Britský premiér Tony Blair v pátek řekl radikálním muslimům, žijícím v Británii, že mají "povinnost se integrovat" do britské společnosti. Varoval je, že jim nebude dovoleno, aby ignorovali to, co charakterizoval jako "základní britské hodnoty demokracie, snášenlivosti a respektu pro právo". "Naše snášenlivost je tím, co dělá Británii Británií. Tomu se buď podřídíte, anebo sem nepřicházejte. Nechceme tu šiřitele nenávisti, bez ohledu na jejich rasu, náboženství, či přesvědčení," zdůraznil Blair.

K tomu: Jan Čulík, "Kauza Vadas a Hučín: My o koze a Hučínovi stoupenci o voze" ZDE

Vzdorný George Bush ve čtvrtek uvedl, že souhlasí s Tonym Blairem, že "vítězství" v Iráku je důležité. Řekl to pouhý jeden den poté, co Iraq Study Group zveřejnila zdrcující kritiku jeho současné politiky.

Při společné tiskové konferenci s britským premiérem Blairem ve Washingtonu přiznal Bush, že doporučení od ISG "stojí za vážnou úvahu".

Vyslal však signál svým kritikům, že je přesvědčen, že vítězství v Iráku je stále ještě možné, navzdory tomu, co komise Iraq Study Group, složená ze zástupců Republikánů i Demokratů, označila za "vážnou a zhoršující se" situaci v Iráku.

Nezávislá Baker-Hamiltonova komise o situaci v Iráku pracovala dlouho. Trvalo jim devět měsíců, než byl vyhlášen výsledek. Někdo si možná myslí, že jde o nějaké senzace. A to už za devět měsíců. Někdo ale možná dokonce tuší, že George W. Bush asi věděl, že v tom, co zvoral v Iráku, nemůže beze změny pokračovat. Nejen kvůli těm 2900 mrtvých a těm nepočítaným zraněným Američanům. A také nejen kvůli těm rostoucím výdajům.

Dne 26. října 2006 bylo v Evropském parlamentu schváleno "Usnesení Evropského parlamentu k 50. výročí maďarské revoluce v roce 1956 a jejímu historickému významu pro Evropu". Jako předkladatelé se sešli jak pravicoví, tak i levicoví poslanci. I představitelé zelených - Daniel Cohn-Bendit a Milan Horáček - se spolupodepsali pod návrh, ve kterém se praví, že odpovědnost za to, že byly země střední a východní Evropy na více než 40 let připraveny o svrchovanost a svobodu nese konference velmocí v Jaltě a nazývají to "jaltské rozdělení Evropy po druhé světové válce". Text se ale neobrací jen do minulosti, ale dává úkol budoucnosti. Zdůrazňuje, že "demokratické společenství musí jednoznačně odmítnout represivní a nedemokratickou komunistickou ideologii a prosazovat zásady svobody, demokracie, lidských práv a právního státu a zaujmout jasné stanovisko, jsou-li tyto zásady porušovány" a vyzval "všechny demokratické země, aby jasně odsoudily zločiny spáchané všemi totalitními režimy". Zaujal pozici, známou už z Bible - kdož jsi bez viny, hoď kamenem... PRO hlasovali opět jak pravicoví, tak levicoví poslanci. Jsou ale všichni bez viny? Z komunistické frakce GUE/NGL to byl poslanec jediný, Miloslav Ransdorf. Zbytek českých komunistů byl proti, nezávislá poslankyně Bobošíková se zdržela. Kdož jsi bez viny, hoď kamenem...

Imre Nagy - 1956 - zdroj www.hungary1956.com

Česká média tento výsostně většinový akt Evropského parlamentu, pokoušející se o vyvážený postoj k minulosti a odsuzující na ní jen tu represivní a nedemokratickou část idejí, které provázely úsilí o emancipaci mas a sociální spravedlnost v 19. a 20. století, naprosto ignorovala. Dokument ani hlasování neanalyzoval nikdo. Přitom Evropský parlament dal jasně najevo, že si váží Imreho Nagye či politiků Pražského jara stejně, jako hnutí Solidarnosc. Nedvojsmyslně určil celoevropský politický rámec a postavil ho dokonce na evangelické historické zkušenosti. Dal tak jednoznačnou facku všem, kteří ve svém primitivním antikomunismu či primitiním komunistickém přesvědčení nerozlišují. Stejně jako katolická církev, která až nyní v 21. století připustila, že i Hus měl právo na vlastní cestu k výkladu písma. Historik Ransdorf svým hlasováním českým komunistům ukázal, že úsilí o pochopení minulosti nelze zakrývat do ideologické předpojatosti či rigidního sentimentu. Ukázal své straně směr.

