Meze člověka všemohoucího

Kvantová fyzika přiznává kategorii náhody, tj. něco, co neumím (zatím) poznat, a je to tedy děj pro mne náhodný, bezdůvodný a bezúčelný. Proč však nepřiznat, že jsou ve vesmíru jevy a děje, jejichž podstatu nám, lidem, poznat nepřísluší a které přesto smysl mají? Má to co činit s pokorou, je to uvědomění si faktu, že náš rod není na vrcholu vesmírného řádu, jak si myslíme. Osvícenství definovalo člověka jako všemohoucího, jako jeho nejvyšší hodnoty deklarovala osobní růst, proměnu světa okolo něj, individualismus. Jaká je ale hranice mezi individualismem a sobeckou slepotou?

To, že "člověk přestal být vztahem k Bytí a stal se silou, mocnou, jednou z nejmocnějších," reflektuje Jan Patočka ve své eseji "Je technická civilizace úpadková, a proč?" (in: Kacířské eseje o filosofii dějin). Snaží se posoudit industrializovanou společnost, postavenou na mechanickém, materiálním základě (tedy na vědomí světa, které lační po vypočítání každého pohybu jsoucna na desetinou čárku přesně) a odhaluje její povrchnost a odcizení. Jistě, lze možná žít šťastně ve společnosti konzumu, ve společnosti, v níž je nejdůležitější materialistické popsání reality spojené s obchodnickým pragmatismem, ve společnosti, v níž se z lásky stal rozmnožovací pud, z náboženství předsudek a opium lidstva a z technologie spása. Ale stojí toto štěstí za něco, přestáváme-li být skutečnými individui, ztrácíme-li svou svobodu?

Tajemství není temnota

Technologický člověk si libuje v tom, že se dostal na kobylku realitě a cítí se být nejsvobodnějším tvorem, naproti tomu si ve skutečnosti na sebe upletl bič determinace. Stává-li se vše materialisticky vysvětlitelné (aniž si kdy můžeme být jisti, že naše vysvětlení je skutečně správné), stáváme se stroji s přesně danými funkcemi: rození, práce, návštěva volebních místností. Tato společnost si libuje v informacích, protože má pocit, že s jejich rostoucí kvantitou se stává lepší, ve skutečnosti se čím dál tím více zaplétá do svých vlastních konstrukcí a oddaluje se podstatě reality na míle daleko.

Nehoruji proti vědě: sám si vědců vážím, obdivuji ty, kteří studují genetický kód člověka, zajímají mě nové objevy fyziky a chemie a jsem zastáncem technologického pokroku. Primitivismus není cesta. Ale nic by se nemělo dít bez rozmyslu: jestliže středověk byl pro nás obdobím temna předsudků a čarodějnic, neměli bychom náš věk prohlásit věkem sterility a zkumavek. Protože pak je Huxleyho Konec civilizace na dosah.

Konečně -- kde máme záruku, že náš rozum a vůle nejsou "mutabilia et defectibilia", proměnnými a chybujícími, řečeno slovy Tomáše Akvinského (in: Theologická summa)? Přijmeme-li kategorii tajemství, tj. něčeho, co nelze poznat, co stojí mimo možnost našeho vědeckého poznání, neustupujeme do temnoty středověku a dogmat. Tento strach z pokory přinesl pozitivismus a marxismus-leninismus, směr první z důvodů metodických, směr druhý převážně z mocenských a politických. Říká-li se v evangeliích "Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci" (Skut. 1:7), nemluví se o slepé poslušnosti, tmářství a předsudcích, ale o faktu, že smysl světa nevězí v jeho mechanice, ale v tajemství, jež je v jeho útrobách schováno a podle něhož se řídí.

Svoboda je zodpovědnost

To je duchovní rozměr reality, který nutí člověka přemýšlet nad každým svým krokem, přemítat, zda je jeho rozhodnutí skutečně správné a vytvářet prostor pro individualismus, který je podložen zodpovědností. Kategorie tajemství vede k zodpovědnosti a tudíž ke skutečné svobodě, neboť jen ten čin, který je podložený rozvahou, který je provedený tváří v tvář pokory před Bytím, je skutečně svobodný. Žijeme-li v prostoru materialismu, je každý z našich kroků jasně determinován, žijeme-li v prostoru, který připouští tajemství, máme možnost skutečné volby. A tím nemusíme prohlásit vědecké poznání za méněcenné, naopak. Věda nám dává poznání a technologii, ale skutečný život si ponecháváme ve svých vlastních rukou s vírou v to, že smyslem života není jen rozmnožování a že člověk není pánem tvorstva.

A tím se opět dostáváme k Dostojevskému a kvantové fyzice.