22. 2. 2006
Američané zabili ve svých věznicích 98 vězňů"Omračující", exkluzivní reportáž o chování amerických vojáků spravujících vězení v Iráku a v Afghánistánu přinesl úterý pořad televize BBC Newsnight. Od srpna 2002 zemřelo téměř sto osob, většina z nich Iráčanů, v amerických vojenských věznicích. Nejméně 34 vězňů bylo úmyslně usmrceno nebo zahynuli v důsledku bezohlednosti vyšetřovatelů. Některé osoby byly umučeny k smrti. Tato tvrzení jsou obsažena ve zprávě organizace amerických právníků Human Rights First (Lidská práva především), která bude zveřejněna ve středu, a jsou založena na oficiálních informacích od americké vlády. Pro toho, kdo má broadband a umí anglicky, kompletní televizní reportáž a následná diskuse je ZDE Plný text zprávy je ZDE Reuters o zprávě informovala teprve ve středu 22.2. ve 23.40 středoevropského času ZDE |
Americký ministr spravedlnosti Alberto Gonzáles řekl loni, v reakci na kritiku týkající se porušování lidských práv ve vězení Abu Ghraib: "My jen nemluvíme o Ženevských konvencích, my je vynucujeme. A pokud udělá někdo něco špatného, bude se z toho zodpovídat." Podle analýzy organizace Human Rights First, respektované organizace amerických právníků, která bude zveřejněna ve středu, se právě z porušování lidských práv nezodpovídá skoro nikdo. Tato americká organizace konstatuje, že v amerických vojenských věznicích v Iráku a v Afghánistánu bylo usmrceno nejméně 98 osob. Nejde o osoby, které by zahynuly během bojů nebo třeba během dělostřeleckých útoků na věznice, nebo v důsledku násilí mezi vězni. Jde o úmrtí, k nimž došlo při věznění či při výsleších vězňů americkou vojenskou správou. Nejméně 34 těchto úmrtí jsou zabití, úmyslné usmrcení anebo usmrcení v důsledku nedostatečné péče. A nejméně 8 osob, možná až 12 osob, bylo umučeno k smrti. Přesto však za to nebyli skoro žádní američtí vojáci řádně potrestáni. Děsivá historie začala hned po americké invazi do Afghánistánu, když začali Američané brát osoby do zajetí. Američané měli najednou na starosti tisíce zajatců, a proto potřebovali schopné vyšetřovatele. Nejprve v Kandaháru a pak v Bagramu. Velitelem vyšetřovatelského týmu se stal seržant Chris Mackay, armádní záložník: "Zjistili jsme, že je obtížné identifikovat nepřítele. Situaci se přizpůsobily vyšetřovací metody." Mackay ale chtěl dodržovat ženevské konvence, a tak zavedl předpis: zajatci nesmějí být podrobováni krutějším výslechům, než jaké by mohli vydržet sami američtí vojáci. Mackay:"Používali jsme spánkovou deprivaci. Vyšetřovatel i vyslýchaný museli zůstat po stejnou dobu vzhůru. Nevyměňovali jsme vyšetřovatele. V jednom případě jsme vězě vyslýchali téměř 29 hodin." Někteří armádní důstojníci zastávali názor, že vyšetřovatelé v Bagramu nejsou dost tvrdí. Nedařilo se jim získávat řádné informace. Mackay: "Byli jsme pod velkým tlakem, zejména, když přicházeli ranění a mrtví. Nátlak na vyšetřovatele je v takové situaci obrovský." Jiní vyšetřovatelé, po odchodu Mackaye, zacházeli při výsleších daleko dál, s děsivými důsledky. Moazzem Begg, vězeň v Guantánamo 2001-2005: "Vyhrožovali mi mučením a byl jsem podrobován zlovolnému, úmyslnému mučení, a výhrůžkám, že mě zabijí. Z vedlejších cel jsem slyšel děsivé výkřiky jiných vězňů, kteří čelili těmže metodám. Vyvrcholilo to zabitím dvou vězňů americkým vojenským personálem." Moazzem Begg byl vězněn v Kandaháru i v Bagramu.