Plný text usnesení EP B6‑0548/2006 ZDE

Petice "Zrušte komunisty" a co z toho nakonec bylo TÉMA BL

V současné době probíhá spor o platnost odvolání členů Akademického senátu Akademickou obcí a nejen o to, jde mnohem o víc...

Jestliže by byl Akademický senát shledán platně odvolaným, bude to mít za následek skutečnost, že osoba navržená prezidentu republiky ke jmenování rektorem nebyla navržena Akademickým senátem VŠUP, a prezident se může dopustit jmenování rektorem někoho, koho ani jmenovat nemohl. Šlo by o závažný precedens, neboť by toto jmenování bylo neplatné.

K tomu: Jan Paul, Rektora VŠUP odvolal prezident ZDE

Reakce na článek Jana Paula "Volba nového rektora VŠUP ve stínu nejasností aneb republiku si rozvracet nedáme! Nikdy!"

Vážená redakce Britských listů,

jsem dlouholetým čtenářem BL a vážím si vašich, často polemických textů a názorů. Jsem jednoznačně zastáncem kritického myšlení, které vytváří prostor pro realitu slov V.Bělohradského, cituji: ..... nabízet lidem polemický obraz o nich samých - když mu lidé porozumí jako svému obrazu, změní se. To je podstata moderní společnosti: změna tu není výsledkem vnějších tlaků, ale otřesů, které vyvolávají uvnitř obce její polemické obrazy.

Ovšem to, co se na vašich stránkách objevilo v pátek 8.12.2006 z "pera" Jana Paula, pod titulem : Volba nového rektora VŠUP ve stínu nejasností aneb republiku si rozvracet nedáme! Nikdy!, je bohužel jen zdánlivá investigativní žurnalistika.

Odmítám reagovat ( jak by si J.Paul asi nejspíše přál?!) na snůšku polopravd, překroucených argumentů a vyslovených lží. Přesto dodávám: o situaci na VŠUP, toho bylo poslední rok napsáno poměrně dost.

Po přečtení článku Jana Paula, zveřejněného na Britských listech není možné nereagovat. Ze článku je jasně patrné, že základem mu byly informace zprostředkované osobou pana Baláže, který je v něm několikrát citován a za jehož práva "menšiny" se autor staví. Celý článek se však bohužel netváří jako vyjádření autorova osobního názoru, který se třeba i může zcela ztotožňovat s názory a pocity pana Baláže, ale jako seriózní investigativní žurnalistika, která se snaží veřejnosti předkládat ověřená fakta a upozorňovat na nešvary společnosti. Jenže článek podstatným způsobem veřejnost dezinformuje a manipuluje s jejím míněním.

Pokusím se proto zcela věcně a proto možná i trochu suše a málo poutavě, protože bez emocí, reagovat na tvrzení v článku uvedená.

Řevnivost, nedospělá iracionalita, soukromničení a revanšistická zapšklost zavládly mezi pedagogy na VŠUP. Do svých žabomyších sporů a privátních zájmů zaplétají své studenty, pletou své exhibice do výuky a z veřejnosti si chtějí selektivní publicitou udělat arbitra. Dlouhodobý marasmus ve výtvarném umění, neujasněnost role školy vůči výzvě, vyplývající z názvu školy vysoká i zaměření umělecko - průmyslová, dlouhodobá absence koncepčního řízení programové náplně jednotlivých atelierů, neexistence společenské objednávky a z toho vyplývající bezkoncepčnost, bezbřehá rozpínavost směrem k "artistním" disciplínám - to vše dělá z mé alma mater trosku, kterou bych nemohl s klidným svědomím dnes doporučit ke studiu nikomu.

