Barvy mají v dějinách lidského rodu velký symbolický význam. Symbolika to samozřejmě není jednotná - co se týká teritoria, doby nebo kultury či víry. V každé době měly barvy svůj symbolický význam, často ve spojení s nějakou konkrétní formou, která její význam zdůrazňuje a podtrhuje. Vezměme si třeba takovou modrou. Začneme Starou Čínou, kde je modrý pták symbolem východu, ve středověké Evropě je modrá symbolem věrnosti, v Mezopotámii symbolizovala planetu Merkur, v Perské říši symbolizovala rolníky a chovatele dobytka. Staří Aztékové měli modrou jako symbol tyrkysu, vody a deště, ve Svaté trojici představuje modrá Syna a u nás mimo jiné ODS. Navíc víme už od Ondřeje Hejmy, že modrá je prostě dobrá...

Pokud se budeme držet Svaté trojice, pak je třeba uvést, že Otec je symbolizován barvou červenou a Duch má svou barvu zelenou. Ovšem představit si koalici, které by se mohlo pracovně říkat "Trojice", podobně jako se v Německu říkalo jedné variantě "Jamajka", to je skutečně mimo politickou realitu.

Bylo by zbytečné vypočítávat, co která barva znamená. "Náš život je odleskem barev...", tvrdíval Goethe a barvy jsou skutečně daleko více než pouhými nátěry věcí. Velice mne zaujalo, jak se začínají reklamní kampaně velkých firem profilovat do politických barev a rovněž některé televize začínají dostávat určitý barevný nádech. Nejde jenom o to, co se v nich říká, ale rovněž o to, jaká barva z nich září. Ale možná se mi to jenom zdá. Aby bylo jasno, mně se to líbí, protože v boji o nerozhodnutého voliče je třeba využít každého vlivu.

Vzpomínám si v této souvislosti na vznik symbolu třešní. Tenkrát šlo o to, že když se vymýšlelo něco k prvním svobodným volbám, tak se pořád vážně operovalo i s možností, že tehdejší KSČ bude jako strana vzniklá ze zákona zakázána a zbavena majetku. Hledalo se tedy něco, co v období voleb stejně poroste a když už nic, tak to alespoň politické oponenty pěkně namíchne. Kandidáty se stali po konzultacích s klimatology a botaniky jahody a třešně. Třešně zvítězily především proto, že díky skrytým peckám lépe symbolizovaly i ono tvrdé jádro strany. Obal byl ale sladký a poživatelný. Barva rudá většinou jen na povrchu... Dvě byly proto, že tehdy bylo i Slovensko "naše". Zelený list, který je zastřešoval, jim dával svěžest. Ale možná to bylo všechno úplně jinak. Faktem zůstává, že se tehdy v zimě 1990 zrodil symbol, který i přes odpor onoho tvrdého jádra a snaze několika starců po návratu ke starým pořádkům překryl v uplynulých 15 letech hvězdu, srp i kladivo. Dvakrát už nevstoupí do téže řeky.

Metody ovlivňování pod-vědomí voličů jsou velice rozličné a barvy v tom hrají určitě vážnou roli. Na druhou stranu by mne zajímalo, jak chtějí politické strany ovlivnit naše vědomí. Zatím od nich všichni slyšíme, že každý přece musí vědět, jak to myslí dobře a ti druzí špatně, čímž nám naznačují, že jsme idioti, kteří si nevšimli geniality jejich vůdců. Uvítal jsem například, kdy nám v duchu reklamy Vodafonu na zkoušku sociální demokraté ukázali, jak to myslí s tou menšinovou jednobarevnou vládou za podpory napříč celým politickým spektrem a hlavně tou jeho červenou částí. Malé strany vládní koalice by to měly naopak umožnit, protože nás tím pořád straší. Tak by to snad bylo lepší odejít z vlády a tu hrůzu nám ukázat v celé její nahotě. Určitě by to byl lepší předvolební tah, než vlak Klidná síla nebo spory s náměstkem. A hlavně poctivější, než ty nekonečné žvásty o odpovědnosti demokratů za držení komunistů na uzdě. 48 let po Únoru 48 mi to připadá zvláště okouzlující od představitelů dvou stran, které nemají dohromady ani polovinu hlasů KSČM a z nichž jedna na té uzdě byla sama.

Když už jsem u těch předvolebních nápadů, tak Zelení by mohli možná před volbami uznat, že pro lidi se dá udělat víc, než je nepouštět do lesa. Při svém hlásání svaté války za zachování biodiversity by k tomu mohli také začít tak trochu usilovat o sociodiversitu. Myslím si, že míra sociodiversity je nepřímo úměrná potenciálu jedné sociální skupiny narušovat ve svém zájmu harmonické sociální prostředí. Pak by možná přestali být tak trochu folklorní organizací a mohli by být reálnou alternativou. Musí si přiznat, že zvířátka a kytičky jim do urny nic nehodí. Možná nějaký zbloudilý brouček by tam mohl zabloudit a uvíznout v síti pavouka, který pamatuje už minulé volební akty. Komunistům radit nebudu, neboť jsem sice byl v Moskvě, ale není mi dosud sedmdesát.

Ale to už jsem od barev opravdu trochu daleko.

Dovolím si ještě malou poznámku, že oranžová je barva velice krásná. Není tradiční a v Evropě je známá především jako barva nasavsko-oranžského rodu a symbol irských protestantů loajálních k anglickému trůnu. A samozřejmě je to barva Holandska. Má velice významné místo v mezinárodním jazyku ergonomických symbolů. Když se rodily nové věci, pak měla oranžová vždy velký prostor ukázat se. Nejinak to bylo při hledání nového výtvarného výrazu hlavičky deníku PRÁVO, když už se zbavilo přívlastku "rudé". Ukázalo se. Oranžová je krásná, ale velice rychle se umaže a stačí malá příměs a přestává zářit. Je tedy tak trochu i zrádná.

Inu uvidíme, jak se nám naši politici a politické strany ještě do voleb vybarví. Jak se zdá, budeme si muset počkat do doby po volbách, až nám vítězové přiznají barvu. Jen aby to nedopadlo jako ve filmu Vojtěcha Jasného AŽ PŘIJDE KOCOUR...