Na účet svého politického oponenta Ondřeje Lišky (SZ) uvedl: "Divím se, že ho lidé nevyvedou ven a nezpráskají holemi." Podle deníku Rovnost se politik ODS nehodlá za neuvěřitelný výrok omlouvat a trvá si na svém. Napadaný politik SZ se chystá bránit u soudu, ale právnička Darina Kovačiková pro Rovnost uvedla, že případné žalobě dává jen malé šance na úspěch. "Nedomnívám se, že došlo ke spáchání trestného činu pomluvy. Výrok Radomíra Jonáše nelze také považovat za výhružky. Je třeba naopak zdůraznit právo na svobodu projevu a politického přesvědčení a přihlédnout k politické angažovanosti obou účastníků". Stále naléhavěji si proto kladu otázku: Kde v Čechách končí svoboda slova?

Pro vysvětlenou uvádím, že příčinou sporu mezi pány Liškou a Jonášem je otázka přesunu brněnského hlavního železničního nádraží. Radnice ovládaná ODS prosazuje plán na investování desítek miliard korun na likvidaci stávající nádraží v centru Brna a na výstavbu zcela nového dále od centra. Konkurenční SZ považuje tento plán za megalomanské mrhání penězi a navrhuje rekonstrukci stávajícího železničního uzlu v centru města. Zelení se přitom odvolávají i na výsledky místního referenda, ve kterém se drtivá většina zúčastněných voličů (přes 67 tisíc lidí) vyslovilo proti přesunu nádraží. Referenda se však nezúčastnil tak velký počet voličů, aby se jeho výsledkem brněnská radnice řídit musela.

I zběžný pohled do historie dává dostatek příkladů toho, kam mohou vést výzvy politiků k násilí nebo dokonce jen pouhá "tolerance" vůči násilí ze strany politiků. Domnívám se, že brněnský případ by česka veřejnost měla sledovat velmi pozorně už proto, že může jít o indikátor politické kultury dvou stran, které mají podle posledních průzkumů veřejného mínění reálnou šanci zasednout v Parlamentu a možná se i podílet na vládě.

Chování pana Radomíra Jonáše u mě vyvolává značné znepokojení a řadu otázek: Jsou snad čeští politici "nadlidé", kteří jsou si "rovnější" než my obyčejní smrtelníci? Kde je hranice jejich nedotknutelnosti? Nemají být naopak vzhledem ke své zodpovědnosti v pozici veřejně činných osob posuzování přísnější než ostatní? Co když inspiruje projev Radomíra Jonáše třeba řečníky legálně existující nacionalistické politické strany, aby se na svých veřejných (a policií chráněných) shromážděních začali ptát, proč lidé nezpráskali holemi přistěhovalce, Araby, Romy, Němce, homosexuály nebo Židy? Jak se k tomu asi postaví pan Radomír Jonáš? A co by udělali ti politici, kteří chování svého kolegy Jonáše ponechávají bez reakce?