého jednání Konference levicové jednoty předseda KSČM a člen prezidia Evropského mírového fóra Vojtěch Filip. Tématem byla Válka a mír v dnešním světě a význam mírových hnutí. Hlavní slovo měl tentokrát bezpečnostní expert a publicista, docent Fakulty mezinárodních vztahů VŠE Jan Eichler. KOLEJE, stejně jako jiné think-tanky, jsou možností setkání odborníků s politiky i novináři, diplomaty či pedagogy. Vždy v kultivované odborné diskuzi a nad jedním tématem.

Piloti, posádka letadel i cestující, jsou v některých letadlech ohrožováni jedovatými zplodinami, které zřejmě vznikají spalováním motorového oleje. Zplodiny pronikají do ventilačního systému letadel. Podle britského regulačního orgánu pro civilní letecký provoz, Civil Aviation Authority, došlo za poslední tři roky k více než 100 incidentům, kdy pronikly jedovaté zplodiny dovnitř britských letadel. Analýza z britské univerzity University College London odhaduje, že každoročně je těmto zplodinám vystaveno až 197 000 cestujících.

Při více než 40 z těchto incidentů došlo k částečné ochromení funkcí pilotů za letu.

"Vážení přátelé! Jsem rád, že jste zavítali na MOJI osobní www stránku, která MI umožňuje nejen prezentovat SVÉ názory, ale můžeme SKRZE NÍ vzájemně vyměňovat názory." (Zvýrazňujeme.) Ano, čtete správně: "skrze ní" (s dlouhým --í-)! Kterýpak asi češtinářký "lumen" takto vítá internetové surfaře? Snad ne sám Milouš Jakeš?

Na Britských listech se rozběhla velká diskuse o zaměření listu. Několika čtenářům se zdají Britské listy příliš levicové. Na obranu se ozvali šéfredaktor listu a několik jiných čtenářů. Obávám se, že ta diskuse je úplně zbytečná. Autorům nenávistných pamfletů nikdo nic nevysvětlí. Mají jasno. Mají jasno o Britských listech i o řešení situace všude a vždy. Nedávno to napsal pan Pomykacz -- "postavit ke zdi a krátkými dávkami ze samopalu to skončit". Jan Čulík už asi zapomněl, že kvůli takovým lidem musel zrušit diskusi za články. Jejich sprosté nadávky nebylo možné tolerovat žádným slušným člověkem.

Autor, v roce 1999 ministr zahraničí ČR a spoluautor iniciativy, napsal do obou novin odpověď, ale nikde mu ji nezveřejnili. Z MfD Janu Kavanovi odepsali, že na reakci je už pozdě a HN mu nabídla jen kraťoučký čtenářský dopis. Právo na odpověď na zlovolné neinformované novinářské i politické bláboly je jedním z práv, která by v dnešní době měla být přidána mezi ta "základní lidská". Proto Britské listy nabídly Janu Kavanovi prostor k reakci - i když pro Mladou frontu Dnes "už je pozdě":

Redaktor ČT Zrno kritizuje Paroubkovu iniciativu hledat řešení kosovské situace, která v současné době, jak se shodují mnozí světoví odborníci, žádné optimální řešení nemá. Zrno pak dochází k překvapivému závěru, že "problém je v totální neprofesionalitě českých návrhů", za nimiž údajně nestojí "trpělivá, dlouhodobá práce ani náročné konzultace s partnery", ale jen "okamžitý nápad" vypálený od boku.

Česká republika zažila 24. 2. demonstraci zdravotníků proti ministru zdravotnictví. Můžeme spekulovat o tom, jaké jsou příčiny tohoto vývoje. Běžnému člověku se zdá podivné především to, že tímto způsobem demonstrují zdravotníci proti svému bývalému předsedovi z České lékařské komory, a to přestože se ve zdravotnictví děje mnoho konkrétních kroků, po nichž bylo voláno již dříve (například snaha o snížení lhůt splatnosti VZP). Teoreticky by mohli být rádi, že je v čele resortu zdravotnictví "jejich" člověk a že se "konečně něco děje". Nejsou. Podívejme se tedy na některé souvislosti, které mohou situaci objasnit.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V lednu 2006 přispělo celkem 130 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 34 236.00 Kč. Příjem z reklamy byl 5500 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1078.19 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.