Hluboce jsem, jak se zdá, urazil prohučínovské sympatizanty, když jsem ve své recenzi poukázal na to, že film Martina Vadase, údajně o Hučínovi, nedávno odvysílaný v České televizi, je jen zmatenou mozaikou subjektivních názorů z druhé či třetí ruky a neanalyzuje meritum věci. Napsal jsem, že je docela dobře možné, že je Hučín obětí české justice, avšak že se Vadasův film tímto tématem analyticky nezabýval a nepřinesl žádná fakta.

Zajímalo by mne, jestli by bylo možné, aby konferenci Londýnská výzva, mohl spoluorganizovat místopředseda britského parlamentu a jestli by se tato konference mohla sejít na půdě parlamentu, ptá se čtenář Tschernoster Erhard.

Odpověď Jana Čulíka: Jak víte, pane Tschernostere, v Británii je velmi silná opozice proti irácké válce. Blairovi lidi by na takové konferenci asi nespolupracovali, ale například liberální demokraté, nebo někteří konzervativci, zřejmě ano. Velmi ostře vystupoval proti útoku na Irák bývalý Blairův ministr zahraničí Robin Cook, který kvůli tomu odstoupil z funkce. Ostře ho napadala i bývalá ministryně pro mezinárodní rozvoj Claire Shortová. Ostrou kritiku proti válce v Iráku vznášejí v současné době v Dolní sněmovně opoziční liberální demokraté i konzervativci. Konala se četná velmi kritická slyšení ohledně války v Iráku. Blair dosud odmítá požadavek opozice na utvoření nadstranické komise, která má vyšetřovat, jak je možné, že byla Británie zavlečena do této války. Argumentuje, že není "slušné" takové vyšetřování konat, dokud riskují v Iráku britští vojáci své životy. Toto parlamentní vyšetřování se však velmi pravděpodobně bude dříve nebo později konat, opozice si to vynutí. Situace je však s českým parlamentem nesrovnatelná - britský systém je většinový a není koaliční. V parlamentě nemají funkce členové jiných než vládních stran. Zdá se mi však, že na půdě Evropského, či třeba německého nebo francouzského parlamentu by se takováto konference klidně konat mohla.

Napadá mě, v čem je problém. Média v "české vesnici" - stejně jako Neff - si zakazují určité názory a děsí se jich. Jejich nositele skandalizují jako "extremisty". Podobně jako za komunismu, v ČR je vám předepsáno, co si musíte "správně" myslet, jenže tento názor na svět je prajednoduchý. Média skandalizují nositele jiných názorů buď jako blázny, "komunisty" či extremisty. Jenže situace v mezinárodním prostředí je daleko složitější a rozrůzněnější, názorově i jinak, než jak ji zjednodušují česká média.

Jakmile do uzavřeného českého prostředí, připomínající loutkové divadlo, vstoupí lidé zvenčí, dojde ke kulturnímu střetu. Kdykoliv se český diskurs dostane do mezinárodní pozornosti, vznikne průšvih. (Vzpomeňte, jak při návštěvě v Izraeli se vyjádřil někdejší český premiér Miloš Zeman, že by měli být Palestinci uzavřeni do koncentračních táborů, a vysloužil si například od britského deníku Independent přezdívku "idiot z České republiky".)

Na Západě je totiž možné, aby někdo, jako profesor Al Nahi zastával takovéto názory, a přesto byl ve své vlastní zemi, na vlastní univerzitě a mezinárodně silně respektován. Takový člověk samozřejmě nevěří vlastním očím, přijede-li do české vesničky, z mezinárodního hlediska zcela nevýznamného prostoru, a tamější provinční tisk ho začne skandalizovat... :)

Prosím uvažujte nad tímto citátem:

Toto je citace z projevu britského dramatika Harolda Pintera, předneseného dne 7. prosince 2005 při udělování Nobelovy ceny. Ondřej Neff by to jistě také v Lidových novinách označil za extremismus a doporučil by českým parlamentním činitelům, aby se s Pinterem nikdy nestýkali...:)

Já a další, se kterými se znám a co čtou BL, tak činíme výlučně až večer. Někdy je to až komické, když si tipujeme, jaké názory zvláště k politickým šílenostem můžeme na vašich stránkách získat. A věřte -- zatím jste nezklamali. Večerní čas ke čtení BL je ostatně i výhodný z jiných hledisek. Například čtení při zpravodajských relacích ČT 1 je doslova terapií - píše čtenář Tomáš Zachat.

