8. 12. 2006
Prozíravost politikůNe, my opravdu často podceňujeme naše politiky a házíme šmahem do jednoho pytle jak je samotné, tak jejich jednání, které se nám často zdá velmi nepochopitelné. Brzy, vskutku velmi brzy, jsme zapomněli na to, že nám naše politiky závidí celý svět -- tak, jak nám to oni sami o sobě tenkrát po dramatickém listopadu tak často a rádi říkali. |
Politikové jsou ve skutečnosti vystavení otřesnému nepochopení ze strany celé společnosti, ačkoliv jsou ve skutečnosti možná více prozíraví, než si myslíme. Nemyslím tím jenom politiky předlistopadové, ale i polistopadové. Vůbec si neuvědomujeme, že naši politikové nám nemohou říkat všechnu pravdu. Proto jsme z jejich neúplných vyjádření, která jsou navíc různě účelově modelovaná médii, někdy na větvi. Naši politikové nám přece nemohou říkat úplnou pravdu. Především proto, že jsou vázáni státním tajemstvím! Státní tajemství vždycky tají pravdu. No řekněte, co by to bylo za tajemství, které by tajilo lež? Lež není potřeba tajit, protože lež má mylnou výpovědní hodnotu sama o sobě. Zásadně se vždy tají pravda! Dalším důvodem, proč nám politikové a média říkají neúplnou pravdu (a neúplná pravda je lež), je obava ze šíření poplašných zpráv, které je navíc trestné! Být politikem znamená nést velmi těžkou odpovědnost za společnost, spolčenost a stát. Politikové musí na sobě nést silný a zapáchající nános pomluv, desinformací, nepochopení a lží. Kdo z nich by potom neklesal pod křížem těžkého údělu, netrpěl trnovou korunou zneuznaného spasitele a navíc neklesal pod tíhou maskáčů, které mají zakrývat pravou podstatu jejich chování. Být dnes politikem, znamená být vystaven společenskému odsouzení a nepochopení od většiny zklamaného národa. A navíc ještě přichází v úvahu neupřímné podlézání, pochlebování, špehování a obelhávání jak ze strany druhých, tak vlastní. Také já, spolu s většinou nechápajícího národa, jsem nadával na politiky jako kavka od rána do večera a nemohl jsem jim přijít na jméno. Když jsem však sledoval celodenní návaly svého vzteku, tak jsem si uvědomil, že největší kulminace dosahují v silničním provozu. Když jsem byl doma, tak jsem byl sice také dopálený, ale nikoliv tak mnoho, jako když jsem byl ve společnosti ostatních občanů řidičů. Jediný společenský život, který se dnes mezi lidmi odbývá, se totiž děje pouze na silnicích. Jinak jsou občané ve svých zaměstnáních a rodinách vystaveni osamělosti a zádumčivosti. Ale i na těch silnicích to není nic moc a vůbec žádná legrace. Každý je na nich před ostatními účastníky tohoto společenského provozu chráněn plechem a skly aut a dopravními předpisy. Přímý osobní kontakt člověka s člověkem, který zahřál u srdce, většinou i na silnicích naprosto chybí (mimo nehody). Zvláště silniční provoz překypuje návaly vzteku a proklínáním státu, politiků, policistů, silničářů a ostatních řidičů. Všichni tito se mají na co těšit, jak se budou smažit v pekle. Každý člověk si totiž, jako já, neuvědomí svoji zaslepenost a to, jak se hluboce mýlí v posuzování politiků a státní politiky. Nedivím se těm nevědomým řidičům, že se tak vztekají, protože situace na našich silnicích je pro nevědomého člověka vskutku tristní. Například naše široká řidičská veřejnost je rozhořčena nad stavem a neúplností našeho silničního systému a jeho nenávazností na evropské silniční komunikace. Zajisté právem, ale jsou informace, které má veřejnost k dispozici, úplné? Není to, co se nám jeví jako šlendrián, nezodpovědnost, korupce, rozkrádání, neprozíravé investice a chaotická výstavba silničních komunikací, ve skutečnosti prozíravost a odpovědnost, kterou není veřejnost vůbec připravena a schopna pochopit a přijmout? Není naopak naše občanská společnost právě záměrně, moudře a prozíravě ponechávána v klamném klidu a v mlze předsudků, polopravd a omylů? Vskutku, velmi jsem trpěl naší společenskou a dopravní situací. Až se mi jednoho dne jako z čistého nebe v hlavě rozbřesklo. Celý nešťastný nad tím, že musím zase jet na nějakou služební cestou přes Domov můj, jsem studoval podrobnou automapu České republiky, abych si nalajnoval co nejprůjezdnější trasu. Jistě jste si toho také všimli, že nedostavěné úseky nových (kapitalistických) nebo starších (socialistických) silničních komunikací dálničního typu se střídají s mizernými a rozmlácenými silnicemi druhé třídy, které nikdy nikomu nestály za pořádnou opravu - ani před, ani po listopadu. Jak jsem tak studoval automapu ČR, napadlo mne, abych nůžkami vystřihl všechny úseky starých silnic druhé třídy, které byly mezi úseky dálničních komunikací. Tyto jsem spolu slepil. Někde jsem musel kvůli tomu kus mapy zmačkat, takže mi vznikl podivný geografický útvar daný zmačkanou, sestříhanou, pokroucenou a slepenou mapou. Rázem mi bylo vše jasné. Státní tajemství, nešíření poplašných zpráv a nedoceňovaná prozíravost našich politiků starého i nového režimu, mi vyjevily jasnou pravdu. To, co jsem vyrobil, byla mapa Čech po budoucí globální katastrofě. Tato katastrofa zmuchlá českou krajinu přesně způsobem, který se mi podařilo simulovat sestříháním a slepením mapy. Staří komunističtí i dnešní kapitalističtí politikové byli a jsou dobře informováni o katastrofě, která nás čeká. Proto se zbytečně neinvestuje do dopravních komunikací v úsecích, které stejně půjdou pod zem. Zemské otřesy a pohyby zemských plátů způsobí, že se terén posune a nedostavěné úseky dálničního typu se spolu spojí. Že naše mizerné a nedostavěné silniční komunikace příliš nenavazují na nedostavěné komunikace sousedních států? To nevadí! Toto propojení bude zbytečné, protože za hranicemi naší země bude stejně jenom moře. Musíme to ještě chvíli vydržet, než skončí toto naše mizerné trmácení, nás občanů druhé třídy, po tomto světě rozmlácených okresních silnic druhé třídy. Potom už nám bude dobře -- navíc možná u moře. |