ČT v tom samozřejmě nebyla sama , po celý den to byl headline zpravodajských internetových serverů, pravděpodobně to bylo neustále v rádiích. Právě proto je ale podivné, že ČT považovala tuto zprávu za nejdůležitější událost dne, ačkoli se závod odehrál v poledne. Logicky to v podstatě všichni, kdo toho dne přišli do styku s elektronickými médii, už věděli.

Otázkou je, jak je to možné. Jan Čulík soudí, že je to blbostí českých médií. Já si myslím, že nejen tím. Předně mi přijde velmi zajímavé, jakým způsobem je možné v době elektronické komunikace zakonzervovat myšlení v důsledku určitých kulturních kořenů a společenských podmínek. Z toho usuzuji, že blbost českých médií nevyrůstá ze vzduchoprázdna. Žádná blbost to neumí, protože k tomu potřebuje člověka a nejlépe mnoho lidí. Někde musí být její zdroj, a tím je s největší pravděpodobností právě náš současný kulturní poločas.

Světové dějiny se prostě valí a na malé kulturní existence příliš neberou ohled. To je jistě deprimující, pro kulturního mrňouse obvzlášť. Hrozně rád proto sám sobě dokazuje, že se tomu velkému světu umí vyrovnat. Takřka jedinou možností k tomu je u takových společností sport.

Jinak je ale malý člověk vůči světu ostražitý a pokud je toho na něj tolik, že už není schopen vstřebávat a odolávat, jsou u něj vyvolány jakési obranné mechanismy, jejichž genealogie jde zpět po časové ose národ - obec - kmen -- tlupa. Kultura je prostě takhle navrstvená a mnohdy se to projevuje stejně jako právě zde.

Věřím, že nikdo snad nevnímá tuto kritiku jako projev intelektuálního povýšenectví. Osobně jsem velmi rád, že se lyžařce Kateřině Neumannové podařilo na olympiádě zvítězit a velmi jí to přeju. Pokud je ale vítězství v lyžařském závodě povyšováno na nejvýznamnější událost dne (kdykoliv!), vypovídá to o kultuře postavené na ignoranci a iluzorních představách hrdinství ve jménu národa, jehož důkazů má asi zoufale málo. Můžu přece mít radost z toho, že se někomu podařilo vyhrát na olympiádě, ale proč je nutné z toho dělat vrcholný okamžik dějin?

Ale... Se sympatickou Kateřinou se během olympiády musel sejít prezident ČR Václav Klaus a po získání zlaté olympijské medaile nezaváhal ani premiér ČR Jiří Paroubek. Snaha politiků být viděni v dobrém světle a v pozitivní atmosféře, kdy se v podstatě hřejí na tom, co sami nemají, je směšná. Dělají to ale pořád a dělat to budou do té doby, dokud po tom budou přibírat na preferencích. ČT se tak z určitého úhlu pohledu vlastně vůbec nedopustila chyby, protože tam, kde se střídají prezident s premiérem, se přece musí dít něco vrcholně důležitého pro tuto zemi.

Tak nevím, Honzo. Když se na to tak dívám, vypadá to jednoznačně. Společnost takové zpravodajství bez problémů a pozitivně akceptuje a politická reprezentace to svých chováním potvrzuje. Vážně začínám uvažovat o tom, zda má vůbec médium, které z této společnosti vychází a má jí sloužit, právo na to, aby se stavělo proti společenským trendům. Jestli by to náhodou nebylo považováno za nebezpečné a nepřátelské...:)