Od roku 2007 budou, pokud bude legislativní proces dokončen, platit některé změny v nemocenském pojištění. Pomiňme nyní většinu detailů, závislých na konečném znění legislativy, a soustřeďme se na základní koncepční změnu, která spočívá ve volitelném snížení pojistného pro malé zaměstnavatele a povinném snížení pojistného pro zaměstnavatele velké. Jakkoli toto snížení naběhne pravděpodobně postupně během let 2007-2009, principiálně jde o reakci na společenskou objednávku snížení vedlejších nákladů práce hrazených zaměstnavatelem.

Před několika dny oznámila česká média zprávu o konání konference pod názvem "Pražská výzva pro Irák" , která se má konat 9. - 10. 12. 2006 pod záštitou místopředsedy sněmovny PhDr. Lubomíra Zaorálka. Zároveň byly uvedeny jako pořadatelé této konference dva subjekty: Česko-irácké sdružení s předsedou Ing. Faisalem Ismaílem CSc. a České mírové fórum pod vedením PhDr. Vladímíry Levé.

Dne 8.4.2006 se v Praze konala konference Válka v Iráku a Evropská unie, kterou pořádala Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů, Ústav mezinárodních vztahů a Česká společnost pro politické vědy, za podpory Konrad-Adenauer-Stiftung. V dubnu letošního roku totiž uplynuly tři roky, co koaliční vojenské sbory vstoupily do Bagdádu. Konference si kladla za cíl poskytnout prostor pro akademicky podnětnou mezioborovou diskuzi zaměřenou na problematiku světově neuralgického bodu na Blízkém Východě. Dále rozebírala téma vlivu irácké války na Evropskou uniii, zvláště pak na problémy spojené s dosažením dohody v oblasti společné obranné a společné zahraniční politiky. Tato akce, jíž se zástupci Českého mírového fóra a Česko-iráckého sdružení zúčastnili, byla podnětem k tomu, aby se dohodli na zorganizování konference Pražská výzva pro Irák.

Pražská výzva pro Irák TÉMA BL

Studie více než jednoho tisíce mužů v Indii dospěla k závěru, že pro většinu Indů jsou kondomy, vyráběné podle mezinárodních velikostí, příliš velké.

Článek o kmenových buňkách jsem nepřeskočil, a to nejenom v BL. V oblasti medicíny a biotechnologie jejich výzkum a snaha o jejich využití probíhá již léta. Osobně si tuším vzpomínám na první známější referát z kongresu Americké kardiologické společnosti z roku 1996 v New Orleans. Tenkrát šlo o náhradu vnitřní výstelky koronární tepny - endotelu v koronární arterii poškozené perkutánní angioplastikou.

Možná, ač BL nejsou populárně vědeckým časopisem, by stálo za to alespoň stručně shrnout o čem, že výzkum stem cells je. Zárodečné či kmenové buňky. Čím se liší od normálních buněk a jak je lze uvažovat pro využití v medicíně?

Do boje o prezidentský titul se zapojil Sergej Čemjezov, šéf firmy Rosoboroneksport. Tato firma má monopol na obchodování s ruskými zbraněmi.

Prezidentské volby mají být v roku 2008, ale již teď se několik kandidátů na dalšího pána Kremlu uchází o hlas jediného rozhodujícího voliče, neboli prezidenta Vladimíra Putina. To jeho podpora v čase prezidentské kampaně dá kandidátovi komfortní obsluhu v TV, pomoc komunální administrativy a také veliké peníze -- píše z Moskvy na internetových stránkách Gazety Wyborczej Tomasz Bielecki.

Masarykova univerzita v Brně pořádá příští týden seminář o nejrůznějších aspektech života v postkomunistických, potažmo demokratických společnostech pro běloruské i české studenty. Mimo jiné na něm vystoupí Petr Uhl, Jan Zahradil, Petr Pithart, Ivan Havel, Václav Žák, Bohuslav Binka a Jan Čulík.

