Vážený soudruhu předsedo,

považuji v tuto chvíli za potřebné oslovit tě a vyjádřit se k tomu, co má podle mého pevného přesvědčení mimořádnou důležitost jak pro úspěch Komunistické strany Čech a Moravy v nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny, tak i pro její budoucnost na české politické scéně.

Předesílám, že v tom, co ti teď sděluji, chci být jednoznačný, a že budu plně konzistentní s myšlenkami, které jsem vyslovil na 7. zasedání pléna ústředního výboru dne 1. října, kdy jsem dal k dispozici funkci předsedy strany.

Na tomto zasedání jsem se, jak dobře víš, orientoval na současnost, na to, čím strana žije, čím je její vedení povinno členům a sympatizantům a co je odpovědností strany jako celku k občanům a k zájmům levice v domácím rozměru i v širším rámci. Vyjádřil jsem se tehdy jasně, že chci být členem strany důsledně levicové, která si uhájila přes všechny zastrašovací i korupční tlaky režimu a našich politických oponentů komunistickou identitu.

Nedvojsmyslně jsem tehdy formuloval hodnocení aktuálního vývoje české společnosti a analyzoval vnější, zejména sociálně demokratické snahy o neutralizaci volebního potenciálu a programového směřování KSČM. Nikdo z těch, koho jsem v té souvislosti kritizoval za bezprogramové nadbíhání současnému vedení ČSSD a pravicovým médiím, nebo za nedisciplinovanost a pokusy manipulovat členskou základnou a orgány strany, mi dnes nemůže vytknout, že bych nebyl ve své kritice adresný.

Plénu ústředního výboru a svému nástupci jsem pojmenováním toho, pro co se mi v nejužším vedení strany a ve výkonném výboru nedostávalo v rozporu se závěry VI. sjezdu potřebné podpory , otevíral prostor k efektivní politické aktivitě. Bohužel čas, který byl ještě loni vhodný k organizačním a dalším změnám vnitřního fungování strany před volbami, takovým, které by odpovídaly zadáním VI. sjezdu, oba to víme, je pryč. S nejvyšší naléhavostí ale trvá klíčové, sjezdem stvrzené zadání dát a každodenně dávat členům strany, voličům i všem dalším občanům srozumitelné záruky toho, že Komunistická strana Čech a Moravy je programově čitelná, nezkorumpovaná a nezkorumpovatelná plně demokratická levicová alternativa pro ně a pro český stát. Trvá naše povinnost přesvědčivě získávat občany pro programově levicovou, sociálně vnímavou, mírovou alternativu evropské integrace a rovnoprávné mezinárodní spolupráce.

Očekával jsem, že ústřední výbor a stejně tak i výkonný výbor využijí toho, co jsem udělal, a že je to přiměje překonat nedůslednost a svazující setrvačnost. Čekal jsem pak také, že můj krok umožní především mému nástupci, tedy Tobě osobně, abys zúročil ve svých prvních krocích v čele strany otevřený prostor k aktivizaci a posílení našeho potenciálu.

Upřímně ti proto přiznám - jsem silně znepokojen pokračováním toho, co jsme kolektivně zhodnotili jako lidsky hloupé, nezdrženlivé nebo dokonce i kariéristicky vypočítavé, programu a sjezdovým závěrům odporující jednání. Víš stejně dobře jako já, že pravicoví komentátoři a naši političtí oponenti včetně pravice sociálních demokratů dlouhodobě chválí a vhodnou formou ocení či odmění každého našeho funkcionáře, který je vyslyší a bude s nimi přímo nebo nepřímo spolupracovat na nekonečném oživování antikomunistických kampaní, na přijímání a popularizaci antikomunistických rezolucí nebo deklarací oddanosti k euroatlantickému šovinismu. Přivítají každého, kdo přejde na sociálně demokratickou pozici likvidace sociálního státu pod záminkou ekonomického zefektivňování kapitalismu. Pochvaly a pozornosti médií se dostane každému našemu poslanci nebo senátorovi, který projeví loajalitu k Severoatlantické alianci, pochopení pro její expanzi. Oceněn jako přijatelný komunista bude každý z nás, kdo se vzdá rozumné míry kritičnosti a smíří se s deficitem demokratičnosti, s dominantním vlivem silných států a diskriminační politikou vůči slabým v Evropské unii.

