|
7. 12. 2006
Filosofové Dostojevskij a EinsteinDivadlo Husa na provázku prokazuje životnost díla F. M. Dostojevského i 125 let po jeho odchodu. Kromě jednotlivých představení uskutečnilo uprostřed října v čase 10.00 - 22.30 hodin "jedenáctihodinovou scénickou fresku o devíti dílech na téma Dostojevskij - Svlékání z kůže". "Takový potlesk žádné divadlo dlouho nezažilo", "nechtěli v tleskání ustat." bylo zhodnocením megapředstavení režiséra Vladimíra Morávka od brněnských diváků. Fjodor Michajlovič Dostojevskij, jakožto geniální literární umělec, prokázal v jedné povídce zdravý rozum, který lze porovnávat v jednom vědeckém ohledu i s přístupem samotného Alberta Einsteina - v oboru fyziky! |
|
Je dobře známo, že Einstein se nechtěl smiřovat s nemožností určit budoucí pohyb hmotných částic. Neumíme totiž základním částicím hmoty vypočítat, jaké bude jejich následné chování. Pohyb jim tedy řídí náhoda. Nauka takto směrovaná - kvantová mechanika - ovládla fyziku. Skeptický Albert Einstein svými výhradami, ve své čisté touze vždy předurčovat hmotu výpočty - matematizovat svět, nepřímo pomáhal k upevnění "kvantovky". Jeho výhrady bývaly totiž vyvraceny a tím kvantovou mechaniku nakonec podporovaly. S Einsteinem nesouhlasili mladší fyzikové a kvantová teorie se uplatňuje podnes. A co k tomu Dostojevskij? V jeho povídce nacházím:
~ Nadto ještě, jak tvrdíte, věda sama poučí člověka, (ačkoliv podle mého názoru to bude už nadbytečné), že ve skutečnosti žádnou vůli a žádná přání nemá a nikdy neměl, že není nic víc než svého druhu pianová klávesa, nýtek ve varhanách, a že nadto jsou tu přírodní zákony, takž nic, co dělá, se neděje z jeho vůle, ale samo od sebe, podle přírodních zákonů. Postačí tedy objevit tyto zákony a člověk už nebude zodpovědný za své skutky a bude si žít nesmírně lehce. Všechny lidské skutky budou ovšem podle těchto zákonů matematicky vyčísleny, asi jako v logaritmických tabulkách, do 108 000, a budou zapsány do kalendáře, nebo ještě lépe vyjde řada důkladně zpracovaných knih, něco jako dnešní naučné slovníky, ve kterých bude všechno přesně vypočítáno a označeno, takže lidské skutky a nepředvídanosti zmizí ze světa.
Potom - tohle říkáte vy - zavládnou nové hospodářské vztahy, dokonale vypracované a také propočítané s matematickou přesností, takže rázem zmizí všechny problémy, v podstatě proto, že na ně budou připraveny všechny možné odpovědi. ---
Nebudu například ani trochu překvapen, když z té budoucí všude vládnoucí racionálnosti z ničeho nic povstane gentleman s neušlechtilým, nebo lépe řečeno zpátečnickým a ironickým výrazem ve tváři, dá ruce v bok a řekne nám všem: co myslíte, pánové, neměli bychom celou tu racionálnost jednou ranou rozkopnout na prach jedině proto, aby všechny ty logaritmy táhly k čertu a nechaly nás zase žít podle naší hloupé vůle? ~ Tolik z Dostojevského v povídce "Zápisky z podzemí" vydané roku 1864. I nejkratší úryvky prokazují jeho šedesátiletý předstih v názoru na potřebnost kvantové fyziky. Překonal svým posouzením Dostojevskij i Alberta Einsteina? Pokud by měly být všechny pohyby částic ve světě vypočítatelné, předem zaručené, pak bychom svobodnou vůli neměli. Pouze pro makrokosmos - velké kusy hmoty - výpočty platí. Věda porozuměla trasám kroužících oběžnic a zvládla strefení kosmonautů na obíhající Měsíc. Pokud ovšem makrokosmos podmiňovaný mikrokosmem je zrovna ovládaný souborným přístupem činitele trajektujícího po hladině vody bez lyží, pak jsme opět na vahách. Lze ovládnout pohyb mikročástic a tím porušit zvyklosti, makrokosmické fyzikální zákony? Není tedy vesmír hodinovým strojem, jednou spuštěným, ve kterém by se hmota pak už pohybovala jen podle zákonů přitažlivých sil. Následkem náhodnosti v pohybu částic můžeme nakládat s hmotou podle nápadů, podle svobodné vůle všech bytostí včetně lidí. Dle okamžitých nápadů určíme hmotě pohyb, překonáme náhodnost. Později poručíme větru, dešti? Ne my, ale naše poznání? Později, později! Někteří vědci (G. W. Leibniz) chápali podivnost úplného předurčení všech pohybů podle Newtonovy gravitace. Ale až vědec James Lighthill dosah omylu vědy srozumitelně popsal: "Jsme si dnes všichni hluboce vědomi toho, že entuziasmus našich předků pro úchvatné úspěchy Newtonovy mechaniky je vedl ke zobecňování v oblasti předpověditelnosti, opravdu, možná, že jsme byli obecně náchylní tomu věřit před rokem 1960, ale teď uznáváme, že to bylo chybné. Chceme se omluvit, že jsme zavedli vzdělanou veřejnost na scestí pomocí rozšíření představ o determinismu systému, splňujícího Newtonovy pohybové zákony."
(Coveney, Highfield: Šíp času, strana 338). A dle mě neplatí, že by tvoreček mávající svými motýlími křídly v Šanghaji ovlivnil počasí v zámoří. Někdy bývá takový názor ještě připomínaný. Náhodně probíhající pohyby částic vzduchu přemažou původní vliv tvorečka kdekterým směrem - podle potřeby.
|