Světová rada církví ve svém dopise z 10. července 2006, adresovaném presidentu Spojených států amerických G.W. Bushovi prohlásila, že nové návrhy na zpřísnění ekonomických a humanitárních restrikcí vůči Kubě budou mít nepříznivý efekt na bezbranné obyvatele Kuby a doporučení, jež by vedla k izolaci Kubánské rady církví, dávají vznik "hrubému porušení náboženské svobody a významně se vměšují do církevních záležitostí".

Prohlášení Kubánského fóra pastorů z 23. října léta Páně 2006, které projednalo "překvapivé výroky" Jitky Klubalové, generální tajemnice Ekumenické rady církví České republiky z dopisu adresovaného 3. srpna 2006 generálnímu tajemníkovi Světové rady církví Dr. Samuelu Kobiovi

Nemám k dispozici originál dokumentu Nikoliv naším jménem v irácké arabštině. Tedy v jazyce, kterým tento dokument sepsali iráčtí spisovatelé, novináři a intelektuálové. Byla jsem však informována, že text, publikovaný Janem Čulíkem v Britských listech, je českým překladem anglického překladu původního arabského textu. Nevím, kdo text překládal z arabštiny do angličtiny. Nevím zdali to byl novinář, politolog, spisovatel, arabista, učitel cizího jazyka anebo tlumočník. Také mi není známo, kdo text překládal z angličtiny do češtiny a ani to, jaké měl dotyčný znalosti místních iráckých současných poměrů a jak byl sám do problematiky zaangažován.

Ne, my opravdu často podceňujeme naše politiky a házíme šmahem do jednoho pytle jak je samotné, tak jejich jednání, které se nám často zdá velmi nepochopitelné. Brzy, vskutku velmi brzy, jsme zapomněli na to, že nám naše politiky závidí celý svět -- tak, jak nám to oni sami o sobě tenkrát po dramatickém listopadu tak často a rádi říkali.

Fjodor Michailovič Dostojevskij v Zápiscích z podzemí vyjádřil svoji koncepci člověka, který není bytostí výlučně rozumovou, již by bylo možné odhalit a pochopit matematickými propočty. Bohumír Tichánek text připomíná v souvislosti s kvantovou fyzikou a bere si Dostojevského za svědka nemožnosti "propočítat" realitu tak, že bychom dosáhli jejího plného poznání. Myslím si, že problém, jehož se Tichánek dotýká, má ještě jeden rozměr kromě náhody, a tím je tajemství.

Nevěřila jsem, když jsem si v deníku Metro z úterý 5. 12. 2006 na straně 5 přečetla poznámku šéfredaktora, Brazilce Fabiana Golga. Už samotný titulek - výčet politiků současnosti a minulosti, řazený v podivuhodném sledu od Cháveze po Stalina, ve mně rozsvítil kontrolku. A což teprve obsah článku. Novinář, jehož periodikum poskytuje nestandardní prostor neotřelým pohledům, upozorňujícím na neofašismus, rasismus a xenofobii, zplodí čtyři sloupečky nesmyslů. Napíše je novinář, který pochází z kontinentu dvou světů, kde si každý den podává ruku bída s bohatstvím. Fabiano Golgo, který je Čechům s dobrou pamětí znám jako někdejší šéfredaktor časopisu, prodávaného lidmi bez přístřeší -- časopisu, jenž nese název Nový prostor.

Metro 5. 12. 2006 , Fabiano Golgo: Chávez, Castro, Bush, Hitler, Stalin ZDE

KSČM se distancuje od praktik z 50. let a současně si je vědoma i nedostatků z let 80. V tomto smyslu se veřejně vyjádřily všechny sjezdy KSČM.

Štěpán Kotrba před několika dny napsal, co postrádal v mém projevu na mezinárodní konferenci o antikomunismu. Chybělo mu jednostranné odsouzení čtyřiceti předlistopadových let a propagandistické formulace, které známe od sloupkařů v pravicovém a bulvárním tisku. Jeho zjednodušující a možná účelové vnímání minulosti vytváří zcela pokřivený obraz významné etapy československých dějin.