S plnou odpovědností Ti říkám, že bych se rozmýšlel kandidovat za stranu, která inklinuje k takovéto sociáldemokratizaci a k takové účasti na moci, která je spojena s bezprogramovým kšeftařením, s korupcí a klamáním voličů. Mnohokrát jsem se vyslovil, že je nepřípustné pro stranu komunistické identity, aby tolerovala asociální sklony vedení ČSSD nebo se nechala Lidovým domem přimět k toleranci válečných zločinů a ke spoluúčasti na porušování mezinárodního práva v případě NATO a imperiální politiky vlády USA. S odstupem času se též potvrzuje a v blízké perspektivě občané více docení to, jak racionální a pro republiku a občany prospěšný je náš programově obezřetný postoj k nedemokratickým formám a postupům evropské integrace.

Pro věrohodnost Komunistické strany Čech a Moravy v očích občanů a pro náš úspěch ve volbách, oba to víme, je určující schopnost strany žít současností a budoucností, pracovat pro občany a pomáhat jim řešit každodenní existenční problémy. Je pro nás životně důležité být s lidmi, znát jejich potřeby a požadavky, ať jde o zaměstnance, nezaměstnané, ty, kdo se živí poctivým podnikáním, mladé stejně jako důchodce. Je důležité umět komunikovat, mluvit současným jazykem, nabízet efektivní levicové alternativy k asociálním návrhům pravice nebo i sociálních demokratů, vysvětlovat naše přístupy.

Jen naivní hlupák by mohl uvěřit, že česká společnost namísto odpovědí na současné problémy a na existenční výzvy přítomnosti i budoucnosti chce od KSČM znova a znova slyšet mnohokrát už vyřčené omluvy za to, co bylo spojeno se zneužitím komunistických ideálů. A jen nezodpovědný hazardér neznalý dějin a politický ignorant, pokud ne něco horšího, by místo vedení věcné a moderní předvolební kampaně chtěl straně vnutit účast na antikomunistických kampaních pravice a mluvit k zacpaným uším těch, co veřejnosti nalhávají černobílé dějiny.

Nemůžeš nevědět, že u zcela konkrétních funkcionářů, kteří nerespektují demokratická týmová rozhodnutí, jde o chronická selhání, a to nejen v rovině politické, ale i lidské. Obdobně sklony několika předních funkcionářů vidět ve straně pouhý výtah k osobnímu vzestupu, ke kšeftům na úkor programové práce nás strhávají kamsi, kam bychom jít neměli. Bez vyvozování odpovědnosti z podobných selhání nám hrozí, na co jsem na 7. plénu zřetelně upozornil, nečitelnost a ztráta důvěryhodnosti. Nehodlám se s takovou politikou ztotožnit. A mlčet k tomu nebo tolerovat to, nechat podobné jednání bez kritiky a bez patřičného pojmenování se nikdy v minulosti neosvědčilo. Mlčení a tolerance k bezprogramovosti a k porušování demokraticky přijatých usnesení nemůže straně prospět ani dnes.

Z předvolebních analýz, které máme oba k dispozici, je zřejmé, že KSČM má nyní stabilní pozici ve všech krajích. Z těch analýz také plyne, že náš úspěch ve volbách je výrazně spojen nejen s tím, jak se vymezujeme vůči pravici, ale neméně i s tím, jak se dokážeme vymezit vůči ČSSD. Koncentrovaně řečeno, náš volební potenciál využijeme a posílíme jen zřetelným odlišením se a oddělením KSČM od korupční a bezzásadové politiky vedení sociální demokracie, od sociálně demokratické praxe podvodných předvolebních slibů a povolebních kšeftů s pravicí.

