Je sice pravda, že čtenáři a diváci chtěli posoudit ty karikatury sami pro sebe, avšak veřejnost nemá právo číst či vidět všechno, co chce, bez ohledu na to, co to způsobí, a tyto karikatury byly stejně široce k dispozici na internetu.

Někdy znamená autocenzura v médiích ztrátu důležitých informací, argumentů, literatury či umění, ale o to nešlo v tomto případě. Nepublikovat ty karikatury, to se může zdát jako ústupek fanatikům, kteří vyvolávali násilí, a tento ústupek tak může vyvolat další násilí v budoucnosti. Avšak existují důkazy, že vlna násilných demonstrací - najednou, čtyři měsíce poté, co byly tyto karikatury původně zveřejněny - byla záměrně vyvolána na Blízkém východě z politických důvodů. To by znamenalo, že přetiskování karikatur by vlastně posloužilo původnímu záměru provokatérů z Blízkého východu.

Vládne ale skutečné nebezpečí, že bude rozhodnutí britských médií nevydat tyto karikatury chybně interpretováno jako podpora pro široce přijímaný názor, že svoboda projevu musí mít hranice a že vláda měla nakonec pravdu, když navrhla zákon, který by učinil trestným činem publikovat cokoliv co by bylo "urážlivé" vůči nějaké náboženské organizaci.

Svoboda projevu není pouze zvláštní a distinktivní emblém západní kultury, který by bylo možno omezit z respektu pro jiné kultury, které ji odmítají. Svoboda projevu je podmínkou pro legitimní vládu. Zákony a politika nejsou legitimní, pokud nebyly přijaty v rámci demokratického procesu a proces není demokratický, pokud vláda někomu zabránila, aby vyjádřil své přesvědčení ohledně toho, jaké by tyto zákony a politika měly být.

Zesměšňování je charakteristickým způsobem vyjadřování. Proto karikatury a další formy zesměšňování jsou už dlouhá staletí nejdůležitějšími zbraněmi vzešených i zlovolných politických hnutí.

Takže v demokracii nemůže mít nikdo, ať je jakkoliv mocný či bezmocný, právo nebýt urážen. Tento princip je zvlášť důležitý v zemích, které usilují o rasovou a etnickou spravedlnost. Pokud si přejí slabé či nepopulární menšiny, aby byly chráněny podle zákona proti hospodářské či právní diskriminaci, musejí být ochotny tolerovat urážky či zesměšňování, které šíří lidé, stavějící se proti takovým zákonům, protože pouze společnost, která dovoluje takové urážky, má schopnost legitimně přijmout takové zákony.

Očekáváme-li, že zastánci bigotních názorů přijmou rozhodnutí většiny, musíme jim dovolit, aby během procesu rozhodování vyjádřili své bigotní názory.

Muslimové, kteří byli rozhořčeni dánskými karikaturami, poukazovali na to, že v některých evropských zemích je zločinem veřejně popírat holocaust. Zdůrazňují proto, že západní obrana svobody projevu je jen sobecké pokrytectví, a mají pravdu. Nápravou ovšem není zavádět další omezování svobody projevu, ale pracovat vůči novému chápání Evropské konvence o lidských právech, která by vedla ke zrušení zákona, který kriminalizuje popírání holocaustu.

Často se tvrdí, že náboženství je výjimečné, a proto je nepřípustné ho zesměšňovat. Náboženství se však musí přizpůsobit demokracii, ne obráceně. Ničí náboženské přesvědčení nesmí omezovat svobodu, která umožňuje demokracii.

Kompletní článek v angličtině