Zdravím z Bostonu a posílám fotku své poslední instalace/performance z místního přístavu.

Jak vidíte, chtěl jsem sprejem vyslovit své upřímné vlastenectví, stojící na neotřesitelných základech, píše Milan Kohout.

V Lidových novinách vyšel ve středu 6. 12. 2006 pod titulkem "Ministr ve stínu" s podtitulkem - "Zaorálek zaštítil akci, které se měli účastnit extremisté" článek Ondřeje Neffa, ve kterém, napadá jednoho ze zahraničních účastníků konference Pražská výzva pro Irák , profesora Al Nahiho. Dokonce dává do uvozovek -- jako jeho přímou řeč - slova, která lze nalézt (jak uvádí) v materiálech "Bruselského" tribunálu.

Stránky, o kterých Ondřej Neff hovořil, mají následující adresu: www.brusselstribunal.org. Jedná se o Tribunál Bertranda Russella, tedy o B. Russell's Tribunal. Jde o hnutí za mírové iniciativy. Víc nemá cenu znalostní zázemí Ondřeje Neffa komentovat.

My, nížepodepsaní iráčtí spisovatelé, novináři a intelektuálové ze středního a jižního Iráku směřujeme své výroky našemu lidu, všem našim spoluobčanům po celém Iráku. Iráčanům všech etnických a náboženských totožností.

Jsme donuceni promluvit jako iráčtí občané na obranu naší vlasti, je naší svatou povinností toto učinit.

Jsme přesvědčeni, že federalistický zákon, zavedený rychle a bez řádné celonárodní debaty, není ničím jiným než starým plánem na zničení Iráku jeho rozdělením. Irák bude rozdělen na malé navzájem se hašteřící celky, aby byl oslaben a aby byla erodována autorita jeho ústřední vlády. Tak bude Iráku, s bohatstvím jeho lidských a přírodních zdrojů, zabráněno, aby se rozvinul v silný národ, schopný být v regionu významným hráčem. Účelem je zabránit Iráku, aby se stal silným regionálním hráčem proti plánům imperialistů na Blízkém východě. A proti sionistické entitě v Palestině, cílem jejíhož vytvoření bylo zabránit arabským zemím, aby dosáhly svých ambicí prosperity a hospodářské nezávislosti.

"Sdělovací prostředky, tisk, rozhlas, televize, film, jsou nesmírně důležitým nástrojem moci a masové politické výchovy, který se nikdy nesmí vymknout řízení a kontrole marxisticko-leninské strany a socialistického státu, nemá-li se věc socialismu dostat do vážného nebezpečí."

podnět ministrovi vnitra Ivanu Langerovi a reakce na reakci tiskového mluvčího ÚDV, poručíka Jana Srba, zveřejněnou pod titulkem "Podejte trestní oznámení na ÚDV"

V minulém měsíci jsme se se zájmem seznámili s informacemi o připravované reorganizaci "Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu". Z toho nás nejvíce zaujalo, že jeho vznik je datován dnem 1.1.1995. Toto zjevně není pravda.

K tomu: Asanace 2006 TÉMA BL

5. prosince 2006 vysílala na nátlak některých aktivistů Česká televize konečně film Martina Vadase údajně o Vladimíru Hučínovi. Bohužel, film byl zcela zmatený a neobjasnil jádro věci. Mozaikovitý sestřih desítek krátkých štěků od nejrůznějších sympatizantů není analýzou složitého případu. Film se ani jedinkrát nepokusil o racionální analýzu toho, o co vlastně v Hučínově případě jde. Drtivou většinou se skládal ze sestřihu názorů různých Hučínových sympatizantů, tedy ze subjektivních, nevěcných výroků z druhé či třetí ruky. Často lidé vyjadřovali rozhořčení ("Je to lumpárna, za toto jsem seděl třináct let!") ("Přeju vám klidné předstoupení před Boží soud!") nebylo ale dost dobře jasné nad čím.