Náš podíl na správě věcí veřejných na úrovni obcí, krajů i centra státu není dnes a nebude ani v budoucnu závislý na přízni pravicových stran a jim nakloněných médií. Stejně tak posílení tohoto podílu a naše budoucí přímá účast na vládě nezávisí, jak se politicky negramotní a někteří kariéristé přežívající v našich řadách domnívají, na přízni vedení ČSSD, na podbízivé vstřícnosti, kterou projevují k bezprogramové obchodní politice Lidového domu. Naše povolební postavení je v rukou našich vlastních členů a sympatizantů, v rukou voličů, jejichž důvěru jsme v uplynulých letech získali a těch nových, které letos pro program spolupracující levice získáme.

Doba je zralá, aby styl vládních koalic založených na podvádění voličů, na poškozování ekonomických zájmů většiny občanů, obcí i státu a na bezbřehé korupci, za který nesou rozhodující odpovědnost ODS a vedení ČSSD, ve volbách propadl. Máme povinnost proti hrozivé nezaměstnanosti a rostoucím sociálním příkopům po letech ekonomických a asociálních experimentů pravicových a středopravých koalic postavit ekonomicky efektivní, sociálně vnímavou a přitom plně demokratickou alternativu vlády levice.

Není a nebude to přitom podbízivost charakterově nepevných jednotlivců mezi námi, jejich trapné nadbíhání ČSSD a dokonce pravici, ale programová jednoznačnost KSČM a náš skutečný volební výsledek, co rozhodne o možné povolební spolupráci levice a o levicové alternativě vládnutí.

Vážený soudruhu předsedo,

v naší dlouholeté spolupráci jsme se vždy oba navzájem respektovali. Spojovala nás programová východiska, zájem na prospěchu republiky a občanů, stejně jako schopnost naslouchat členské základně strany a ctít demokraticky přijatá kolektivní rozhodnutí. I nyní budu prosazovat a podporovat pouze to, co stranu programově posiluje a co ji profiluje jako věrohodnou pro levicově smýšlející ale i pro ostatní demokraticky a sociálně vnímavě uvažující veřejnost.

Koncentrovaně vyjádřeno: jednání s ČSSD ano, ale naprostá ideová i organizační samostatnost, svébytnost politického jednání - vlastní tvář. "Má-li levice plnit svou funkci" tvrdí přední exponenti ČSSD, "musí být silná a demokratická, a to předpokládá nepolevovat v úsilí o zatlačení KSČM na okraj politické scény."

Vážený soudruhu předsedo, nevím, jak ty, ale já skutečně neznám jediného funkcionáře ČSSD, který by snil o sjednocení levice, které by mělo vzniknout překonáním historického rozporu mezi sociálními demokraty a komunisty. Bylo by proto osudné, kdyby se KSČM spoléhala na účelovou vstřícnost některých představitelů ČSSD, přeceňovala tajnou diplomacii a vyhýbala se oprávněné kritice ČSSD a jejích představitelů .

Často si kladu otázku, co je pro komunisty v České republice pro tuto chvíli nejdůležitější. Odpovídám: dělat reálnou, střízlivou politiku všedního dne, politiku, která má vliv na pracující, na ekonomicky nejvíce postižené skupiny společnosti. Někde jsem četl, že člověku je třeba projít pouští, vidět hořet nebesa nebo tančit hvězdy, aby se proměnil, aby hleděl vpřed a začal znovu. A platí to i o politické straně, jejíž síla se pozná podle toho, do jaké míry se dokáže bránit svým vlastním kariéristům, nikoli jen bojovat s kariéristy cizími.

Ne, nehodlám radit druhým, jak mají pracovat, nehodlám také přitakávat jisté partě všeho schopných kariéristů. Můj přístup spočívá v tom, že jakoukoli politickou funkci chápu jako službu veřejnosti a jsem ochoten se jí vzdát, kdykoli se najde někdo, kdo by ji vykonával lépe. Chce to prostě nové tváře, novou dynamiku, nový začátek. A to je asi hlavní důvod, proč se 4. března letošního roku v pražském Paláci kultury neuvidíme.

S pozdravem Miroslav Grebeníček