Moazzem Begg: "Když lidé nechtěli mluvit, vyšetřovatelé je pověsili za ruce nad dveře. Měli tam vězeňská železa, z nichž je spouštěli. Na hlavu jim dali černou plátěnou kápi." Pro dva vězně v amerických vězeních v Afghanistánu tato praxe skončila zabitím. Byli vystavováni mučicí technice, která se v Bagramu používala pravidelně: "Vojenské stráže naučila vojenská policie, aby používali tzv. údery proti perineu, tzv. hrázi mezi konečníkem a pohlavními orgány. Do této oblasti je bili koleny, zasahovali tak tamní citlivý perineální nerv," vysvětlil v pořadu televize BBC Tim Golden z listu New York Times: "Koroner pak konstatoval, že oběti vypadaly, jako kdyby je přejel autobus. Tolikrát a tolik vojáků tyto vězně bilo do jejich svalů pod zadnicí. Jejich stehenní svaly byly proměněny v beztvarou krvavou masu." Tři relativně nízce postavení vojáci se za to odpovídali u amerického soudu. Žádný z nich za to nebyl odsouzen do vězení. U soudu se hovořilo o tom, jakým způsobem byli vyslýcháni vojáci v Bagramu. Tim Golden: "Vězni byli nuceni se válet po zemi, museli líbat vyšetřovatelovi boty, byli šikanováni sexuálně perverzním způsobem, vězni byli opakovaně biti. Velké množství vojáků přiznalo, že takto zacházeli s vězni skoro všichni, takže prokurátor nedokázal určit, kdo za to vlastně byl odpovědný. Proto nebyl nikdo pořádně potrestán." Hina Šamsi, právnička pro organizaci Human Rights First, právě dokončila zprávu, z níž vyplývá, že během války proti terorismu zemřelo v amerických věznicích skoro 100 vězňů. A to se do toho nezapočítávají úmrtí rány z bojiště ani násilí mezi vězni. Její analýza, která zpracovává údaje z Pentagonu, konstatuje, že v amerických věznicích zahynulo 98 osob, nejméně 38 osm z nich jsou zabití. Dalších 11 úmrtí je podezřelých. A asi 8 - 12 vězňů bylo umučeno k smrti. Lewis Weishooffer byl hlavní vyšetřovatel americké vojenské rozvědky v Iráku. V listopadu 2003, po opakovaném bití, zemřel irácký generálmajor Abed Hamed Mowhoush během Weishofferova výslechu. Bylo to na konci výslechu: vyšetřovatelé ho donutili, aby vlezl hlavou dopředu do spacího pytle. Pytel byl převázán elektrickými kabely a Weishoff a další osoba si na spací pytel sedli. Mowhush se v pytli udusil. Jeden přítomný voják svědčil, že Mowhushovy nohy kopaly, jako kdyby umíral na elektrickém křesle. O několik týdnů předtím vydal generálplukovník Richardo Sanchez, vrchní velitel amerických jednotek, vydal memorandum o vyšetřovací praxi. Sanchez povolil užívání psů a tzv. "stresových pozic". Weishoffer a další vyšetřovatelé tvrdili, že užívání spacího pytle je "stresová pozice". Písemně mu to schválila jeho šéfka, majorka Jessica Vossová. Užívání spacího pytle schválil i plukovník, velící celé vojenské divizi. Velitele Richarda Sancheze navštívil v Iráku generál Jeffrey Miller, vyslanec od amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda. Ten přijel z Guantánamo a vysvětlil, jak se v Guantánamo vyšetřuje. Uvedl: "Mám povolení dělat věci, které nejsou v armádní příručce. A máme dobré výsledky." Neřekl, co to bylo za výsledky. Lewis Weishoffer, který nacpal iráckého generálmajora do spacího pytle, byl shledán vinným ze zavinění úmrtí z nedbalosti. Dostal pokutu a po dobu 60 dní byl odvelen na vojenskou základnu. Nová analýza obsahuje informace o desítkách případů v Afghánistánu a v Iráku, v nichž byly krutými tresty trestány mírné přestupky. Zejdun Hasun byl Iráčan, kterého Američané donutili, aby skočil do řeky Tigris a zabil se. Plukovník, kapitán a major, kteří toto zabití zakamuflovali a naučili své vojáky, co mají říkat, aby se na to nepřišlo, dostali důtku, ale nebyli degradováni ze svých velitelských postů. Jiný voják, který zastřelil vězně v jeho cele, byl propuštěn. V případě jiného zabití se ztratila mrtvola, takže se nedalo prokázat, že byl udušen. Armádní brigadýr generál James Cullen, který monitoruje armádní disciplínu od Vietnamu, konstatuje, že je situace tragická: "Je neuvěřitelné, že máme vojáky a velitele, kteří se záměrně dívají jiným směrem, nevyšetřují incidenty, nestíhají trestné činy. To je hanba." Cullen argumentuje, že politická odpovědnost za to vznikla v prosinci 2002, kdy byl v Bagramu ubodán k smrti vězeň Dilawar. Tehdy psal jeden právník z Pentagonu memorandum o užívání tzv. "stresových pozic". Americký ministr obrany Donald Rumsfeld k němu připsal rukou: "Já stojím na nohou osm nebo devět hodin denně. Proč je stání omezeno jen na čtyři hodiny?" Američtí vojáci to interpretovali tak, že si mohou dělat s vězni, co chtějí. Reportér Gavin Esler hovořil v pořadu Newsnight se Zalmayem Khalizadem, americkým velvyslancem v Iráku. Ten reagoval slovy: Velvyslanec: Tu zprávu jsem nečetl. Samozřejmě, tisíce vězňů je zadržováno koaličními vojsky. Někteří zemřeli z přirozených příčin. Vyskytují se obvinění z týrání. Samozřejmě je vždycky vyšetřujeme a viníci jsou potrestáni. Reportér: Avšak jen 12 těchto úmrtí vedlo k nějakým trestům a nejdelší z nich byl pět měsíců! Jedna osoba byla donucena skočit do řeky Tigris, jiná byla udušena ve spacím pytli? Velvyslanec: Pokud je ta zpráva pravdivá, bylo by to strašlivé týrání a tyto případy by byly vyšetřovány a viníci by byli potrestáni. Reportér: Chápete, že toto znamená, že všechno, co se dělo v Abu Ghraib, nyní vypadá, jako součást běžného zacházení s vězni a nikoliv jako výjimka? Velvyslanec: Drtivá většina našich vojáků dodržuje zákon. Ohrožují své životy na ochranu Iráčanů. Dávají Iráčanům historickou příležitost k tomu, aby si vybudovali svobodnou a demokratickou zemi. Samozřejmě dochází k týrání, například britská vojska se jich dopustila v Basře, dopouštějí se jich i Američané, a viníci musejí být potrestáni. |