Když se má průměrný Čech (tedy většinou osoba strachy pokálená a se svým kouskem špatného svědomí) vyjádřit k případu Vladimíra Hučína, tak většina začne blekotat jako typický český poslanec nebo senátor: "Já o tom nic nevím, nemám dostatek informací...". Po včerejším vysílání (05. 12. 2006, ČT 2) dokumentu Martina Vadase "Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína" Českou televizí to už říkat nebudou moci. I když možná budou zase tvrdit, že se nedívali, protože byli v hospodě, cpali si do gumovky uzený bůček s knedlíkem a zelím a nebo že se dívali na jiném programu na "Třicet případů majora Zemana" - to je přece pravá česká kultura!

Tento příspěvek nám poslal čtenář, který se představil jako "Ross Hedvíček". Recenze myslím dobře dokumentuje to, co jsem už napsal ve svém článku, totiž že Vadasův film nebyl o meritu věci, o tom, o co jde v případě Vladimíra Hučína, ale byly to jakési emocionální tanečky kolem zcela nevyjasněné záležitosti, mozaika "názorů" z druhé či třetí ruky. Čtenář Hedvíček má pravdu, že osoby, apriorně záporně zaměřené proti současnému režimu v České republice, mohou takovéto soukromé názory uspokojit a nadchnout a "dokázat jim", že podle těchto subjektivních názorů je v zemi "všechno špatně" - bohužel z filmu nevyplývá, co je špatně. Vadasův film ani neobjasnil zcela zásadní věc, proč je v Hučínově záležitosti rozhádaná i antikomunistická Konfederace politických vězňů. Je-li Hučínova věc tak jasně spravedlivá, neměla by se Konfederace za něj plně postavit? A pokud jeho věc v Konfederaci vyvolává spory, neměl Vadasův film vysvětlit proč? |JČ

Mám naprosto suchý obličej a jsem trochu spálená od slunce, jak jsem ležela na terase. Přesunula jsem se ale na pohovku do obýváku, protože z velkých černých mraků mi začalo na obličej krápat. Teď si hovím na kanapi a poslouchám relaxující hudbu z Gastonova počítače. Před nedávnem přijel ze Skotska Gastona navštívit kamarád a pořád je u nás, a bude tu zřejmě ještě určitou dobu. Je milej, anebo, jak říkají Skoti: "Ten člověk je úplná legenda!"

My face feels all dry and a bit burned from the sun I have been enjoying today, laying on my terrace. But I have just moved myself to the sofa in the living room because by the effort of big dark clouds raindrops were thrown on my face. Now I am wonderfully comfortable on the sofa, with some nice relaxing tunes playing from Gaston's computer. A while ago a friend from back home in Scotland came out here to visit Gaston and he is still staying with us, and is probably going to stay for quite a while longer! He's a real darling, or as they say in Scottish: "He's a legend!"

7.

Hledat první chybu je vždycky těžké. Někdy nemožné.

Na kovovém stole ležela prostěradlem zakrytá mrtvola. Muž v modrém obleku se u stolu zastavil s cigaretou v ruce, odkryl nebožtíkovu hlavu, podíval se na něj, foukl mu kouř do obličeje a znovu mrtvého zakryl. Policista v uniformě, který přivedl Lašku, zakašlal.

"Můžete jít," řekl muž v modrém policistovi. Laška se nejistě rozhlédl. Na prosektuře nebyl častým hostem, nebyl tam ještě nikdy.

"Dobrý večer," pronesl tiše.

"Pan doktor Laška!" zaradoval se muž v modrém obleku, jako kdyby ho snad ani nečekal nebo jako kdyby spatřil blízkého přítele. Měl oči v úzkém obličeji blízko u sebe, působil nevyspale a od rána mu už zmodraly tváře od tmavých vousů. "Jsem major Kopecký. Nechtěli jsme vás brát k nám do kanceláře..."

V září přispělo celkem 115 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 281,00 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 10. 2006 částku 151 838, 27 Kč. Vzhledem k tomu, že čtenost Britských listů trvale stoupá a za nedávné období došlo k podstatnému vzrůstu sledovanosti časopisu, dostal se náš dosavadní server na hranici svého výkonu i životnosti a byli jsme nuceni částkou 243 745.32 Kč zakoupit server nový, který bude zanedlouho zprovozněn. Příspěvky čtenářů dále využíváme k modernizaci funkcí redakčního systému. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,692.59 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.